Habakuk
3 Modlitba proroka Habakuka v žalozpěvech:* 2 Jehovo, slyšel jsem o tobě zprávu.+ Dostal jsem strach z tvé činnosti, Jehovo.+
Uprostřed let to přiveď k životu! Uprostřed let kéž to dáš na vědomí. Během znepokojení kéž pamatuješ, abys projevoval milosrdenství.+
3 Sám Bůh* přistoupil k tomu, aby přišel z Temanu,* ano Svatý z hory Paran.+ Seʹlah.*+
Jeho důstojnost pokryla nebesa;+ a země se naplnila jeho chválou.+
4 Pokud jde o [jeho]* jas, ten byl právě jako světlo.+ Z ruky mu [vycházely] dva paprsky,* a tam byl úkryt jeho síly.+
5 Před ním stále šel mor+ a od nohou mu vycházela palčivá horečka.+
6 Zastavil se, aby zatřásl zemí.+ Viděl, a pak způsobil, aby národy skákaly.+
A věčné hory byly rozbity;+ pahorky trvající na neurčito se sklonily.+ Dávná chození jsou jeho.
7 Pod tím, co ubližuje, jsem viděl stany Kušanu.* Stanové látky midianské země+ se začaly zmítat.+
8 To proti řekám, Jehovo, to proti řekám se rozpálil tvůj hněv,+ nebo je tvé rozlícení proti moři?+ Rozjel ses totiž na svých koních;+ tvé dvoukolé vozy byly záchranou.+
9 Tvůj luk se odkrývá ve [své] nahotě.+ Přísahy, které složily kmeny, jsou tím, [co je] vyřčené.*+ Seʹlah. Přistoupil jsi k tomu, abys řekami rozpoltil zemi.+
10 Hory tě viděly; upadly do krutých bolestí.+ Přehnalo se hromobití vod. Vodní hlubina* vydala zvuk.+ Vysoko zvedla ruce.
11 Slunce — měsíc — zastavily se+ ve svém vznešeném příbytku.+ Tvé vlastní šípy vycházely jako světlo.+ Blesk tvého kopí sloužil jako jas.+
12 S otevřeným odsouzením jsi pochodoval zemí. V hněvu jsi mlátil národy.+
13 A vyšel jsi k záchraně svého lidu,+ abys zachránil svého pomazaného.* Rozbil jsi na kusy představeného z domu ničemného.+ Byl obnažen základ, až po krk.+ Seʹlah.
14 Jeho vlastními pruty jsi probodl+ hlavu jeho válečníků, [když] bouřlivě postupovali, aby mě rozptýlili.+ Jejich rozjaření bylo jako [rozjaření] těch, kdo se upnuli k tomu, aby pohltili ztrápeného ve skrýši.+
15 Šlapal jsi mořem [se] svými koňmi, hromadou ohromných vod.+
16 Slyšel jsem a mé břicho se začalo znepokojovat; při tom zvuku se mi třásly rty; do kostí mi začala vnikat hniloba;+ a byl jsem znepokojen ve své situaci, že bych měl tiše čekat na* den tísně,+ až přijde k lidem,+ aby je přepadl.
17 I kdyby ani fíkovník nerozkvetl+ a kdyby z révových keřů nebyl žádný výnos; kdyby se dílo olivovníku vskutku nevydařilo a ani terasy by vskutku nevydaly žádnou potravu;+ i kdyby byl brav vskutku oddělen od ohrady a v ohrazeních nebyl žádný dobytek;+
18 pokud jde o mne, já přesto budu jásat v Jehovovi;+ budu mít radost v BOHU* své záchrany.+
19 Jehova, Svrchovaný Pán, je má životní energie;+ a učiní mé nohy jako laní+ a způsobí, že budu šlapat po svých výšinách.+
Vedoucímu na mé strunné nástroje.