„Vyjděte z něho, můj lide“

„Vyjděte z něho, můj lide, nechcete-li se s ním podílet na jeho hříších a nechcete-li dostat část z jeho pohrom.“ — Zjevení 18:4.

1. Kdy zazněla výzva, aby lidé vyšli z Velikého Babylóna? Proč byla tehdy tato výzva časová?

„VYJDĚTE z něho, můj lide.“ Tato výzva zaznívá od roku 1919, od roku, kdy národy bojující ve světové válce v letech 1914–1918 podepsaly mírovou smlouvu. Organizované náboženství světa tento celosvětový boj podporovalo. Jak se chovali ti, které Bůh Bible nazývá „můj lid“? Tito mírumilovní křesťané se dostali do pout a dokonce do vězení Velikého Babylóna a jeho politických přátel, kteří se účastnili první světové války.

2. Jakou podobnou výzvu vyjádřil v minulosti Jeremiáš?

² Výzva „vyjděte z něho“ byla zapsána ve Zjevení 18:4. Podobná výzva byla vyjádřena u Jeremiáše 51:45: „Vyjděte z jeho středu, můj lide, a opatřete každý své duši únik před Jehovovým planoucím hněvem.“

3, 4. a) Odkud měli uniknout podle Jeremiáše 50:8–10? b) Když se splňovalo toto proroctví, měl Babylón stejný vztah k Jehovovi jako za vlády Nabuchodonozorovy? Proč?

³ „Únik“ odkud? Jeremiáš 50:8–10 jasně odpovídá: „ ‚Dejte se na útěk zprostřed Babylóna a vyjděte i z chaldejské země a staňte se jako vedoucí zvířata před stádem drobného dobytka. Vždyť hle, já povstávám a přivádím proti Babylónu sbor velkých národů ze severní země, a jistě se sešikují proti němu. Odtamtud bude dobyt. . . A Chaldejsko se stane kořistí. Všichni, kteří je ukořistí, se nasytí,‘ je Jehovův výrok.“

⁴ V době, kdy se měla splnit tato prorocká slova, měl být již babylónský král Nabuchodonozor mrtev. V roce 539 př. n. l. vládl v babylónské říši jeden z jeho královských nástupců, totiž Balsazar, syn Nabonidův. Do té doby se již změnilo to, co kdysi Babylón prorocky symbolizoval od začátku Nabuchodonozorovy vlády v roce 625 př. n. l. Jehova kdysi Nabuchodonozora nazýval „můj služebník“. (Jer. 27:6) Také v době, kdy byl v babylónském vyhnanství židovský prorok Daniel, jednal Jehova s císařem Nabuchodonozorem ve spojitosti se dvěma důležitými prorockými sny. (Dan., kapitoly 2 a 4) Až do roku 592 př. n. l. byly v proroctví předpověděny hrdinské činy krále Nabuchodonozora. (Ezech. 29:17–20) A tak alespoň v těch letech byla babylónská říše pod králem Nabuchodonozorem použita jako Jehovův nástroj k vykonání jeho pomsty nad nevěrným královstvím judským a nad sousedními národy. Nabuchodonozorova práce v souladu s Jehovovou vůlí znázorňovala činnost Ježíše Krista v tomto „čase konce“, v němž nyní žijeme.

5. Čí dílo v době pádu Babylóna bylo předobrazem díla Ježíše Krista, jak o tom mluví Izaiáš 44:28 až 45:7? Jak Danielův výklad rukopisu na stěně odpovídá tomu, co předpověděl Izaiáš?

⁵ Podle slov u Izaiáše 44:28 až 45:7, převzal Cýrus Veliký, vládce médo-perské říše, v době, kdy hrozil pád Babylóna, úlohu, jež předstiňovala činnost Ježíše Krista v „čase konce“. Téže noci, kdy v roce 539 př. n. l. padl Babylón, prorok Daniel vysvětlil rukopis na stěně, který se objevil králi Balsazarovi: „PERES [jednotné číslo třetího slova tajemného rukopisu], tvé království bylo rozděleno a dáno Médům a Peršanům.“ Daniel byl očitým svědkem toho, co dále říká ve zprávě: „Téže noci byl chaldejský král Balsazar zabit a Dáreios Médský sám přijal království [jako Cýrův společník].“ — Dan. 5:28–31; 9:1, 2.

6. a) V které biblické knize je ukázáno, co znázorňoval Babylón v Balsazarově době? Co tomu odpovídá dnes? b) Kdo založil tento symbolický Babylón? Jaká jsou v něm náboženství?

⁶ Co starověký Babylón, jako vládkyně světa, znázorňoval ve svých posledních dnech, to je vyjádřeno v knize Zjevení, kterou napsal inspirovaný apoštol Jan kolem roku 96 n. l. Tehdy ještě existovaly zbytky starověkého Babylóna. Z toho, co Jan napsal ve Zjevení 16:12 až 19:3, je zřejmé, že odsouzený Babylón Balsazarových dnů znázorňoval světovou říši falešného náboženství, která stále ještě existuje. Tato říše, jež nyní zahrnuje všechna náboženství odsouzeného světa, začala od „mocného lovce v odporu proti Jehovovi“. Byl to Nimrod, prapravnuk Noemův. On založil město Bábel na řece Eufratu. (Zjev. 16:12; 1. Mojž. 10:8–10) Říše, která se nyní nazývá Veliký Babylón, zahrnuje v sobě všechna náboženství „v odporu proti Jehovovi“ a je ve svém „čase konce“. — Dan. 12:4.

