Izrael a „ustanovené časy národů“

„Jeruzalém bude pošlapáván národy [gojim], dokud se nenaplní ustanovené časy národů.“ — Lukáš 21:24.

1. Jak se splnila Ježíšova slova o Jeruzalémě, ale jakou otázku zbývá zodpovědět?

TŘICET SEDM let poté, co Ježíš Kristus vyslovil shora uvedená slova, bylo město Jeruzalém v roce 70 n. l. zničeno římskými legiemi pod vedením generála Tita. Co však zbytek Ježíšova proroctví, který se zmiňuje o období, během něhož bude Jeruzalém pošlapáván národy neboli gojim, jak je dnes nazývají Židé?

2. a) Znamenala Ježíšova slova, že město nemělo být znovu postaveno a obýváno? b) Jak byl Jeruzalém dál pošlapáván národy, dokud nevypršely ‚časy‘, navzdory dočasnému obsazení svatého města křižáky?

² Ta slova neznamenala, že Jeruzalém nebude znovu vystavěn a obýván, „dokud se nenaplní ustanovené časy národů [gojima]“. Během následujícího století bylo město znovu vystavěno a takzvaní křižáci bojovali o jeho vlastnictví po celý středověk. Tito krví potřísnění křižáci křesťanstva se prokázali jako národy neboli gojim, stejně jako ti, kdo drželi město předtím, a jako ti, kdo je pak křižákům vzali násilím. Až do první světové války 1914–1918 tito gojim („nevěřící“, jak jim říkávalo křesťanstvo) pošlapávali město, které je pro Židy tak posvátné.

3. Co naznačil lordu Rothschildovi britský ministr zahraničí Balfour, když se blížilo dobytí Jeruzaléma britskými jednotkami v prosinci 1917? Jak ale bylo naloženo s Palestinou po válce?

³ 9. prosince 1917 dobyly britské jednotky pod vedením generála Allenbyho Jeruzalém obsazený Turky, kteří byli spojenci německého císaře Viléma. Když se tento vojenský zásah blížil, zaslal britský ministr zahraničí Arthur Balfour 2. listopadu 1917 lordu Rothschildovi (z proslulé židovské rodiny Rothschildů) poselství. Prohlásil v něm, že vláda Jeho Veličenstva příznivě pohlíží na vytvoření židovské vlasti v Palestině. Když však 1. světová válka skončila, dala Společnost národů (gojim), která byla ustavena v roce 1920, mandát nad Palestinou (včetně Jeruzaléma) Velké Británii, aby ji držela až do roku 1948. Nebylo výslovně řečeno, kdo má převzít Jeruzalém po vypršení mandátu.

4. Co se tam odehrálo mezi zainteresovanými stranami, když roku 1948 skončil britský mandát nad Palestinou?

⁴ Když roku 1948 britský mandát vypršel, začaly zainteresované strany ihned jednat. Mohamedáni opanovali velkou část východní oblasti území včetně opevněného města Jeruzaléma a jeho svatyně pro uctívání Allaha. Židé převzali západní část Palestiny a vytvořili novodobý stát Izrael. Ale teprve v Šestidenní válce roku 1967 bylo opevněné město vyrváno Arabům, včetně Zdi nářků, nad níž kdysi stál židovský chrám uctívání. Židé vítězně postoupili a ovládli západní břeh Jordánu a jeho mohamedánské obyvatelstvo.

5. a) Jak přestal být dnešní Jeruzalém v důsledku Šestidenní války v roce 1967 pošlapáván národy? b) Proč nám od roku 1967 navzdory osvobození Jeruzaléma něco schází?

⁵ Tak byl pozemský Jeruzalém pošlapáván národy až do roku 1967. Ale od té doby se navenek zdá, že Jeruzalém již pošlapáván národy není. Musíme se však zeptat: „Znamená to snad něco?“ Přineslo to požehnání celému lidstvu, když Izrael ukončil pošlapávání Jeruzaléma národy v roce 1967? Místo aby to přijímaly jako požehnání, mnoho národů s existencí Izraele nesouhlasí. Vytvoření novodobého národa rozhodně nevedlo ke zřízení království židovského Mesiáše. Izrael zjevně nevzhlíží o pomoc a záchranu k Bohu Abraháma, Izáka a Jákoba, totiž k Jehovovi. Vláda Izraele není královstvím s pravým potomkem z královské linie starověkého krále Davida, který by seděl na trůnu v Jeruzalémě.

