2. Mojžíšova

32 Mezitím lid uviděl, že Mojžíš si dává na čas, než sestoupí z hory.+ Lid se tedy shromáždil kolem Árona a řekl mu: „Vstaň, udělej nám boha,* který půjde před námi,+ protože pokud jde o toho Mojžíše, muže, který nás vedl z egyptské země,+ jistě nevíme, co se mu stalo.“ 2 Na to jim Áron řekl: „Strhněte zlaté náušnice,+ které mají v uších vaše manželky, vaši synové a vaše dcery, a přineste mi je.“ 3 A všechen lid začal strhávat zlaté náušnice, které měli v uších, a přinášeli je Áronovi. 4 Vzal potom [zlato]* z jejich rukou a utvářel je+ ryteckým nástrojem a přistoupil k tomu, aby z něho udělal litou sochu telete.+ A začali* říkat: „To je tvůj Bůh,* Izraeli, který tě vedl z egyptské země.“+

5 Když to Áron uviděl, vystavěl před ní oltář. Nakonec Áron zvolal a řekl: „Zítra bude svátek Jehovovi.“ 6 Nazítří tedy časně vstali a začali obětovat zápalné oběti a předkládat oběti společenství. Potom se lid posadil, aby jedl a pil. Nato vstali, aby se pobavili.+

7 Jehova nyní Mojžíšovi řekl: „Jdi, sestup, protože tvůj lid, který jsi vedl z egyptské země, jedná zhoubně.+ 8 Spěšně odbočili z cesty, po které jsem jim přikázal jít.+ Udělali si litou sochu telete a stále se jí klanějí a obětují jí a říkají: ‚To je tvůj Bůh,* Izraeli, který tě vedl z egyptské země.‘“+ 9 A Jehova přikročil k tomu, aby řekl Mojžíšovi: „Pohlédl jsem na tento lid a hle, je to lid tvrdošíjný.+ 10 Nech mě tedy nyní, aby proti nim vzplanul můj hněv a abych je zahubil,+ a z tebe abych udělal velký národ.“+

11 A Mojžíš přistoupil k tomu, aby obměkčil obličej Jehovy,+ svého Boha, a aby řekl: „Proč by měl, Jehovo, vzplanout tvůj hněv+ proti tvému lidu, který jsi vyvedl z egyptské země velkou mocí a silnou rukou? 12 Proč by měli Egypťané+ říkat: ‚Vyvedl je se zlým úmyslem, aby je zabil v horách a vyhubil je z povrchu zemské půdy‘?+ Odvrať se od svého hořícího hněvu+ a pociťuj lítost+ nad zlem proti svému lidu. 13 Vzpomeň si na Abrahama, Izáka a Izraela, své sluhy, jimž jsi při sobě samém přísahal,+ když jsi jim řekl: ‚Rozmnožím vaše semeno* jako nebeské hvězdy+ a celou tuto zemi, kterou jsem označil, dám vašemu semeni,+ aby ji vskutku vzali do vlastnictví na neurčitý čas.‘“+

14 A Jehova začal cítit lítost nad zlem, o němž mluvil, že je učiní svému lidu.+

15 Potom se Mojžíš obrátil a sešel z hory+ se dvěma tabulkami Svědectví+ v ruce, tabulkami popsanými po obou stranách. Byly popsány na té i oné straně. 16 A ty tabulky byly zpracováním Božím, a písmo bylo Boží písmo vyryté na tabulky.+ 17 A Jozue* začal slyšet hluk lidu, protože křičeli, a přistoupil k tomu, aby řekl Mojžíšovi: „V táboře je hluk bitvy.“+ 18 Ale on řekl:

19 Jakmile se tedy přiblížil k táboru a mohl vidět tele+ a tance, stalo se, že Mojžíšův hněv začal planout, a on ihned odhodil tabulky z rukou a roztříštil je na úpatí hory.+ 20 Potom vzal tele, které udělali, a spálil je ohněm a drtil je, až bylo najemno,+ načež je rozptýlil po povrchu vod+ a přiměl izraelské syny, aby to pili.+ 21 Potom Mojžíš řekl Áronovi: „Co ti tento lid udělal, že jsi na něj přivedl velký hřích?“ 22 Na to Áron řekl: „Ať nevzplane hněv mého pána. Sám dobře znáš tento lid, že jsou nakloněni ke zlému.+ 23 Řekli mi tedy: ‚Udělej nám boha,* který půjde před námi,+ protože pokud jde o toho Mojžíše, muže, který nás vedl z egyptské země, jistě nevíme, co se mu stalo.‘ 24 Řekl jsem jim tudíž: ‚Kdo má nějaké zlato? Strhnou je ze sebe, aby mi je dali!‘ A přistoupil jsem k tomu, abych je hodil do ohně, a vyšlo tohle tele.“

25 A Mojžíš uviděl, že se lid stal nevázaným, protože je Áron nechal jednat nevázaně,+ k potupě mezi jejich protivníky.+ 26 Mojžíš se pak postavil v bráně tábora a řekl: „Kdo je na Jehovově straně?* Ke mně!“+ A všichni synové Leviho se k němu začali shromažďovat. 27 Řekl jim nyní: „Tak řekl Jehova, BŮH Izraele: ‚Připněte si každý z vás k boku meč. Projděte a vraťte se od brány k bráně v táboře a každý zabijte svého bratra a každý svého bližního a každý svého důvěrného známého.‘“+ 28 A synové Leviho+ přistoupili k tomu, aby udělali, co Mojžíš řekl, takže toho dne padlo z lidu asi tři* tisíce mužů. 29 A Mojžíš přikročil k tomu, aby řekl: „Naplňte si dnes ruku mocí* pro Jehovu,+ protože každý z vás je proti svému vlastnímu synovi a svému vlastnímu bratrovi,+ a aby vám dnes udělil požehnání.“+

30 A hned příštího dne se stalo, že Mojžíš přistoupil k tomu, aby řekl lidu: „Vy — vy jste zhřešili velkým hříchem,+ a vyjdu nyní k Jehovovi. Snad mohu odčinit váš hřích.“+ 31 Mojžíš se tedy vrátil k Jehovovi a řekl: „Ach, tento lid však hřešil velkým hříchem tím, že si udělali boha* ze zlata!+ 32 Ale jestliže nyní promineš jejich hřích+ — a jestliže ne, vymaž mě,+ prosím, ze své knihy,+ kterou píšeš.“ 33 Jehova však Mojžíšovi řekl: „Kdokoli proti mně hřešil, toho vymažu ze své knihy.+ 34 A nyní pojď, veď lid, kam jsem ti pověděl. Pohleď, můj anděl půjde před tebou,+ a v den, kdy přivedu trest, jistě na ně přivedu trest za jejich hřích.“+ 35 A Jehova začal stíhat lid ranami, protože udělali tele, které udělal Áron.+