Manželé a manželky — Mluví opravdu rozdílně?

PŘEDSTAVTE si: Vláďa šouravě přišel do Jirkovy kanceláře, ramena viditelně svěšená pod tíhou starostí. Jirka se na přítele vlídně podíval a čekal, až začne mluvit. „Já nevím, jestli mám uzavřít tu transakci,“ povzdechl si Vláďa. „Je tu tolik nečekaných překážek a vedení kanceláře na mě tlačí.“ „Proč si děláš, Vláďo, starosti?“ zeptal se sdílně Jirka. „Víš přece, že jsi v této záležitosti nejzkušenější, a vedení to ví také. Nechvátej s tím. Jestli se ti tohle zdá problém, tak si tedy poslechni, co se mi stalo minulý měsíc . . .“ A Jirka popisuje humorné podrobnosti svého malého nezdaru a jeho přítel brzy opouští kancelář se smíchem a uvolněný. Jirka je šťastný, že mu mohl pomoci.

A představte si dále, že když ten den odpoledne přijel Jirka domů, okamžitě viděl, že jeho žena Líba je také rozčilená. Pozdravil ji obzvlášť vesele a pak čekal, až mu řekne, co se stalo. Po napjatém, ledovém mlčení Líba vyhrkla: „Už to nevydržím! Ten nový šéf je despota!“ Jirka ji posadil, vzal ji kolem ramen a řekl: „Libuško, nezlob se. Vždyť je to jen zaměstnání. To jsou prostě šéfové. Měla jsi slyšet, jaké mi ten můj dnes dal kázání. Jestli to ale nemůžeš vydržet, tak prostě odejdi.“

„Vůbec tě nezajímá, co cítím!“ odsekla Líba. „Nikdy neposloucháš, co ti říkám! Copak můžu odejít? Nevyděláváš přece tolik!“ S pláčem utekla do ložnice. Šokovaný Jirka zůstal stát za zavřenými dveřmi a nechápal, co se stalo. Proč byly reakce na Jirkova uklidňující slova tak odlišné?

Propast mezi muži a ženami?

Někdo by rozdíly v tomto názorném příkladu přičítal prosté skutečnosti, že Vláďa je muž a Líba je žena. Lingvisté se domnívají, že problémy s komunikací v manželství bývají často způsobeny rozdílným pohlavím. Takové knihy jako You Just Don’t Understand (Ty tomu prostě nerozumíš) a Men Are From Mars, Women Are From Venus (Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše) podporují teorii, že muži a ženy, i když mluví stejným jazykem, používají zřetelně odlišný způsob komunikace.

Je nesporné, že když Jehova vytvořil ženu z muže, nebyla pouze lehce upraveným modelem muže. Muž a žena byli dokonale a promyšleně vytvořeni tak, aby jeden druhého doplňovali — tělesně, citově, duševně a duchovně. K těmto vrozeným rozdílům přistupují složitosti vyplývající z individuální výchovy a životních zkušeností a to, jak lidi utváří jejich kultura, prostředí a názor společnosti na to, co je mužské a co ženské. Vzhledem k těmto vlivům je možné vymezit určité profily komunikace typické pro muže a pro ženy. Ale „typicky mužský“ nebo „typicky ženský“ profil existuje snad jenom na stránkách psychologických učebnic.

Pro ženy je příznačná jejich citlivost, nicméně mnozí muži jsou obdivuhodně jemní v jednání s lidmi. Logické myšlení je připisováno spíše mužům, a přesto je mnoho žen, které mají pronikavý, analytický pohled na věc. Tak, ačkoliv není možné označit žádný rys jako výlučně mužský nebo ženský, jedna věc je jistá: pochopení pohledu toho druhého je možná to, co — zvláště v manželství — tvoří rozdíl mezi pokojným soužitím a otevřenou válkou.