6. Co musíme připustit vzhledem k úloze pozemského Jeruzaléma od roku 1967 v souvislosti s proroctvím Izaiáše 2:2–4?

⁶ V případě pozemského Jeruzaléma od roku 1967 tedy nevidíme, že by se splnilo proroctví Izaiáše 2:2–4:

„A stane se v závěrečné části dnů, že hora Jehovova domu bude pevně založena nad vrcholky hor a jistě bude vyzdvižena nad pahorky; a k ní budou proudit všechny národy [gojim]. A mnozí lidé jistě půjdou a řeknou: ‚Pojďte, lidé, a vystupme k Jehovově hoře, k domu Jákobova Boha; on nás bude poučovat o svých cestách a my budeme kráčet po jeho stezkách.‘ Vždyť ze Sióna vyjde zákon a Jehovovo slovo z Jeruzaléma. A jistě bude vykonávat soud mezi národy [gojim] a napraví věci mnoha lidí. A budou muset překovat své meče v pluhy a oštěpy v zahradnické nůžky. Národ [goj] nepozdvihne meč proti národu [goj], ani se již nebudou učit válce.“

7. Co dnes vidíme v příkrém rozporu s proroctvím Izaiáše 2:2–4? Jak je to s proroctvím Zachariáše 8:23?

⁷ Místo aby pohanské národy překovaly válečné zbraně v mírové nástroje, jsou mohutněji vyzbrojeny k válce než kdy dříve. Totéž platí i na republiku Izrael. Dnes nevidíme ani splnění proroctví Zachariáše 8:23:

„Tak řekl Jehova vojsk: ‚Bude v těch dnech, že deset mužů z národů všech jazyků se chopí, ano skutečně se chopí sukně muže, který je Žid, a řeknou: „Půjdeme s vámi, protože jsme slyšeli, že Bůh je s vámi.“ ‘ “

8. Co zpochybňují předcházející informace, pokud jde o rok 1967?

⁸ Všechno předcházející vrhá pochybnosti na to, zda se opravdu v roce 1967, kdy proběhla Šestidenní válka, splnilo proroctví: „Jeruzalém bude pošlapáván, dokud se nenaplní ustanovené časy národů.“ (Luk. 21:24) „Ustanovené časy národů“ ve skutečnosti skončily dříve. Prozkoumejme důkazy, že to tak je.

9. a) O jakém „Jeruzalému“ mluvil Ježíš, když řekl, že bude pošlapáván, a co tento „Jeruzalém“ představoval? b) Co se ve shodě s tím stane, až se naplní pošlapávání „Jeruzaléma“?

⁹ Když Ježíš mluvil o tom, že ‚Jeruzalém‘ bude pošlapáván národy, měl na mysli to, čím býval Jeruzalém předtím, než jej začaly národy pošlapávat. Sám o něco dříve řekl: „Vůbec nepřísahejte, ani při nebi, protože je to Boží trůn . . . ani při Jeruzalému, protože je to město velikého Krále.“ (Mat. 5:34, 35) Když tedy národy získaly světovládu a začaly šlapat po Jeruzalému, pošlapávaly tím Boží království, jež bylo zastoupeno královským městem Jeruzalémem. Ve shodě s tím bylo v závěru času pohanů, když skončilo pošlapávání toho, co představoval Jeruzalém, znovu ustaveno Boží království v rukou královského potomka Davida, Mesiáše.

10. a) Jaká slova u Ezechiela byla určena poslednímu davidovskému králi? b) Kdo prokázal, že má „zákonné právo“, a co pro něho Bůh udělal?

