„Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení“

„Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení, bude střežit vaše srdce a vaše myšlenkové síly prostřednictvím Krista Ježíše.“ — Filipenským 4:7.

1. Proč apoštol Pavel věděl, že zbožní lidé nemají důvod pro nepřiměřenou úzkost?

KŘESŤANSKÝ apoštol Pavel věděl ze zkušenosti, že zbožní lidé nemají důvod pro nepřiměřenou úzkost, protože Jehova je s nimi. Pavel byl vězněn, bit, kamenován, často byl na pokraji smrti a zakusil mnohá nebezpečí, dokonce i mezi falešnými bratry. Bůh ho však nikdy neopustil. Apoštol se stále obracel ke svému nebeskému Otci s vážnou modlitbou, uvrhoval na něho své úzkostlivé starosti a nikdy nezakusil zklamání. — 2. Kor. 4:7–9; 11:23–27.

2. K čemu mělo vést ostatní křesťany následování Pavlovy rady zaznamenané ve Filipenským, čtvrté kapitole, šestém verši?

² S naprostou důvěrou tedy Pavel vybízel ostatní křesťany, aby se o nic úzkostlivě nestarali, ale oznamovali své prosebné žádosti Bohu v modlitbě a úpěnlivé prosbě spolu s díkůvzdáním. K čemu mělo vést takové jednání? Apoštol pokračoval: „A Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení, bude střežit vaše srdce a vaše myšlenkové síly prostřednictvím Krista Ježíše.“ — Fil. 4:6, 7.

POKOJ, KTERÝ „PŘEVYŠUJE VŠECHNO MYŠLENÍ“

3. a) Co je „Boží pokoj“? b) Jestliže nám Bůh daroval pokoj, proč nemáme důvod tonout v úzkosti?

³ „Boží pokoj“ je klid a vyrovnanost, z nichž se těší oddaní svědkové Jehovovi i za nejtěžších okolností. Vyrůstá z úzkého osobního vztahu k našemu Otci v nebesích. Jako vlastníci takového pokoje od Jehovy dovolujeme Božímu svatému duchu, aby nás poháněl, a jsme citliví vůči jeho vedení. Proto se modlíme o tohoto ducha a o jeho pokojné ovoce. (Luk. 11:13; Gal. 5:22, 23; Ef. 4:30) Nemáme tedy důvod tonout v úzkosti, protože víme, že se nemůže stát nic, co by nebylo v dosahu božské prozřetelnosti. (Srovnej Skutky 11:26.) Jehova skutečně působí, aby všichni jeho služebníci „bydleli v bezpečí“. — Žalm 4:8; 4:9, „KB“.

4, 5. a) Jaký druh pokoje mají ve srovnání s Jehovovými svědky jiní? b) Jak se „Boží pokoj“ liší od každého jiného pokoje, který by mohli zakoušet ti, kdo neslouží věrně Jehovovi?

⁴ Ve srovnání s Jehovovými svědky mají mnozí lidé větší světské vzdělání nebo větší schopnosti v jistých oblastech lidského snažení. Mají samozřejmě problémy, ale důvěřují si, že dokáží rozumem nalézt vhodné řešení. Cítí se tedy zcela jisti a netrpí velkou úzkostí, pokud jde o jejich vlastní budoucnost. Zdají se pokojní, těší se z poměrné vyrovnanosti. Vždyť Písmo se dokonce zmiňuje o ‚tom pokoji zlých‘! — Žalm 73:3.

⁵ „Boží pokoj“ je však docela jiný. Není založen na sebedůvěře a na názoru, že lidské uvažování bude mít vždy úspěch. Pavel řekl, že tento pokoj od Boha „převyšuje všechno myšlení“ neboli „přesahuje veškeré chápání“. Byl nazván „ten pokoj Boží, který je mnohem větší, než můžeme porozumět“. (Fil. 4:7, „NS“; „Nová Americká standardní Bible: Nový zákon“; „Jeruzalémská Bible“) Ano, ti, kdo věrně slouží Jehovovi, mají vyrovnanost, kterou všeobecně lidé ani nevlastní ani nechápou.

6. a) Kdy se zejména projeví, že máme „Boží pokoj“? b) Máme nějakou pomoc, zatímco čekáme, že Jehova bude jednat ve věci, o kterou jsme se modlili? c) Je duchovně posilující ‚složit své břemeno na Jehovu‘? Proč tak odpovídáš?