Každodenní komunikace mezi mužem a ženou v manželství není lehký úkol. Mnozí vnímaví manželé mohou dosvědčit, jaké nebezpečí může v sobě skrývat zdánlivě nevinná otázka: „Jak se ti líbí můj nový účes?“ Mnohé manželky se diplomaticky naučily zdržet se opakovaných dotazů: „Proč se prostě nezeptáš, kterým směrem jet?“, když při cestování manžel zabloudí. Milující partner nesnižuje zdánlivé osobní zvláštnosti svého manželského partnera a nelpí umíněně na svých vlastních, protože „jsem už takový“. Milující partner se dívá hlouběji pod povrch. To není chladné zkoumání toho, jakým způsobem ten druhý komunikuje, ale je to vřelý, pozorný pohled do srdce a mysli toho druhého.

Stejně, jako je každý člověk jedinečný, tak je jedinečné spojení dvou lidí v manželství. Skutečné splynutí mysli a srdce není dílem náhody, ale protože jsme my lidé nedokonalí, vyžaduje to tvrdou práci. Je například tak jednoduché předpokládat, že ostatní lidé vidí věci stejně jako my. Často uspokojujeme potřeby druhých lidí tak, jak bychom si přáli, aby byly uspokojovány naše vlastní, snad ve snaze jednat podle Zlatého pravidla „Všechno tedy, co chcete, aby vám lidé činili, budete také podobně činit jim“. (Matouš 7:12) Ježíš tím však nemyslel, že to, co vy chcete, by mělo vyhovovat druhým. Naopak si přejete, aby vám druzí dávali to, co vy potřebujete nebo chcete. Měli byste tedy dávat to, co potřebují oni. Zvlášť nezbytné to je v manželství, protože oba slavnostně slíbili, že se budou snažit vyhovět potřebám svého partnera co nejvíce.

Líba a Jirka dali takový slib. Jejich dvouleté manželství bylo šťastné. Ačkoli měli pocit, že jeden druhého dobře znají, přece příležitostné bouřlivé situace odhalily, že v komunikaci zeje propast, kterou dobrá vůle sama o sobě nedokáže překlenout. „Srdce moudrého působí, že jeho ústa projevují pochopení,“ je řečeno v Příslovích 16:23. Ano, tím potřebným klíčem je pochopení při komunikaci. Podívejme se, jaká vrátka odemkl tento klíč Jirkovi a Líbě.

Pohled muže

Jirka se pohybuje v soutěživém světě, kde si své místo na společenském žebříčku musí každý člověk vybojovat, ať je v dané situaci podřízený, nebo nadřízený. Komunikace slouží k tomu, aby upevnila jeho pozici, jeho pravomoc, aby zlepšila jeho odbornou kvalifikaci nebo posílila jeho osobní význam. Být samostatný má pro něj velkou cenu. Když tedy dostává příkazy takovým způsobem, že od něj něco vymáhají, Jirka se vzpírá. Již skrytý náznak „neděláš to, co máš dělat“ vede k tomu, že se bouří, a to dokonce i v případě, kdy požadavek je logický.

Jirka mluví v podstatě proto, aby došlo k výměně informací. Rád mluví o faktech, plánech a o nových věcech, které poznal.

Když Jirka někomu naslouchá, je zcela zaujat informací, a pak zřídka přerušuje toho, kdo mluví; dokonce ani takovou nepatrnou odezvou jako „hm“ nebo „jo“. Pokud však nesouhlasí, pak nemá zábrany, aby to řekl, zvláště mluví-li s přítelem. To ukazuje, že se Jirka zajímá o to, co má přítel na srdci, a zvažuje všechny možné závěry.

Pokud má Jirka problém, dává přednost tomu, aby sám našel řešení. Tehdy se možná stáhne a nevěnuje pozornost nikomu a ničemu jinému. Nebo se možná uvolní při určité zábavě, aby dočasně zapomněl na své dilema. O problému mluví jenom tehdy, když hledá radu.