¹⁰ V této souvislosti říká proroctví Ezechiela 21:25–27, určené poslednímu davidovskému králi: „A ty, smrtelně zraněný, ničemný náčelníku Izraele, jehož den přišel v čase konečného provinění, tak říká Pán Jehova: ‚Odstraň ten turban a sejmi tu korunu. Nebude stejná. Povyš i to, co je nízké, a poniž i vysokého. Zničím, zničím, zničím to. A jistě to také nebude patřit nikomu, dokud nepřijde ten, kdo má zákonné právo, a tomu je určitě dám.‘ “ Jako ten, kdo má „zákonné právo“ panovat, se neprokázal nikdo jiný než Ježíš Kristus, potomek krále Davida. V roce 33 n. l. to bylo více než 500 Židů, kteří se stali svědky skutečnosti, že byl Bohem vzkříšen třetí den po své mučednické smrti. — 1. Kor. 15:3–20.

MESIÁŠ SE PODŘIZUJE USTANOVENÝM ČASŮM NÁRODŮ

11. Proč se Ježíš nesnažil stát se králem v Jeruzalémě? Co tedy řekl římskému místodržiteli Pilátu Pontskému?

¹¹ Ani před vzkříšením ani po něm se Mesiáš Ježíš nepokusil zasednout jako král v pozemském Jeruzalémě. Nesnažil se sesadit Piláta Pontského, který byl tehdy římským místodržitelem Judeje a Jeruzaléma. Jedním důvodem pro to bylo, že již tehdy probíhaly „ustanovené časy národů“, o nichž mluvil u Lukáše 21:24. Podřizoval se tedy tomuto božskému uspořádání. V souladu s tím řekl Pilátovi: „Mé království není částí tohoto světa. Kdyby mé království bylo částí tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům. Mé království však není odtud.“ — Jan 18:36.

12. Věděl Ježíš jako znalec Hebrejských písem, kdy a jakou událostí začal ‚čas pohanů‘? Jaká otázka o tomto ‚čase‘ tedy vzniká?

¹² Jako znalec inspirovaných Hebrejských písem věděl Mesiáš Ježíš, že ustanovené časy národů začaly dříve, než Římané okupovali Jeruzalém a jmenovali tam svého místodržitele. Věděl, že začaly, když byl Jeruzalém poprvé rozbořen v roce 607 před naším letopočtem. Bůh použil pro svržení Jeruzaléma a Judy pohanského krále Nabuchodonozora z Babylóna, kterého nazval „svým služebníkem“. (Jer. 43:10, „EP“) Pohanská světovláda trvala až do dnů Mesiáše Ježíše a dál až do Božího ustanoveného času, kdy měly „časy národů“ vypršet. Do té doby muselo Mesiášovo království, království, které nemělo být „částí tohoto světa“, čekat. Kolik ‚časů‘ počítáno od roku 607 př. n. l. měla tedy vláda národů trvat?

13. Jakým prostředkem naznačil Bůh babylónskému králi délku ‚času‘ a jaký to mělo na krále účinek?

¹³ Jehova Bůh naznačil kolik, a to ve snu, který dal Nabuchodonozorovi, jehož použil jako svého „služebníka“. Tento panovník byl sice použit, aby zničil „město velikého Krále“, Jeruzalém, přesto však po tom, co jeho sen splnil, musel uznat Jehovu jako „Nejvyššího“ a „Krále nebes“. (Mat. 5:35; Dan. 4:34, 37; 4:31, 34, „KB“) S tímto svým „služebníkem“ zahájil Nejvyšší Bůh a Král nebes „ustanovené časy národů“ v roce 607 př. n. l.

14. Jaká prohlášení vyslovilo osm duchovních ve svém Manifestu vydaném v Londýně vzhledem k vojenskému vývoji na Středním východě v roce 1917?

¹⁴ Je zajímavé, že koncem válečného roku 1917, kdy novodobý Jeruzalém převzaly britské jednotky, se sešlo v Londýně osm z nejznámějších anglických duchovních a vydalo manifest obsahující sedm prohlášení včetně následujících:

„ZA PRVÉ. Že současná krize poukazuje na závěr časů pohanů . . .

ZA ČTVRTÉ. Že Izrael bude navrácen do své země v nevíře a potom bude ke svému prospěchu obrácen zjevením Krista.

ZA PÁTÉ. Že všechny lidské plány na obnovu musí ustoupit druhému příchodu našeho Pána, protože všechny národy budou podřízeny jeho vládě . . .

