ovlivnit jiné ve sboru. Když například mladší, vnímaví členové sboru vidí, jak se jiný křesťan usilovně snaží vydělat hodně peněz a získat pěkné věci, jsou tím snad podněcováni, aby hledali na prvním místě Boží království? Co jsi pozoroval? Není to spíše tak, že lidé, kteří jsou noví v pravdě a pozorují, jak je zdánlivě výhodné mít hmotné věci, budou také nakloněni usilovat o hmotné cíle, snad ke své vlastní duchovní škodě?

7. a) Proč je tak dobrý příklad jednoho křesťanského staršího v Německu? b) Podle čeho posuzuje svět úspěch? Jak by se na takový postoj měli dívat křesťané? c) Měli bychom kritizovat ty, kteří mají větší hmotný majetek?

⁷ Pozoruhodná je zkušenost jednoho křesťanského staršího v Německu, který je také náhodou bohatý. Jeden křesťanský bratr, který něco věděl o jeho finančním postavení, se ho zeptal, proč jezdí ve Volkswagenu a proč žije ve skromném bytě. Velmi zvážněl a odpověděl: ‚Protože by mohlo působit zhoubně na duchovní smýšlení mých křesťanských bratrů a sester, kdybych jezdil v Mercedesu Benz a žil bych okázale.‘ Jak odlišný je tento postoj od postoje světa! Způsob světa je ‚okázale vystavovat prostředky, které má někdo k životu‘. (1. Jana 2:16) Podle světa je měřítkem úspěchu množství peněz a hmotný majetek, který člověk má. Ale kéž se to tak nikdy nestane v křesťanské organizaci! Musíme být vyzbrojeni, aby nic z tohoto satanského způsobu myšlení nevniklo do našeho vlastního smýšlení a do smýšlení křesťanského sboru. Naše vlastní zbožná oddanost a spokojenost zároveň povede k tomu, že nebudeme kritizovat ty, kteří vypadají, jako by žili marnotratně. — 1. Tim. 6:6–8.

8. a) Jaký příklad nám dal Ježíš Kristus? b) Které vhodné otázky bychom si měli položit?

⁸ Stále musíme mít na mysli postoj a příklad našeho Mistra, Ježíše Krista. Ačkoli Kristus mohl mít velkou slávu a bohatství a mohl žít v přepychu, nehledal tyto věci. Někdy dokonce neměl ani to, co mnozí lidé považují za potřeby nezbytné k životu. (Mat. 4:8, 9; 8:20) Proč byl tak obětavý? Protože měl správný vztah k důležitým věcem. Uvědomoval si, že konat Boží vůli má vždy přednost před vším ostatním. (Jan 4:34) Díváme se na jeho příklad a snažíme se jej ve svém způsobu života napodobovat? Pro co opravdu žijeme — pro to, abychom měli v dnešní době snadný a pohodlný život, nebo abychom získali věčný život v Božím novém systému? — Žid. 12:2, 3; 1. Petra 2:21–24; 3:14.

9. Jakou duchovní výzbroj potřebujeme, abychom mohli bojovat proti hmotařským sklonům? Jak nás tato výzbroj chrání?

⁹ Ke svému boji, aby v nás ničemní duchové nevypěstovali hmotařské sklony, potřebujeme výzbroj, duchovní výzbroj. Potřebujeme mít na sobě „pancíř SPRAVEDLNOSTI“, což znamená, že musíme dělat to, co je správné v Božích očích. (Ef. 6:13, 14) A dnes je správné, abychom se ‚zřekli sami sebe a následovali Kristův příklad‘. Ježíš totiž dále řekl: „Co. . . prospěje člověku, jestliže získá celý svět, ale pozbyde svou duši?“ (Mat. 16:24–27; srovnej Matouše 6:33.) Jiná velmi důležitá součást výzbroje je „velký štít VÍRY“. (Ef. 6:16) Musíme opravdově věřit, že přijde Boží nový systém, a nesmíme vzhlížet k tomuto starému systému, abychom uspokojili své žádosti. Nikdy nezapomeň, že tento svět brzo skončí a s ním všechno jeho bohatství. — 1. Jana 2:17; Ezech. 7:19.