Pokud nějaký člověk přijde k Jirkovi s určitým problémem, jako přišel třeba Vláďa, Jirka si uvědomí, že je na něm, aby mu pomohl, a snaží se, aby se jeho přítel necítil nedostatečný. Obvykle uvede spolu s radou nějakou svou vlastní nesnáz, aby přítel neměl pocit, že je jediný, komu se děje něco takového.

Jirka je rád, když může různé věci dělat společně s přáteli. Společenství pro něj znamená společnou činnost.

Domov je pro Jirku útočištěm, kam přichází z arény; je to místo, kde není třeba nic dokazovat, kde je uznáván, kde se mu důvěřuje, kde je milován a oceňován. Přes to všechno Jirka občas zjišťuje, že potřebuje samotu. To nemá nic společného s Líbou ani s ničím, co Líba dělá. Prostě potřebuje být nějakou dobu sám. Pro Jirku je těžké, aby před svou ženou přiznal své obavy, své nejistoty a svá trápení. Nechce ji znepokojovat. Jeho úkolem je, aby se o ni staral a chránil ji, a potřebuje, aby Líba věřila, že to dokáže. Jirka sice chce podporu, nechce však soucit. Cítil by se neschopný nebo zbytečný.

Pohled ženy

Líba se cítí být součástí světa vzájemných vztahů mezi lidmi. Je pro ni důležité vytvářet a posilovat pouta v těchto vztazích. Řeč je důležitým prostředkem k vytváření a upevňování blízkých vztahů.

Líbě připadá přirozené, že je na někom závislá. Má pocit, že je milována, pokud se Jirka zajímá o její názor, než udělá nějaké rozhodnutí. Líba přesto očekává, že vedení se ujme on. Pokud musí Líba udělat nějaké rozhodnutí, vyhovuje jí, když se může zeptat svého manžela na radu, ne proto, aby jí řekl, co má dělat, ale proto, aby mu ukázala, jak je jí blízký a jak na něj spoléhá.

Pro Líbu je velmi těžké jít přímo k věci a říci, že něco potřebuje. Nechce Jirku obtěžovat nebo v něm vzbuzovat pocit, že je nešťastná. Místo toho situaci jemně naznačí nebo čeká, až si Jirka všimne.

V rozhovoru Líbu upoutávají drobné detaily a hodně se ptá. Je to přirozené vzhledem k její citlivosti a intenzívnímu zájmu o lidi a vztahy.

Když Líba poslouchá, potom toho, kdo mluví, přerušuje citoslovci, souhlasným pokyvováním nebo dotazy, aby ukázala, že sleduje, o čem je řeč, a že má zájem o to, co má ten druhý na srdci.

Líba se velmi snaží, aby intuitivně poznala, co lidé kolem ní potřebují. Poskytnout pomoc, aniž o to musel být člověk požádán, je nádherný způsob, jak projevit lásku. Zvlášť chce pomáhat svému manželovi, aby dělal pokrok a zlepšoval se.

Když má Líba problém, možná se jí zdá, že je toho plná. Potřebuje o tom mluvit, ani ne proto, aby našla řešení, ale proto, aby vyjádřila své pocity. Potřebuje vědět, že jí někdo rozumí a že se o ni někdo stará. Když jsou její city rozbouřeny, pak dělá Líba generalizující, dramatická prohlášení. Nemyslí to doslova, když říká: „Ty mě nikdy neposloucháš!“

Pro Líbu nebyla nejlepší přítelkyně v dětství ta, se kterou dělala věci společně, ale ta, se kterou mohla o všem mluvit. Proto pro ni v manželství není ani tak důležitá činnost kolem, ale posluchač, který pro ni má pochopení a který může sdílet její pocity.

Domov je pro Líbu místem, kde může mluvit, aniž je posuzována. Nemá zábrany říci Jirkovi o svých obavách a trápeních. Pokud potřebuje pomoc, nestydí se to přiznat, protože má důvěru, že má po svém boku manžela, který je ochoten jí naslouchat.

