Žijeme v posledních dnech?

Počínaje tímto číslem otiskuje „Strážná věž“ seriál o posledních dnech

ČÍ život nebyl dotčen válkou? Kdo nepocítil následky dvou světových válek tohoto století — násilí, nedostatek bezpečí a strach, který dolehl na celé lidstvo? Kdo unikl vzniklým hospodářským potížím spojeným s růstem finančních nákladů na vojenská tažení nebo na přípravu na válku? Čí život dnes není ohrožen stále větším nebezpečím jaderné války?

Ať se již válka vedla útočně či na obranu, právem či neprávem, vždy byla pro civilizaci neštěstím. Cena zaplacená jen v lidských životech je ohromující. Podle výpočtu Norské akademie věd z roku 1969 poznal svět od roku 3600 př. n. l. pouze 292 mírových roků, kdežto vybojováno bylo 14 531 válek.

Naše století, zejména od první světové války v roce 1914, dostalo název „věk násilí“. James Reston o něm napsal v newyorských „Times“ z 30. května 1982: „Je to zatím nejkrvavější století v dějinách lidského rodu. Přetrpělo již 59 válek mezi národy s více než 29 milióny padlých v boji a 64 občanských válek s téměř šesti milióny obětí — nemluvě o desítkách miliónů pobitých civilistů. Takový je význam války.“

Možné následky další světové války jsou tak znepokojující, že světoví vůdci a vědci se opětovně zmiňují o Armageddonu. (Zjev. 16:14, 16) Pohlížejí na něj prostě jako na zničení způsobené lidmi, zatímco Bible spojuje Armageddon s „válkou velikého dne Boha, Všemohoucího“. Je to jeho válka, jejímž prostřednictvím zbaví zem ničemnosti a zřídí spravedlivý nový pořádek pro lidi, kteří milují mír.

Tato Bohem daná naděje na spravedlivý nový pořádek podporovala lidi víry od starých časů. (Židům, kapitola 11) Dychtivě se těšili na dobu, kdy si Bůh na ně vzpomene a vzbudí je k věčnému životu. (Job 14:13, 14; Žalm 37:29) Tito spravedliví lidé důvěřovali v Boží moc vzkřísit je na očištěné zeměkouli, kde Bůh ‚způsobí, aby až na nejzazší konec země přestaly války‘. — Žalm 46:9; 46:10, „KB“.

Nevěděli však, kdy se tyto věci odehrají. Čas, kdy Bůh zasáhne, byl označován prostě jako „čas konce“ nebo „konečná část dnů“. (Dan. 11:40; Iz. 2:2) Není tedy divu, že učedníci soukromě přistoupili k Ježíšovi, aby se zeptali: „Kdy to bude a co bude znamením tvé přítomnosti a závěru systému věcí?“ — Mat. 24:3.

První věc, o které se Ježíš zmínil, že má naznačovat blížící se konec, byla: „Uslyšíte o válkách a zprávy o válkách.“ (Mat. 24:6) Mohla by skutečnost, že žijeme v „nejkrvavějším století v dějinách lidského rodu“, být splněním tohoto znamení, které dal Ježíš? Žijeme opravdu v posledních dnech?

První světová válka a začátek bolestí

LIDSKÉ dějiny jsou od nejranějších dob plné násilí a válek. Protože „země byla naplněna násilím“, přivodil Bůh za Noemových dnů celosvětovou potopu. (1. Mojž. 6:11–13) Od té doby zaznamenávají jak Bible, tak i světské dějiny stovky válek vybojovaných ještě před Ježíšovými dny. „Války a zprávy o válkách“ nejsou pro svět lidstva něčím novým.