7. a) Kdy se „utečenci“ dostali ze starověkého Babylóna? b) Kdy utečenci unikají z Velikého Babylóna, a proč v té době?

⁷ Jehovův lid je vyzýván, aby ‚vyšel‘ z této celosvětové náboženské říše, a to bez otálení. Tato říše je tím, co předstiňoval Babylón, o němž Jeremiáš mluvil v 50. a 51. kapitole. Ze starověké babylónské říše nemohli židovští vyhnanci a jejich druhové vyjít, dokud nebyla poražena Médy a Peršany v roce 539 př. n. l. (Iz. 14:12–17) Ale jak je to nyní, ve dvacátém století? Co je s těmi, které dnes Jehova označuje slovy „můj lid“? Ti dostávají příkaz, aby ‚vyšli‘ z novodobého Velikého Babylóna, než bude zničen v nadcházejícím „velkém soužení“, jež předpověděl Ježíš Kristus. (Mat. 24:21, 22; Zjev. 1:1; 7:14, 15) Je to tak proto, že tito uprchlíci se musí vyhnout ranám a zničení, jež postihnou Veliký Babylón, dosud existující světovou říši falešného náboženství. — Zjev. 18:4.

8. Co je naznačeno tím, že ti, kteří jsou od roku 1919 vyzýváni k odchodu z Babylóna, skutečně vycházejí? Kdo byl v této souvislosti použit jako nástroj?

⁸ Z Velikého Babylóna již nebude možno uniknout, až se proti němu obrátí jeho dřívější političtí milovníci a vyhladí jej z existence. (Zjev. 17:15–18) Jehovův oddaný lid z něj vycházel od poválečného roku 1919 n. l. To naznačovalo, že v určitém smyslu již Veliký Babylón padl. Jak to? Obrazným způsobem. V roce 1919 byla zlomena jeho zotročující moc nad Jehovovým lidem. Od té doby se již nikdy nedostal do náboženského pouta Velikého Babylóna, jako v letech světové války 1914–1918. Na jejich osvobození má zásluhu ten, kdo inspiroval Jeremiáše, aby to předpověděl jako část jeho předsevzetí. Byl to Jehova. Proto použil svého většího Cýra, oslaveného Pána Ježíše Krista. Tento protiobrazný Cýrus začal vládnout v nebeském království v roce 1914, po skončení „sedmi časů“, jež byly předpověděny v Nabuchodonozorově snu. (Dan. 4:1–37; 4:1–34, „KB“) Od roku 1919 osvobodil vládnoucí větší Cýrus z Velikého Babylóna milióny lidí, kteří toužili po náboženské svobodě. Pokud zůstanou věrni jeho království, budou zachováni v bezpečí a on je bude dobře chránit. Neovládá je ani duchovenstvo křesťanstva ani vůdci nekřesťanských náboženství.

PŘEDPOVĚDĚN NÁVRAT DO HLAVNÍHO MĚSTA NA VRCHOLU HORY

9, 10. Bylo osvobození ostatku z Velikého Babylóna v roce 1919 něčím náhodným? Co bylo podle Jeremiáše 50:4, 5, 28 účelem tohoto osvobození?

⁹ Ať si nyní, po více než šedesáti letech, nikdo nepředstavuje, že k náboženskému osvobození malého, pohrdaného ostatku Jehovova lidu došlo pouhou náhodou. Stalo se to ve splnění Jehovova vlastního biblického proroctví. V jeho proroctví, jež bylo dáno prostřednictvím Jeremiášovým v roce 614 př. n. l. a v němž byl předpověděn pád Babylóna v roce 539 př. n. l. , čteme:

¹⁰ „ ‚V oněch dnech v oné době,‘ je Jehovův výrok, ‚přijdou synové izraelští, oni a s nimi synové judští. Půjdou a při chůzi budou plakat a budou hledat Jehovu, svého Boha. Stále se budou ptát na cestu k Siónu [k hlavnímu městu na vrcholu hory], s obličejem obráceným tím směrem, a budou říkat: „Pojďte, a připojme se k Jehovovi ve smlouvě, která bude trvat na neurčito a nikdy nebude zapomenuta.“ [Proč?] Je slyšet zvuk prchajících a těch, kteří unikají z babylónské země, aby na Siónu vyprávěli o pomstě Jehovy, našeho Boha, o pomstě za jeho chrám.‘ “ — Jer. 50:4, 5, 28.

11. Má Jeremiášovo proroctví nějaký vztah k židovskému sionistickému hnutí? Co ukazují dnešní skutečnosti?

¹¹ To není zmínka o sionistickém hnutí, které v roce 1897 organizoval rakouský žid Theodor Herzl. Jeruzalém, který mají Židé dnes, získali silou zbraní v šestidenní válce roku 1967. Na chrámové hoře je islámský „Skalní dóm“, který neobrací pozornost na jméno Jehovovo. Ke kterému „Siónu“ se pokojně vrátil od roku 1919 ostatek?

12. Ke kterému Siónu se od roku 1919 pokojně vrací ostatek?

¹² Je to hora Sión, kterou viděl křesťanský apoštol Jan ve vidění 26 let po tom, kdy římské legie v roce 70 n. l. úplně zničily židovský Jeruzalém. Píše o tom: „A viděl jsem, a hle, Beránek stál na hoře Siónu a s ním sto čtyřicet čtyři tisíce těch, kteří mají na svých čelech napsané jeho jméno a jméno jeho Otce. . . zvuk, který jsem slyšel, byl jako zvuk pěvců, kteří se doprovázejí na harfu a hrají na své harfy. A zpívají jakoby novou píseň před trůnem a před čtyřmi živými tvory a staršími osobami; a nikdo se nemohl naučit tu píseň, kromě těch sto čtyřiceti čtyř tisíc, kteří byli. . . koupeni ze země. . . To jsou ti, kteří neustále následují Beránka, ať jde kamkoli. Ti byli koupeni z lidstva jako první ovoce Bohu a Beránkovi.“ — Zjev. 14:1–4.