Většinou má Líba v manželství pocit, že je milována a že je v bezpečí. Někdy se však bez zjevného důvodu začne cítit nechráněná a nemilovaná a naléhavě potřebuje, aby byla znovu ujištěna o lásce a aby byla ve společnosti někoho blízkého.

Ano, Jirka a Líba jeden druhého doplňují a jsou naprosto odlišní. Tyto rozdílnosti mezi nimi tvoří možnost vážných nedorozumění, a to dokonce i tehdy, když oba mají ty nejlepší úmysly, aby milovali a byli si oporou. Kdybychom mohli slyšet, jak se každý z nich dívá na uvedenou situaci, co by asi řekli?

Jak to vidí ze svého hlediska

„V tu chvíli, kdy jsem vešel do dveří, mi bylo jasné, že Líba je rozčilená,“ řekl by asi Jirka. „Předpokládal jsem, že až bude chtít, tak mi poví, co se stalo. Ten problém se mi nezdál tak velký. Myslel jsem si, že když jí prostě pomohu, aby viděla, že nemusí být tak rozčilená, že řešení je jednoduché, tak se jí uleví. Opravdu se mě dotklo, když poté, co jsem ji vyslechl, mi řekla: ‚Nikdy neposloucháš, co ti říkám!‘ Měl jsem pocit, jako by mi dávala vinu za všechno své zklamání.“

„Celý den byl jedna velká katastrofa,“ řekla by asi Líba. „Věděla jsem, že to nebyla Jirkova vina. Když ale přišel takový rozjařený, měla jsem pocit, že přehlíží to, jak jsem rozčilená. Proč se mě nezeptal, co mě trápí? Když jsem mu o problému vyprávěla, v podstatě řekl, že jsem hloupá a že celá věc je malichernost. Místo aby řekl, že chápe, co cítím, odborník Jirka mi řekl, jak problém vyřešit. Nepotřebovala jsem řešení, potřebovala jsem pochopení.“

Přestože se objevují takové přechodné roztržky, Jirka a Líba se mají velmi rádi. Jaké postřehy jim pomohou, aby tuto lásku jasně vyjadřovali?

Viděno očima toho druhého

Jirka měl pocit, že by bylo dotěrné ptát se Líby, co ji trápí, a tak přirozeně udělal to, co by si přál, aby udělali druzí vzhledem k němu. Čekal, až se Líba otevře a začne mluvit. Líba byla nyní rozčilena nejen kvůli problému, který měla, ale také proto, že Jirka zdánlivě přehlížel její prosbu o pomoc. Neviděla v jeho mlčení postoj laskavého ohledu — viděla v tom nezájem. Když Líba konečně začala mluvit, Jirka poslouchal, aniž ji přerušil. Ona však měla pocit, že v podstatě její pocity nevnímá. Pak jí neposkytl pochopení, ale řešení. To jí znělo jako: „Tvoje pocity jsou nesprávné; reaguješ nepřiměřeně. Podívej, jak snadno lze vyřešit takový nepatrný problém.“

Jak by bylo vše jiné, kdyby každý byl schopen vidět věci z hlediska toho druhého. Mohlo by to probíhat asi takto:

Jirka přichází domů a zjistí, že Líba je rozčilená. „Co se stalo, Libuško?“ ptá se jemně. Začnou jí téct slzy a slova se jen hrnou. Líba neřekne: „To všechno je tvoje vina!“ ani nenaznačuje, že Jirka mohl udělat více. Jirka ji tiskne k sobě a trpělivě naslouchá. Když Líba skončí, řekne: „Je mi líto, že jsi tak rozrušena. Teď chápu, co tě rozzlobilo.“ Líba odpovídá: „Jsem ti moc vděčná, že jsem ti to mohla říct. Když vím, že mě chápeš, je mi mnohem lépe.“

Žel, mnohé dvojice místo toho, aby řešily rozdíly, které mezi nimi jsou, se jednoduše rozhodnou ukončit své manželství rozvodem. Nedostatečná komunikace je nepřítel, který ničí mnohé domovy. Vznikají hádky, které otřásají samotnými základy manželství. Jak hádky vznikají? Další článek nám ukáže, jak k nim dochází a jak jim lze zabránit.

