Ježíšova slova ještě trvalejší než nebe a země — a nebe a země jsou věčné —, pak jsou jeho slova opravdu spolehlivá. I kdyby se stalo to, co je nemožné, a nebe a země by opravdu pominuly, Ježíšova slova by stále trvala. Jak působivá hyperbola to je! — Srovnej Matouše 5:18.

Obraznou řeč můžeš vidět i v těchto slovech: „Pomocník, svatý duch, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí vše a připomene vám všechno, co jsem vám říkal.“ (Jan 14:26) Podle názoru některých to znamená, že je svatý duch osobou. Tolikrát se o něm však mluví v souvislosti s jinými neosobními silami nebo věcmi, že to nemůže být pravda. (Mat. 3:11; Ef. 5:18; Sk. 6:3, 5; 13:52; 2. Kor. 6:4–8) Je zřejmé, že zde Ježíš užil řečnického obrazu, kterému říkáme personifikace.

Ano, obrazná řeč v Bibli je účinným nástrojem k vyučování a sdělování podnětů. Činí Boží slovo živým. A poskytuje dobrý příklad toho, jak lze dosáhnout působivého vyučování.

Otázky čtenářů

◼ Považují svědkové Jehovovi alkoholismus za nemoc?

Mnozí lidé mluví o závislosti na alkoholu jako o nemoci, podle široké definice tohoto slova. Jsou mezi nimi výzkumníci, lékaři a lidé, kteří pomáhají alkoholikům; mnozí z nich totiž užívají při popisování nebo definování alkoholismu výrazů jako „nemoc“ nebo „choroba“. Například „Science Digest“ z května 1984 říká:

„Alkoholismus je stále ještě nemocí, jejíž vysvětlení se zkoumá. Kdysi se považoval pouze za duševní poruchu, ale nyní panuje názor, že má také složky genetické a biochemické. . . Nedávná zjištění podporují dřívější důkazy ze Švédska, že zneužívání alkoholu často ‚putuje‘ uvnitř rodin.“ — Strana 16.

Existuje však důvod k opatrnosti, pokud jde o názor, že alkoholismus je nemoc. Někteří alkoholici i jiní lidé mívají sklon omlouvat svůj návyk na pití nebo opíjení a tvrdí, že si opravdu nemohou pomoci, protože je to nemoc. Jiní mají zřejmě pocit, že nelze říci, že by se alkoholik morálně provinil, pokud má ke svému problému biologické předpoklady nebo jeho tělo má horší biologickou reakci na alkohol.

Pro křesťany je však v první řadě důležitý Boží názor na věci. Tento názor je spravedlivý, vyrovnaný a trvalý, na rozdíl od názorů lékařů a psychologů, jež mohou být nějaký čas v módě, ale později se změní nebo jsou opuštěny. Jehovovo dokonalé slovo přímo odsuzuje opilství a vypočítává je mezi věcmi, jež mohou člověka vyloučit z Božího království. (Gal. 5:19–21) Římanům 13:12, 13 radí: „Noc je velmi pokročilá. Den se přiblížil. Svlékněme tedy skutky, které patří tmě, a oblékněme zbraně světla. Choďme slušně jako za dne, ne v hýření a pitkách, ne v nedovolených stycích a ve volném chování, ne v rozepři a žárlivosti.“ I když může být v některých případech biologická dispozice, což může některé osoby vést k názoru, že je to zdravotní problém nebo nemoc, uznávají křesťané, že jsou zde morální aspekty.

Apoštol Petr napsal křesťanům: „Stačí, že jste v uplynulém čase vykonávali vůli národů, když jste žili ve skutcích volného chování, v chtíčích, nadměrném pití vína, hýření, pitkách a nezákonných modlářstvích. Protože s nimi tím směrem dále neběžíte ke stejnému hlubokému bahnu prostopášnosti, jsou zmateni a stále o vás mluví utrhačně.“ (1. Petra 4:3, 4) Petr byl sám nedokonalý a rozuměl stavu, v němž jsou lidé. A přece neřekl, že se od nadměrného pití vína odvrátili všichni křesťané kromě těch, kteří měli nějakou genetickou nebo biologickou dispozici k problémům s alkoholismem. Apoštol Pavel vlastně řekl, že někteří křesťané byli dříve smilníky, zloději, opilci a vyděrači. Ale bez ohledu na to, co je vedlo k takovým morálním problémům, mohli se změnit a změnili se. Pavel řekl: „Byli jste čistě umyti,. . . byli jste posvěceni,. . . byli jste prohlášeni za spravedlivé ve jménu našeho Pána Ježíše Krista a duchem našeho Boha.“ — 1. Kor. 6:9–11.

A tak bez ohledu na to, zda se o alkoholismu mluví jako o nemoci, nebo ne, musíme se řídit vysokou a dobrou normou, která je stanovena v Božím slovu. Každý, kdo získal návyk na alkohol — ať již z nedostatku sebeovládání nebo pod vlivem své národnostní skupiny nebo rodiny, nebo i dokonce následkem nějaké zvláštní biologické odchylky —, by se měl snažit, aby se tohoto návyku zbavil, a měl by snad využít i soucitnou pomoc. (Viz „Probuďte se!“, z 8. července 1982, strany 4–12, angl.) Tak může ‚po zbytek svého času v těle žít ne již pro lidské žádosti, ale pro Boží vůli‘. — 1. Petra 4:2.

Otázky čtenářů

◼ Říká se, že křesťanský způsob života přináší odměnu již dnes; proč tedy Pavel napsal: „Jestliže jsme v Krista doufali pouze v tomto životě, jsme ze všech lidí nejvíce k politování“?

Pravé křesťanství je jistě dobrým a uspokojujícím způsobem života. Ale komentář apoštola Pavla v 1. Korinťanům 15:19 ukázal, že člověk, který snášel utrpení pro svou naději, si zasloužil politování, jestliže byla tato naděje neopodstatněná.

Je mnoho důvodů k závěru, že způsob života, jaký se utváří uplatňováním pravého křesťanství, je dobrý. Uvažuj o některých důkazech. Pravý křesťan patří ke sboru čistých, zdravě žijících a milujících lidí, kteří o něj mají zájem a jsou ochotni poskytnout mu duchovní i hmotnou pomoc. Křesťan se řídí Božími radami, a proto je chráněn před řadou tělesných nebezpečí i nemocí, například těch, jež jsou spojeny s nemravností, opilstvím, kouřením a zneužíváním drog. (Řím. 1:26, 27; 1. Kor. 6:18; 2. Kor. 7:1; Ef. 4:18, 19) Nepohybuje se bez cíle, bez jistoty o smyslu života nebo bez vedení; naopak, váží si vztahu ke svému stvořiteli a získává uspokojení z vykonávání Boží vůle. Řídí se zásadami, které jsou založeny na Bibli, což přispívá k větší bezpečnosti a k úspěchu jeho rodiny. Křesťan je poctivý, a proto je snad vyhledáván jako zaměstnanec a je menší pravděpodobnost, že by zůstal bez práce nebo že by byl propuštěn.

I tento zkrácený výčet ukazuje, že křesťanský způsob života je opravdu bohatý a přináší odměnu.

Někdy se ovšem křesťan setká s odporem, pronásledováním nebo dokonce s násilím. (2. Tim. 3:12) Ježíš předpověděl, že tomu tak bude. (Mat. 24:9, 10; Mar. 8:34; 10:30; Luk. 21:12; Jan 16:2) Křesťané ve starověkém Korintě to věděli. Věděli o tom, že Pavel, který kdysi