Co se to jen stalo s oceněním?

DVANÁCTILETÝ chlapec tak trochu neochotně utíral nádobí. Najednou mu z prstů vyklouzl velký talíř a roztříštil se na kuchyňské podlaze. Okamžik ticha, který následoval, se zdál nekonečný. Pak řekla matka: „Víš, Roberte, za celý ten čas, co mi utíráš nádobí, ti dnes poprvé něco vypadlo z ruky. Myslím, že je to veliký úspěch.“

Z chlapcovy tváře zmizela úzkost a vystřídal ji láskyplný úsměv. Několik matčiných slov ocenění v pravý čas oba dva na celý den potěšilo. Jak pravdivá jsou slova moudrého muže Šalomouna: „Jako zlatá jablka ve stříbrných řezbách je slovo pronesené v pravý čas.“ — Přísl. 25:1, 11.

‚NAPROSTO JIM SCHÁZÍ VDĚČNOST‘

Několik slov pochvaly nebo vděčnosti opravdu rozehřeje srdce. Ale co se to jen stalo s oceněním? Ano, v dnešním hmotařském světě mizí upřímné výrazy ocenění! Vděčnost nahrazuje postoj „nejdřív já“. Ve slovníku mnoha lidí schází prostá věta „Děkuji mnohokrát!“ Tato situace je naplněním slov apoštola Pavla: „Musíte si však uvědomit, že v posledních dnech budou nebezpečné časy. Lidé začnou být naprosto soustředění na sebe. . . Bude jim naprosto scházet vděčnost.“ — 2. Tim. 3:1–5, „Phillips“.

Na druhé straně je ocenění často nahrazováno lichocením. Výrazy ocenění musí jít ze srdce, bez myšlenky na osobní zisk. Lichocení však, obvykle neupřímné a přehnané, pramení ze skryté pohnutky dospět někam dále nebo získat určité osobní výhody. (Juda 16) Kdo z nás si přeje, aby mu někdo neupřímně lichotil? Ale opravdové ocenění — to je jiná věc!

Spisovatel Mark Twain jednou řekl: „Dokážu dva měsíce žít z jedné pochvaly.“ Většina z nás se cítí dobře, když nám někdo vyjádří upřímnou pochvalu. Ve skutečnosti to, že nás někdo pochválí nebo nám vysloví opravdové ocenění, nás může pobídnout, abychom se o to víc snažili, a také abychom chválili jiné a děkovali jim, když k tomu máme příležitost.

To, že srdečný vděk je bohulibá ctnost, je zřejmé z mnoha výroků v Bibli. Četné žalmy například obsahují výrazy díkůvzdání. Například žalmista David se modlil, aby mohl bydlit v domě uctívání Jehovy Boha celý život a hledět na Boží chrám „s oceněním“. (Žalm 27:4) Jiný žalmista, Azaf, prohlásil: „Vzdáváme ti díky, ó Bože, vzdáváme ti díky.“ (Žalm 75:1; 75:2, „KB“) Je tedy vhodné, abychom uvažovali o tom, jak projevovat ocenění.

Jak ale můžeme druhým projevit vděčnost? A máme projevovat ocenění i Tomu, který učinil všechny věci?

‚Kde je těch devět ostatních?‘

ROZDÍL mezi osobami, které projevují vděčnost, a těmi, kdo na ni nedbají, dobře zpodobnila biblická zpráva o deseti malomocných uzdravených Ježíšem Kristem. Malomocní, kterým Zákon zakazoval k někomu se přiblížit, volali na Ježíše, když vcházel do jisté vesnice. Prosili, aby se nad nimi smiloval. Ježíš viděl, že jsou malomocní, a řekl jim: „Jděte a ukažte se kněžím.“ A co se stalo? Inspirovaný záznam dodává:

„Když pak odcházeli, byli očištěni. Jeden z nich, když uviděl, že je uzdraven, se vrátil a silným hlasem oslavoval Boha. A padl na tvář u Ježíšových nohou a děkoval mu; byl to mimochodem Samaritán. Ježíš odpověděl a řekl: ‚Cožpak jich nebylo očištěno deset? Kde je tedy těch devět ostatních? Nenašel se nikdo, kdo se vrátil, aby vzdal slávu Bohu, kromě tohoto muže z jiného národa?‘ “ — Luk. 17:11–19.