⁶ Zda ti, kdo jsou oddáni Jehovovi, skutečně mají „Boží pokoj“, se projeví zejména v době, kdy nastanou okolnosti, jež je hluboce zasáhnou, ale které nemohou ovládnout. Lidsky řečeno, nejsou schopni vyrovnat se s takovými úzkostmi. Dostáváme se někdy do takových situací? Jak je v tu chvíli vhodné vážně se modlit, vznášet zvláštní prosebné a zcela určité žádosti o božskou pomoc a vedení! (Srovnej Soudců 6:36–40.) Pak musíme čekat, až bude Jehova jednat. Máme-li „Boží pokoj“, cítíme mezitím pomoc Jehovova svatého ducha, zůstaneme vyrovnaní a trpělivě čekáme, jak Nejvyšší vyřeší problém. Tento postoj není nijak opovážlivý, protože žalmista David řekl: „Slož své břemeno na samotného Jehovu a on sám tě bude podpírat. Nikdy nedovolí, aby se spravedlivý potácel.“ (Žalm 55:22; 55:23, „KB“) A navíc, když je problém vyřešen, budeme vědět, že „Bůh, který dává pokoj,“ vyslyšel naše modlitby. — Řím. 15:33.

STŘEŽÍ SRDCE A MYŠLENKOVÉ SÍLY

7. a) Co se v Písmu často označuje jako „srdce“? b) Máme-li „Boží pokoj“, proč se nerozpálíme nad činiteli zla?

⁷ Pavel řekl, že „Boží pokoj“ bude ‚střežit naše srdce a myšlenkové síly‘. (Fil. 4:7) Jeden překlad Bible nazývá tento pokoj „posádkou střežící vaše srdce a mysli“. („Weymouth“) V Písmu „srdce“ často označuje sídlo náklonností a pohnutek. (2. Mojž. 35:21, 26, 29; Žalm 119:11) Jestliže nás souží nepřiměřená úzkost, může nepříznivě zapůsobit na naše náklonnosti a pohnutky a my se můžeme chovat nevyrovnaně nebo nevhodně. Můžeme se například ‚rozpálit nad činiteli zla‘, a tak se připravit o všechnu vyrovnanost. To se ovšem nestane, máme-li „Boží pokoj“, protože tehdy víme, že Jehova vidí všechny věci a v pravý čas účty vyrovná. (Žalm 37:1–11) Naše srdce tedy zůstanou pokojná a nebudou nás pohánět k ukvapenému jednání. To je pro nás dobré citově, duchovně a dokonce i tělesně, protože „klidné srdce je životem pro tělesný organismus“. — Přísl. 14:30.

8. a) Jaký je ve Filipenským 4:7 rozdíl mezi „srdcem“ a „myšlenkovými silami“? b) Máme-li „Boží pokoj“, proč je nepravděpodobné, že bychom ztratili duševní rovnováhu? c) Způsobí nám nějaká věc, kterou dopustí náš nebeský Otec, trvalou újmu?

⁸ „Myšlenkové síly“ nejsou totéž co „srdce“, ačkoli se v činnosti doplňují. Zatímco mysl přemítá o informacích, srdce dává člověku pohnutku. Abychom se ujistili, že jdeme správným směrem, musíme mít tedy poznání Božího slova a musíme se na Boha v modlitbě spoléhat. Je-li naše mysl nemírně rozrušena — jsme-li ve velké úzkosti —, nedokážeme činit vhodná rozhodnutí. Mohli bychom dokonce ztratit duševní rovnováhu. Není ovšem pravděpodobné, že by se nám to stalo, máme-li „Boží pokoj“, protože v takových chvílích je naše srdce pod kontrolou a naše mysl je v klidu. Pevně věříme, že ‚Jehovova ruka je s námi‘ a že nám nic, co náš nebeský Otec dopustí, nezpůsobí trvalou újmu. (Mat. 10:28; Sk. 11:21) Místo abychom trpěli úzkostí a byli sevřeni znepokojujícími myšlenkami, důvěřujeme v Jehovu, a tak jsou naše „myšlenkové síly“ střeženy. Jak? „Prostřednictvím Krista Ježíše“, skrze něhož nám byl umožněn důvěrný osobní vztah k nebeskému Otci. — Gal. 1:3–5.

