vedeni k tomu, abychom smýšleli, mluvili a jednali způsobem, který Bůh schvaluje. — Srovnej Lukáše 6:43–45.

JE NUTNÉ ČINIT POKROKY

28. Jaká je situace údajného křesťana, který nedělá duchovní pokroky?

²⁸ Kdyby někdo nečinil pokroky jako křesťan, dostal by se do vážného duchovního nebezpečí. Apoštol Petr o takovém řekl: „Jestliže v někom nejsou přítomné tyto [dříve vyjmenované] věci, je slepý, zavírá oči před světlem a zapomněl na očištění svých dávných hříchů.“ — 2. Petra 1:9.

29. Proč je osoba, která nevytváří osobnost podobnou Kristovi, svévolně slepá?

²⁹ Jedinec, který nečiní duchovní pokroky a jehož údajná víra nevytváří osobnost podobnou Kristu, je duchovně slepý. Nevidí, co znamená být křesťanem. Tato slepota je svévolná, protože „dobré poselství“ od něho vyžadovalo, aby dále pracoval na tom, připodobnit se svému Mistru, Kristovi.

30. K čemu by mělo ‚očištění od hříchu‘ pohnout křesťana?

³⁰ Taková osoba také ztratila ze zřetele skutečnost, že byla očištěna od svých hříchů na základě Ježíšovy vylité krve. V souladu s očištěním, jež takový člověk zakusil v době, kdy se stal pokřtěným křesťanem, měl dále tvrdě pracovat na tom, aby zůstal čistý, totiž aby se ve větší míře přizpůsoboval božskému měřítku svatosti. Jeho selhání v tomto ohledu by mohlo snadno vést k odpadnutí, k naprostému odmítnutí oběti Božího Syna.

31, 32. Jaké Petrově radě bychom měli věnovat pozornost vzhledem k vážnému nebezpečí, jež plyne z malého pokroku v křesťanském životě?

³¹ Protože existuje jisté duchovní nebezpečí, že nebudeme dělat pokroky jako křesťané, činíme dobře, když usilujeme o to, abychom lépe zrcadlili božský obraz. Petr o tom poznamenává: „Bratři, tím spíše se proto vynasnažte, abyste si zajistili své povolání a vyvolení, neboť jestliže budete stále dělat tyto věci, rozhodně nikdy neselžete. Tak vám vskutku bude bohatě opatřen vstup do věčného království našeho Pána a zachránce Ježíše Krista.“ — 2. Petra 1:10, 11.

³² Všichni, kdo byli ‚povoláni a vyvoleni‘ Bohem, aby se stali jeho lidem, by jistě měli vyvíjet rozhodné úsilí takovými zůstat. Petrovy inspirované dopisy ukázaly, že nemohou minout cíl své víry — záchranu, když připojují k víře vlastnosti, které měl Kristus. Nic jim nezabrání získat vstup do „věčného království“ Ježíše Krista. Vstup do království bude „bohatě opatřen“.

33. Co může být obsaženo v ‚bohatě opatřeném‘ křesťanově vstupu do nebeského království?

³³ Byl by to skvělý vstup, při němž by jejich vlastnosti podobné Kristovým zářily. Výraz „bohatě opatřen“ může však také poukazovat na nejvyšší stupeň požehnanosti, z něhož se mají těšit ti, kdo se opravdu snažili v závodu o život. — Fil. 3:14.

34. Jak lze znázornit nejvyšší stupeň požehnanosti?

³⁴ Rozdíl mezi životem a životem doprovázeným zvláštními požehnáními by se dal znázornit na dvou lodních kapitánech. Jeden možná obratně provede loď bouří a dovede plavidlo bezpečně ke břehu. Ale druhý kapitán třeba zažije v téže bouři ztroskotání a zachrání jen vlastní život. I když si oba kapitáni zachránili život, ten, jehož loď zůstala neporušena, bude mít jistě větší radost i čest. — Srovnej 1. Korintským 3:12–15.

35. Ačkoli je věčný život darem od Boha, proč je vyžadováno osobní úsilí, abychom jej získali?

³⁵ Život je velkorysý dar od Boha, a tak jsme vybízeni, abychom projevovali svou upřímnou touhu po tomto daru tím, že se budeme snažit dělat co největší radost svému nebeskému Otci. Je to dar, protože my hříšní lidé bychom jej nikdy nezískali vlastními zásluhami. Ale možná, že bychom ho nezískali, pokud by náš životní běh nedosvědčoval, že ten dar skutečně oceňujeme a chceme. Připodobňujme se tedy pilně Kristu v postoji, řeči a jednání. Pak si s božskou pomocí můžeme být jisti, že neztratíme život ani žádná další požehnání, která by nám snad náš nebeský Otec poskytl za všechnu snahu.

36. Jaké činitele podle Petra nevylučují, že potřebujeme připomínání?

³⁶ Proto je dobré připomínat si důležitost věrnosti. Právě na to chtěl apoštol Petr poukázat čtenářům svého druhého dopisu. Napsal:

„Proto budu vždy nakloněn k tomu, abych vám to připomínal, ačkoli to znáte a jste upevněni v pravdě, která je ve vás přítomna. Považuji však za správné, pokud jsem v tomto stánku, abych vás probouzel připomínáním, protože já vím, že má být brzy složen můj stánek, tak jak mi to i naznačil náš Pán Ježíš Kristus. Proto se také v každé době vynasnažím, abyste si po mém odchodu byli sami schopni připomínat tyto věci.“ — 2. Petra 1:12–15.

Jako ti, kterým Petr určil svá slova v prvním století, můžeme i my znát důležitost kázání „dobrého poselství“ a zlepšování své osobnosti, aby se podobala Kristově. Můžeme být pevní v křesťanské víře do té míry, do jaké jsme ji poznali. A přece, zejména když čelíme zkouškám nebo snad chytrým argumentům falešných učitelů, potřebujeme připomínání, která předložil Petr.

37. Jak byl Petr dobrým příkladem v připomínání?

³⁷ Je dobré, abychom si pamatovali, proč napsal tato připomínání. Apoštol věděl, že brzy zemře, protože Ježíš mu osobně řekl, že zakusí mučednickou smrt. (Jan 21:18, 19) Tato vyhlídka nevzbuzovala v Petrovi žádné chmury. Rozhodl se však využít čas, který mu zbýval, k posílení bratrů a k povzbuzení, aby byli činní a přinášeli hojnost ovoce. Tak i po jeho odchodu na smrt mohli čerpat povzbuzení z jeho připomínek a používat je k vzájemnému budování.

38. Co bychom měli dělat s připomenutími, která jsou předložena v Petrových dopisech?

³⁸ Kéž také my nalézáme povzbuzení v Petrových dopisech a posilujeme druhé, když upozorňujeme na jeho připomenutí. A zatímco s důvěrou vyhlížíme splnění Jehovových podivuhodných zaslíbení, můžeme dále oznamovat „dobré poselství“ a činit pokroky v připodobňování se našemu nebeskému Otci a jeho Synu.

Společná hostina

Pánova večeře je společná hostina, protože má více účastníků: Jehovu Boha jako původce celého opatření, Ježíše Krista jako výkupní oběť a jeho duchovní bratry, kteří přijímají symboly, jako spoluúčastníky. Jejich jídlo u „Jehovova stolu“ znamená, že mají pokoj s Jehovou. (1. Kor. 10:21) Oběť společenství byla mnohokrát nazývána také „pokojná oběť “. — 3. Mojž. 3:1, „Elberfeldská bible“. („Aid“)