zničením organizovaného náboženství, světové říše falešného náboženství, neskončí. Musí pokračovat až do chvíle, kdy bude plná Boží „pomsta“ uvalena na všechny odpůrce Jehovovy univerzální svrchovanosti. Ti se však nejprve pokusí přinutit Jeremiášovu třídu a její věrné druhy, aby se neomezeně přizpůsobili bezbožnému systému věcí, stejně jako Jochanan a jeho následovníci vzali do vazby Jeremiáše a Bárucha a násilím je odvedli do Egypta. Nebudou však mít úspěch, a proto na tyto nekompromisní ctitele Jehovovy ze všech stran zaútočí. Jako mezinárodní hordy pod vedením Goga ze země Magog se pokusí vpadnout do duchovního ráje Jehovova ostatku a jeho nerozlučných druhů. Tak budou usilovat o absolutní vládu nad světem, čímž si zaslouží, aby proti nim vzplanula Jehovova pomsta. — Ezech. 38:1 až 39:20.

24. Kdo pak povstane k protiútoku, a zaslouží si snad „prokletí“ za nedbalost nebo zdrženlivost?

²⁴ Co potom? Zjevení 19:11–21 ukazuje, že Ježíš Kristus, dobyvatel větší než král Nabuchodonozor, vyjde s andělskými zástupy do protiútoku. Nebude se na ně vztahovat prokletí za to, že by své poslání od Jehovy vykonávali nedbale. Nezaslouží si prokletí za to, že by zdrželi od nepřátelské krve „meč“, jímž mají vykonat rozsudek. (Jer. 48:10) Vykonají Jehovovu pomstu nad útočnými národy. Obdrží za to požehnání v podobě slavného vítězství, a Jehova bude navždy ospravedlněn.

25. Jak v té době budou muset svědkové Jehovovi napodobovat Jeremiáše, když byl odvlečen do země, proti které prorokoval?

²⁵ Od roku 1914 žijeme v „čase konce“. (Dan. 12:4) Nyní tedy musí Jeremiášova třída a jejich oddaní druhové upozorňovat svět na hrozící „meč“, na nástroj, který Jehova použije k vykonání rozsudku v nadcházejícím „velkém soužení“. (Mat. 24:21) Musí napodobovat Jeremiáše, který byl sice násilím odvlečen z judské země, ale i potom ohlašoval, že „meč“ krále Nabuchodonozora hrozí zemi, do níž byl odvlečen, do Egypta, a také filištínské zemi, Moábu, Ammonu, Edomu a jiným nepřátelským zemím. I nyní před vypuknutím „velkého soužení“ pro ně platí božské příkazy, aby ‚provolávali. . . den pomsty našeho Boha‘ proti organizovanému náboženství a všem světským národům. (Jer. 46:1 až 49:39) Jejich ‚posláním‘ je, aby dali zaznívat varovnému poselství: „Jehova má totiž den pomsty, rok odplat pro právní při ohledně Sióna.“ — Iz. 34:8.

26, 27. Která slova, jež Jehova řekl Ezechielovi jako strážci, si nyní musí vzít k srdci Jeremiášova třída?

²⁶ Nyní platí Ježíšova prorocká slova u Lukáše 21:22: „To jsou dny pro vykonání spravedlnosti, aby se splnilo všechno, co bylo napsáno.“ Nyní je načase, aby si zvláště Jeremiášova třída vzala k srdci Jehovova slova Ezechielovi, který začal prorokovat v Babylóně v roce 613 př. n. l. , sedm let předtím, než byl Jeremiáš proti své vůli odveden do Egypta:

²⁷ „ ‚Pokud jde o strážce, jestliže uvidí přicházet meč a skutečně nezatroubí na roh a lid sám nedostane vůbec žádnou výstrahu a meč přijde a odejme od nich duši: Ta má být odňata pro své vlastní provinění, ale její krev budu požadovat zpět z ruky samotného strážce.‘ A tebe, synu člověka, jsem učinil strážcem izraelského domu a z mých úst uslyšíš slovo a dáš jim ode mne výstrahu. Řeknu-li někomu zlému: ‚Zlý, ty jistě zemřeš!‘, ale ty ve skutečnosti nepromluvíš, abys varoval zlého před jeho cestou, on sám zemře jako zlý ve svém vlastním provinění, ale jeho krev budu vyžadovat z tvé vlastní ruky. Ale ty, pokud budeš skutečně varovat někoho zlého před jeho cestou, aby se od ní odvrátil, ale on se ve skutečnosti neodvrátí od své cesty, on sám zemře ve svém vlastním provinění, zatímco ty sám jistě vysvobodíš svou vlastní duši.“ — Ezech. 33:6–9; srovnej Ezechiela 9:2–10.

28. Po čem v tomto směru touží Jeremiášova třída a její druhové, ale co se může stát a co by to pro ně znamenalo?

²⁸ Dnešní Jeremiášova třída a její druhové, kteří s ní spolupracují, nechtějí takovým způsobem nést vinu krve. Mohlo by se jim to však stát. Kdyby ze strachu před člověkem nevarovali všechny lidi před „mečem“ Jehovova „dne pomsty“ a tak by nekonali své „poslání“, zasloužili by si jeho prokletí. Znamenalo by to, že nepřežijí, protože se provinili.

29. Co si musí nyní vybrat ti, kteří hledají život, chtějí-li se vyhnout cestě, po níž půjdou nedbalí lidé po zničení organizovaného náboženství?

²⁹ Až v rychle se blížícím „velkém soužení“ „meč“ božské pomsty smete celé organizované náboženství, budou se lidé, kteří nedbali na Jehovova „strážce“, na Jeremiášovu třídu, snažit najít útočiště u odsouzených politických živlů — což povede k jejich jistému zničení ve „válce velikého dne Boha, Všemohoucího“ v Armageddonu. (Zjev. 16:14, 16) Kdo s nimi nechce jít touto cestou, musí si vybrat správnou cestu nyní, dokud je tato správná cesta otevřena. Lidé, kteří hledají život, nebudou na ní nikdy muset změnit svůj směr. (Závěrečný článek z této série o Jeremiášově proroctví bude uveřejněn později.)

Žalmy

Kniha Žalmů — léčivý prostředek pro srdce

KNIHA Žalmů byla pro starověký hebrejský národ knihou poezie a písní. Její lyrika byla zhudebněna a používána při uctívání Jehovy v jeruzalémském chrámu a tyto písně také na prvním místě zaznívaly v domovech a srdcích jednotlivých Izraelitů. Tato poezie nebyla založena na rýmování slov ani na rytmickém uspořádání veršů. Často je zde paralela myšlenková, někdy myšlenek shodných, někdy protikladných. Tak může čtenář myslí i duchem plynule sledovat myšlenku, což vede k daleko lepšímu pochopení a podnítí jej to k jednání. Pravdy, jež jsou zde vyjádřeny, se zdůrazňují opakováním a variacemi, a tak vyniknou plněji a jasněji. Z tisíců příkladů si uveďme těchto několik veršů pro znázornění:

„Jehovův zákon je dokonalý, přivádí duši zpět.

Jehovovo napomenutí je spolehlivé, činí nezkušeného moudrým.“ — Žalm 19:7; 19:8, „KB“.

„Zlý člověk si vypůjčuje a nesplácí,

ale spravedlivý projevuje přízeň a dává dary.“ — Žalm 37:21.

„Kdybych snad chodil uprostřed tísně, ty mne zachováš naživu.

Pro hněv mých nepřátel vztáhneš ruku

a tvá pravice mne zachrání.“ — Žalm 138:7.

Žalmy jsou zaměřeny k srdci. Jejich vliv je tak pronikavý proto, že prostřednictvím žalmů Bůh odhaluje lidské srdce a dotýká se každého citu a všeho, čím je zkoušeno. Láska, radost, nadšení, chvála, zármutek, sklíčenost, pokání, naděje — čtenář se může v tom všem vidět. Sklíčenost, jež doprovází nemoc, rozhořčené nepřátelství