9. I když měl Pavel „Boží pokoj“, byl zcela bez úzkosti?

⁹ Pavel sám přirozeně věděl, že křesťané nejsou zcela zbaveni hlubokých starostí. Přiznal, že neochota ostatních Židů přijmout „dobré poselství“ mu působí ‚velký zármutek a nepřestávající bolest v srdci‘. Přesto apoštol netonul v úzkosti, ale našel spokojenost v tom, že svěřil záležitost Bohu, který jedná podle práva, když si vybírá ty, nad nimiž se smiluje. (Řím. 9:1–18) I vzdor rozbouřeným citům tedy Pavel nechával „Boží pokoj“, aby střežil jeho srdce a myšlenkové síly.

10. Jak tedy bude pokoj, který nám dal Bůh, střežit naše srdce a mysl?

¹⁰ Jako Pavel, který měl nepochybně hlubokou starost, můžeme mít i my „Boží pokoj“ — vnitřní vyrovnanost a klid, které vyplývají z drahocenného vztahu k Jehovovi. Tento pokoj vskutku střeží naše srdce i myšlenkové síly, aby nebyly v otázce našich potřeb podrobeny přílišné úzkostlivosti. Můžeme mít důvěru, plnou jistotu, že se Jehova stará o své služebníky a vyslýchá jejich modlitby. Místo abychom byli ve stálém rozrušení, naše srdce a mysl budou v klidu, protože vnitřně spoléháme na svého nebeského Otce. — Žalm 33:20–22.

VĚCI NUTNÉ K ŽIVOTU ZARUČENY

11. Máme-li „Boží pokoj“, proč bychom neměli být přehnaně úzkostliví pro věci nutné k životu?

¹¹ Máme-li tedy „Boží pokoj“ a jsme-li přesvědčeni, že Bůh „vyslýchá modlitby“, dokážeme se vyrovnat s úzkostí. (Žalm 65:2; 65:3, „KB“) Vždy budeme cítit, že máme božskou pomoc, a v tom spočívá veliký pokoj srdce a mysli. Nebudeme například přehnaně úzkostliví kvůli věcem nutným k životu. Ježíš řekl svým následovníkům: „Přestaňte se úzkostlivě starat o své duše [nebo „život“], pokud jde o to, co budete jíst, nebo o svá těla, pokud jde o to, co si budete oblékat.“ Proč bychom se neměli úzkostlivě starat? Protože Jehova, který bohatě pečuje o ptáky i lilie, jistě může a bude chtít živit a šatit své věrné služebníky. „Proto,“ řekl Ježíš, „přestaňte usilovat o to, co byste jedli a co byste pili, a nebuďte již v úzkostném napětí. . . Ale hledejte neustále [Boží] království a tyto věci vám budou přidány.“ (Luk. 12:22–31) Ano, postavíme-li duchovní zájmy na první místo v životě, můžeme se spolehnout, že se o nás náš nebeský Otec postará.

12. Jaký příklad z Písma ukazuje, že i ti, kdo jsou Jehovovi oddáni, by neměli klást přílišný důraz na hmotné věci?

¹² I ti, kteří se oddali Jehovovi, si musí dávat pozor, aby nekladli příliš velký důraz na hmotné věci. Tak například Abrahám dopřál svému synovci Lotovi příležitost zvolit si, kde si přeje bydlit, když země nemohla uživit oba a pastýři jejich stád se přeli. Lot si vybral tu nejlepší zemi, ale to znamenalo, že bude bydlit mezi bezzákonnými lidmi. Časem byl zajat a musel být zachraňován. (1. Mojž. 13:1–14:16) Později Lot zjistil, že musí opustit svůj majetek, aby nepřišel o život, když Jehova ničil Sodomu. Ještě později musel Lot odejít z města Ségor a usídlit se v jeskyni. Přestože je nazýván „spravedlivý Lot“, zdá se, že se musel „tvrdě poučovat“, jak pošetilé je, aby zbožný člověk kladl velký důraz na domnělé hmotné výhody. (2. Petra 2:7, 8) Oč lepší je modlit se o vedení v jednotlivých záležitostech a vždycky stavět duchovní zájmy na první místo v životě!

