pomazání byl vylit v jejich Zaslíbené zemi během „posledních dnů“ židovského systému věcí, a ne před těmi „dny“. Takové dny rozhodně nebyly posledními dny Římské říše, šesté světové velmoci biblických dějin. Tato šestá světová velmoc byla nahrazena sedmou světovou velmocí (Britským impériem s jeho americkými koloniemi) až v roce 1763 n. l. , čímž se objevila sedmá hlava symbolického divokého zvířete ze Zjevení 13:1–3, které má sedm hlav a deset rohů.

20. Které mezinárodní politické útvary jsou dnes nesporně ve svých „posledních dnech“?

²⁰ Dnes jsou Britské impérium a Britské společenství národů i jejich spojenec, Spojené státy americké, nesporně ve svých „posledních dnech“. Podobně je ve svých „posledních dnech“ i mezinárodní uspořádání, které tyto politické útvary silně podporují, totiž Spojené národy s jejich 152 členskými národy. Jak nerozumné je tedy dokazovat, že dlouhá křesťanská éra představuje „poslední dny“, o nichž se mluví v Joelovu proroctví!

21. Nebylo vzhledem k Joelově proroctví o svatém duchu připuštěno žádné jiné podobné období „posledních dnů“, žádné jeho opakování?

²¹ Na základě vývoje událostí uplatnil apoštol Petr Joelovo proroctví na konečné období židovského systému věcí na Středním východě. Petr však neřekl, a u Joela 2:28, 29 není zaznamenáno, že již nebude žádné podobné období „posledních dnů“, žádné jeho opakování, během něhož by byl odpovídajícím způsobem nápadně vyléván svatý duch.

22. a) Splnily se všechny rysy proroctví Joela 2:28–32 během „posledních dnů“ starověkého židovského systému? b) Splnily se tehdy všechny části složené otázky, kterou vznesli učedníci k Ježíšovi? Co se ještě musí prokázat?

²² A navíc, z toho, co Joel předpověděl v souvislosti s vylitím svatého ducha, totiž nebeské předzvěsti, pozemská znamení, krev, oheň, kouřová mlha, zatmění slunce, obrácení měsíce v krev, to vše se nesplnilo v „posledních dnech“, ve kterých žil apoštol Petr. Z toho vyplývá, že pro Jehovu, inspirátora proroctví, musí existovat ještě jiné časové období nazvané „poslední dny“, aby se prokázal pravdivý ve všem, co předpověděl, a aby se uskutečnily všechny části jeho proroctví. Musí se ještě objevit historické skutečnosti, jež by odpověděly na otázku, kterou čtyři apoštolové vznesli k Ježíši Kristu: „Co bude znamením tvé přítomnosti [parousía] a skonávání systému věcí?“ (Mat. 24:3) Dnes dostupná svědectví prokazují, že právě my žijeme v novodobém splňování „posledních dnů“. Odkdy však, a proč? Tomuto zkoumání musíme dál věnovat svědomitou pozornost.

Po těchto „posledních dnech“ — Boží mesiášské království!

1. a) Co předpokládá výraz „poslední dny“? b) Měly „poslední dny“ židovského systému svůj konec?

OBDOBÍ nazývané „poslední dny“ mělo mít konec. V případě Židů a jejich obnoveného chrámu v Jeruzalémě skončily tyto dny v roce 70 n. l. Proč by jinak měly být nazývány „poslední dny“? Historicky vzato měly svůj konec (télos). Když mluvil Ježíš o těchto konečných dnech židovského systému věcí, řekl: „Tehdy bude velké soužení, jaké nebylo od počátku světa až dosud, ano, jaké již nikdy nebude. Vskutku, kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebylo by zachráněno žádné tělo; ale kvůli vyvoleným budou ty dny zkráceny.“ — Mat. 24:21, 22; Mar. 13:19, 20.

2. a) Kdo byli „vyvolení“, kvůli nimž bylo zkráceno „velké soužení“ Jeruzaléma? b) Jaký názor na splnění by učinil z Ježíšových prorockých slov cosi přehnaného?

