19 A Job přistoupil k tomu, aby odpověděl a řekl:
2 „Jak dlouho budete dráždit mou duši+
a drtit mě slovy?+
3 Již desetkrát jste přistoupili k tomu, abyste mě přísně napomenuli;
nestydíte se, [že] se mnou jednáte tak tvrdě.+
4 A připustíme-li, že jsem udělal chybu,+
má chyba bude pobývat se mnou.
5 Jestliže se nade mne opravdu vypínáte+
a ukazujete, že je má pohana proti mně správná,+
6 vězte tedy, že mě svedl z cesty sám Bůh
a že mě sevřel do své lovecké sítě.+
7 Pohleďte, stále křičím: ‚Násilí!‘, ale nedostávám odpověď;+
stále volám o pomoc, ale žádné právo není.+
8 Právě mou stezku zahradil kamennou hradbou,+ a nemohu přejít;
a na mé vozové cesty klade tmu.+
9 Svlékl ze mne mou vlastní slávu+
a snímá mi z hlavy korunu.
10 Na všech stranách mě boří, a já odcházím;
a vytrhává mou naději právě jako strom.
11 Také jeho hněv se proti mně rozpaluje+
a počítá mě stále za svého protivníka.
12 Jeho oddíly jednotně přicházejí a nasypávají si proti mně cestu+
a táboří kolem mého stanu.
13 Mé vlastní bratry ode mne vzdálil,+
a právě ti, kdo mě znají, dokonce ode mne odbočili.
14 Moji důvěrně známí přestali existovat,+
a ti, koho znám, na mne zapomněli,
15 ti, kdo přebývají jako [někdo] cizí v mém domě;+ a mé otrokyně mě považují za cizího člověka;
stal jsem se v jejich očích skutečným cizincem.
16 Volal jsem na svého sluhu, ale neodpovídá.
Svými vlastními ústy se ho doprošuji o soucit.
17 Můj dech se zhnusil mé manželce,+
a začal jsem páchnout synům břicha mé [matky].
18 I mladí chlapci mě zavrhli;+
sotva vstanu, a již začínají mluvit proti mně.
19 Všichni lidé z mé důvěrné skupiny mají ke mně odpor+
a ti, které jsem miloval, se obrátili proti mně.+
20 Kosti mi skutečně lnou ke kůži a masu,+
a unikám s kůží svých zubů.
21 Projevte mi trochu přízně, projevte mi trochu přízně, moji druhové,+
vždyť se mě dotkla Boží vlastní ruka.+
22 Proč mě stále pronásledujete jako Bůh+
a nespokojíte se právě s mým masem?
23 Kéž by teď byla má slova zapsána!
Kéž by byla dokonce vepsána do knihy!
24 Železným rydlem+ a olovem,
kéž by byla navždy vtesána do skály!
25 A sám dobře vím, že můj výplatce+ je živý
a že přijde po [mně] a postaví se nad [tím] prachem.+
26 A po mé kůži, [kterou] sedřeli — tohle!
Přesto, vyhublý na těle, spatřím Boha,
27 kterého spatřím i sám+
a [kterého] jistě uvidí právě mé oči, ale ne nějaký cizí člověk.
Hluboko ve mně selhaly mé ledviny.
28 Vždyť říkáte: ‚Proč ho stále pronásledujeme?‘,+
když se samotný kořen [té] záležitosti nalézá ve mně.
29 Sami se zalekněte meče,+
vždyť meč znamená rozvzteklení proti proviněním,
abyste poznali, že je tu soudce.“+