13. Proč by neměli být křesťané v úzkostném napětí pro věci nutné k životu?

¹³ Budou-li pro nás v životě nejdůležitější duchovní věci, přispěje to k našemu pokoji srdce a mysli. Jistě, můžeme se spolehnout, že ten, jemuž patří všechno zlato a stříbro, je plně schopen opatřit svým služebníkům věci nutné k životu. (Agg. 2:8; 2:9, „KB“) Je ovšem vhodné, abychom se modlili, aby nám Bůh dal „náš chléb na tento den“, a je dobré pilně pracovat, abychom vyhověli všem skutečným potřebám. (Přísl. 6:6–11; 31:10, 13–24; Mat. 6:11) Avšak ‚nic jsme si na svět nepřinesli a ani si nemůžeme nic odnést. Máme-li tedy živobytí a něco na sebe, budeme s tím spokojeni.‘ (1. Tim. 6:6–12) Proč být v úzkostném napětí? Žalmista měl pravdu, když říkal: „Byl jsem mladý a též jsem zestárnul, ale přece jsem neviděl spravedlivého, aby byl úplně opuštěn, ani jeho potomky, aby hledali chleba.“ — Žalm 37:25.

CESTA KE SKUTEČNÉMU ÚSPĚCHU

14. Proč není pro nás jako pro křesťanské svědky vhodné, abychom zdůrazňovali velké lidské činy a domnělé úspěchy, které s tím souvisejí?

¹⁴ U lidí ze světa není neobvyklé, že si způsobují úzkost tím, jak velký důraz kladou na významné lidské činy. Bible ovšem povzbuzuje k píli a k rozvíjení obratnosti v práci. (Přísl. 22:29) Slepá ctižádost a úzkostlivá starost o domnělý úspěch se však nedají sladit s „Božím pokojem“. Snaha prosadit se více než druzí může ve skutečnosti způsobit, že ctižádostivý člověk bude užívat pochybných prostředků, třeba i podkopávat snahy svých spolupracovníků, a zbloudí tak, že si nakonec vyslouží božský nesouhlas. (Přísl. 3:32; 2. Kor. 4:1, 2) Ano, přehnaně ctižádostivý člověk může dosáhnout schválení od lidí právě tak, jako pokrytečtí náboženští vůdci před devatenácti stoletími, kteří dávali dary, modlili se a postili jen proto, aby získali pochvalu. Ježíš Kristus však jejich jednání zavrhl a řekl, že tito sobečtí pokrytci „mají svou plnou odměnu“. (Mat. 6:1–18) Jak pošetilé by bylo, kdyby některý Jehovův svědek žil v úzkosti, kterou si způsobil sám svou snahou být „velký“, a nakonec zjistil, že tím jedině ztratil věčné požehnání! — Srovnej Jeremiáše 45:5.

15. Jak se může zbožný člověk poučit z Kazatele 9:11 a 10:5–7 o domnělém úspěchu?

¹⁵ Cesta ke konečnému úspěchu člověka, který se opravdu těší z „Božího pokoje“, nevede k tomu, aby užíval pochybných prostředků a neúčelně se namáhal. Poučil se z Písma, že v dnešní společnosti, složené pouze z nedokonalých a hříšných lidí, „závod nepatří rychlým, ani bitva mocným, také ani pokrm moudrým, ani bohatství těm, kteří mají porozumění, ani přízeň těm, kteří mají poznání“. (Kaz. 9:11) Vskutku, „pošetilost byla vložena do mnoha vysokých postavení“, a člověk může vidět „služebníky na koních, ale knížata, jež chodí po zemi jako sluhové“. (Kaz. 10:5–7) Ano, urozeným neboli ušlechtilým jednotlivcům nebývá zaručena vážnost, kterou si zaslouží, kdežto sluhové — lidé mnohem nezpůsobilejší — možná ‚jezdí na koních‘ jako šlechta.

16. Na čem závisí úspěch a velké činy v Božích očích?

¹⁶ ‚Odsunuli tě stranou‘, jak se říká, netěšíš se z domnělého úspěchu, po kterém jsi kdysi toužil? Proč by to v tobě mělo vyvolat úzkostlivou starost? Ať v tvém srdci zavládne „Boží pokoj“, a poznáš utěšující pohodu, kterou s sebou přináší. Dál konej Boží vůli a vzhlížej ke svému nebeskému Otci, aby požehnal tvé snahy v jeho službě. Na tom v životě totiž skutečně záleží. Úspěch a velké činy v Božích očích závisejí na duchovních cílech a hlediscích. Žalmista správně prohlásil: „Šťastný je muž, který nechodí podle rady zlých. . . Ale v zákoně Jehovově je jeho potěšení a tlumeným hlasem čte v jeho zákoně dnem i nocí. A jistě bude jako strom zasazený při vodních tocích, který vydává své vlastní ovoce ve svém období a jehož listí nevadne, a všechno, co dělá, bude se dařit.“ — Žalm 1:1–3.