10. Která součást výzbroje je obzvláště důležitá, máme-li bojovat proti hmotařským sklonům, a proč?

¹⁰ Máme-li však bojovat proti lstivým podobám hmotařství, potřebujeme obzvláště další součást výzbroje, totiž „přilbu ZÁCHRANY“. Jiný apoštolský dopis říká, že musíme na sobě mít „jako přilbu NADĚJI NA ZÁCHRANU“. (Ef. 6:17; 1. Tes. 5:8) Mít „naději na záchranu“ znamená těšit se na vyplacení odměny od Boha, a ne hledat odměnu v podobě pohodlného života v tomto systému věcí.

11. Jak Mojžíš ukázal, že měl na sobě „jako přilbu naději na záchranu“?

¹¹ Mojžíš měl na sobě tuto přilbu, „naději na záchranu“. Ačkoli byl vychován jako syn faraónovy dcery, nechtěl si vybrat „dočasný požitek z hříchu“ v královské domácnosti a nechtěl ani usilovat o „egyptské poklady“. Proč? „Neboť upřeně hleděl vstříc vyplacení odměny.“ Mojžíš uvažoval, neboli hluboce přemýšlel, o věcech, které kdysi Jehova zaslíbil. Mojžíš se nespokojil jen s tím, že by byl slyšel nebo četl o Jehovovi. Bible říká, že „zůstal stálý, jako by viděl Toho, který je neviditelný“. (Žid. 11:24–27) Jehova byl pro Mojžíše skutečný, a stejně i jeho sliby věčného života. Máme-li úspěšně odolat satanovým útokům, musí být pro nás právě tak skutečná naše naděje na věčný život.

BOJUJ PROTI SEXUÁLNÍ NEMRAVNOSTI

12. Co vytvořili ničemní duchové, aby mohli vést úspěšný útok proti mnoha křesťanům?

¹² Jak již bylo uvedeno v předcházejícím článku, přivádějí ničemní duchové křesťany k pádu především tím, že je svádějí sexuální nemravností. Snaží se zkazit naši sexuální touhu danou od Boha, která měla být uspokojována pouze v rámci manželství. Dnes se ničemným duchům prakticky všude daří vytvářet prostředí a situace, v nichž se křesťané dostávají do pokušení k sexuálním stykům mimo manželské uspořádání. Jaká výzbroj nám pomůže, abychom mohli bojovat proti tomuto útoku ničemných duchů?

13. Jak ukázal Josef, že měl na sobě „pancíř spravedlnosti“?

¹³ Nezbytně nutné je mít na sobě „pancíř spravedlnosti“. Musíme být v každé době rozhodnuti dělat to, co Jehova považuje za správné. (1. Kor. 6:18) Josef měl na sobě tuto výzbroj. Když ho Putifarova manželka, posedlá sexem, stále den co den prosila: „Spi se mnou!“, Josef řekl: „Jak bych se. . . mohl dopustit takové špatnosti a prohřešit se proti Bohu!“ (1. Mojž. 39:7–12, „EP“) Musíme stejně jako Josef myslet na následky nemravného jednání, po němž snad touží naše ‚zrádné srdce‘. — Jer. 17:9.