Podrobný rozbor jedné neshody

ONA se potřebuje vypovídat ze svých pocitů. On chce poskytnout řešení. Milióny manželských neshod měly odedávna mnoho různých odstínů, ale často to byly variace na několik základních témat. Pochopení, když jde o rozdílný pohled manželského partnera nebo o jiný způsob komunikace, možná pomůže tyto planoucí lesní požáry natolik zmenšit, až zbudou žhavé uhlíky v krbu šťastného domova.

„Přestaň řídit můj život!“

Stále se opakující panovačné a sekýrující jednání manželky často vede k tomu, že nejeden manžel se cítí zahnán do úzkých, omezován při každém pohybu radami, požadavky a kritikou. Bible uznává takové pocity, když říká: „Sváry manželky jsou jako děravá střecha, která člověka zahání.“ (Přísloví 19:13) Manželka možná manžela o něco požádá a on se tomu mlčky vzepře z důvodů, které manželka nezná. Manželka si myslí, že ji neslyšel, a tak mu tentokrát řekne, co má udělat. Jeho vzdor roste. Sekýrující manželka a muž, který je pod pantoflem? Nebo dva lidé, kteří prostě nekomunikovali jasně?

Manželka to vidí tak, že nejlépe vyjádří svému manželovi lásku, když mu poskytne užitečnou radu. Manžel to vidí tak, že mu ona poroučí a naznačuje, že je neschopný. Výrok „Nezapomeň si aktovku“ je z jejího hlediska vyjádření zájmu, kdy se ujišťuje, že manžel má všechno, co potřebuje. Jemu to připomíná jeho matku, která za ním volávala ze dveří: „Máš rukavice?“

Unavená manželka možná jemně řekne „Chtěl bys dnes večeřet v restauraci?“ a vlastně tím myslí „Vezmeš mě někam na večeři? Jsem příliš unavená na to, abych vařila.“ Ale její loajální manžel využije tuto příležitost, aby pochválil její kuchyni a ujistil ji, že mu jídlo od ní chutná nejlépe. Nebo manžel má možná pocit ‚Ona se snaží manipulovat se mnou!‘ Zatím si manželka možná rozmrzele řekne ‚Že jsem se vůbec ptala!‘

„Ty mě nemiluješ!“

„Jak si to může myslet?“ bouří se zklamaný a překvapený manžel. „Vydělávám, platím účty, a dokonce jí někdy přinesu květiny!“

Ačkoliv všichni lidé potřebují mít pocit, že jsou milováni, žena má mimořádnou potřebu, aby o tom byla znovu a znovu ujišťována. Snad to neřekne nahlas, ale uvnitř má možná pocit — a to zvláště v období svých měsíčních cyklů, kdy mívá mrzutou náladu —, že je nežádoucí břemeno. Tehdy se její manžel možná stáhne, protože si myslí, že manželka potřebuje mít nějaký čas pro sebe. Ona si vysvětluje nedostatek jeho blízkosti jako potvrzení toho, čeho se nejvíc bojí — že ji už nemiluje. Žena by mohla být útočná proto, že by si chtěla vynutit lásku a podporu.

„Trápí tě něco?“

Muž reaguje na stresující problémy tak, že možná vyhledává klidné místo, kde by o problému mohl přemýšlet. Žena snad intuitivně pociťuje určité napětí a instinktivně reaguje tím, že se manžela snaží z ústraní vytáhnout. Ať už je toto úsilí sebelépe míněno, manželovi to může připadat jako neodbytné a pokořující. Když se uzavírá do sebe, aby mohl uvažovat o svém problému, zahlédne přes rameno svou věrnou manželku, jak ho vytrvale sleduje. Muž stále slyší ten milující hlas: „Něco není v pořádku? Co tě trápí? Pověz mi to.“

Pokud není žádná reakce, manželka se cítí zraněna. Když má problém ona, chce o tom s ním mluvit. Ale muž, kterého miluje, s ní své pocity nechce sdílet. „Určitě mě už nemiluje,“ vyvodí možná. Když se pak nic netušící manžel konečně vynoří ze svého vnitřního světa, spokojený s nalezeným řešením, již nenachází zúčastněnou manželku, kterou opomenul, ale rozladěnou ženu, která nemá daleko k výčitkám, že ji odsunul stranou.