17. a) Co musíme dělat, abychom se těšili z největšího úspěchu? b) Jak můžeme pomáhat druhým, aby se těšili z „Božího pokoje, který převyšuje všechno myšlení“?

¹⁷ V životě se nemůžeme radovat z většího úspěchu než z toho, že získáme důvěrný vztah k Jehovovi Bohu a udržujeme si jej. Silná touha líbit se mu nás pohne, abychom mu přinášeli čest svými zbožnými slovy a skutky, abychom činili dobro ostatním lidem a sdíleli s nimi „slavné dobré poselství šťastného Boha“. (1. Tim. 1:11) Budeme mít velikou radost, jestliže s požehnáním našeho nebeského Otce budeme moci pomáhat druhým, aby se poučili o jeho podivuhodných předsevzetích a také s ním navázali drahocenný vztah oddanosti. Potom se jako my naučí vyrovnávat se s životními úzkostmi. I oni se začnou těšit z „Božího pokoje, který převyšuje všechno myšlení“.

Žalmy

Nesnesitelná tíseň, kterou působí pomlouvačné jazyky

ZDRAVÁ řeč může vzdělávat a povzbuzovat. Inspirované přísloví říká: „Příjemné výroky jsou pláství medu, sladké pro duši a uzdravující kosti.“ (Přísl. 16:24) Med má dobrou chuť a poskytuje rychlé osvěžení hladovému. Příjemné výroky mohou být stejně osvěžující tělesnému organismu, protože mohou v člověku vyvolat šťastné rozpoložení mysli. Radostný člověk, který má dobrou náladu, obvykle stojí příměji a v jeho pohybech je patrná živost.

Stane-li se však někdo předmětem pomlouvačných řečí, může mu to působit nesnesitelnou tíseň. Právě to zažil žalmista. Modlil se, aby byl vysvobozen, aby jej zcela nezničily lživé jazyky, které mluvily proti němu. V Žalmu 120:1, 2 čteme: „K Jehovovi jsem volal ve své tísni, a on mně odpověděl. Jehovo, osvoboď přece mou duši od falešných rtů, od lstivého jazyka.“

Lživá slova pomlouvačů byla jako šípy, které lukem vystřelil bojovník. Jako hořící uhlíky zesilovala tato lživá slova oheň svárů a sporů. Bude snad taková zhoubná řeč trvat dále na neurčitý čas? Ne. Žalmista s důvěrou očekával den zúčtování. Řekl: „Co ti někdo dá a co ti někdo přidá, lstivý jazyku? Naostřené šípy silného muže spolu s hořícími uhlíky z jalovce.“ (Žalm 120:3, 4) Žalmista se odvolával k Jehovovi, a proto měl zřejmě Nejvyšší umlčet pomlouvačné jazyky zlých lidí. Pomlouvačný jazyk si přivodí neštěstí. Bude umlčen šípy bojovníka a Božím ohnivým soudem, který může být srovnán s dřevěným uhlím z jalovce, které hoří intenzívním žárem.

Mezitím však žalmista dále jasně cítil, jak tísnivé je žít mezi nenávistnými lidmi. Říkal, že to je, jako by žil jako cizí usedlík mezi barbary v Mešech a mezi prudkými nomády, kteří bydleli ve stanech v Kédar. Zvolal: „Běda mi, protože jsem přebýval jako cizí v Mešech! Stanoval jsem společně se stany Kédarských.“ — Žalm 120:5.

Žalmista žil již příliš dlouho mezi lidmi, kteří nenáviděli pokoj, a proto toužil po klidu. Ale zlí mu prostě klidu nedopřáli. Stále s ním vyvolávali spory. Žalmista pokračuje: „Příliš dlouho totiž má duše stanovala s těmi, kteří nenávidí mír. Jsme pro mír; když ale mluvím, oni jsou pro válku.“ — Žalm 120:6, 7.

Jsme-li podobně jako žalmista pro mír, musíme krotit svůj jazyk a nepůsobit jiným tíseň nějakými pichlavými, podlamujícími řečmi.