4. Mojžíšova
22 Potom izraelští synové odtáhli a utábořili se na moabských pouštních pláních+ na druhé straně Jordánu od Jericha. 2 A Balak,+ syn Cipporův, uviděl všechno, co udělal Izrael Amorejcům. 3 A Moab se lidu velmi polekal, protože jich bylo mnoho; a Moab se začal děsit izraelských synů až k nevolnosti.+ 4 A Moab přistoupil k tomu, aby řekl midianským starším mužům:+ „Nyní tento* sbor slízne celé naše okolí, jako býk slízne zelený porost z pole.“
A Balak,+ syn Cipporův, byl právě v té době moabským králem. 5 Poslal nyní posly k Balámovi,+ synovi Beorovu, do Petoru,+ který je u Řeky,*+ v zemi synů jeho lidu, aby ho zavolal, a řekl: „Pohleď, z Egypta vyšel lid. Pohleď, pokryli zemi, kam až se dohlédne,*+ a bydlí přímo přede mnou. 6 A nyní, prosím, opravdu přijď; proklej+ mi přece tento lid, neboť jsou mocnější než já. Snad budu schopen je udeřit a snad je vyženu ze země; vím totiž dobře, že komu požehnáš, je požehnaný, a koho prokleješ, je prokletý.“+
7 Moabští starší muži a midianští starší muži tedy cestovali s platy za věštění+ ve svých rukách a šli k Balámovi+ a mluvili k němu Balakova slova. 8 Na to jim řekl: „Přenocujte tu dnes, a jistě vám vrátím slovo, právě jak snad ke mně promluví Jehova.“+ Moabská knížata tudíž u Baláma zůstala.
9 Nato přišel k Balámovi Bůh a řekl:+ „Kdo jsou ti muži u tebe?“ 10 Balám tedy řekl [pravému] Bohu: „Poslal ke mně Balak,+ syn Cipporův, moabský král, a řekl:* 11 ‚Pohleď, lid, který přichází z Egypta, a pokrývají zemi, kam až oko dohlédne.+ Přijď přece nyní, opravdu je pro mne zatrať.+ Snad budu schopen proti nim bojovat a skutečně je vyženu.‘“ 12 Ale Bůh řekl Balámovi: „Nepůjdeš s nimi. Nebudeš ten lid proklínat,+ neboť jsou požehnaní.“+
13 Poté Balám ráno vstal a řekl Balakovým knížatům: „Jděte do své země, protože Jehova odmítl pustit mě s vámi.“ 14 Moabská knížata tedy vstala a přišla k Balakovi a řekla: „Balám odmítl s námi přijít.“+
15 Balak však zase poslal jiná knížata, ve větším počtu a ctihodnější než předešlá. 16 Přišli zase k Balámovi a řekli mu: „Tak řekl Balak, syn Cipporův: ‚Prosím, nedej se zdržet od příchodu ke mně. 17 Zcela jistě tě totiž velmi poctím+ a udělám všechno, co mi snad řekneš.+ Přijď tedy přece, prosím. Opravdu pro mne ten lid zatrať.‘“ 18 Ale Balám odpověděl a řekl Balakovým sluhům: „I kdyby mi měl dát Balak svůj dům plný stříbra a zlata, nebyl bych schopen překročit nařízení Jehovy, svého Boha, abych tak učinil něco malého nebo velkého.+ 19 A teď tu, prosím, zůstaňte také dnes v noci, abych věděl, co ke mně bude dále Jehova mluvit.“+
20 Potom přišel Bůh* v noci k Balámovi a řekl mu: „Jestliže tě ti muži přišli zavolat, vstaň, jdi s nimi. Ale smíš mluvit jen to slovo, které k tobě budu mluvit já.“+ 21 Poté Balám ráno vstal a osedlal svou oslici a šel s moabskými knížaty.+
22 A Boží* hněv začal planout, protože šel; a Jehovův anděl přistoupil k tomu, aby se postavil na cestě, aby mu odporoval.*+ A on jel na své oslici, a byli s ním jeho dva sloužící.* 23 A oslice uviděla Jehovova anděla stojícího na cestě s taseným mečem v ruce;+ a oslice se pokusila z cesty odbočit, aby zašla na pole, ale Balám začal oslici bít, aby ji otočil k cestě. 24 A Jehovův anděl stále stál na úzké cestě mezi vinicemi s kamennou zdí na té straně a s kamennou zdí na oné straně. 25 A oslice stále viděla Jehovova anděla, a začala se tlačit ke stěně a tak tlačit Balámovi ke stěně nohu; a zbil ji ještě víc.
26 Jehovův anděl nyní opět prošel kolem a stanul na úzkém místě, kde nebylo kam odbočit napravo ani nalevo. 27 Když oslice uviděla Jehovova anděla, nyní pod Balámem lehla; Balámův hněv tedy vzplanul,+ a bil oslici svou holí. 28 Nakonec Jehova otevřel oslici ústa+ a ona Balámovi řekla: „Co jsem ti udělala, že jsi mě už třikrát zbil?“+ 29 Na to Balám oslici řekl: „To protože jsi se mnou jednala necitelně. Kdyby jen byl v mé ruce meč, už bych tě teď zabil!“+ 30 Nato řekla oslice Balámovi: „Nejsem snad tvá oslice, na níž jezdíš celý svůj život až do tohoto dne? Dělávala jsem ti to snad někdy?“+ A tak řekl: „Ne!“ 31 A Jehova přistoupil k tomu, aby Balámovi odkryl oči,+ takže viděl Jehovova anděla stojícího na cestě s taseným mečem v ruce. Okamžitě se hluboce poklonil a vrhl se na tvář.
32 Potom mu Jehovův anděl řekl: „Proč jsi už třikrát zbil svou oslici? Pohleď, já — já jsem vyšel klást odpor, protože tvá cesta byla naprosto* proti mé vůli.+ 33 A oslice mě uviděla a třikrát se pokusila přede mnou odbočit.+ Představ si, že by přede mnou neodbočila!* Vždyť teď bych byl zabil dokonce tebe,+ ale ji bych zachoval naživu.“ 34 Na to Balám řekl Jehovovu andělovi: „Zhřešil jsem,+ protože jsem nevěděl, že na cestě stojíš ty, aby ses se mnou střetl. A teď, jestliže je to v tvých očích špatné, nech mě odejít zpátky.“ 35 Ale Jehovův anděl Balámovi řekl: „Jdi s těmi muži;+ a nesmíš mluvit nic než to slovo, které k tobě budu mluvit já.“+ A Balám jel dál s Balakovými knížaty.
36 Když se Balak doslechl, že Balám přijel, ihned mu vyšel vstříc k moabskému městu, které je na břehu Arnonu, jenž je na nejzazším konci území.+ 37 Pak řekl Balak Balámovi: „Neposlal jsem výslovně za tebou, abych tě zavolal? Proč jsi ke mně nepřišel? Nejsem skutečně a opravdu schopen tě uctít?“+ 38 Balám na to Balakovi řekl: „Hle, teď jsem k tobě přišel. Budu vůbec schopen něco mluvit?+ To slovo, které mi do úst vloží Bůh, to budu mluvit.“+
39 Balám tedy šel s Balakem a přišli ke Kirjat-chucotu. 40 A Balak přistoupil k tomu, aby obětoval skot a ovce+ a aby poslal nějaké Balámovi a knížatům, která byla s ním. 41 A ráno se stalo, že Balak vzal Baláma a přivedl ho k Bamot-baalu,*+ aby odtamtud viděl* všechen lid.+