‚To je ale smutné!‘ pomyslíš si možná. ‚Všech deset bylo uzdraveno, ale jen jeden vyjádřil své ocenění.‘ Jistě bychom si měli vzít všichni k srdci poučení, které vyvěrá z Ježíšovy otázky: ‚Kde je těch devět ostatních?‘ Ano, tato příhoda by nás měla pohnout, abychom projevovali ocenění.

PROJEVOVAT OCENĚNÍ ČLENŮM RODINY

Existuje mnoho příležitostí k vyjádření vděčnosti druhým, a to včetně přátel a členů rodiny. To platí i v malých věcech: za nečekaný dárek, za návštěvu přítele, za chutné jídlo nebo za to, že máme vyprané a vyžehlené šaty, je dobré projevit vděčnost.

Děti, i vy můžete projevit ocenění svým rodičům. Jak? Tím, že budete dělat domácí práce hned a bez reptání, že budete udržovat svůj pokoj v čistotě a své oblečení v pořádku. Můžete projevit vděčnost za vzdělání, kterého se vám dostává, tím, že se budete snažit ve škole i při psaní domácích úkolů. V jedné zemi stojí výchova dítěte do osmnácti let až 54 000 dolarů. Kdy jsi naposled vyjádřil vděčnost svým rodičům za vše, co pro tebe udělali?

Rodiče, projevujete ocenění pro to, co udělaly vaše děti? Možná, že to neudělaly tak dobře jako vy. Ale slovo ocenění pro jejich úsilí jim dá pocit štěstí. A povzbudí je, aby se v budoucnu snažily ještě více.

Manželé, znáte úsloví, že ‚práce ženy nikdy nekončí‘? Chválíte tedy svou manželku, aby se jí domácí práce nestala otročením? Bible říká o „schopné manželce“: „Její synové povstali a prohlašovali ji za šťastnou; její vlastník povstává a chválí ji. Je mnoho dcer, které projevily schopnost, ale ty — ty jsi je všechny převýšila.“ (Přísl. 31:10, 28, 29) Manžel může projevit manželce ocenění mnoha způsoby, jako třeba večerem společně stráveným mimo domov nebo láskyplným gestem.

Manželky také mají mnoho příležitostí projevovat ocenění. Aby manžel opatřil věci nutné k životu, musí obvykle pracovat s osobami různých povah a zvyků, a to může velmi skličovat. Jak hřejivé je potom, když se vrátí domů a od manželky ho čeká láskyplné uvítání nebo několik vděčných slov za to, co dělá pro rodinu! Bible říká: „Její cena je daleko větší než cena korálů. Na ni se spoléhá srdce jejího majitele a nechybí žádný zisk. Odměňuje se mu dobrým, a ne zlým po všechny dny svého života.“ — Přísl. 31:10–12.

Stárnoucích rodičů se to také týká! Za léta pro nás udělali mnoho. Děti jsou „dědictví od Jehovy“, ale vychovávat děti je velká odpovědnost. (Žalm 127:3) Tuto práci je ve skutečnosti možné nazvat ‚dvacetiletým výchovným programem‘. Mnozí však neprojevují svým rodičům vděčnost za všechny roky služby a sebeobětování. Příliš často jsou stárnoucí rodiče odkládáni do domova důchodců. Odborná péče v takových zařízeních může být samozřejmě v některých případech nezbytná. Ale bez ohledu na to, jak dobře školení jsou cizí lidé, pouze jejich péče není pro starší lidi nikdy taková, jako když jsou s vlastní rodinou. Když je to tedy potřebné a možné, můžeme znamenitým způsobem projevit vděčnost svým stárnoucím rodičům, jestliže je pozveme, aby bydleli s námi. Apoštol Pavel to vyjádřil: „Pamatuj si, že má-li vdova děti nebo vnoučata, je to v prvé řadě jejich povinnost, aby ukázali opravdovost svého náboženství ve vlastních domovech tím, že budou odplácet rodičům za to, co pro ně oni učinili, a Bůh rád přijímá takovou službu.“ (1. Tim. 5:3, 4, „Phillips“) Stárnoucí rodiče a prarodiče by přirozeně měli všemu napomáhat a projevovat ocenění pro to, co se pro ně dělá.