„Nikdy mě neposloucháš!“

Toto obvinění vypadá absurdně. Jemu připadá, že to, co pořád dělá, je, že naslouchá. Ale jeho manželka má zřetelný pocit, že když mluví, jsou její slova tříděna a analyzována počítačem, který hodnotí matematický problém. Její podezření se potvrdí, když přesně uprostřed věty manžel řekne: „No dobře, a proč jsi tedy jednoduše . . .?“

Když manželka přichází s problémem za manželem, velmi často ho nechce ani obvinit, ani od něj nečeká řešení. To, co nejvíce chce, je chápající posluchač, který bude slyšet nejen holá fakta, ale také její pocity vzhledem k nim. To, co tedy chce, není rada, ale uznání oprávněnosti pocitů, které má. Proto mnozí manželé vyvolají výbuch hněvu, když v dobrém úmyslu řeknou pouze: „Neber si to tak. Vždyť to není tak hrozné.“

Často lidé očekávají, že jim partneři budou číst myšlenky. „Jsme spolu již dvacet pět let,“ řekl jeden muž. „Jestliže dosud nepozná, co bych chtěl, pak jí na mně buď nezáleží, nebo si mě nevšímá.“ Jeden spisovatel ve své knize o vztazích v manželství prohlásil: „Když si partneři vzájemně neříkají, co by chtěli, a jeden druhého pořád kritizuje za to, že něco neudělal, pak se nelze divit, že mizí duch lásky a spolupráce. Na jeho místě se objevuje . . . soutěživost, kde se každý partner snaží toho druhého donutit, aby jeho potřeby uspokojil.“

„Jsi tak nezodpovědný!“

Manželka to možná neřekne tak otevřeně, ale může to naznačovat velmi jasně tónem hlasu. Otázku „Proč jdeš tak pozdě?“ lze pokládat za žádost o informaci. Její obviňující pohled a ruce v bok však spíše manželovi naznačují: „Jsi nezodpovědný malý chlapec, který mi dělá starosti. Proč jsi nezavolal? Jsi tak bezohledný! Večeře je teď zkažena!“

Pokud jde o večeři, má samozřejmě pravdu. Dojde-li však k nějaké hádce, jsou v nebezpečí také jejich vztahy? „Většina sporů nevzniká proto, že spolu dva lidé nesouhlasí, ale proto, že buď muž má pocit, že žena odmítá jeho hledisko, nebo proto, že žena neschvaluje způsob, jakým se s ní mluví,“ říká doktor John Gray.

Někteří lidé jsou toho názoru, že doma by člověk neměl mít zábrany říci, cokoli chce. Ale člověk, který dobře komunikuje, se bude snažit vytvořit soulad a dosáhnout pokoje tím, že bere v úvahu pocity toho, kdo naslouchá. Můžeme přirovnat takovou mluvu přibližně k situaci, kdy váš manželský partner vezme do ruky sklenici studené vody a podá vám ji — místo toho, aby vám ji vychrstl do tváře. Mohli bychom říci, že celý rozdíl je ve způsobu podání.

