Mladí lidé se ptají . . .

Proč se tak přehnaně zajímám o svou váhu?

„V mé hlavě probíhá nezvladatelný boj. Jedna část mé osoby chce jíst, ale druhá část jídlo odmítá, protože se bojím, že hrozně ztloustnu.“ (Jaimee)

Z ČEHO máš snad vůbec největší strach? Mnoho dívek bez váhání odpoví: z tloustnutí. Při jednom průzkumu veřejného mínění bylo zjištěno, že se dnešní mladé ženy mnohem víc bojí toho, že přiberou na váze, než nukleární války, rakoviny nebo i toho, že jim zemřou rodiče.

Starosti s váhou někdy začínají v překvapivě raném věku. Doktorka Catherine Steinerová-Adairová upozorňuje na to, že se mnohé dívky ještě před pubertou spolu baví „o tloušťce“ a navzájem na sebe prozrazují, jak jsou nespokojeny se svým tělem. Nepochybně však nejde jen o povídání. Při průzkumu mezi 2 379 dívkami se zjistilo, že 40 procent z nich se opravdu snažilo zhubnout. A těmto dívkám bylo teprve devět nebo deset let.

Mnohé z těch dívek se snad časem chytí do osidla nějaké zvláštní módní diety. Horší je, že s některými to možná dopadne jako s dvacetiletou Jennou. Tato mladá žena měří 160 centimetrů a přitom váží pouhých 40 kilogramů. Jenna prohlašuje: „Prostě nechci jíst. Nechci, abych po třech letech, co se snažím zhubnout, jedením zase všechno za měsíc nabrala.“

Možná chápeš Jenniny pocity. Snad i ty bys chtěla zhubnout, abys vypadala co nejlépe. Rozhodně není nic špatného na tom, že tě zajímá, jak vypadáš. Jennu však touha být hubená málem stála život. Jak to?

Vyhladovělé k smrti

Jenna bojuje s nebezpečnou poruchou příjmu potravy, které se říká anorexia nervosa. S toutéž poruchou se potýká také Jaimee, jejíž slova jsou napsána v úvodu. Tyto dívky byly nějakou dobu doslova vyhladovělé k smrti, a nejsou jediné. Podle odhadů je anorexií postižena jedna dívka ze sta. To znamená, že touto chorobou trpí miliony mladých žen — některou z nich dokonce možná znáš.a

Anorexie se může rozvinout docela nevinně. Je možné, že některá mladá dívka začne držet zdánlivě neškodnou dietu snad jen proto, aby zhubla o několik kilogramů. Když však dosáhne svého cíle, není s tím spokojena. „Jsem pořád příšerně tlustá,“ říká, když se s nepříjemným pocitem dívá do zrcadla. Rozhodne se tedy, že zhubne jenom o několik dalších kilogramů. Potom ještě o několik. A ještě o trochu. Model jednání je stanoven a semeno anorexie zaseto.

Jistěže ne každá dívka, která drží dietu, je anorektička. Některé mají oprávněné starosti s váhou, a těm by prospělo, kdyby zhubly o několik kilogramů. Mnoho dívek má však na své tělo zkreslený názor. Časopis FDA Consumer to přirovnává ke zkreslenému obrazu, který člověk vidí v křivém zrcadle. Píše: „Připadáš si mnohem tlustší, než doopravdy jsi.“

Anorektička má tedy chorobný strach z toho, že tloustne, i když už je ‚hubená jako tyčka‘. Možná nutkavě cvičí, aby si udržela nízkou váhu, a několikrát denně se váží, aby si ověřila, že netloustne. Kdykoli něco jí, vezme si pouze nepatrnou porci. Nebo možná nejí vůbec. Heather říká: „Každý den jsem si nosila do školy svačinu, kterou mi maminka připravila, a skoro každý den jsem ji vyhazovala. Brzy jsem si tak zvykla nejíst, že jsem nemohla jíst, i kdybych třeba chtěla. Neměla jsem hlad.“

Anorektičky, jako například Heather, zpočátku s radostným vzrušením sledují, jak jim ubývají kila. Nedostatek správné výživy si však nakonec vyžádá svou daň. Anorektička začíná být otupělá a netečná. Postupně tím stále více trpí i její učení ve škole. Možná přestane mít menstruaci.b Časem se jí možná nebezpečně sníží srdeční tep a krevní tlak. Anorektička však nedbá na žádné nebezpečí. Uvědomuje si vlastně jediné nebezpečí, totiž to, že znovu přibere, co shodila — byť i jen jediný kilogram.

Anorexie však není jediná porucha přijmu potravy, a není ani nejčastější. Bulimia nervosa je metla, která postihuje třikrát více dívek než anorexie. Další z těchto poruch je nutkavé přejídání, které s bulimií úzce souvisí. Podívejme se na tato onemocnění blíže.

