Vyzbrojeni k boji proti ničemným duchům
‚Zápasíme. . . proti ničemným duchovním silám v nebeských místech.‘ — EFEZANŮM 6:12.
1. Jaký boj vedou křesťané a jak dlouho bude pokračovat?
POKUD existují ničemní duchové a svět pod jejich nadvládou, musíme bojovat, abychom se nedostali pod jejich vliv. Apoštol Pavel napsal: „Oblečte si úplnou výzbroj od Boha, abyste byli schopni pevně stát proti ďáblovým [prohnaným skutkům]; protože nezápasíme proti krvi a tělu, ale proti vládám, proti autoritám, proti světovládcům této tmy, proti ničemným duchovním silám v nebeských místech.“ — Ef. 6:11, 12.
2. a) Jaký další boj musíme vést následkem ďáblových prvotních snah? b) Jak ukazuje Bible, že situace je tak vážná, že opravdu musíme být vyzbrojeni k boji?
2 Musíme však zápasit nejen při těchto vnějších útocích ničemných duchů; obzvláště usilovně musíme bojovat proti své vrozené nedokonalosti, která je následkem toho, že Adam a Eva neodolali satanovým původním snahám. Je to tak, jak říká Bible: „Sklon lidského srdce je od jeho mládí zlý.“ (1. Mojž. 8:21; Řím. 5:12) I apoštol Pavel musel bojovat, aby dělal to, co bylo správné. Řekl: „Když si přeji dělat, co je správné, pak je u mne špatné.“ (Řím. 7:21–23) „Srdce je zrádnější než cokoli jiného a je k zoufání,“ říká Bible. (Jer. 17:9) Jak jasné je, že musíme být vyzbrojeni, abychom mohli bojovat proti snahám ničemných duchů, kteří nás chtějí přimět, abychom dělali to, co je špatné!
BOJUJ PROTI HMOTAŘSKÝM TOUHÁM
3. a) Čemu se můžeme naučit z toho, jak ďábel původně přistupoval k Evě? b) Jak možná uvažuje člověk, který usiluje o hmotné věci?
3 Můžeme si být jisti, že se ničemní duchové budou snažit pěstovat v nás hmotařské sklony. Chtějí nás přimět, abychom byli pokoušeni věcmi, které jsou ‚žádoucí pro oči‘. (1. Jana 2:16) Vzpomeň si, jak se satan původně přibližoval k Evě, jak obracel její pozornost na nevinně vypadající strom se zakázaným ovocem. Když v sobě Eva dala vzbudit zájem o tento strom a jeho ovoce, začala pozorovat, „že je něčím toužebným pro oči, ano strom byl žádoucí na pohled“. Co se stalo? „Začala tedy brát z jeho ovoce a jíst je.“ (1. Mojž. 3:6) Ničemní duchové budou používat stejné taktiky, budou se dovolávat naší přirozené touhy po hezkých věcech. Bezpochyby nesou odpovědnost za uvažování, které někdy slyšíme: ‚Musím-li už pracovat, abych se uživil, mohl bych stejně dobře vydělávat hodně peněz a získat mnoho věcí. Pak se o ně mohu s druhými podělit.‘
4. a) Jakým způsobem se máme dělit, aby to bylo chvályhodné? Dávání jakých darů je nesprávné? b) Do jaké léčky, které se musíme vyhnout, upadli Boží služebníci v minulosti?
4 Jistě je chvályhodné, jestliže se dnešní svědkové Jehovovi, kteří mají v hmotném směru více, dělí s těmi, kteří mají méně, jak to dělali křesťané v rané době při svých hodech lásky. (Juda 12) Ale co když má někdo skrytou pohnutku, chce například obdarovat člověka o němž ví, že je v takovém postavení, že mu může poskytnout v rámci křesťanského sboru nějakou přednost? To by bylo opravdu nesprávné. A bylo by také nesprávné, kdyby někdo přijal takový dar jako odměnu za svou přízeň. Kdyby někdo udělal něco takového, dalo by se to srovnat s přijímáním úplatku. Křesťan bude jednat moudře, dá-li pozor, aby neupadl do takové léčky, do jaké již v minulosti upadli někteří Boží služebníci, jimž bylo svěřeno odpovědné postavení. — 1. Sam. 8:1–3; 2. Par. 19:6, 7.