13. a) O čem píše dále apoštol Jan, pokud jde o Veliký Babylón? b) Kterou událostí v roce 1919 byl Veliký Babylón otřesen?

¹³ Je zajímavé, že jen o několik veršů dále po tomto líčení píše apoštol Jan: „A následoval jiný, druhý anděl, a říkal: ‚Padl! Veliký Babylón padl, ten, který přinutil všechny národy pít z vína zloby svého smilstva!‘ “ (Zjev. 14:8) Ačkoli se Veliký Babylón dopouštěl náboženského smilstva se všemi politiky národů, utrpěl v roce 1919 otřesný pád, pokud jde o vliv a moc. Byl to pro něj otřes, když větší Cýrus, Beránek Ježíš Kristus, zajistil osvobození ostatku duchovních izraelitů a určil jim práci na duchovní obnově.

14. a) Jednal osvobozený ostatek v souladu s heslem, že „náboženství je opium lidu“ nebo v souladu s tím, co se tvrdilo o účelu Společnosti národů? b) K jakému hlavnímu městu na vrcholu hory směřovali?

¹⁴ Revolucionáři, kteří do roku 1919 získali politickou převahu ve východní Evropě, jednali podle svého hesla: „Náboženství je opium lidu.“ Jejich cestou však neměl jít Jehovův ostatek, který byl osvobozen z náboženského Velikého Babylóna. Na mírové konferenci v roce 1919 byl předložen k úvaze a schválení návrh na Společnost národů, a Federální rada církví Kristových v Americe ji podporovala a nazvala ji „politickým výrazem Božího království na zemi“. Domníval se Jehovův ostatek, že to je cesta pro ně? Ne! Při svém generálním sjezdu v americkém městě Cedar Point ve státě Ohio 1.–8. září 1919 odhalili tuto společnost jako napodobeninu Božího království a veřejně prohlásili, že selže. Odmítli všechny náhražky navržené lidmi a obrátili se k nebeské hoře Siónu, protože vírou viděli, že tam stojí Boží Beránek, Ježíš Kristus, jako vládnoucí král. — Zjev. 14:1–3; Žid. 12:22.

15. Proč ostatek hledal duchovní Sión s pláčem? Z jakého svěžího stanoviska studovali Bibli?

¹⁵ Osvobozený ostatek se tedy se slzami „pláče“ z radosti odvrátil od Velikého Babylóna a hledal duchovní horu Sión, kde jejich nebeský král již stál a vládl od chvíle, kdy v roce 1914 skončily časy pohanů. Studovali Bibli ze svěžího, nového hlediska, jak to odpovídalo jejich teokratickému předsevzetí. Nyní totiž mohli vidět, jak se splňuje stále více biblických proroctví, jež mají nějaký vztah k Božímu království pod Kristem.

16. Proč bylo možné říci, že pomsta, kterou oznamoval ostatek, je „za jeho chrám“? O kterých budoucích „skutcích spravedlnosti“ mohli vyprávět?

¹⁶ Obnovený ostatek začal nebojácně oznamovat ‚pomstu Jehovy, našeho Boha, pomstu za jeho chrám‘. (Jer. 50:28) Oni sami byli částí jeho duchovního chrámu, obrazného chrámu, který sestával z Ježíše Krista, hlavního úhelného kamene, a ze 144 000 členů chrámové třídy, jež mu je podřízena. (1. Kor. 3:16, 17; Ef. 2:19–22) Během první světové války bylo s ostatkem chrámové třídy velmi špatně zacházeno. Tato zlomyslná snaha zničit je poskytla Jehovovi Bohu právoplatný důvod, aby v patřičném čase vyjádřil svou odplatu proti Velikému Babylónu a jeho milovníkům. Potom úplně splní rozsáhlé Jeremiášovo proroctví proti Babylónu. Obnovený ostatek má dynamickou víru, že se zcela jistě splní další stránky Jeremiášova proroctví, ba že jsou již jakoby splněny. Proto vyzdvihují slova u Jeremiáše 51:10 a říkají: „Jehova pro nás učinil skutky spravedlnosti. Pojďte, vyprávějme přece na Siónu o díle Jehovy, našeho Boha.“

17. Pro jaké dílo odplaty má Jehova včas připraven svůj nástroj?

¹⁷ Jako mstitel má Jehova Bůh k dispozici svůj vlastní prostředek, a že má v úmyslu jej použít, to oznamuje v těchto slovech u Jeremiáše 51:24: „ ‚A odplatím Babylónu a všem obyvatelům Chaldejska za všechno jejich zlé, které spáchali na Siónu před vašima očima, lidé,‘ je Jehovův výrok.“

18. Čí stanovisko může zastávat ostatek, když vyjadřuje správné přání ohledně provinění Velikého Babylóna násilím a krveproléváním, vezmeme-li v úvahu všechny potupy, uvalené na Boží jméno?

