12 A Job přistoupil k tomu, aby odpověděl a řekl:
2 „Vy jste opravdu lidé
a s vámi moudrost vymře!+
3 Já mám také srdce+ stejně jako vy.
Nejsem podřadnější než vy,+
a u koho nejsou podobné věci?
4 Stávám se [tím, kdo je] svému bližnímu terčem posměchu,+
kdo volá k Bohu, že by mu měl odpovědět.+
Terčem posměchu je spravedlivý, bezúhonný.
5 Bezstarostný opovrhuje v myšlence i zánikem;+
ten je přichystán pro ty s vratkýma nohama.+
6 Stany plenitelů jsou bezstarostné,+
a ti, kdo rozvzteklují Boha, mají bezpečí,
jež patří tomu, kdo si přinesl nějakého boha v ruce.+
7 Zeptej se však, prosím, domácích zvířat, a ta tě poučí;+
také okřídlených nebeských tvorů, a oni ti povědí.+
8 Nebo projev svůj zájem zemi, a ta tě poučí;+
a mořské ryby+ ti to oznámí.
9 Kdo mezi nimi všemi dobře neví,
že to udělala ruka Jehovy,+
10 v jehož ruce je duše+ každého živého
a duch všeho lidského těla?+
11 Nezkouší ucho slova,+
jako patro+ ochutnává jídlo?
12 Není mezi letitými moudrost+
a porozumění [v] délce dnů?
13 U něho je moudrost a moc;+
má radu a porozumění.+
14 Pohleď, strhává, aby se nevystavělo;+
zavírá před člověkem, aby se nedalo otevřít.+
15 Pohleď, zadržuje vody, a ony vysychají;+
a posílá je, a ony mění zemi.+
16 U něho je síla a praktická moudrost;+
jemu patří ten, kdo chybuje, a ten, kdo zavádí na scestí;+
17 působí, že rádci chodí bosi+
a působí, že se soudci pomátnou.
18 Vskutku uvolňuje pouta králů+
a přes boky jim váže opasek.
19 Působí, že kněží chodí bosi+
a natrvalo usazené podvrací;+
20 odstraňuje řeč od věrných
a odnímá rozumnost starců;
21 vylévá opovržení na urozené+
a vskutku oslabuje pás silných;
22 odkrývá hluboké věci ze tmy+
a vynáší na světlo hluboký stín;
23 dává národům vzrůstat, aby je zničil;+
rozprostírá národy, aby je odvedl;
24 odnímá srdce představeným lidu země,
aby je přiměl bloudit prázdnem, kde není cesta.+
25 Tápají ve tmě,+ kde není světlo,
aby je přiměl bloudit jako opilce.+