skutečně v tom, že je poučujeme o „dobrém poselství“ a tak jim pomáháme získat dobré postavení před Jehovou Bohem. A pro křesťana je tato činnost hlavním způsobem, jak může projevit lásku k tomu, který si to nejvíce zaslouží —, k našemu milujícímu Bohu, Jehovovi. Jeho Syn řekl „Budeš milovat Jehovu, svého Boha, svým celým srdcem a svou celou duší a svou celou silou a svou celou myslí.“ — Luk. 10:27.

²² ‚Zůstáváme pevní, jako bychom viděli Toho, který je neviditelný‘? (Žid. 11:27) Neseme jeho nesrovnatelné jméno, Jehova, jako jeho věrní svědkové? Přejeme si ze srdce mluvit o něm a o jeho předsevzetích? Není to ve skutečnosti základní důvod, proč existujeme jako sbor jeho lidu? Rozhodně to tak je. Pod působením jeho svatého ducha můžeme jít dále po této „nadevše vynikající cestě“ lásky spolu s ostatními lidmi. Ale především nebojácně vyjadřujme chválu našemu Bohu, milujme to, co je dobré, a radujme se v něm jako ti, kteří ‚milují Jehovu‘ a zachovávají ryzost. — Žalm 97:10–12.

Zprávy a jejich hlubší význam

Církevní titáni zápasí

● Jak uvádí „Národní katolický zpravodaj“, bylo na základě „Vatikánského konkordátu s Hitlerem z roku 1933“ významnému římskokatolickému teologovi Hansi Küngovi zakázáno vyučovat teologii na univerzitě v Tubinkách, NSR. Důvodem k zákroku papeže Jana Pavla II. proti Küngovi byly mimo jiného spisy, které zcela zřejmě zpochybňují samotné základy katolického učení — trojici a papežskou neomylnost. Küng trvá na tom, že jeho myšlenky nejsou kacířstvím, ale spíše „není-li katolická církev založena na Písmu, není to Církev Ježíšova.“

Aby podepřel svůj postoj založený na Písmu v otázce papežské neomylnosti, prohlásil Küng v interviewu se stuttgartským „Sonntag Aktuell“, že „v Písmu a v katolické tradici je jasný precedent vzepření se papeži. Sv. Pavel odporoval sv. Petrovi v přítomnosti celého společenství (Galatským 2:11–14).“ V textu citovaném Küngem říká apoštol Pavel o Petrovi: „Odporoval jsem mu tváří v tvář, protože byl zjevně v neprávu.“ — Katolická „Jeruzalémská bible“.

Znovuvystavěný Babylón?

● Irácká vláda vytvořila plány na obnovu starobylého města Babylóna. Hodlá během deseti let vydat asi 6 miliónů dolarů ročně na co možná nejrozsáhlejší záchranu a obnovu trosek. Irák požádal japonské odborníky z univerzity v Kjóto, aby předložili návrhy k tomuto plánu, a to včetně „obnovy“ babylónské věže. Věří se, že věž byla nejméně 91 metrů vysoká a že to byl zikkurat neboli terasová pyramida sloužící náboženskému uctívání. „Na místě věže je teď jen tráva a močály,“ řekl jeden z japonských znalců. Ve skutečnosti dnes není Babylón nic jiného než zřícenina a jeho proslulá Ulice průvodů „vypadá jako zarostlá příjezdová cesta neudržovaného evropského hradu“.

Proč se však Babylón stal takovou neutěšenou ruinou? Pro zkaženost lidu a horlivé falešné uctívání, prohlásil nebeský Bůh, se Babylón stane „hromadami kamení“ a „nikdy nebude obýván“. (Jer. 51:37; Iz. 13:20) Značí nynější práce na obnovu Babylóna, že snad bude obýván? Ne, Irák chce vytvořit „muzejní město“, vlastně mrtvé město — jen pro turisty, ne jako místo k obývání. I kdyby se takový plán uskutečnil, návštěva Babylóna by byla návštěvou muzea, a turista by viděl na vlastní oči splnění biblického proroctví.