Uplatňováním slov v Kolosanům 3:12–14 se rozptýlí spory a vytvoří se základ šťastného domova: „Oblékněte něžnou náklonnost soucitu, laskavost, poníženost mysli, mírnost a shovívavost. Snášejte dále jeden druhého a velkoryse jeden druhému odpouštějte, jestliže má někdo proti jinému příčinu ke stížnosti. Stejně jako Jehova velkoryse odpustil vám, tak jednejte i vy. Ale kromě toho všeho si oblékněte lásku, neboť je dokonalým poutem jednoty.“

[Obrázek na straně 9]

On obhajuje fakta, ona obhajuje pocity

Šťastný domov — Kde oba jsou zajedno

KDYBYSTE měli vybudovat pevný, bezpečný a příjemný domov, jaké materiály byste použili? Dřevo? Cihly? Kameny? Biblická kniha Přísloví doporučuje toto: „Moudrostí bude domácnost vybudována a prokáže se jako pevně založená rozlišovací schopností. A prostřednictvím poznání se vnitřní místnosti naplní všemi drahocennými a příjemnými hodnotnými věcmi.“ (Přísloví 24:3, 4) Ano, k vybudování šťastného domova je zapotřebí moudrosti, rozlišovací schopnosti a poznání.

Kdo staví? „Opravdu moudrá žena vybudovala svůj dům, ale pošetilá jej strhává svýma vlastníma rukama.“ (Přísloví 14:1) Totéž platí pro moudrého muže, který ví, že je na něm, zda bude manželství pevné a šťastné, nebo vratké a ubohé. Jaké faktory způsobují tento rozdíl? Je zajímavé, že názory moderních poradců v otázce manželství jsou velmi blízkou obdobou nadčasové moudrosti Božího slova, které bylo napsáno před několika tisíci lety.

Naslouchání: „Skutečně naslouchat, to je jedna z největších poct, jakou můžete jinému člověku prokázat, a pro vytváření a udržování úzkých vztahů to je klíčová věc,“ říká jedna kniha o manželství. „Ucho moudrých se snaží poznání nalézt,“ říká se v knize Přísloví. (Přísloví 18:15) Na rozdíl od otevřených očí nebo úst, otevřené uši nejsou vidět. Jak můžete svému manželskému partnerovi ukázat, že mu opravdu nasloucháte? Jeden způsob je ten, že reagujete na to, co slyšíte, neboli aktivně nasloucháte. — Viz rámeček na straně 11.

Otevřenost a důvěrné poznání: „Naše kultura působí proti otevřenosti,“ uvádí kniha One to One—Understanding Personal Relationships (Jeden k jedné — Pochopení osobních vztahů). „Od útlého dětství se učíme, že se máme starat jen o své věci — že máme být uzavření, když se jedná o peníze, názory, pocity . . . cokoli osobního. Toto ponaučení se prostě nezapomene, a to ani když se člověk zamiluje. Pokud nebudeme dále usilovat o otevřenost, neporoste důvěrné poznání.“ „Kde není důvěrný hovor, tam se maří plány,“ uvádějí Přísloví, „ale u těch, kteří se spolu radí, je moudrost.“ — Přísloví 13:10; 15:22.

Věrnost a důvěra: Manžel a manželka slavnostně slíbili před Bohem, že si budou věrní. Když mají manželští partneři důvěru, že jeden druhému je věrně oddán, pak lásce nebrání podezíravost, pýcha, duch soutěživosti či přílišný zájem o to, aby člověk dostal to, co mu podle jeho názoru patří.

Sdílení: Vztahy se prohlubují společnými zážitky. Časem může dvojice utkat nesmírně cennou tapisérii zážitků, které oba s láskou opatrují. Uvažovat o roztržení tohoto pouta přátelství je pak to poslední, co by je napadlo. „Existuje přítel, který přilne těsněji než bratr.“ — Přísloví 18:24.

Laskavost a něžnost: Laskavé skutky zmírňují třenice v životě a rozpouštějí pýchu. Pokud je hluboce zakořeněn, laskavý způsob jednání zůstane nedotčen, i když se při nedorozuměních rozbouří emoce, a nebezpečí, že si partneři navzájem ublíží, se snižuje na minimum. Něžnost vytváří vřelou atmosféru, ve které může růst láska. Pro muže je možná zvláště obtížné projevit jemnost, ale Bible říká: „Žádoucí věc u pozemského člověka je jeho milující laskavost.“ (Přísloví 19:22) A podobně o dobré manželce je řečeno, že „na jazyku má zákon milující laskavosti“. — Přísloví 31:26.