¹⁸ Vzpomeňme si na všechnu tu pohanu, kterou babylónský světský systém náboženství uvedl na jméno jediného živého a pravého Boha, obzvláště tím, že pronásledoval oddané osoby, které měly v úctě a nesly jeho jméno. Pak můžeme pochopit, proč má Jehova předsevzetí právem vyhladit tento pozemský nástroj, jehož největší měrou používal jeho hlavní odpůrce, satan ďábel. Proto ti, kteří na zemi zastupují nebeský Sión, pouze přejímají Jehovův vlastní názor na věci a souhlasí s jeho vyjádřeným předsevzetím, když říkají: „ ‚Ať násilí způsobené mně a mému organismu je na Babylónu,‘ řekne obyvatelka Siónu. ‚A má krev ať je na obyvatelích Chaldejska!‘ řekne Jeruzalém.“ — Jer. 51:35.

19. Někteří namítají, že takové modlitby vyjadřují krutost; ale jak se to srovnává se slovy, jež sám o sobě říká Jehova u Jeremiáše 51:36, 37?

¹⁹ Ať si nikdo z lidí, kteří mají námitky proti takovým modlitbám Siónu a Jeruzalému a říkají, že jsou kruté, nemyslí, že Jehova Bůh bude nespravedlivý, když je dnes vyslyší a vystoupí proti Velikému Babylónu. Nepřehlíží historickou skutečnost, že se Babylón uchyloval k násilí proti ctitelům Jehovovým, a že dokonce i proléval jejich krev. Ať mluví Jehova sám za sebe ve slovech u Jeremiáše 51:36, 37: „Proto tak řekl Jehova: ‚Hle, vedu právní případ a jistě za tebe vykonám pomstu. A vysuším jeho moře [obchodního ruchu] a nechám vyschnout jeho studny. A z Babylóna se stanou hromady kamení.‘ “

20. Co ohledně Jehovových činů dokazuje dnešní stav na místě, kde stával starověký Babylón?

²⁰ Když bylo toto proroctví oznamováno v roce 614 př. n. l. , neboli sedmdesát pět let před dobytím Babylóna, zdálo se, že jeho splnění není možné. V roce 614 př. n. l. stoupal Babylón k vrcholu své moci a slávy. Ale místo na řece Eufratu, kde kdysi pyšně stál starověký Babylón, je v dnešní době svědectvím toho, že Jehova se ve svém proroctví nemýlil. Z původního Babylóna tam zůstalo jen několik kamenů. Ukázalo se, že ujištění, které Jehova dal svému lidu, s nímž bylo tak špatně zacházeno, bylo pravdivé. Ujal se jejich „právního případu“ ve vesmírném soudním dvoře; skutečně za ně vykonal božskou pomstu. Spravedlivě dohlédl na to, aby byly vyrovnány účty.

21, 22. V čem bude v blízké budoucnosti šťastný větší Cýrus, jak o tom mluví Žalm 137:8, 9?

²¹ Šťastný bude v blízké budoucnosti úkol protiobrazného Cýra, oslaveného Ježíše Krista, až bude dohlížet na to, aby byly vyřízeny všechny účty s dnešním Velikým Babylónem. Ctitelé Jehovovi, kteří trpěli ze strany Velikého Babylóna, přijímají božský názor na spravedlnost, a proto se mohou připojit k inspirovanému žalmistovi, když říká:

²² „Ó dcero babylónská, která máš být vypleněna, šťastný bude ten, kdo tě odmění tvým vlastním jednáním, jímž jsi jednala s námi. Šťastný bude ten, kdo uchopí tvé děti a skutečně je roztříští o skalní útes.“ — Žalm 137:8, 9.

23. Bude při svržení Velikého Babylóna použito pozemských nástrojů? Kdo však za to nese odpovědnost?

²³ V určeném čase bude lidským pozemským nástrojům dovoleno, aby způsobily zkázu Velikého Babylóna. (Zjev. 17:15–18) Ale Ježíš Kristus s radostí na sebe vezme odpovědnost za vyhlazení této světové říše falešného náboženství. Jemu jako většímu Cýrovi připisuje biblické proroctví zásluhu na zasloužené porážce Velikého Babylóna. Když byl Ježíš jako člověk na zemi, trpěl v násilnických rukou Velikého Babylóna, a stejně trpěli i jeho následovníci. — Zjev. 18:24.

24. a) Jak Veliký Babylón dává najevo opovážlivost, pokud jde o panování? b) Čí je „dcerou“? Jaké katastrofální věci na něj brzo přijdou a jak?

²⁴ Veliký Babylón je zosobněním opovážlivosti. (Jer. 50:31, 32) Za svého soupeře nepovažuje dnešní pozemský Jeruzalém neboli Sión, kde stojí islámský „Skalní dóm“, ale nebeskou horu Sión, kde jako král vládne větší Cýrus. Na důkaz tohoto soupeřství říká: „Sedím jako královna.“ (Zjev. 18:7) Má-li být nazývána „dcera“, jak byl nazýván starověký Babylón, pak je skutečně dcerou satana ďábla. (Jan 8:44; Jer. 50:42; 51:33) Na tuto náboženskou smilnici mají podle předpovědi rychle přijít dvě zhoubné věci: „Ztráta dětí a vdovství.“ (Iz. 47:9; Zjev. 18:7, 8; Jer. 50:9) Členové jeho náboženské organizace buď zahynou v nadcházejícím „velkém soužení“, nebo se pro Veliký Babylón stanou mrtvými tím, že se jej zřeknou a nebudou vyznávat vůbec žádné náboženství. Proto bude truchlit!

