Bůh odstraní nemoc a smrt. (Zjev. 21:1–4) Požehná dílu našich rukou, takže se budeme moci těšit z hojnosti všeho, co potřebujeme k životu. (Žalm 67:6; 67:7, „KB“; srovnej Izaiáše 65:21–25.) Bude dokonce mír mezi lidstvem a Božím zvířecím stvořením; Jehova se o to postará stejně jako v původním ráji, kdy se zvířata živila rostlinstvem a neškodila lidem.

26. Jaké máš důvody k vděčnosti a štěstí?

²⁶ Tato požehnání jsou nyní před námi. Můžeš žít a zakusit je. V jak jedinečném čase tedy žijeme! Navzdory nevděku a neštěstí, které všeobecně označují dnešní lidstvo, máme hojnost důvodů, abychom byli vděční Bohu, a to zejména za šťastnou naději, kterou máme. Děkujme mu za ni pravidelně!

Zprávy a jejich hlubší význam

„Jednoho rána roku 1914“

● „Náhle, neočekávaně, jednoho rána v roce 1914 všechno skončilo,“ prohlásil bývalý britský ministerský předseda Harold Macmillan v přednášce na univerzitě v Yale. Řekl, že světová válka, která začala v roce 1914, znamenala konec „100 let pokoje a pokroku“ a byla předzvěstí „konce jedné éry“. Předtím se zdálo, že svět je ve věku „automatického pokroku“, kdy „se všechno stále zlepšovalo“, řekl šestaosmdesátiletý státník. „To byl svět, do něhož jsem se narodil.“

Macmillan tehdy poznamenal, že Společnost národů byla „pokusem vnést do nového věku něco ze stability, kterou vytvářely velké národy“ před rokem 1914. Ale Společnost národů selhala, řekl, protože již neexistoval „žádný smysl pro jednotu, který převládal v předcházejících 100 letech pokoje“.

A tak další uznávaná autorita připojuje svůj hlas k hlasům mnoha státníků a historiků, kteří při pohledu zpět poznali význam roku 1914. A přece desetiletí před tímto rokem mohli Bohu oddaní badatelé, kteří zkoumali biblická proroctví, označit rok 1914 jako rozhodující mezník. („Bible Examiner“, říjen 1876, str. 27, 28) Tato biblická proroctví také zjevují, že „generace“, která prožívala události na začátku roku 1914, zažije i „skonávání systému věcí“. — Mat. 24:3, 7–22, 32–35.

Církev a bomba

● Při 35. výročí svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki vyjádřil římskokatolický kaplan, který sloužil tehdejším letcům, silné výčitky svědomí. Podle chicagského listu „Tribune“ kněz George Zabelka „říká, že mlčení jeho církve a naprostá spolupráce s americkým vojskem jej myšlenkově úplně zpracovaly“. Tento duchovní, který je nyní v důchodu, prý prohlásil, že svržení atomové bomby „bylo provedeno ve světě a na křesťanskou církev, jež si ‚o to řekla‘, protože připravovala morální svědomí lidstva k tomu, aby bylo ospravedlněno něco nemyslitelného“.

Zabelka zdůraznil, že v Nagasaki bylo nejvíce katolického obyvatelstva v Japonsku, a řekl: „Dalo by se očekávat, že já jako katolický kněz se vyjádřím proti svržení atomové bomby na jeptišky,“ vždyť při výbuchu byli zničeny tři řády jeptišek. Také poznamenal: „Dalo by se očekávat. . . od katolické morálky přinejmenším to, že katolíci nemají bombardovat katolické děti. Já jsem si to nemyslel.“ A nemyslely si to na obou bojujících stranách tisíce jiných duchovních, kteří povzbuzovali své stoupence, aby se připojili k pobíjení členů svých církví na druhé straně.