Jeremjáš

10 Slyšte slovo, které proti vám mluvil Jehova, dome izraelský. 2 Tak řekl Jehova: „Vůbec se neuč cestě národů+ a nebuď stižen zděšením ani při znameních z nebes, protože jsou při nich stiženy zděšením národy.+ 3 Vždyť zvyky* národů+ jsou jen výpar, protože je to pouhý strom+ z lesa, který někdo podťal, dílo rukou řemeslníka se sekáčem.+ 4 Stříbrem a zlatem je činí hezkými.+ Hřeby a kladivy je upevňují, aby se žádný nemotal.+ 5 Jsou jako strašák z okurkového pole a nemohou mluvit.+ Zcela jistě jsou nošeny, neboť nemohou udělat ani krok.+ Neboj se kvůli nim, vždyť nemohou učinit nic neblahého, a navíc nemají na to, aby učinily něco dobrého.“+

6 V žádném ohledu není nikdo jako ty, Jehovo.+ Jsi velký a tvé jméno je velké v moci.+ 7 Kdo by se tě nebál,+ Králi národů,+ vždyť vůči tobě je to vhodné; protože mezi všemi moudrými z národů a mezi všemi jejich kralováními není nikdo v žádném ohledu jako ty.+ 8 A zároveň se prokazují být nerozumní a hloupí.+ Strom je pouhé vybízení [k] marnostem.+ 9 Stříbro vytepané do destiček se dováží dokonce z Taršiše+ a zlato z Ufazu,*+ zpracování řemeslníka a rukou kovotepce; jejich oblečení je modrá příze a vlna obarvená na červenofialovo. Všechny jsou zpracováním zručných lidí.+

10 Ale Jehova je vpravdě Bůh.*+ Je živý Bůh+ a Král na neurčitý čas.+ Kvůli jeho rozhořčení se země zakymácí+ a žádné národy neobstojí před jeho otevřeným odsouzením.+ 11 Tohle jim řeknete: „Bohové,*+ kteří neudělali samotná nebesa a zemi, ti ze země a zpod těchto nebes* zaniknou.“+ 12 To On* udělal zemi svou mocí,+ On, který svou moudrostí pevně založil úrodnou zemi,*+ a Ten, který svým porozuměním roztáhl nebesa.+ 13 [Svým] hlasem vyvolává hlučení vod v nebesích+ a působí, aby z nejzazšího konce* země vystupovaly páry.*+ Udělal i propusti* pro déšť+ a vyvádí vítr* ze svých zásobáren.+

14 Každý člověk* se choval tak nerozumně, jako by neznal.+ Každý kovotepec se jistě zastydí kvůli vyřezávané soše;+ vždyť jeho litá socha je faleš,+ a není v nich duch.*+ 15 Jsou marnost,* dílo posměchu.+ V čase, kdy se jim dostane pozornosti, zaniknou.+

16 Jákobův Podíl+ takový není, neboť je Tvůrcem všeho,+ a Izrael je holí* jeho dědictví.+ Jehova vojsk je jeho jméno.+

17 Seber ze země svůj ranec,+ ženo bydlící pod tlakem.+ 18 Tak totiž řekl Jehova: „Hle, při této příležitosti vyvrhuji obyvatele země+ a způsobím jim tíseň, aby prohlédli.“+

19 Běda mi kvůli mému zhroucení!+ Má rána se stala dost odpornou.* A sám jsem řekl: „To je určitě má nemoc, a já ji ponesu.+ 20 Můj vlastní stan byl vypleněn a mé vlastní stanové šňůry jsou všechny zpřetrhány.+ Moji vlastní synové ode mne vyšli a už nejsou.+ Nikdo už neroztahuje můj stan ani nezvedá mé stanové látky. 21 Pastýři se totiž chovali nerozumně+ a nehledali ani Jehovu.+ Proto nejednali s pochopením a všechna jejich napasená zvířata byla rozptýlena.“+

22 Naslouchej! Zpráva! Hle, přišla,* také velké dunění ze severní země,+ aby se z judských měst udělal opuštěný úhor, šakalí doupě.+

23 Dobře vím, Jehovo, že pozemskému člověku* nepatří jeho cesta. Muži,* který kráčí, ani nepatří, aby řídil svůj krok.+ 24 Napravuj mě, Jehovo, avšak se soudem;+ ne ve svém hněvu,+ abys mě nezmařil.+ 25 Vylej svůj vztek na národy,+ které tě nebraly na vědomí,*+ a na rodiny, které nevzývaly ani tvé jméno.+ Vždyť pohltily Jákoba.+ Ano, pohltily ho a stále ho hubí;+ a zpustošily jeho místo pobývání.+