ZA SEDMÉ. Že pravdy vtělené v tomto prohlášení jsou nanejvýš praktické pro určení křesťanského charakteru a jednání ve vztahu k naléhavým problémům této chvíle.“

15. a) Co představoval v Nabuchodonozorově snu košatý strom? b) Jak to bylo s Babylónskou světovládou během Nabuchodonozorova šílenství? c) Jak pokračovala světovláda, když Babylón již nebyl světovou říší?

¹⁵ Ve snu, který poslal Jehova Bůh svému „služebníkovi“ králi Nabuchodonozorovi, se vyskytlo „sedm časů“, jež byly ustanoveny výnosem z nebe. Jak souvisejí s „ustanovenými časy národů“, nebo s ním splývají a ztotožňují se s nimi? Následujícím způsobem: V prorockém snu znázorňuje tyčící se košatý strom světovládu v abstraktním smyslu. Protože v době snu měl Nabuchodonozor, „služebník“ Jehovy Boha, v rukou takovou světovládu, je strom spojen s jeho osobou, a tak se dá říci, že strom znázorňuje jej. Byla však jeho světovláda podťata, když zešílel a neseděl na císařském trůnu? Ustala světovláda Babylónské říše? Ne, stále trvala až do jeho znovunastolení a rovněž během vlády jeho nástupců, Evilmerodacha, Nabonida a Balsazara. Pak pokračovala pohanská světovláda prostřednictvím následujících světových velmocí — Perské říše, Řecké říše, Římské říše a té, která z předchozí vyrostla, Britsko-americké světové velmoci.

16. Čí světovláda ve skutečnosti zůstala podťata v průběhu řady pohanských světových velmocí? Kolik „časů“ mělo přejít nad pařezem symbolického stromu?

¹⁶ Čí světovláda, představovaná Jeruzalémem jako „městem velikého Krále“, byla během tohoto dlouhého časového období skutečně podťata a povalena? Byla to vláda toho, koho Nabuchodonozor nazval „Nejvyšším“ a „Králem nebes“, Jehovy. Pařez s železnými a měděnými pásy představoval jeho přerušenou světovládu. Jehova ustanovil, aby nad tímto symbolickým pařezem přešlo „sedm. časů“.

17. a) Jak překládá řada překladatelů hebrejský výraz místo „sedm časů“? b) Jak se mohlo stát, že i po opětovném vystavění Jeruzaléma trvalo jeho pošlapávání národy?

¹⁷ Místo „sedm časů“ („Překlad nového světa“) používají „Ekumenický překlad“, „Kralická bible“ a celá řada anglických překladů výraz „sedm let“. Nabuchodonozorův případ šílenství, pravděpodobně stav známý jako lykantropie, trval sedm let. Po svém zotavení uznal Nabuchodonozor Boha, který ho uzdravil, ale nepropustil Boží lid do jeho vlasti. Jehova Bůh vydal předtím výnos, že Jeruzalém a judská země budou ležet opuštěné 70 let. Pošlapávání Jeruzaléma tedy pokračovalo, dokonce i potom, co byl Jeruzalém znovu postaven Židy, kteří se vrátili do své vlasti roku 537 př. n. l. Jak to? Protože zůstali podřízeni nadvládě národů a na jeruzalémském trůně neseděl žádný potomek z Davidovy královské linie jako nezávislý král. Je tedy zřejmé, že v případě Jehovy Boha je „sedm časů“ symbolických, čili delších než sedm let počítaných od roku 607 př. n. l. — Dan. 4:16, 23, 25, 32; 4:13, 20, 22, 29, „KB“.

18. Jak dlouho trvalo „sedm časů“ v symbolickém pojetí a kdy tedy skončily?

¹⁸ V biblickém prorockém počítání času se lunární rok počítá jako 360 dnů. Symbolický rok neboli ‚čas‘ by se tedy rovnal 360 kalendářním rokům. Sedm symbolických „časů“ neboli „let“ by se tudíž rovnalo 7 × 360 neboli 2 520 letům. Počítá se to od roku 607 př. n. l., kdy byl Jeruzalém, „město velikého Krále“, zničen Jehovovým „služebníkem“ Nabuchodonozorem, a tak začalo pošlapávání Jeruzaléma národy. Těchto 2 520 let by končilo na podzim roku 1914 našeho letopočtu.