14. Co bychom měli vzít v úvahu a jak nám to pomůže, abychom se vyvarovali sexuální nemravnosti?

¹⁴ V první řadě musíme uvažovat o tom, jak to zapůsobí na Boha, jestliže porušíme jeho zákon. Satan se vysmíval Jehovovi a tvrdil, že lidé mu ve zkoušce nezůstanou věrní. Proto Jehova nabádá: „Buď moudrý, můj synu, a rozradostni mé srdce, abych mohl dát odpověď tomu, který se mi vysmívá.“ (Přísl. 27:11) Přemýšlej o tom: Chceš porušit Boží zákon a obšťastnit satana a způsobit zármutek Bohu? (Žalm 78:38–41) Jak bys mohl udělat něco takového, jestliže skutečně miluješ Jehovu? Přemýšlej také, jaké jednání je moudré. Jedině Jehova může dát věčný život. Není tedy moudré činit jeho vůli? — 1. Jana 5:3; Řím. 6:23.

15. Jaký názor nemají na mysli ti, kteří podlehli nesprávnému sexuálnímu jednání?

¹⁵ Křesťané, kteří podléhají satanovu útoku, ve skutečnosti ztrácejí duchovní vidění. Nemají duchovní zrak, což je možné srovnat se situací Elizeova služebníka. Vzpomeň si, jak se Elizeus za něj modlil: „Ó Jehovo, otevři, prosím, jeho oči, aby viděl.“ A služebník viděl, „a hle, hornatá krajina byla plná koní a ohnivých válečných vozů kolem Elizea“. (2. Král. 6:15–17) Vidíš, kdo nás pozoruje? Je to Jehova, a také Kristus a andělé. (Žalm 11:4; 34:7; 34:8, „KB“; Žid. 1:14; Mat. 18:10) Jsme jakoby na divadelním jevišti. (Srovnej 1. Korinťanům 4:9.) Má-li člověk tento biblický názor a uvědomuje-li si, že jeho jednání je pozorováno shora, jak by mohl pěstovat nesprávné sexuální chování?

16. Uvažování o kterých dalších věcech nám pomůže, abychom se vyvarovali sexuální nemravnosti?

¹⁶ Uvědom si také, jaké světlo by bylo vrženo na křesťanský sbor, kdyby ses dal nemravnou cestou. Lidé vně by mohli usuzovat, že se svědkové Jehovovi neliší od světa, a tito pozorovatelé pak možná právě proto nepřijmou životodárné poselství. (2. Petra 2:2) Také si uvědom, jaký zármutek způsobí takové nemravné jednání členům tvé rodiny. (Přísl. 10:1) A jsi-li v manželství, polož si otázku: „Jak bych mohl jednat tak krutě se svým manželským druhem? Jaký jsem to vlastně člověk?“ Vezmeme-li všechno v úvahu, není sexuální nemravnost něco naprosto sobeckého, krátkozrakého a pošetilého?

17, 18. a) Jakou celoživotní bitvu vedl apoštol Pavel a jak mohl zvítězit? b) Máme-li být plně vyzbrojeni, co je pro nás nezbytně nutné? Jak to musíme sledovat?

¹⁷ Není ovšem vždy snadné vyvarovat se nesprávného jednání. Apoštol Pavel sám po celý život bojoval proti nesprávným žádostem, jichž byl kdysi otrokem. Napsal: „Tluču do svého těla a vedu je jako otroka, abych potom, když jsem kázal jiným, sám nebyl nějak neschválen.“ (1. Kor. 9:27; Tit. 3:3) Pavel byl přísný sám k sobě. Nutil se dělat to, co bylo správné, i když jeho tělo si žádalo jednat nesprávně. Musíš jednat stejně, máš-li bojovat úspěšně.

¹⁸ Abys byl plně vyzbrojen, musíš se také pravidelně modlit k Bohu o pomoc. (Ef. 6:18) Ale není možné, aby ses modlil o pomoc a pak četl nemravnou literaturu, chodil na nemravné filmy nebo abys v bdělém stavu snil o flirtování s někým opačného pohlaví. Musíš pracovat pro to, oč žádáš v modlitbě!

BOJUJ PROTI NEZÁVISLÉMU UVAŽOVÁNÍ

19. a) Jak vedl Jehova vždy svůj lid? b) Jak dávají někteří najevo, že uvažují nezávisle?

