má věřící děti, jež nejsou viněny z prostopášnosti nebo nepoddajnosti. Dozorce [řecky episkopon] jako Boží správce musí být totiž bez obžaloby, ne umíněný, ne zlobný, ne opilý výtržník, ne rváč, ne chamtivý nečestného zisku, ale pohostinný, milující dobrotu, zdravé mysli, spravedlivý, věrně oddaný, se sebeovládáním, pevně se držící spolehlivého slova při svém umění vyučovat, aby byl schopný jak vybízet zdravým učením, tak kárat ty, kteří odporují.“ (Tit. 1:5–9)

Pečlivé prozkoumání těchto požadavků nám pomůže ocenit, že „starší muž“ v křesťanském sboru musel dosáhnout vysoké úrovně chování a duchovního smýšlení.

16. Jak víme, že starší byli v 1. století n. l. také dozorci?

¹⁶ Je také zajímavé povšimnout si, jak Pavel používá řecké termíny presbyteros a episkopos, „starší muž“ a „dozorce“. Můžeme z toho vyvodit, že způsobilí starší muži plnili ve sborech povinnosti dozorce. Jiné texty ukazují, že v tomtéž sboru mohla být celá řada takových starších mužů — dozorců. — Sk. 14:23; 20:28; Fil. 1:1.

17. a) Jaké požadavky na dozorce předložil Pavel Timoteovi? b) Proč musí být starší aktivní také v kazatelské činnosti?

¹⁷ Když psal Pavel Timoteovi, také předložil požadavky na dozorce, ale trochu jinými slovy; možná, že bral v úvahu odlišné okolnosti. (1. Tim. 3:1–7) Protože raný křesťanský sbor byl svou přirozeností evangelizační organizací, považovalo se za samozřejmé, že tito starší muži budou také horliví v oznamováni dobrého poselství. Nebylo místa pro netečnost. — Luk. 24:46–48; 1. Kor. 9:16; srovnej Matouš 25:24–27.

PRONIKÁ ODPADLICTVÍ

18. Jak ovlivnilo odpadlictví postavení dozorců?

¹⁸ Jak sbor vstoupil do druhého a třetího století, začalo docházet ke změnám. Zakořenilo se odpadlictví, které bylo předpovězeno. (Sk. 20:29, 30; 2. Petra 2:1) Přímo mezi staršími ve sborech povstali ctižádostiví muži. S převrácenými pohnutkami začali pohlížet na svůj úřad dozorce jako na postavení moci a prestiže. Jistí starší ve sborech se dokonce stali „biskupy“ a vládli nad diecézí neboli skupinou církví. Po čase byli tito biskupové voleni do úřadu laiky. Někteří z nich byli vlivnými vladaři. Jeden katolický historik proto napsal: „To přivodilo velmi značné nebezpečí, zejména od okamžiku, kdy rostla prestiž episkopátu a tato postavení byla provázena značným příjmem a hmotnými zájmy . . . [tak] byli na nejvlivnější místa [biskupství] dosazováni politikové.“

19. Co bylo konečným výsledkem odpadnutí?

¹⁹ Ano, každý biskup měl postavení jako mocný monarcha. To na druhé straně přispělo k rozkolům a rozdělením v křesťanstvu, které už dávno přestalo být pravým křesťanstvím. Teokratické uspořádání schopných, poctivých, duchovně smýšlejících starších–dozorců se změnilo v hierarchii duchovenstva. Dobrovolná služba sboru se přeměnila v placené povolání vyžadující roky vyššího vzdělání v teologii, filozofii a kanonickém zákoně.

20. Jaké otázky si nyní žádají odpověď?

²⁰ Znamenalo to, že pravé křesťanství se svým původním teokratickým uspořádáním pro každý sbor nebude nikdy obnoveno? Nebo že zdravá prostota služby vykonávané „staršími muži“ neboli „dozorci“ se navždy ztratila? A co Izaiášovo proroctví poukazující na vyvýšení teokratické organizace? Říká: „Místo mědi vnesu zlato a místo železa vnesu stříbro a místo dřeva měď a místo kamenů železo; a jmenuji ti pokoj za dozorce a spravedlnost, která ti bude přidělovat úkoly.“ (Iz. 60:17) Následující článek odpoví na tyto závažné otázky.

„Pamatujte na ty, kteří se mezi vámi ujímají vedení“

„Pamatujte na ty, kteří se mezi vámi ujímají vedení, kteří k vám mluvili Boží slovo, a když pozorně sledujete, k čemu vede jejich chování, napodobujte jejich víru.“ — Židům 13:7.

1. Jaké změny vzhledem k pravému uctívání nastaly ke konci 19. století, ale jak byli vybíráni křesťanští starší?

V POSLEDNÍ čtvrtině 19. století se začalo obnovovat pravé uctívání prostřednictvím skupinky oddaných badatelů Bible, spojené s Charlesem Taze Russellem v Pittsburghu v Pennsylvánii. Nejprve usilovali o obnovu pravého učení Bible, očištěného od babylónských tradic a filozofií. Na poli sborové organizace však byl počáteční proces obnovy pomalejší. Badatelé Bible sice měli starší a diákony (služební pomocníky), ale stále převládaly v některých ohledech falešné náboženské názory. Až do 20. století byli tedy starší ve sborech vybíráni pomocí demokratického hlasovacího postupu zvednutím ruky.

2. Jaké vysoké měřítko však bylo stanoveno pro starší v Jehovově lidu?

² I tak bylo požadováno vysoké měřítko, neboť „Strážná věž“ z 1. listopadu 1909 (angl.) psala na straně 325: „Při vybírání starších by měli zasvěcení pamatovat, že na nich spočívá odpovědnost; a neměl by být dán žádný hlas bez pečlivého zvážení božské vůle a bez modlitby o božské vedení.“ Článek dále zdůraznil tři charakteristické vlastnosti staršího: 1. měl být zběhlý ve vyučování, 2. měl vyučovat pravdu, a ne omyl, a 3. pokora a zbožnost byly „převládajícími a prvořadými znaky způsobilosti pro úřad staršího“.

OBNOVA TEOKRATICKÉHO POŘÁDKU

3, 4. Jaké historické změny, pokud jde o jmenování do odpovědnosti ve sborech, nastaly v roce a) 1919? b) 1932? c) 1938 a d) 1971?

³ V roce 1919 byl učiněn první krok k obnově teokratického jmenování. Sbory byly vyzvány, aby doporučily horlivého bratra jako „ředitele“ služby, jenž by se ujal vedení v kázání. Nebude podléhat místním každoročním volbám, ale bude jmenován přímo Společností