9 A Job přistoupil k tomu, aby odpověděl a řekl:
2 „Já přece vím, že je to tak.
Ale jak může být smrtelný člověk v právu ve při s Bohem?+
3 Kdyby nacházel potěšení v tom, že s ním zápolí,+
nemůže mu odpovědět jedinkrát z tisíce.
4 Je moudrý v srdci a statný v síle.+
Kdo může vůči němu projevovat zatvrzelost a vyjít nezraněn?+
5 Odsouvá hory,+ takže lidé [o nich] ani nevědí,
ten, který je rozvrátil ve svém hněvu.+
6 Působí, že se země s třesením hýbá ze svého místa,
takže se zachvívají samotné její sloupy.+
7 Slunci říká, že nemá svítit,
a klade svou pečeť kolem hvězd,+
8 sám roztahuje nebesa+
a šlape po vysokých mořských vlnách;+
9 dělá souhvězdí Aše, souhvězdí Kesilu
a souhvězdí Kimy+ a vnitřní místnosti Jihu;
10 činí veliké nevyzkoumatelné věci+
a podivuhodných věcí bezpočtu.+
11 Pohleď, prochází kolem mne, a já [ho] nevidím,
a postupuje dál, a já ho nerozeznávám.+
12 Pohleď, uchvacuje. Kdo mu může odporovat?
Kdo mu řekne: ‚Co děláš?‘+
13 Bůh neobrátí zpět svůj hněv;+
pomahači bouřícího+ se pod ním musí sklonit.
14 Oč spíše v případě, že mu budu odpovídat já!
Budu volit svá slova vůči němu,+
15 jemuž bych neodpověděl, ani kdybych byl skutečně v právu.+
Svého odpůrce ve sporu bych se doprošoval o přízeň.+
16 Kdybych ho zavolal, odpověděl by mi?+
Nevěřím, že by dopřál sluchu mému hlasu,
17 [ten], který mě zhmožďuje bouří
a jistě množí má zranění bez důvodu.+
18 Nedopřeje mi nabrat čerstvý dech,+
vždyť mě zahlcuje hořkostmi.
19 Jestliže je někdo statný v síle, [je] to [on];+
a jestliže [je někdo silný] v právu, kéž bych byl předvolán!
20 Kdybych byl v právu, má vlastní ústa by mě prohlásila za ničemného;
kdybych byl bezúhonný, potom by oznámil, že jsem pokřivený.
21 Kdybych byl bezúhonný, neznal bych svou duši;
odmítl bych svůj život.
22 Je jedna věc. Proto opravdu říkám:
‚S bezúhonným, také s ničemným skoncuje.‘+
23 Kdyby prudká záplava náhle způsobila smrt,
i zoufalství nevinných by se vysmál.
24 Země byla dána do ruky ničemného;+
obličej jejích soudců on zakrývá.
A pokud ne, kdo pak je to?
25 Také mé vlastní dny se staly rychlejšími než běžec;+
utekly, jistě neuvidí dobré.
26 Odpluly jako rákosové čluny,
jako orel, který se vrhá sem a tam za něčím k jídlu.+
27 Jestliže jsem řekl: ‚Nech mi zapomenout na mou starost,+
nech mi změnit své vzezření+ a rozjasnit se‘,
28 strachoval jsem se všech svých bolestí;+
opravdu vím, že mě nebudeš pokládat za nevinného.
29 Sám se mám stát ničemným.
Pročpak se jen marně lopotím?+
30 Kdybych se vskutku umyl v sněhové vodě
a vskutku si vyčistil ruce draslem,+
31 pak bys mě namočil v jámě
a mé oděvy by ke mně jistě měly odpor.
32 Vždyť on není člověk+ jako já, [abych] mu odpověděl,
abychom spolu přišli k soudu.
33 Neexistuje osoba, [která] by mezi námi rozhodla,+
aby na nás oba položila ruku.
34 Ať ode mne odstraní svůj prut+
a jeho strašlivost ať mě neděsí.
35 Ať mluvím a nebojím se ho,
vždyť sám v sobě tak naladěn nejsem.