MIMO RODINU

Jak nás to hřeje u srdce, když nám členové rodiny projeví svou vděčnost za něco, co jsme řekli nebo udělali! Podobně hřeje u srdce i ty, kteří jsou mimo naši rodinu, když vyjádříme své ocenění pro ně a pro to, co dělají nebo říkají. Příležitosti k takovému jednání jsou tak četné, že je opravdu nelze všechny uvést.

Možná, že jsi nedávno začal osobním studiem a stykem se svědky Jehovovými zlepšovat své porozumění Bible. Není to duchovně prospěšné, když získáváš poznání Božího Slova? Jistě to oceňuješ. Písma říkají, že Jehova Bůh „otřese všemi národy“ a „žádoucí věci“ všech národů vejdou do domu jeho uctívání. Tyto „žádoucí věci“ jsou zjevně lidé, kteří proudí k ‚hoře Jehovova domu‘, a nyní ho uctívají „duchem a pravdou“. (Iz. 2:2–4; Agg. 2:7; 2:8, „KB“; Jan 4:23, 24) Jsou milující, poctiví, přímí a zcela oddaní Bohu a jeho spravedlivým zásadám. A pomysli: Ve světě, který se vyznačuje takovými rysy, jako je nedostatek lásky, nepoctivost a nevděčnost, máš přednost získat znamenité, zbožné druhy. (2. Tim. 3:1–5) Není společenství s nimi něco, zač bychom měli být velmi vděční? Jistě ano.

A naopak — možná, že už se léta držíš křesťanského způsobu života. Pomysli potom na ty, kteří jsou už nějaký čas našimi věrnými křesťanskými druhy. Jistě by bylo vhodné poděkovat jim za jejich četné laskavosti slovem i skutkem. Byli jsme u nich na návštěvě? Pojedli jsme s nimi? Nebylo by pak vhodné kromě slovního vyjádření díků napsat jim pár slov nebo poslat lístek vyjadřující ocenění?

Každý z nás může nepochybně nalézt mnoho způsobů, jak obšťastnit sebe i druhé projevy upřímné vděčnosti. Buďme tedy jako ten uzdravený malomocný, který měl opravdu ducha ocenění. Ať nejsme nevděční jako ti ostatní uzdravení malomocní, o nichž vznesl Ježíš otázku: ‚Kde je těch devět ostatních?‘

Je jasné, že bychom měli druhým lidem projevovat vděčnost. Ale jak je tomu s Tím, kdo učinil všechny věci? (Zjev. 4:11) Jaké důvody vděčnosti k němu máme? Jak tedy můžeme projevit své ocenění Jehovovi Bohu?

Projevujme své ocenění Bohu

TO jsou volně přeložená slova písně „Díky ti, Jehovo!“ ze zpěvníku ‚Zpívat a doprovázet se hudbou ve svých srdcích‘ používaného svědky Jehovovými. Tato píseň dokládá jejich přání vyjádřit Bohu své ocenění. Je to v souladu s biblickým povzbuzením, abychom ‚zpívali a doprovázeli se hudbou Jehovovi ve svých srdcích‘ a tak ‚ve jménu našeho Pána Ježíše Krista vždy vzdávali díky za všechno našemu Bohu a Otci‘. (Ef. 5:18–20) Jmenujme si však některé důvody, proč bychom měli vzdávat díky a projevovat ocenění Jehovovi Bohu.

PROČ PROJEVOVAT BOHU SVÉ OCENĚNÍ?