25. Nechceme-li být zařazeni mezi babylónské „děti“, které mají být roztříštěny „o skalní útes“, co musíme bez otálení udělat?

²⁵ Chce snad někdo z nás být počítán mezi náboženské „děti“ Velikého Babylóna, až přijde Boží ustanovený čas, aby byly roztříštěny „o skalní útes“? Nechceme-li být zařazeni mezi ně a obzvláště tvrdíme-li, že patříme mezi ty, které Bůh nazývá „můj lid“, co máme dělat? Nic jiného, než využít zbývajícího času a uposlechnout milosrdného příkazu, který dává Bůh prostřednictvím svého Slova: „Vyjděte z něho, můj lide, nechcete-li se s ním podílet na jeho hříších a nechcete-li dostat část jeho pohrom.“ — Zjev. 18:4; Jer. 50:8.

Neštěstí, které hrozí všem stoupencům světových náboženství

1. Jak velký je podle odhadu počet obyvatel, kteří patří k nějakému náboženství? Jak zapůsobí na národy pád této náboženské říše?

POČET obyvatel světa, kteří vyznávají různá náboženství, je ohromný. „Světový almanach“ z roku 1980 uvádí, že jich je 2 511 417 750. V tomto počtu jsou zahrnuti lidé, kteří tvrdí, že jsou křesťané, Židé, moslimové, buddhisté, hinduisté a jiní. Až tato vnitřně rozdělená náboženská říše padne, bude tím většina z přežijících lidí překvapena. Zneklidnění, jež to vyvolá, je předpověděno slovy: „Za hřmotu, až bude Babylón uchvácen, se země jistě začne třást a mezi národy bude dokonce slyšet výkřik.“ „Naslouchejte! Je slyšet výkřik z Babylóna a velký rachot z chaldejské země, protože Jehova plení Babylón a jistě z něj zničí silný hlas a jejich vlny budou skutečně bouřlivé jako mnohé vody. Jistě zazní hluk jejich hlasu. Přijde totiž na něj, na Babylón, lupič, a jeho mocní muži budou jistě zajati. Jejich luky budou rozbity, protože Jehova je Bůh odplat. Zcela jistě odplatí.“ — Jer. 50:46; 51:54–56.

2. a) Jakým „hlasem“ mluvil starověký Babylón k národům? Jak ale byl jeho „hlas“ zahlušen? b) Na čem podle vylíčení ze Zjevení sedí jeho novodobý protějšek? Co se s ním stane?

² Splněním těchto slov se stane na světě změna; bude to událost, o jaké dosud nikdy nebylo slyšet. (Jer. 51:1, 60, 64) Jako třetí světová říše starověkých dějin mluvil Babylón ‚silným hlasem‘, jímž projevoval autoritu. Ale v roce 539 př. n. l. utonul jeho „hlas“ v bouřlivých vlnách útočných dobyvatelů. Jeho novodobý protějšek, Veliký Babylón, mluvil ještě pánovitějším „hlasem“. Naslouchal mu celý svět. 17. kapitola biblické knihy Zjevení líčí Veliký Babylón, jak bujně sedí na sedmihlavém divokém zvířeti, na šarlatovém zvířeti, jež symbolizuje světovou organizaci. Jeho sedm hlav znázorňuje sedm po sobě jdoucích světových velmocí až do dnešní anglo-americké světové velmoci. (Zjev. 17:1–6) Deset rohů šelmy „znamená deset králů“. (Zjev. 17:12) Třetí z těchto sedmi hlav znázorňovala babylónskou říši a čtvrtá znázorňovala říši médo-perskou. Náboženský Veliký Babylón hrál úlohu nevěstky vůči všem sedmi světovým velmocem. Snažil se je všechny řídit jako jejich paní. Pily náboženskou směsici, kterou měla ve svém zlatém poháru. Až se jim omrzí, pojmou ji nakonec v nenávist a shodí ji ze svých zad.

3. a) Koho chtěl Jehova podle svého prohlášení přivést proti starověkému předobrazu Velikého Babylóna a odkud? b) Proč bylo tak výrazně poukázáno na Médy?

³ Jehova ještě připojuje další důvod, proč máme rychle vyjít z Velikého Babylóna. Oznamuje, že chce proti jeho starověkému předobrazu přivést „sbor velkých národů ze severní země“, aby na něj zaútočily. Protože tímto „sborem“ mělo být spojené vojsko pod jedním velením, mohl být také označen jako „národ od severu“. (Jer. 50:3, 8, 9) Proroctví správně předpovědělo, že v tomto „sboru“ národů budou vynikat „králové médští“. (Jer. 51:11) O Peršanech se neříká, že by byli v tomto sboru. To není náhodné přehlédnutí, protože Cýrus Veliký, který převzal nejvyšší velení nad tímto „sborem“, skutečně měl v sobě médskou krev. Když porazil médské království, zapojil do své armády hlavně médské vojáky. Cýrus se ujal moci po době Jeremiášově.

4. Kdo začal první vládnout ve městě po pádu Babylóna? Proč Daniel správně vyjádřil, kdo se dostane v médo–perské říši na přední místo?

⁴ Když došlo v roce 539 př. n. l. k pádu Babylóna, bylo Dáreiovi Médskému, který tam začal vládnout, asi 62 let. (Dan. 5:30, 31) Pokud jde o médo-perskou říši, bylo u Daniela 8:3 správně ukázáno, že perská část se dostane na vrchol teprve později. Návrat židovských vyhnanců do vlasti dovolil výnosem Cýrus Perský. — Ezd. 1:1–4.