² V Jeruzalémě bylo údajně 97 000 Židů, kteří přežili obléhání a zpustošení svého svatého města a jeho chrámu postaveného králem Herodem. To však nebyli ti „vyvolení“, kvůli kterým bylo „velké soužení“ zkráceno. Byli jimi spíše křesťané, kteří po zrušení prvního obléhání v roce 66 n. l. rychle uposlechli Ježíšovy rady u Matouše 24:16–20 a uprchli z odsouzeného města a z provincie Judeje. Všechno, co se tehdy dělo, bylo dosti zlé. Jestliže se však Ježíšova slova u Matouše 24:21, 22 a u Marka 13:19, 20 omezují jen na konec (télos) Jeruzaléma v roce 70 n. l. , pak jsou výrazy, které jsou zde použity, poněkud přehnané. Rozhodně to nebylo největší soužení v celých zaznamenaných lidských dějinách.

3. Z jakého stanoviska musíme hledět na zkázu starověkého Jeruzaléma, aby Ježíšova slova nabyla správných rozměrů?

³ Ježíšovo přirovnání nabývá správných rozměrů jen tehdy, když hledíme na zkázu Jeruzaléma jako na znázornění nebo na předobraz budoucího nesrovnatelného „velkého soužení“, zkázy křesťanstva, které prohlašuje, že má téměř miliardu členů. Jeho zkázou začne ničení celé světové říše falešného náboženství. Krátce nato dojde k zničení všech světských prvků, které se odloučily od babylónské světové říše falešného náboženství, avšak ne ve prospěch Božího mesiášského království. Počet lidských životů vyhlazených během tohoto „velkého soužení“ nesmírně převýší všechny životy, které byly zničeny v potopě za Noemových dnů, totiž v létech 2370–2369 př. n. l.

4. a) Během kterého časového období měly nastat „války a zprávy o válkách“, o nichž mluvil Ježíš? b) Co naznačuje okolnost, že byly nazvány „počátkem tísnivých bolestí“?

⁴ V Ježíšově proroctví u Matouše 24:4–22 byly „války a zprávy o válkách“ omezeny na neurčité časové období. V případě židovského systému věcí, na který se jeho učedníci především ptali, to bylo období od roku 29 do r. 70 n. l. Toto období se skutečně vyznačovalo „válkami a zprávami o válkách“ a také hladem, nákazami a zemětřeseními. Židé bezpochyby pocítili některé účinky těchto neštěstí. Ježíš však řekl, že takové věci budou jen „počátkem tísnivých bolestí“. (Mat. 24:8) Nebudou to konečné smrtelné bolesti.

5. a) Vedly ony tísnivé věci ke Kristově „přítomnosti“ a ke „skonávání světa“? b) Bylo také kázání o království prováděno v předpověděném rozsahu anebo ne? A proč?

⁵ Tyto katastrofy vedly ke konci (télos) židovského systému věcí v Palestině. Jak však dnes vidíme, neprokázaly se jako „znamení [Kristovy] přítomnosti a skonávání systému věcí“, toho, co bylo zahrnuto v řadě otázek učedníků. (Mat. 24:3; Mar. 13:4) Během „posledních dnů“ židovského systému probíhalo také kázání „tohoto dobrého poselství. . . po celé obydlené zemi na svědectví všem národům“ v omezeném rozsahu, neboť kazatelů království bylo málo a kázání bylo doprovázeno pronásledováním. (Mat. 24:9–14) Byl jim ovšem otevřen celý svět, protože kázání o království nemělo být omezeno jen na obřezané Židy. Po Ježíšově vzkříšení z mrtvých dostali jeho učedníci od něho příkaz jít a „činit učedníky z lidí všech národů“. (Mat. 28:19, 20) Kázání o království v celosvětovém měřítku muselo být tedy ještě věcí budoucnosti, a to někdy po roce 70 n. l.

6. a) Jaké věci měly podle předpovědi nastat po tehdejším soužení Židů? b) Proč se „vyvolení“ nepřipojili k nářku „všech kmenů země“?

⁶ Ve vztahu k „velkému soužení“ Jeruzaléma v roce 70 n. l.