Pokora: Pokora, jako protilátka proti jedu pýchy, podněcuje k ochotě omluvit se a k častým projevům vděčnosti. Co v případě, že jste se opravdu neprovinil tím, z čeho jste nařčen? Proč jemně neříci „Mrzí mě, že se tak zlobíš“? Ukažte, že vám není jedno, co váš manželský partner cítí, a pak se společně podívejte na to, jak chybu napravit. „Je slávou pro muže, upustí-li od sporu.“ — Přísloví 20:3.

Úcta: „Úcta je klíčem k uznávání vzájemných odlišností a ke společné snaze zvládnout je. Co je důležité pro jednoho z manželských partnerů, nemusí být stejně důležité pro toho druhého. Nicméně, každý z partnerů může mít vždy úctu k názoru toho druhého.“ (Keeping Your Family Together When the World Is Falling Apart; Být sjednocenou rodinou v rozpadajícím se světě) „Opovážlivostí člověk jen vyvolává zápas, ale u těch, kteří se spolu radí, je moudrost.“ — Přísloví 13:10.

Humor: Nejtemnější mraky krize se mohou rozptýlit, když se spolu od srdce zasmějete. Humor způsobí v láskyplném vztahu jemné čeření a uvolní napětí, kterým je často ochromeno jasné myšlení. „Radostné srdce dobře působí na vzezření.“ — Přísloví 15:13.

Dávání: Pusťte se do radostného hledání věcí, které váš manželský partner ocení, a v hojné míře projevujte uznání. Tyto žádoucí věci možná vzbudí mnohem větší odezvu srdce než hedvábná kravata nebo kytice květin. Jistě, můžete stále kupovat nebo dělat hezké věci jeden pro druhého. Ale „ten největší dar, který můžete dát,“ říká kniha Lifeskills for Adult Children (Umění žít coby dospělé děti), „není něco, co se dá postavit na polici.“ Jsou to vaše projevy lásky a ocenění, vaše povzbuzení a vaše podpora. „Jako zlatá jablka v stříbrných řezbách je slovo pronesené v pravý čas.“ — Přísloví 25:11.

Pokud by se daly tyto postoje přirovnat ke stavebním kamenům manželských vztahů, pak komunikace je maltou, která je potřebná k tomu, aby je spojila dohromady. Co tedy mohou dvojice udělat, když vzniká nedorozumění? „Místo abyste se na rozdílná hlediska partnera dívali jako na zdroj konfliktu, . . . berte je jako zdroj poznání . . . Detaily každodenního života se stanou zlatým dolem informací,“ říká kniha Getting the Love You Want (Jak získat lásku, po které toužíme).

Dívejte se tedy na každé nedorozumění ne jako na volání do zbraně, ale jako na vzácnou příležitost hlouběji porozumět člověku, kterého milujeme. Společně přijměte výzvu řešit rozdíly mezi vámi a vplout do pokojného přístavu souznění, a tak posilovat pouta a prohlubovat lásku, která působí, že oba jste zajedno.

Jehova Bůh se dívá na spolupráci jako na něco velmi krásného, a tak tento rys učinil součástí svých výtvorů — koloběhu výdeje a příjmu kyslíku u rostlin a zvířat; oběžných drah nebeských těles; symbiotických vztahů mezi hmyzem a květinami. V manželském spojení tedy rovněž může existovat vřelý koloběh, kde manžel slovy i skutky ujišťuje svou manželku o své lásce a důvěře a milující manželka se pokojně podřizuje jeho vedení. Ti dva tak skutečně budou zajedno a budou působit radost jeden druhému, a především Původci manželství, Jehovovi Bohu.