Aby tyto „války a zprávy o válkách“ měly pro Ježíšovy učedníky význam, musely by se v určitém ohledu odlišovat. Ježíš dále vysvětlil: „Povstane národ proti národu a království proti království, bude hlad a zemětřesení na mnoha místech. Ale to vše bude teprve začátek bolestí.“ (Mat. 24:7, 8, „Ekumenický překlad“; srovnej Lukáše 21:10, 11.) Nemělo to být tedy tak, že by prostě slyšeli tu a tam o nějaké místní válce. Tento rys znamení se měl týkat mnoha národů a království. Měla to být totální válka!

Viděli jsme takovou válku? Ano, počínaje generací roku 1914. Ve skutečnosti jsme v tomto století viděli dvě takové války, které zachvátily celý svět. To, že tento typ válčení je skutečně čímsi novým v análech lidských dějin, dosvědčují názvy, které jim historikové dali. První byla nazvána Velká válka. Později se tento název změnil na první světovou válku a její následovnice byla nazvána druhá světová válka. Od roku 1914 se světová válka stala rysem doby.

BOLESTI, JEŽ NEMAJÍ OBDOBY

Přesně podle Ježíšovy předpovědi označila 1. světová válka „začátek bolestí“. Jak to řekli vydavatelé knihy „Konec pořádku“ (angl.) na obálce knihy: „První světová válka a Versailleská smlouva, která následovala, způsobily nejvážnější převrat v dlouhé a bouřlivé novodobé historii světa . . . Diplomati, kteří se roku 1919 sešli v Paříži a ve Versailles, zdaleka neobnovili pořádek ve světě, ale uvrhli svět opět, a tentokrát neodvratně, do chaosu dvacátého století. Byl to konec pořádku.“

Autor knihy Charles L. Mee, Jr. dále vysvětluje: „Na konci Velké války však diplomati stáli před světem rozbitým na kusy, světem, který jako by stál uprostřed obrovského psychického zhroucení, zhroucení starých svazků států a říší, uprostřed rozkladu ekonomických řádů kapitalismu devatenáctého století, uprostřed výbuchu náhlých pohrom, šarvátek a vražd, tyranie a nepořádku, uprostřed lehkomyslnosti a zoufalství, rozjařenosti a děsu v takovém rozsahu, že to až otupovalo mysl . . . Zdaleka neobnovili pořádek ve světě. Přijali chaos Velké války a . . . stvrdili jej jako trvalý stav našeho století.“

Tyto bolesti — lidská smrt a utrpení, jež začaly první světovou válkou — nemají v lidských dějinách obdoby. Novodobé zmechanizované válčení — tanky, samopaly, letadla a ponorky — stejně jako vynález a užití jedovatých plynů ve válce — způsobilo ve světě pohromu. „Na bitevních polích Evropy byla zdecimována celá jedna generace,“ říká kniha „Konec pořádku“. „Něco podobného takovému vraždění ještě nikdo neviděl: počet úmrtí vojáků za den byl desetkrát větší než za americké občanské války, čtyřiadvacetkrát větší než za napoleonských válek a pět set padesátkrát větší než za Burské války.“

Přesto Ježíš řekl, že to bude jen „začátek bolestí“ neboli „tísnivých bolestí“. Jiné překlady uvádějí Ježíšova slova jako „počátek porodních bolestí“. („Jeruzalémská bible“; Phillipsův „Nový zákon v moderní angličtině“) Žena, která má porodit, zakouší bolesti, jež jsou stále silnější, častější a prodlužují se. První světová válka a bolesti, jež ji provázely, byly pouhým počátkem tísnivých bolestí.

SVĚTOVÁ TÍSEŇ ROSTE

S příchodem 2. světové války měly brzy přijít další a větší bolesti. „Celkový počet úmrtí ve vojenských akcích a z nemocí, rozšířených válkou, které je možno připsat na vrub 1. světové války, se odhaduje na více než čtyřicet miliónů, a úmrtí připisovaná na vrub 2. světové války na více než šedesát miliónů,“ píše Quiney Wright v knize „Studium války“ (angl.). „Přinejmenším 10 procent úmrtí v moderní civilizaci lze připsat přímo nebo nepřímo na vrub války.“