1. Samuelova
9 A byl jeden muž z Benjamína a jmenoval se Kiš,+ syn Abiela, syna Cerora, syna Bekorata, syna Afiacha, Benjamínovec,*+ zámožný muž.+ 2 A měl syna, jenž se jmenoval Saul,+ mladého a sličného,* a nikdo z izraelských synů nebyl sličnější než on; od ramen nahoru převyšoval všechen lid.+
3 A ztratily se oslice,+ které patřily Saulovu otci Kišovi. Kiš tedy řekl svému synu Saulovi: „Vezmi, prosím, s sebou jednoho ze sloužících a vstaň, jdi, hledej oslice.“ 4 A procházel* hornatý kraj Efrajima+ a procházel dál zemí Šališa,+ a nenacházeli [je]. A dále procházeli zemí Šaalim, ale nebyly [tam]. A procházel dál zemí Benjamínovců, a nenacházeli [je].
5 Sami došli do země Cuf; a Saul, ten řekl svému sloužícímu, který byl s ním: „Pojď přece, a vraťme se, aby se můj otec nepřestal starat o oslice a skutečně o nás nepocítil úzkost.“+ 6 Ale on mu řekl: „Pohleď, prosím. V tomto městě je Boží muž*+ a ten muž je chován ve cti. Všechno, co říká, se zcela jistě plní.+ Pojďme tam teď. Třeba nám bude moci povědět o naší cestě, kterou půjdeme.“ 7 Na to řekl Saul svému sloužícímu: „A kdybychom šli, co tomu muži přineseme?+ Vždyť z našich brašen zmizel chléb a není, co bychom přinesli muži [pravého] Boha darem.+ Co máme s sebou?“ 8 Sloužící tedy Saulovi odpověděl ještě jednou a řekl: „Pohleď, v mé ruce se nalézá čtvrt šekelu*+ stříbra, a budu* to muset dát muži [pravého] Boha, a ten nám bude muset povědět o naší cestě.“ 9 (Takto v dřívějších časech v Izraeli hovoříval muž, když šel hledat Boha: „Pojďte a jděme k jasnozřivci.“+ Dnešní prorok býval totiž v dřívějších časech nazýván jasnozřivec.) 10 Nato řekl Saul svému sloužícímu: „Tvé slovo je dobré.+ Pojď přece, jděme.“ A odešli do města, kde byl muž [pravého] Boha.
11 Zatímco vycházeli výstupem k městu, sami našli dívky, které vycházely čerpat vodu.+ Řekli jim tedy: „Je na tomto místě jasnozřivec+?“ 12 Potom jim odpověděly a řekly: „Je. Pohleď, je před tebou. Teď pospěš, protože dnes přišel do města. Dnes je totiž na výšině oběť+ pro lid.+ 13 Jakmile vejdete do města, ihned ho najdete, než vyjde jíst na výšinu, protože lid nesmí jíst, dokud nepřijde; on totiž žehná oběti.+ Teprve potom smějí jíst ti, kdo jsou pozváni. A nyní vyjděte, protože ho — najdete ho právě teď.“ 14 Šli tudíž dál nahoru k městu. Jak vcházeli doprostřed města, hle, Samuel jim přicházel vstříc, aby vyšel na výšinu.
15 Pokud jde o Jehovu, ten odkryl+ Samuelovo ucho den před Saulovým příchodem a řekl: 16 „Zítra asi v tomto čase k tobě pošlu muže z Benjamínovy+ země a pomažeš+ ho za vůdce nad mým lidem Izraelem; a zachrání můj lid z ruky Filištínů,+ protože jsem viděl [trápení] svého lidu,* neboť ke mně dolehl jejich křik.“+ 17 A Samuel sám viděl Saula, a Jehova, ten mu odpověděl: „Tady je muž, o němž jsem ti řekl: ‚To je ten, kdo bude udržovat můj lid v mezích.‘“+
18 Saul se potom přiblížil k Samuelovi uprostřed brány a řekl: „Prosím, pověz mi přece: Kdepak je dům jasnozřivce?“ 19 A Samuel přistoupil k tomu, aby Saulovi odpověděl a řekl: „Já jsem ten jasnozřivec. Vyjdi přede mnou na výšinu a budete dnes se mnou jíst+ a ráno tě musím poslat pryč a povím ti všechno, co je v tvém srdci.+ 20 Pokud jde o oslice, které se ti před třemi dny ztratily,+ na ty své srdce+ nezaměřuj, neboť se našly. A komu patří všechno, co je v Izraeli žádoucí?+ Ne snad tobě a celému domu tvého otce?“ 21 Saul na to odpověděl a řekl: „Což nejsem Benjamínovec, z nejmenšího+ z izraelských kmenů,+ a má rodina nejbezvýznamnější ze všech rodin kmene Benjamín?+ Proč jsi tedy ke mně mluvil něco takového?“+
22 Potom vzal Samuel Saula a jeho sloužícího a zavedl je do jídelního sálu a dal jim místo v čele+ pozvaných; a bylo jich asi třicet mužů. 23 Později řekl Samuel kuchařovi: „Podej přece porci, kterou jsem ti dal [a] o níž jsem ti řekl: ‚Odlož ji u sebe.‘“ 24 Na to kuchař zvedl kýtu, a co bylo na ní, a předložil ji Saulovi. A přikročil k tomu, aby řekl: „Tady je, co bylo uchováno.* Polož to před sebe. Jez, protože to pro tebe uchovali na ustanovený čas, abys jedl s pozvanými.“* Saul tedy toho dne jedl se Samuelem. 25 Poté sešli z výšiny+ do města a dále mluvil se Saulem na střeše domu.+ 26 Pak časně vstali,* a jakmile nastal úsvit, stalo se, že Samuel přistoupil k tomu, aby zavolal na střeše domu na Saula a řekl: „Vstávej přece, abych tě poslal pryč.“ Saul tedy vstal a oba, on a Samuel, vyšli ven. 27 Zatímco sestupovali po okraji města, Samuel sám řekl Saulovi: „Řekni sloužícímu,+ že by nás měl předejít“ — předešel [je] tedy —, „a pokud jde o tebe, ty se teď zastav, abych ti dal slyšet Boží slovo.“*