Izajáš
57 Spravedlivý zahynul,+ ale nikdo si [to] nebere k srdci.+ A lidé milující laskavosti* jsou připojováni [k mrtvým],+ přičemž nikdo nerozpoznává, že spravedlivý byl připojen kvůli neštěstí.+ 2 Vchází do míru;+ odpočívají+ na svých lůžkách,+ [každý], kdo chodí přímočaře.+
3 „Pokud jde o vás, přistupte až sem,+ synové vědmy,+ semeno cizoložníka a ženy, která se dopouští prostituce:+ 4 Nad kým se to dobře bavíte?+ Proti komu stále rozvíráte ústa, vyplazujete jazyk?+ Nejste dětmi přestupku, semenem falše,+ 5 těmi, kdo se rozvášňují mezi velikými stromy,+ pod každým bujným stromem,+ a pobíjejí děti v říčních údolích pod rozsedlinami skalních útesů?+
6 Tvůj* podíl byl u hladkých kamenů říčního údolí.+ Ty — ty byly tvým losem.+ Jim jsi navíc vylévala tekutou oběť,+ obětovala jsi dar. Mám se kvůli těmto věcem utěšit?+ 7 Postavila sis lůžko na vysoké a pozvednuté hoře.+ Tam jsi šla také obětovat oběť.+ 8 A za dveře a dveřní sloupek jsi položila svou památku.*+ Vždyť [ses] odkryla stranou ode mne a přistoupila jsi k tomu, abys vystoupila nahoru; lůžko sis udělala prostorné.+ A pro sebe jsi uzavírala s nimi smlouvu. Milovala jsi lůžko s nimi.+ Spatřila jsi mužský orgán.* 9 A přistoupila jsi k tomu, abys sestoupila k Melekovi* s olejem, a stále jsi rozhojňovala své masti.+ A stále jsi vysílala své zplnomocněnce do dáli, takže jsi záležitosti snížila k šeolu.+ 10 Lopotila ses v množství svých cest.+ Neřekla jsi: ‚Je to beznadějné!‘ Našla jsi oživení své vlastní síly.*+ Proto jsi neonemocněla.+
11 Koho ses zalekla* a začala se bát,+ takže ses uchýlila ke lhaní?+ Ale na mne sis nevzpomněla.+ Nic sis nevzala k srdci.+ Nemlčel jsem a neutajoval jsem záležitosti?*+ Takže jsi neměla strach ani ze mne.+ 12 Sám budu povídat o tvé spravedlnosti+ a tvých dílech,+ takže ti neprospějí.+ 13 Až budeš volat o přispění, tvá sbírka věcí* tě neosvobodí,+ ale vítr* je dokonce všechny odnese.+ Odvane je výpar, ale ten, kdo mě činí svým útočištěm,+ zdědí zemi a vezme do vlastnictví mou svatou horu.+ 14 A jistě se řekne:* ‚Nasypávejte, nasypávejte! Vyčistěte cestu.+ Odstraňte jakoukoli překážku z cesty mého lidu.‘“+
15 Tak totiž řekl ten Vysoký a Povýšený,+ který přebývá navždy+ a jehož jméno je svaté:+ „Ve výši a na svatém místě přebývám,+ také se zdrceným a poníženým na duchu,*+ abych oživil ducha ponížených a oživil srdce zdrcených.+ 16 Vždyť se nebudu přít na neurčitý čas ani nebudu natrvalo rozhořčen;+ neboť by kvůli mně umdlel+ i duch, dokonce dýchající tvorové,* které jsem sám udělal.+
17 Nad scestností jeho nepoctivého zisku+ jsem se rozhořčil a přistoupil jsem k tomu, abych ho udeřil, a skryl jsem [obličej],+ zatímco jsem byl rozhořčen. Ale stále chodil jako odpadlík+ cestou svého srdce. 18 Viděl jsem samotné jeho cesty; a začal jsem ho uzdravovat+ a vést+ a jemu a jeho truchlícím+ dávat náhradu s útěchou.“+
19 „Tvořím ovoce rtů.+ Bude trvalý pokoj* pro toho, kdo je daleko, a pro toho, kdo je blízko,“+ řekl Jehova, „a uzdravím ho.“+
20 „Ale ničemní jsou jako moře, které je rozbouřené, když není schopné se uklidnit, jehož vody vyhazují vzhůru chaluhy a bláto. 21 Není žádný pokoj,“ řekl můj Bůh,* „pro ničemné.“+