Rut
1 A stalo se ve dnech, kdy soudci+ vykonávali právo, že v zemi nastal hladomor,+ a jeden muž přistoupil k tomu, aby vyšel z Betléma+ v Judovi, aby se svou manželkou a svými dvěma syny přebýval jako [někdo] cizí na moabských polích.+ 2 A ten muž se jmenoval Elimelek* a jeho manželka se jmenovala Noemi a jeho dva synové se jmenovali Machlon a Kiljon, Efratité*+ z Betléma v Judovi. Nakonec přišli na moabská pole a zůstali tam.
3 Časem Noemin manžel Elimelek zemřel, takže zůstala se svými dvěma syny. 4 Později si ti muži vzali manželky, Moabky.+ Jedna se jmenovala Orpa a druhá se jmenovala Rut.+ A bydleli tam asi deset let. 5 Časem ti dva, Machlon* a Kiljon,* také zemřeli, takže ta žena zůstala bez svých dvou dětí a [bez] svého manžela. 6 A přistoupila k tomu, aby se zvedla se svými snachami a aby se vrátila z moabských polí, neboť na moabském poli slyšela, že Jehova obrátil svou pozornost ke svému lidu*+ a dal mu chléb.+
7 A vyšla z místa, na němž zůstávala,+ a obě její snachy byly s ní a šly dál po cestě, aby se vrátily do judské země. 8 Nakonec řekla Noemi oběma svým snachám: „Jděte, vraťte se každá do domu své matky. Kéž vám Jehova projevuje milující laskavost,*+ právě jako jste ji projevovaly mužům, kteří jsou nyní mrtví, i mně.+ 9 Kéž vám dá Jehova dar+ a najdete každá místo odpočinku+ v domě svého manžela.“ Pak je políbila+ a ony začaly pozvedat své hlasy a plakat. 10 A stále jí říkaly: „Ne, ale my se vrátíme s tebou k tvému lidu.“+ 11 Noemi však řekla: „Vraťte se, mé dcery. Proč byste měly jít se mnou? Mám ještě ve svém nitru syny a budou se muset stát vašimi manžely?+ 12 Vraťte se, mé dcery, jděte, protože já jsem příliš zestárla, než abych mohla náležet manželovi. Kdybych řekla, že mám naději, že budu také dnes večer patřit manželovi a také skutečně porodím syny,+ 13 čekaly byste na ně,* dokud by nevyrostli? Žily byste pro ně v ústraní, abyste nepatřily nějakému manželovi? Nikoli, mé dcery, vždyť je to pro mne velice hořké kvůli vám, že Jehovova ruka vyšla proti mně.“+
14 Na to pozvedly svůj hlas a plakaly ještě více a potom Orpa políbila svou tchyni. Pokud jde o Rut, ta se jí přidržela.+ 15 Řekla tedy: „Pohleď, tvá ovdovělá švagrová* se navrátila k svému lidu a svým bohům.+ Vrať se se svou ovdovělou švagrovou.“+
16 A Rut přistoupila k tomu, aby řekla: „Nenaléhej na mne, abych tě opustila, abych se obrátila zpět a nedoprovázela tě;* vždyť kam jdeš ty, půjdu já, a kde strávíš noc ty, tam strávím noc já.+ Tvůj lid bude mým lidem+ a tvůj Bůh mým Bohem.+ 17 Kde zemřeš ty, tam zemřu já+ a tam také budu pohřbena. Kéž mi Jehova tak učiní a k tomu přidá,+ jestliže by mne a tebe mělo odloučit něco jiného než smrt.“
18 Když uviděla, že trvá na tom, aby s ní šla,+ přestala k ní mluvit. 19 A obě se ubíraly dále, dokud nedošly do Betléma.+ A jakmile přišly do Betléma, stalo se, že se celé město kvůli nim pobouřilo,+ a ženy říkaly: „Je to Noemi?“+ 20 A ona říkala ženám: „Nenazývejte mne Noemi.* Nazývejte mne Mara,* neboť Všemohoucí*+ mi to učinil velmi hořké.+ 21 Když jsem šla, byla jsem plná,+ a Jehova mě přiměl k návratu s prázdnýma rukama.+ Proč byste mne měly nazývat Noemi, jestliže je to Jehova, kdo mne pokořil,+ a Všemohoucí, kdo mi způsobil neštěstí?“+
22 A tak se Noemi vrátila, [a] Moabka Rut, její snacha, byla s ní, když se vracela z moabských+ polí; a přišly do Betléma+ na začátku žně ječmene.+