¹⁹ Studujeme-li Bibli, poznáváme, že Jehova vždy vedl své služebníky organizovaným způsobem. A stejně jako v prvním století existovala jen jedna pravá křesťanská organizace, používá Jehova i dnes jen jedné organizace. (Ef. 4:4, 5; Mat. 24:45–47) Někteří však poukazují na to, že organizace musela v jistých bodech učinit úpravy. Proto tvrdí: „Z toho je vidět, že se musíme sami rozhodovat, čemu máme věřit.“ To je nezávislé uvažování. Proč je to tak nebezpečné?

20. a) Čeho je důkazem nezávislé uvažování? b) Co nám pomůže, abychom nekladli vlastní názory před názory organizace? c) Který příklad z prvního století pro nás bude užitečný, budeme-li se jím řídit?

²⁰ Takové uvažování je důkazem pýchy. A Bible říká: „Pýcha je před zřícením a domýšlivý duch před klopýtnutím.“ (Přísl. 16:18) Začneme-li si myslet, že něco víme lépe než organizace, měli bychom si položit otázku: „Kde jsme v první řadě poznali biblickou pravdu? Znali bychom cestu pravdy, kdyby nebylo vedení od organizace? Můžeme opravdu postupovat bez řízení ze strany Boží organizace?“ Ne, nemůžeme! — Srovnej Skutky 15:2, 28, 29; 16:4, 5.

21. a) Jak jedině můžeme zvítězit ve svém boji? b) Co nesmíme nikdy zapomenout? Jakým způsobem života máme nyní žít?

²¹ Vezmeme-li v úvahu mocné duchovní síly, které bojují proti nám, musíme uznat, že bychom sami o sobě rozhodně nemohli zvítězit. A přece s Boží podporou a s pomocí a podporou jeho organizace — našeho světaširého společenství bratrů — nemůžeme prohrát. (Žalm 118:6–12; 1. Petra 5:9) Nikdy však nesmíme zapomenout, že jsme v duchovní válce a že válečná doba není časem k odpočinku, k tomu, abychom se jen bavili a těšili ze životních radovánek. Je to doba, kdy se musíme rázně cvičit, musíme být bdělí a obětaví. Nepříteli se podařilo přimět některé z nás, aby polevili v bdělosti, a ti se stali obětí bitvy. Kéž se nám to nikdy nestane. Nestane se to, budeme-li mít na sobě „úplnou výzbroj od Boha“ a budeme-li „pevně stát proti ďáblovým pletichám“. — Ef. 6:11, 12.

„Údery na mozek“

Nedávno zemřelo několik profesionálních boxerů následkem zákonně povolených úderů v ringu. V mnoha myslích to vyvolalo vážné pochybnosti o tomto sportu (v roce 1982 došlo ve Spojených státech k pěti úmrtím v ringu). V úvodníku nazvaném „Údery na mozek nejsou sportem“ píše list „The New York Times“: „Někteří lidé sledují box, aby pozorovali zručnost, jiní jen aby viděli krev. Daleko horší než krev je skryté poškození. Dochází k odchlípení sítnice, k poškození ledvin, a po opakovaných úderech dochází k poškození mozkové kůry a tím vyšších nervových funkcí mozku, což vede ke ztrátě paměti a šouravé chůzi: Tak vypadá boxer s následky tohoto sportu. Může civilizovaná společnost rozumně ospravedlnit potěšení, které snad má z takového sportu?“

Ještě důležitější je otázka: Může „sport, jehož výslovným cílem je zranit soupeře“, jak říká tento úvodník, odpovídat křesťanským zásadám? Bible nás vybízí: „Budeš milovat svého bližního jako sám sebe. Láska je jedna věc, která nemůže ublížit tvému bližnímu.“ — Řím. 13:9, 10, „Jeruzalémská bible“.