5. V čem tkví nebezpečí, stanou-li se pro někoho hmotné věci příliš důležitými v životě?
5 Stanou-li se v něčím životě hmotné věci zvlášť vynikajícími nebo důležitými, bez ohledu na to, jak si to vysvětluje, ocitá se takový člověk ve velmi nebezpečné situaci. Co se může stát? Duchovní smýšlení může být pozvolna udušováno, a často se to stává. V jednom ze svých podobenství popsal Ježíš některé lidi, kteří kdysi poznali Boží pravdu. Řekl: „Tím, že úzkostlivé starosti a bohatství a rozkoše tohoto života je strhávají, jsou úplně zadušeni a nic nedovedou k dokonalosti.“ (Luk. 8:14) I kdyby duchovní smýšlení křesťana, který klade nevhodný důraz na hmotné věci, nebylo zadušeno, znamená to, že lstivý postup ničemných duchů nebyl úspěšný?
6. Jak zapůsobí hmotařské jednání některého křesťana na ostatní věřící?
6 Ne. Uvědom si, jak může hmotařské jednání takového člověka ovlivnit jiné ve sboru. Když například mladší, vnímaví členové sboru vidí, jak se jiný křesťan usilovně snaží vydělat hodně peněz a získat pěkné věci, jsou tím snad podněcováni, aby hledali na prvním místě Boží království? Co jsi pozoroval? Není to spíše tak, že lidé, kteří jsou noví v pravdě a pozorují, jak je zdánlivě výhodné mít hmotné věci, budou také nakloněni usilovat o hmotné cíle, snad ke své vlastní duchovní škodě?
7. a) Proč je tak dobrý příklad jednoho křesťanského staršího v Německu? b) Podle čeho posuzuje svět úspěch? Jak by se na takový postoj měli dívat křesťané? c) Měli bychom kritizovat ty, kteří mají větší hmotný majetek?
7 Pozoruhodná je zkušenost jednoho křesťanského staršího v Německu, který je také náhodou bohatý. Jeden křesťanský bratr, který něco věděl o jeho finančním postavení, se ho zeptal, proč jezdí ve Volkswagenu a proč žije ve skromném bytě. Velmi zvážněl a odpověděl: ‚Protože by mohlo působit zhoubně na duchovní smýšlení mých křesťanských bratrů a sester, kdybych jezdil v Mercedesu Benz a žil bych okázale.‘ Jak odlišný je tento postoj od postoje světa! Způsob světa je ‚okázale vystavovat prostředky, které má někdo k životu‘. (1. Jana 2:16) Podle světa je měřítkem úspěchu množství peněz a hmotný majetek, který člověk má. Ale kéž se to tak nikdy nestane v křesťanské organizaci! Musíme být vyzbrojeni, aby nic z tohoto satanského způsobu myšlení nevniklo do našeho vlastního smýšlení a do smýšlení křesťanského sboru. Naše vlastní zbožná oddanost a spokojenost zároveň povede k tomu, že nebudeme kritizovat ty, kteří vypadají, jako by žili marnotratně. — 1. Tim. 6:6–8.
8. a) Jaký příklad nám dal Ježíš Kristus? b) Které vhodné otázky bychom si měli položit?
8 Stále musíme mít na mysli postoj a příklad našeho Mistra, Ježíše Krista. Ačkoli Kristus mohl mít velkou slávu a bohatství a mohl žít v přepychu, nehledal tyto věci. Někdy dokonce neměl ani to, co mnozí lidé považují za potřeby nezbytné k životu. (Mat. 4:8, 9; 8:20) Proč byl tak obětavý? Protože měl správný vztah k důležitým věcem. Uvědomoval si, že konat Boží vůli má vždy přednost před vším ostatním. (Jan 4:34) Díváme se na jeho příklad a snažíme se jej ve svém způsobu života napodobovat? Pro co opravdu žijeme — pro to, abychom měli v dnešní době snadný a pohodlný život, nebo abychom získali věčný život v Božím novém systému? — Žid. 12:2, 3; 1. Petra 2:21–24; 3:14.