5. a) Která světová strana je uváděna v souvislosti s Jehovou a jeho skutky, jimiž způsobí zničení? b) Koho podle svého prohlášení použije jako svého kyje k roztříštění národů a království?

⁵ Stejně jako to bylo předtím při zničení Jeruzaléma v roce 607 př. n. l. , mělo zničení na Babylón přijít od „severu“. (Ezech. 1:4; 9:2; Jer. 50:41; 51:48) Pokud jde o směr, je v Žalmu 75:6, 7 (75:7, 8, „KB“) zřejmě uváděn sever do spojitosti s Bohem. Je zde řečeno: „Ani od východu ani od západu ani od jihu není povýšení. Vždyť Bůh je soudce. Toho ponižuje a onoho povyšuje.“ Cestou od severu přišel v roce 609 př. n. l. babylónský král Nabuchodonozor proti Jeruzalému a jeho vzpurnému králi Sedechiášovi. O dva roky později mohla „obyvatelka Siónu“ vykřiknout: ‚Nabuchodonozor, babylónský král, . . . mne pohltil jako velký had [neboli drak].‘ (Jer. 51:34, 35) Pokud jde o to, jaký vztah měl Jehova Bůh ke zničení Jeruzaléma, cituje Jeremiáš jeho slova, jež řekl kdysi v roce 614 př. n. l. ohledně Nabuchodonozora jako svého výkonného nástroje: „Jsi mi kyjem, jako válečné zbraně, a tebou jistě roztříštím národy [Judeu, Egypt, Moáb, Ammon, Edom a jiné] a tebou zničím království. . . a tebou roztříštím místodržitele a zplnomocněné předáky.“ — Jer. 51:20–23.

6. Co prohlásil Jehova dále o odplatě, kterou chystal pro chaldejské obyvatele?

⁶ A co potom, Jehovo? „A odplatím Babylónu [nikoli Nabuchodonozorovi] a všem obyvatelům Chaldejska za všechno jejich zlé, které spáchali na Sionu [neboli Jeruzalému] před vašima očima, lidé.“ — Jer. 51:24, 59, 60.

7. Jakému válečnému volání proti Babylónu dal Jehova zaznít v roce 614 př. n. l. ? Kdo na to reagoval?

⁷ Ve dnech Nabuchodonozora a jeho nástupců ležela perská říše za řekou Tigridem, na východ a na sever od říše babylónské. Aby se splnilo proroctví, přišel Cýrus Veliký doprovázený médským králem Dáreiem proti chaldejské zemi a proti jejímu hlavnímu městu Babylónu od severu. Tito plenitelé Babylóna reagovali na Jehovovo válečné volání, jež zaznělo již v roce 614 př. n. l. :

„Pozdvihněte znamení v zemi. Zatrubte na roh mezi národy. Posvěťte národy proti němu. Povolejte proti němu království Ararat, Minny a Ascenés [na severu]. Ustanovte proti němu verbujícího důstojníka. Ať koně vyjedou jako pichlavé kobylky. Posvěťte proti němu národy, krále médské země, její místodržitele a všechny její zplnomocněné předáky a celou zemi, nad níž každý z nich panuje. A ať se země třese a pociťuje ostrou bolest, protože Jehovovy myšlenky povstaly proti Babylónu, aby učinil z babylónské země předmět úžasu, bez obyvatele.“ — Jer. 51:27–29.

8. Koho posvěcuje Jehova pro službu proti Velikému Babylónu? Kdy přijde jeho zničení? Kdo bude předtím propuštěn?

⁸ Jehova přistoupil k tomu, aby „posvětil“ Peršana Cýra Velikého ke své vojenské službě proti starověkému Babylónu. Jehovova slova u Izaiáše 44:28 až 45:7 mluví o Cýrovi jeho vlastním jménem a označují jej výrazy „můj pastýř“ a „pomazaný“. Znázorňoval Jehovova „většího pastýře“, Ježíše Krista, jehož prostřednictvím Jehova odstraní to, co znázorňoval starověký Babylón, totiž Veliký Babylón, světovou říši falešného náboženství. Jehova již prostřednictvím svého většího Cýra osvobodil svůj pomazaný lid z pout panovačného Velikého Babylóna, a to od roku 1919. K jeho náhlému zničení dojde prostřednictvím téhož většího Cýra v nadcházejícím „velkém soužení“, jež je předpověděno ve Zjevení 7:13, 14.

„BOHOVÉ“ A „BOHYNĚ“ ZKLAMOU

9. Jaká božstva měl starověký Babylón a jak se tato božstva zachovala při katastrofě? Co to předstiňuje ohledně Velikého Babylóna v době „velkého soužení“?

⁹ Starověký Babylón měl svá božstva, například Béla, Merodacha (Marduka), Sukkot Benota, Nébo, bohyni Astarot a jiné, a kromě toho měli kněze, kteří pěstovali magii. (Jer. 50:2; 51:44; 2. Král. 17:30; Iz. 46:1, 2) Proč nepřišli starověký Babylón zachránit? Odpověď je, že tato modlářská božstva nebyli bohové. (1. Kor. 8:5, 6) Jejich selhání je prorockým předobrazem neschopnosti všech božstev Velikého Babylóna zachránit jej před katastrofou, která jej má postihnout ve „velkém soužení“. Nemá nedostatek bohů a bohyň. O hinduismu se říká, že má 330 miliónů božstev, včetně trojice Brahma, Višnu a Šiva. („The Americana“, str. 196, vydání z roku 1929) Pak jsou zde bohové afrických kmenů a vyznavačů vúdú, božstva buddhistů a konfuciánů, nehledě na „trojjediného boha“ křesťanstva. Nemají moc někoho zachránit.