Život sám je dar od Boha, za nějž máme být vděční. Jehova ve skutečnosti opatřuje všechny dobré a prospěšné věci. (Sk. 17:24, 25) Mezi takové dobré věci, o nichž se zmiňuje právě citovaná píseň, patří drahocenné duchovní světlo (Žalm 43:3; Jan 17:3), přednost modlitby (Přísl. 15:8), výkupní oběť za hříchy, kterou předložil Boží Syn Ježíš Kristus (Řím. 6:23; 1. Jana 2:1, 2), biblické vedení k činění božské vůle (Žalm 40:8; 40:9, „KB“; 119:9–16, 105), milující společenství křesťanských bratrů (1. Petra 2:17), vedení Božím svatým duchem neboli činnou silou (Žalm 143:10) a věčná požehnání království, která nahradí všechny pozemské těžkosti. (Mat. 6:9, 10; Zjev. 11:15–18; 12:9–12) To patří mezi věci, za které děkují svědkové Jehovovi, když zpívají na sborovém shromáždění.

Je tolik důvodů projevovat Bohu své ocenění! Jen pomysli na procitnutí do krásného rána! Slunce září, slyšíš zpívat ptáky a cítíš vůni květin nebo čerstvě posečeného sena. Vzrušeně si řekneš: „To je krása, být živ!“ Jak vhodné ale je vyjádřit své ocenění tomu, který to vše umožnil!

Bůh skutečně učinil mnoho ku prospěchu lidstva a pro jejich potěšení. Uvažuj o slunci, měsíci a hvězdách, které nám dávají světlo. K dýchání je tu vzduch a rostlinný život jej čistí. Jehova opatřil hojnost potravy a vody. A pomysli na všechen ten ptačí a zvířecí život, který zpříjemňuje tvůj výlet do přírody. (Job 37:5–16; Žalm 8:3–9; 8:4–10, „KB“; Sk. 14:15–17) Kromě toho nám Bůh dal zrak, sluch, hmat, chuť a čich, které nám umožňují plně vychutnávat všechny jeho dary. Jak bychom měli být vděční!

Pro oddané křesťany jsou však mnohem důležitější Jehovova duchovní opatření. O řadě z nich se zmiňuje píseň citovaná na začátku. Jistě je vhodné být Bohu vděčen za takové duchovní požehnání.

Je také dobré pravidelně rozjímat o všech hojných darech Jehovy Boha, a to duchovních i hmotných. Takové rozjímání nás jistě povede k činnosti. Velmi pravděpodobně nás pobídne, abychom své ocenění Bohu projevili slovy i jednáním. — Žalm 1:1–3; 77:11, 12; 77:12, 13, „KB“.

SLOVA A ČINY PLNÉ OCENĚNÍ

Upřímná modlitba je jedním samozřejmým způsobem, jak vyjádřit své ocenění dárci ‚všeho dobrého a každého dokonalého daru‘. (Jak. 1:17) Děkujeme tedy pravidelně Bohu slovy modlitby? Mohli bychom být k tomu pohnuti právě tak jako žalmista David, který prohlásil: „Mnoho věcí jsi udělal ty sám, ó Jehovo, můj Bože, svá podivuhodná díla a své myšlenky směřující k nám; nikdo se k tobě nemůže přirovnat. Kdybych měl sklon vyprávět a mluvit o nich, staly se početnějšími, než mohu vyčíst.“ — Žalm 40:5; 40:6, „KB“.

David byl také odhodlán projevovat Bohu své ocenění slovy, která říkal druhým. Řekl proto: „Budu tě velebit, Jehovo, svým celým srdcem; budu oznamovat všechna tvá podivuhodná díla.“ (Žalm 9:1) Podobně říká píseň „Díky ti, Jehovo!“: „Díky ti, Jehovo, za čest kázat Jméno, jež vyučováním pravdy bude oslaveno.“ Ano, mluvit s druhými o Bohu, vyjadřovat se vlastními slovy a tak se s nimi dělit o pravdu z jeho Slova, to je asi ten nejznamenitější způsob, jak mu můžeme projevit svou vděčnost.