9. Jakou duchovní výzbroj potřebujeme, abychom mohli bojovat proti hmotařským sklonům? Jak nás tato výzbroj chrání?
9 Ke svému boji, aby v nás ničemní duchové nevypěstovali hmotařské sklony, potřebujeme výzbroj, duchovní výzbroj. Potřebujeme mít na sobě „pancíř SPRAVEDLNOSTI“, což znamená, že musíme dělat to, co je správné v Božích očích. (Ef. 6:13, 14) A dnes je správné, abychom se ‚zřekli sami sebe a následovali Kristův příklad‘. Ježíš totiž dále řekl: „Co. . . prospěje člověku, jestliže získá celý svět, ale pozbyde svou duši?“ (Mat. 16:24–27; srovnej Matouše 6:33.) Jiná velmi důležitá součást výzbroje je „velký štít VÍRY“. (Ef. 6:16) Musíme opravdově věřit, že přijde Boží nový systém, a nesmíme vzhlížet k tomuto starému systému, abychom uspokojili své žádosti. Nikdy nezapomeň, že tento svět brzo skončí a s ním všechno jeho bohatství. — 1. Jana 2:17; Ezech. 7:19.
10. Která součást výzbroje je obzvláště důležitá, máme-li bojovat proti hmotařským sklonům, a proč?
10 Máme-li však bojovat proti lstivým podobám hmotařství, potřebujeme obzvláště další součást výzbroje, totiž „přilbu ZÁCHRANY“. Jiný apoštolský dopis říká, že musíme na sobě mít „jako přilbu NADĚJI NA ZÁCHRANU“. (Ef. 6:17; 1. Tes. 5:8) Mít „naději na záchranu“ znamená těšit se na vyplacení odměny od Boha, a ne hledat odměnu v podobě pohodlného života v tomto systému věcí.
11. Jak Mojžíš ukázal, že měl na sobě „jako přilbu naději na záchranu“?
11 Mojžíš měl na sobě tuto přilbu, „naději na záchranu“. Ačkoli byl vychován jako syn faraónovy dcery, nechtěl si vybrat „dočasný požitek z hříchu“ v královské domácnosti a nechtěl ani usilovat o „egyptské poklady“. Proč? „Neboť upřeně hleděl vstříc vyplacení odměny.“ Mojžíš uvažoval, neboli hluboce přemýšlel, o věcech, které kdysi Jehova zaslíbil. Mojžíš se nespokojil jen s tím, že by byl slyšel nebo četl o Jehovovi. Bible říká, že „zůstal stálý, jako by viděl Toho, který je neviditelný“. (Žid. 11:24–27) Jehova byl pro Mojžíše skutečný, a stejně i jeho sliby věčného života. Máme-li úspěšně odolat satanovým útokům, musí být pro nás právě tak skutečná naše naděje na věčný život.
BOJUJ PROTI SEXUÁLNÍ NEMRAVNOSTI
12. Co vytvořili ničemní duchové, aby mohli vést úspěšný útok proti mnoha křesťanům?
12 Jak již bylo uvedeno v předcházejícím článku, přivádějí ničemní duchové křesťany k pádu především tím, že je svádějí sexuální nemravností. Snaží se zkazit naši sexuální touhu danou od Boha, která měla být uspokojována pouze v rámci manželství. Dnes se ničemným duchům prakticky všude daří vytvářet prostředí a situace, v nichž se křesťané dostávají do pokušení k sexuálním stykům mimo manželské uspořádání. Jaká výzbroj nám pomůže, abychom mohli bojovat proti tomuto útoku ničemných duchů?
