Ezekiel
8 A stalo se v šestém roce, v šestém [měsíci], pátý den měsíce, že jsem seděl ve svém domě a přede mnou seděli judští starší muži,*+ když tam na mne dolehla ruka Svrchovaného Pána Jehovy.+ 2 A začal jsem vidět, a pohleďme, podoba připomínající vzhled ohně;+ od vzhledu jeho boků až dolů byl oheň+ a od jeho boků až nahoru bylo něco, co vypadalo jako zář, jako žhnutí élektra.*+ 3 Potom napřáhl [to, co] znázorňovalo ruku,+ a vzal mě za chomáč vlasů mé hlavy a duch*+ mě nesl mezi zemí a nebesy a v Božích viděních mě uvedl do Jeruzaléma,+ ke vchodu do vnitřní brány,+ která je obrácena k severu, kde je bydliště symbolu žárlivosti, který podněcuje k žárlivosti.+ 4 A pohleďme, byla tam sláva BOHA* Izraele,+ podobná zjevu, který jsem viděl v údolní pláni.
5 A přistoupil k tomu, aby mi řekl: „Synu člověka, pozvedni, prosím, oči směrem k severu.“ Pozvedl jsem tedy oči směrem k severu, a pohleďme, severně od brány oltáře byl na vstupní cestě tento symbol* žárlivosti.*+ 6 A přikročil k tomu, aby mi řekl: „Synu člověka, vidíš, jaké veliké odporné věci dělají,+ věci, které tu dělá izraelský dům, [abych se] vzdálil od své svatyně?+ A ještě znovu uvidíš veliké odporné věci.“
7 Vzal mě tedy ke vchodu do nádvoří a začal jsem vidět, a pohleďme, nějaký otvor ve stěně. 8 Nyní mi řekl: „Synu člověka, provrtej, prosím, stěnu.“+ A postupně jsem provrtal stěnu, a pohleďme, byl tam nějaký vchod. 9 A dále mi řekl: „Vejdi a podívej se na ty špatné odporné věci, které tu dělají.“+ 10 Vešel jsem tedy a začal jsem vidět, a pohleďme, bylo tam kdejaké znázornění+ lezoucích tvorů a hnusných zvířat+ a všechny hnojné modly izraelského domu.+ Všude kolem dokola po stěně bylo vyřezávání. 11 A sedmdesát mužů*+ ze starších izraelského domu, mezi nimiž stál Jaazanjáš,* syn Šafanův,+ stálo před nimi, každý se svou kadidelnicí v ruce, a vůně oblaku kadidla stoupala.+ 12 A přistoupil k tomu, aby mi řekl: „Viděl jsi, synu člověka, co dělají starší izraelského domu ve tmě,+ každý z nich ve vnitřních místnostech svého vystaveného předmětu? Říkají totiž: ‚Jehova nás nevidí.*+ Jehova opustil zemi.‘“*
13 A pokračoval a řekl mi: „Ještě znovu uvidíš veliké odporné věci, které dělají.“+ 14 Vzal mě tedy ke vchodu do brány Jehovova domu, která je k severu, a pohleďme, seděly tam ženy plačící nad [bohem] Tammuzem.*
15 A dále mi řekl: „Viděl jsi [to], synu člověka? Ještě znovu uvidíš veliké odporné věci,+ horší než tyto.“ 16 Vzal mě tedy na vnitřní nádvoří Jehovova domu,+ a pohleďme, u vchodu do Jehovova chrámu, mezi síní a oltářem,+ bylo asi dvacet pět mužů*+ zády k Jehovovu chrámu*+ a obličejem k východu, a klaněli se k východu, k slunci.+
17 A přikročil k tomu, aby mi řekl: „Viděl jsi [to], synu člověka? Je to pro judský dům tak lehká věc činit odporné věci, které zde činili, že musejí naplnit zemi* násilím+ a že by mne měli znovu urážet? A hle, strkají k mému nosu* letorost.* 18 A sám také budu jednat ve vzteku.+ Mé oko nebude litovat ani nepocítím soucit.+ A jistě mi budou silným hlasem volat do uší, ale neuslyším je.“+