10. Až dojde k přehlídce božství, kdo dokáže, že je skutečně jeho vlastníkem?

¹⁰ V nadcházející přehlídce, v níž se ukáže, kdo je Bohem, povede všemohoucí Bůh Jehova právní případ proti všem těm bohům a bohyním světové říše babylónského falešného náboženství. Satan ďábel, neviditelný bůh tohoto systému věcí, nebude schopen dokázat, že všechna ta božstva Velikého Babylóna jsou božstva, od nichž je možno čekat záchranu. (Ef. 2:2; 2. Kor. 4:4) Jehova Bůh sám zůstane jako vítěz na bojovém poli jako jediný živý a pravý Bůh, zachránce.

11. Koho používá Jehova viditelně při zničení Velikého Babylóna? Co o tomto nástroji říká Zjevení 17:11?

¹¹ V nadcházejícím ‚zápase bohů‘ nepoužije Jehova svého většího Cýra, Ježíše Krista, k tomu, aby viditelně porazil Veliký Babylón. Dovolí, aby proti Velikému Babylónu zaútočili viditelní zástupci osmé světové velmoci biblických dějin. Tato poslední světová velmoc je nástroj, který vymyslely a od roku 1919 používají světské národy ve snaze udržet světový mír a bezpečí, dnešní Spojené národy. Za touto lidmi vytvořenou institucí je v dnešní době „sbor“ ze 152 národů. Je posměšně znázorněna jako šarlatově zbarvené divoké zvíře se sedmi hlavami a deseti rohy. Zjevení 17:11 o něm říká: „Je také samo osmým králem, ale pochází z těch sedmi [hlav] a odchází do zničení.“ Než dojde k jeho zničení ve „válce velikého dne Boha, Všemohoucího,“ v Armageddonu, dovolí této osmé světové velmoci, aby si zaznamenala skvělé vítězství, ale ne proti Bohu. — Zjev. 16:14, 16.

12. Kdo řídí „divoké zvíře“ od roku 1919, kdy bylo uvedeno v existenci? Co podle Zjevení 17:15–17 učiní „zvíře“ s tím, kdo na něm jede?

¹² Od poválečného roku 1919, kdy bylo toto šarlatově zbarvené zvíře uvedeno v existenci, dovolovalo, aby náboženská „nevěstka“, Veliký Babylón, seděla na jeho zádech jako královna a řídila je. (Zjev. 17:18) Ze Zjevení 17:15–17 je možno vyvodit, že během „velkého soužení“, až k tomu přijde Boží hodina, bude dán povel: „Vody, které jsi [Jane] viděl, kde sedí nevěstka, znamenají lidi a zástupy a národy a jazyky. A těch deset rohů, které jsi viděl, a divoké zvíře, ty budou nenávidět nevěstku a zpustoší ji a obnaží a snědí její masité části a úplně ji spálí ohněm. Bůh totiž vložil do jejich srdcí, aby uskutečnily jeho myšlenku, ano, aby uskutečnily svoji jednu myšlenku tím, že dají své království divokému zvířeti, dokud nebudou splněna Boží slova.“

13, 14. a) Co podle své předvídavosti dovolí Jehova světským živlům, aby udělaly s „nevěstkou“? b) Co ihned potom způsobí svědkům Jehovovým ti, kteří nad ní zvítězili? K čemu to povede?

¹³ Národy, které se spojily ve Společnosti národů a potom v následujících Spojených národech, daly tedy podle předpovědi této společnosti ohromnou moc v zájmu zachování světového míru a bezpečí. Jehova je k tomu nepodnítil, ale protože přemýšlí dopředu, vyjádřil ve svém psaném Slově, že o tom předem ví. Dále předpověděl, že tyto národy spojené jako „sbor“ pocítí únavu z břemene, jímž je tato nevěstka, Veliký Babylón, jež se v mezinárodním měřítku vměšuje do politických záležitostí. Až bude shozena ze zad tohoto mezinárodního útvaru k zachování míru a nakonec bude spálena ohněm, nezaleknou se svědkové Jehovovi „katastrofy“, která ji postihne. Z Božího slova vědí, že na zemi oni zastupují nebeského „Pána pánů a Krále králů“, Ježíše Krista. Vědí, že právě proto se vítězstvím oslnění přemožitelé Velikého Babylóna obrátí proti nim jako proti poslední překážce, která jim brání v panství po celé zemi. Svědkové Jehovovi jsou na to předem upozorněni proroctvím ve Zjevení 17:13, 14:

¹⁴ „Ti [politické živly zastoupené ve Spojených národech] mají jednu myšlenku, a proto dávají svou sílu a moc divokému zvířeti. Ti budou bojovat s Beránkem, ale Beránek nad nimi zvítězí, protože je Pán pánů a Král králů. Také ti povolaní a vyvolení a věrní to učiní s ním.“

15, 16. a) Co ve skutečnosti znamená tato závěrečná srážka, při níž půjde o panství nad světem? b) Jaký předběžný pohled na tuto událost nám poskytuje apoštol Jan a jaký ukazuje výsledek?