Skrytá metla

„Jedna moje přítelkyně se nedávno přiznala, že krade jídlo a tajně ho jí. Potom se přinutí ke zvracení. Tvrdí, že už to dělá dva roky.“ Těmito slovy jedna dívka v poradenské rubrice jistého časopisu popisuje typické příznaky poruchy příjmu potravy, poruchy, která je známá jako bulimie.

Bulimička se přejí, neboli za krátkou chvíli sní velké množství jídla. Potom jídlo, které snědla, ze svého těla odstraní, často vynuceným zvracením.c Připusťme, že představa vyprazdňování žaludku tímto způsobem by mohla být odpudivá. Avšak sociální pracovnice Nancy J. Kolodnyová píše: „Čím více se přejídáte a zvracíte, tím je to pro vás snazší. Počáteční pocity ošklivosti, nebo dokonce strachu jsou rychle vystřídány nutkáním opakovat tento bulimický model jednání.“

O anorexii a bulimii se říká, že to jsou „dvě strany jedné mince “. Tyto poruchy mají sice rozdílné příznaky, ale obě jsou způsobeny nutkavým chováním souvisejícím s jídlem.d Bulimie se však na rozdíl od anorexie snadněji udrží v tajnosti. Postižená totiž neubývá na váze, přejídá se, ale nepřibývá, protože jídlo z těla odstraňuje. Bulimička tedy pravděpodobně není ani tlustá, ani hubená, a její stravovací návyky se na veřejnosti možná jeví docela normální. „Devět let,“ říká žena jménem Lindsey, „jsem se přejídala a čtyřikrát až pětkrát denně jsem zvracela. . . . Nikdo o mé bulimii nevěděl, protože jsem ji bezpečně zakrývala klamným dojmem spokojenosti, štěstí a průměrnou tělesnou váhou.“

Poněkud odlišné je to však s osobou, která trpí nutkavým přejídáním. Podobně jako bulimička i tato osoba sní najednou velké množství jídla. Kniha The New Teenage Body Book (Nová kniha o dospívajícím těle) uvádí: „S nutkavým přejídáním není spojeno vynucené zvracení, a proto postižená osoba může mít nepatrnou až značnou nadváhu, či dokonce být obézní.“

Zdravotní rizika

Všechny tři uvedené poruchy příjmu potravy mohou vážně ohrozit zdraví postiženého člověka. Anorexie může způsobit vážnou podvýživu a v mnoha případech — někteří odborníci odhadují, že až v 15 procentech případů — může být dokonce smrtelná. Přejídání, ať je doprovázeno vynuceným zvracením, nebo ne, je pro zdraví nebezpečné. Obezita může mít časem za následek životu nebezpečné kardiovaskulární onemocnění, cukrovku, či dokonce některé formy rakoviny. Vynucené zvracení může protrhnout jícen a nadměrné užívání projímadel a diuretických prostředků může za extrémních okolností vést k srdeční zástavě.

Je však nutné brát v úvahu ještě další stránku poruch příjmu potravy. Osoby postižené anorexií, bulimií a nutkavým přejídáním jsou většinou nešťastné. Mívají malou sebeúctu a velmi pravděpodobně trpí úzkostí a depresí. Je naprosto jasné, že potřebují pomoc. Jak je ale možné pomáhat těm, kdo mají nějakou poruchu příjmu potravy, aby se vymanily z nadměrného zájmu o svou váhu? O této otázce bude pojednávat další článek z této série.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček na straně 14]

Zkreslený pohled na vlastní tělo

Většina dívek, které si dělají starosti se svou váhou, k tomu nemá důvod. Při jednom průzkumu se 58 procent dívek ve věku od 5 do 17 let domnívalo, že mají nadváhu, i když ji vlastně mělo pouze 17 procent z nich. Při jiném průzkumu si 45 procent žen, které ve skutečnosti měly podváhu, myslelo, že váží příliš mnoho. Jedním průzkumem v Kanadě se zjistilo, že tam 70 procent žen věnuje přehnanou pozornost své váze a 40 procent žen nárazově drží dietu stylem: zhubnout a pak znovu stejně přibrat.

Zkreslený pohled na vlastní tělo může rozhodně způsobit, že se některé dívky příliš znepokojují něčím, co ve skutečnosti není jejich problémem. „Mám přítelkyni, která užívá velké dávky tablet na zhubnutí, a znám několik dívek, které mají anorexii,“ říká šestnáctiletá Kristina. A dodává: „Žádná není tlustá ani při nejbujnější fantazii.“

Časopis FDA Consumer tedy z pádného důvodu doporučuje: „Než abyste držela dietu, protože to dělá ‚každý‘ nebo protože nejste tak štíhlá, jak byste chtěla, v první řadě si u lékaře nebo odborníka na výživu zjistěte, zda na svůj věk a výšku opravdu vážíte příliš nebo zda máte příliš mnoho tělesného tuku.“

[Obrázek na straně 15]

Mnoho dívek, které si dělají starosti se svou váhou, k tomu nemá důvod