Vzpomeň si, prosím, na toho jediného malomocného, který se vrátil, aby vyjádřil svou vděčnost za uzdravení. Jak to udělal? Čteme: „Jeden z nich, když uviděl, že je uzdraven, se vrátil a silným hlasem oslavoval Boha. A padl na tvář u Ježíšových nohou a děkoval mu.“ (Luk. 17:15, 16) Muž nejenže děkoval Ježíši za uzdravení, ale oslavoval také Boha, zdroj života a pravého uzdravení. A dělal to „silným hlasem“. Vždyť jistě musel chválit Jehovu a mluvit o tom celé týdny, ba měsíce! To je pěkný příklad toho, jak můžeme i my vyjádřit svou vděčnost, když mluvíme o tom, co jsme viděli, slyšeli a naučili se o Bohu.

To je také základní důvod, proč chodí svědkové Jehovovi dům od domu. Vděčnost Bohu je vede, aby se zabývali dobrými skutky, bohulibými činy. (Jak. 2:26) Mezi tyto skutky patří zvěstování dobrého poselství o Božím království. Svědkové dychtí nejen vyprávět druhým o tom, co se dozvěděli z Božího Slova, Bible, ale i vysvětlovat, jak jim toto poznání dalo naději do budoucnosti. I oni, stejně jako malomocný, který měl ocenění, chtějí oslavovat Boha.

Jsi rovněž puzen k tomu, abys rozmlouval o věcech, které ses dozvěděl z Písem? Nebraň se tomu. Můžeš začít tím, že budeš mluvit s členy své rodiny, sousedy, spolupracovníky a přáteli. Když to budeš dělat, zjistíš, že tvé vlastní ocenění pro duchovní věci poroste, tvé porozumění se bude prohlubovat a podnítí se tvá touha dozvídat se více. Biblické přísloví říká: „Dej moudrému, a stane se ještě moudřejším. Předej poznání někomu spravedlivému, a jeho učenost vzroste.“ (Přísl. 9:9) Milióny osob se cítí puzeny vyjadřovat své ocenění Bohu tímto způsobem, a dělají to jako svědkové Jehovovi.

Je tedy zjevné, že můžeme a měli bychom projevovat ocenění Bohu a druhým lidem. Vděčnost Bohu můžeme vyjádřit modlitbou a tím, že mu vzdáváme chválu v písni. Ale především můžeme projevit ocenění Jehovovi Bohu tím, že mluvíme s druhými o jeho podivuhodných dílech.

Toužíš-li po pomoci, aby ses naučil činit vůli toho, který stvořil všechno, svědkové Jehovovi ti ochotně pomohou. S nimi můžeš poznat radost, jež vyplývá z projevů srdečného ocenění Bohu.

Slepý svědek zachraňuje život

Vicente je slepý a je mu 75 let. Slouží ve Španělsku jako pomocný průkopník asi pět let, rozšiřuje asi 110 časopisů měsíčně a vede tři biblická studia. Jednoho studeného zimního večera nepřišel jeho společník ve službě, aby ho doprovodil na dodatečnou návštěvu k zájemci, plánovanou na 21,15hod. Na návštěvu bylo ještě trochu brzy a Vicente nechtěl mařit čas čekáním. Proto se rozhodl jít sám dveře ode dveří. Jeden muž, který mu otevřel, s ním laskavě jednal, naslouchal naději království a přijal oba nabídnuté časopisy. Za pár týdnů, když ho přišel Vicente navštívit s nejnovějšími čísly časopisů, řekl muž: „Seňore Vicente, kdybyste byl ke mně tenkrát večer nepřišel, dnes bychom si spolu nepovídali. Byl jsem rozhodnut, že se zastřelím. V tu chvíli jsem toužil jen po smrti, ale teď, když čtu tyto časopisy a poučuji se více o království, má vůle k životu stále sílí.“