13. Jak ukázal Josef, že měl na sobě „pancíř spravedlnosti“?
13 Nezbytně nutné je mít na sobě „pancíř spravedlnosti“. Musíme být v každé době rozhodnuti dělat to, co Jehova považuje za správné. (1. Kor. 6:18) Josef měl na sobě tuto výzbroj. Když ho Putifarova manželka, posedlá sexem, stále den co den prosila: „Spi se mnou!“, Josef řekl: „Jak bych se. . . mohl dopustit takové špatnosti a prohřešit se proti Bohu!“ (1. Mojž. 39:7–12, „EP“) Musíme stejně jako Josef myslet na následky nemravného jednání, po němž snad touží naše ‚zrádné srdce‘. — Jer. 17:9.
14. Co bychom měli vzít v úvahu a jak nám to pomůže, abychom se vyvarovali sexuální nemravnosti?
14 V první řadě musíme uvažovat o tom, jak to zapůsobí na Boha, jestliže porušíme jeho zákon. Satan se vysmíval Jehovovi a tvrdil, že lidé mu ve zkoušce nezůstanou věrní. Proto Jehova nabádá: „Buď moudrý, můj synu, a rozradostni mé srdce, abych mohl dát odpověď tomu, který se mi vysmívá.“ (Přísl. 27:11) Přemýšlej o tom: Chceš porušit Boží zákon a obšťastnit satana a způsobit zármutek Bohu? (Žalm 78:38–41) Jak bys mohl udělat něco takového, jestliže skutečně miluješ Jehovu? Přemýšlej také, jaké jednání je moudré. Jedině Jehova může dát věčný život. Není tedy moudré činit jeho vůli? — 1. Jana 5:3; Řím. 6:23.
15. Jaký názor nemají na mysli ti, kteří podlehli nesprávnému sexuálnímu jednání?
15 Křesťané, kteří podléhají satanovu útoku, ve skutečnosti ztrácejí duchovní vidění. Nemají duchovní zrak, což je možné srovnat se situací Elizeova služebníka. Vzpomeň si, jak se Elizeus za něj modlil: „Ó Jehovo, otevři, prosím, jeho oči, aby viděl.“ A služebník viděl, „a hle, hornatá krajina byla plná koní a ohnivých válečných vozů kolem Elizea“. (2. Král. 6:15–17) Vidíš, kdo nás pozoruje? Je to Jehova, a také Kristus a andělé. (Žalm 11:4; 34:7; 34:8, „KB“; Žid. 1:14; Mat. 18:10) Jsme jakoby na divadelním jevišti. (Srovnej 1. Korinťanům 4:9.) Má-li člověk tento biblický názor a uvědomuje-li si, že jeho jednání je pozorováno shora, jak by mohl pěstovat nesprávné sexuální chování?
16. Uvažování o kterých dalších věcech nám pomůže, abychom se vyvarovali sexuální nemravnosti?
16 Uvědom si také, jaké světlo by bylo vrženo na křesťanský sbor, kdyby ses dal nemravnou cestou. Lidé vně by mohli usuzovat, že se svědkové Jehovovi neliší od světa, a tito pozorovatelé pak možná právě proto nepřijmou životodárné poselství. (2. Petra 2:2) Také si uvědom, jaký zármutek způsobí takové nemravné jednání členům tvé rodiny. (Přísl. 10:1) A jsi-li v manželství, polož si otázku: „Jak bych mohl jednat tak krutě se svým manželským druhem? Jaký jsem to vlastně člověk?“ Vezmeme-li všechno v úvahu, není sexuální nemravnost něco naprosto sobeckého, krátkozrakého a pošetilého?
17, 18. a) Jakou celoživotní bitvu vedl apoštol Pavel a jak mohl zvítězit? b) Máme-li být plně vyzbrojeni, co je pro nás nezbytně nutné? Jak to musíme sledovat?