19. a) Čím se vyznačoval rok 1914 na zemi? b) Co měl v tom roce udělat „Král nebes“ ve svém sídle?

¹⁹ Na zemi se ten rok vyznačoval vypuknutím 1. světové války, vedené pro spornou otázku světovlády. V sídle „Krále nebes“ přišel ovšem čas, aby tento král dokázal, že „Nejvyšší má moc nad lidským královstvím a že je dává, komu chce“. (Dan. 4:22, 29, „EP“) To byl pravý čas, aby přišel ten, „kdo má zákonné právo“, a Nejvyšší ‚mu je určitě dá‘. (Ez 21:25–27, „NS“) Byl to oslavený Mesiáš, ten, jehož nebeský král zplodil jako svého duchovního Syna, totiž Ježíš Kristus vzkříšený k životu v nebi. (Žalm 2:1–7) Byl čas, aby mu nebeský král řekl: „Jdi a podmaňuj uprostřed svých nepřátel.“ (Žalm 110:1, 2) To jistě znamenalo, že „ustanovené časy národů“ vpravdě skončily.

[Poznámka pod čarou]

Můžeš odpovědět?

• Co zdánlivě přestalo židovským převzetím pozemského Jeruzaléma v roce 1967, ale skončilo tím pošlapávání ‚Jeruzaléma‘ národy?

• Kdy začaly „ustanovené časy národů“ a jakou událostí?

• Jak se určí, že „ustanovené časy národů“ trvaly 2 520 let neboli do roku 1914 n. l.?

• Co představuje košatý strom z Danielova proroctví a jaký je význam jeho podtětí a toho, že pak znovu vyraší?

„Boží Izrael“ a konec ‚ustanovených časů národů‘

1, 2. a) Jaká situace v dnešním opevněném Jeruzalémě ukazuje, že Jehova se neujal světovlády prostřednictvím tohoto města? b) Jaké jiné město téhož jména je však nyní třeba vzít v úvahu?

PROSINEC válečného roku 1917 znamenal odnětí pozemského Jeruzaléma mohamedánským Turkům. To provedly britské jednotky pod vedením generála Allenbyho. Po celé zemi vítali přirození Židé tuto událost. Až do dnešního dne však brání stálá přítomnost mohamedánské svatyně na hoře Moria uvnitř opevněného Jeruzaléma stavbě jakéhokoli chrámu pro židovské uctívání na bývalém místě Šalamounova chrámu. Připusťme, že Bůh, jemuž královský Davidův syn tento chrám postavil, nevykonává vládu svého mesiášského království nad světem, prostřednictvím pozemského Jeruzaléma dnes, kdy skončily „ustanovené časy národů“. Co ale ten druhý Jeruzalém? Který Jeruzalém? Ten, o němž se mluví v inspirovaném dopise, který byl napsán učedníkům Mesiáše Ježíše v římské provincii Galácii. Tento dopis byl napsán několik let potom, co Ježíš předpověděl zničení obnoveného města Jeruzaléma, k němuž došlo v roce 70 n. l. V Galaťanům, 4. kapitole, verších 25, 26, čteme:

² „Tato Agar [otrokyně hebrejského patriarchy Abraháma] tedy znamená Sinaj, horu v Arábii, a odpovídá dnešnímu Jeruzalému, neboť je se svými dětmi [svými občany a poddanými] v otroctví. Ale Jeruzalém nahoře je svobodný [jako Abrahámova svobodná manželka Sára], a on je naše matka.“

3, 4. a) Koho uznával Pavel spolu s galatskými křesťany jako svou duchovní „matku“? b) Jak býval izraelský národ částí Boží univerzální organizace?

³ Pisatel těchto slov byl obrácený Žid Saul z Tarsu, který se stal vyvoleným apoštolem Mesiáše Ježíše. „Dnešní Jeruzalém“, o kterém psal, byl vypuzen z Boží organizace, stejně jako Agar byla vypuzena z Abrahámovy domácnosti, a byl zničen roku 70 n. l. Pavel