17 Není ovšem vždy snadné vyvarovat se nesprávného jednání. Apoštol Pavel sám po celý život bojoval proti nesprávným žádostem, jichž byl kdysi otrokem. Napsal: „Tluču do svého těla a vedu je jako otroka, abych potom, když jsem kázal jiným, sám nebyl nějak neschválen.“ (1. Kor. 9:27; Tit. 3:3) Pavel byl přísný sám k sobě. Nutil se dělat to, co bylo správné, i když jeho tělo si žádalo jednat nesprávně. Musíš jednat stejně, máš-li bojovat úspěšně.
18 Abys byl plně vyzbrojen, musíš se také pravidelně modlit k Bohu o pomoc. (Ef. 6:18) Ale není možné, aby ses modlil o pomoc a pak četl nemravnou literaturu, chodil na nemravné filmy nebo abys v bdělém stavu snil o flirtování s někým opačného pohlaví. Musíš pracovat pro to, oč žádáš v modlitbě!
BOJUJ PROTI NEZÁVISLÉMU UVAŽOVÁNÍ
19. a) Jak vedl Jehova vždy svůj lid? b) Jak dávají někteří najevo, že uvažují nezávisle?
19 Studujeme-li Bibli, poznáváme, že Jehova vždy vedl své služebníky organizovaným způsobem. A stejně jako v prvním století existovala jen jedna pravá křesťanská organizace, používá Jehova i dnes jen jedné organizace. (Ef. 4:4, 5; Mat. 24:45–47) Někteří však poukazují na to, že organizace musela v jistých bodech učinit úpravy. Proto tvrdí: „Z toho je vidět, že se musíme sami rozhodovat, čemu máme věřit.“ To je nezávislé uvažování. Proč je to tak nebezpečné?
20. a) Čeho je důkazem nezávislé uvažování? b) Co nám pomůže, abychom nekladli vlastní názory před názory organizace? c) Který příklad z prvního století pro nás bude užitečný, budeme-li se jím řídit?
20 Takové uvažování je důkazem pýchy. A Bible říká: „Pýcha je před zřícením a domýšlivý duch před klopýtnutím.“ (Přísl. 16:18) Začneme-li si myslet, že něco víme lépe než organizace, měli bychom si položit otázku: „Kde jsme v první řadě poznali biblickou pravdu? Znali bychom cestu pravdy, kdyby nebylo vedení od organizace? Můžeme opravdu postupovat bez řízení ze strany Boží organizace?“ Ne, nemůžeme! — Srovnej Skutky 15:2, 28, 29; 16:4, 5.
21. a) Jak jedině můžeme zvítězit ve svém boji? b) Co nesmíme nikdy zapomenout? Jakým způsobem života máme nyní žít?
21 Vezmeme-li v úvahu mocné duchovní síly, které bojují proti nám, musíme uznat, že bychom sami o sobě rozhodně nemohli zvítězit. A přece s Boží podporou a s pomocí a podporou jeho organizace — našeho světaširého společenství bratrů — nemůžeme prohrát. (Žalm 118:6–12; 1. Petra 5:9) Nikdy však nesmíme zapomenout, že jsme v duchovní válce a že válečná doba není časem k odpočinku, k tomu, abychom se jen bavili a těšili ze životních radovánek. Je to doba, kdy se musíme rázně cvičit, musíme být bdělí a obětaví. Nepříteli se podařilo přimět některé z nás, aby polevili v bdělosti, a ti se stali obětí bitvy. Kéž se nám to nikdy nestane. Nestane se to, budeme-li mít na sobě „úplnou výzbroj od Boha“ a budeme-li „pevně stát proti ďáblovým pletichám“. — Ef. 6:11, 12.
Můžeš odpovědět na tyto otázky?
◆ Stanou-li se v životě některého křesťana hmotné věci zvlášť důležitými, jaké z toho mohou vzniknout problémy pro tohoto člověka i pro jiné ve sboru?
◆ Co nám pomůže bojovat proti hmotařským sklonům?
◆ Co nám pomůže, abychom nepodlehli sexuální nemravnosti?
◆ Co je důkazem nezávislého uvažování a co nám pomůže, abychom se toho vyvarovali?