¹⁵ Toto vojenské utkání znamená „válku velikého dne Boha, Všemohoucího“ ve světové situaci nazvané Armageddon. (Zjev. 16:13–16) Pod Jehovovou ochranou budou jeho svědkové na zemi svědky této „války“, jak je popsána ve Zjevení 19:11–21. Křesťanský apoštol Jan předem viděl toto závěrečné střetnutí ve sporných otázkách souvisejících s panstvím nad světem. Výsledek této války popisuje slovy:

¹⁶ „Viděl jsem divoké zvíře a zemské krále a jejich vojska shromážděné, aby vedli válku s tím, který seděl na koni [s Jehovovým polním maršálem, Ježíšem Kristem], a s jeho vojskem [nebeských andělů]. A divoké zvíře bylo chyceno a s ním falešný prorok [angloamerická světová velmoc], který před ním prováděl znamení, jimiž sváděl ty, kteří přijali označení divokého zvířete, a ty, kteří uctívají jeho obraz [Spojené národy]. Ještě zaživa byli oba uvrženi do ohnivého jezera, které hoří sírou. Ale zbývající byli zabiti dlouhým mečem vycházejícím z úst toho, který seděl na koni. A všichni ptáci [o nichž je zmínka ve verších 17, 18] byli nasyceni částmi jejich těl.“

17. Co skončí touto katastrofou, jež postihne ateistické politické živly? Co se potom stane s neviditelnými živly?

¹⁷ Tímto zničením všech ateistických živlů tohoto ďáblem ovládaného systému věcí skončí „velké soužení“, o němž je zmínka ve Zjevení 7:14. Potom bude neviditelný vládce světa, satan ďábel, spolu se všemi svými démonskými anděly svázán a na tisíc let budou uvrženi do propasti. — Zjev. 20:1–3.

18. Co ukazuje Boží slovo ohledně otázky, zda po válce všech válek zůstane naše země zcela zbavena obyvatel?

¹⁸ Zůstane po této armageddonské válce všech válek země zcela bez lidského života? Když potopou skončil starověký svět Noemových dnů, země nebyla zbavena lidí, protože osm lidí přežilo celosvětovou potopu. (2. Petra 2:5) Noemův Bůh, Jehova, vytvořil zemi „proto, aby byla obývána“. (Iz. 45:18) Prostřednictvím proroka Izaiáše předpověděl Jehova perského dobyvatele, Cýra Velikého, jeho osobním jménem. Tento osvoboditel Židů, kteří byli ve vyhnanství, měl znázorňovat většího osvoboditele, Ježíše Krista. V nadcházející „válce velikého dne Boha, Všemohoucího,“ v Armageddonu, Ježíš Kristus dosáhne vítězství nad všemi pozemskými nepřáteli Jehovy a jeho lidu, a tyto nepřátele Božího království pobije. Ježíš Kristus vykoná tento rozsudek, ale neutrpí při tom újmu ani jediný člen ostatku jeho duchem zplozených, pomazaných následovníků, kteří jsou ještě na zemi. V takovém případě by to totiž pro Boží království neznamenalo úplné vítězství. A co se stane s „velkým zástupem“ věrných druhů tohoto pomazaného ostatku? Zjevení 7:9–15 jasně říká, že tento „velký zástup“ přežije „velké soužení“, jež vyvrcholí v Armageddonu.

OZNÁMENA NADCHÁZEJÍCÍ NEŠTĚSTÍ

19, 20. a) Komu musí být před světovým neštěstím doručena výstraha? b) Jak znázornil Jehova toto doručení výstrahy v Jeremiášově době?

¹⁹ Světové neštěstí je přímo před námi: Výstraha o tom musí být doručena této světovládné postavě, Velikému Babylónu. Takové doručení výstrahy pro ni bylo znázorněno kdysi dávno za dnů proroka Jeremiáše, totiž v roce 614 př. n. l. Říká nám o tom:

²⁰ „Slovo, které prorok Jeremiáš přikázal Seraiášovi, synu Maaseiášova syna Neriáše, když ten vyšel do Babylóna s judským králem Sedechiášem ve čtvrtém roce jeho kralování; a Seraiáš byl ubytovacím důstojníkem. A Jeremiáš přistoupil k tomu, aby napsal do jedné knihy o všem neštěstí, které mělo přijít na Babylón, ano všechna tato slova napsaná proti Babylónu. Jeremiáš dále řekl Seraiášovi: ‚Jakmile přijdeš do Babylóna a skutečně jej uvidíš, přečteš také nahlas všechna tato slova. A řekneš: „Jehovo, ty sám jsi mluvil proti tomuto místu, abys je odřízl, aby v něm nebyl žádný obyvatel, ani člověk, ba ani domácí zvíře, ale aby se na neurčitý čas stalo pouhým opuštěným úhorem.“ A až dočteš tuto knihu, stane se, že k ní přivážeš kámen a hodíš ji doprostřed Eufratu. A řekneš: „Tak se potopí Babylón a nikdy nepovstane, pro neštěstí, které na něj přivádím; a oni se jistě vyčerpají.“ ‘ “ — Jer. 51:59–64.

21, 22. Jak bylo toto jednání Seraiášovo prorocky napodobeno v knize Zjevení? Jaká slova to doprovázela?

²¹ Co měl učinit Seraiáš, bratr Báruchův a syn Neriášův, aby znázornil rozvrácení starověkého Babylóna, bylo podobně popsáno v knize Zjevení. Pisatel, křesťanský apoštol Jan, nejdříve popisuje zničení náboženské „nevěstky“, Velikého Babylóna, a pak pokračuje:

²² „A silný anděl pozvedl kámen jako velký mlýnský kámen a vrhl jej do moře a řekl: ‚Tak bude Babylón, velké město, svržen rychlým vrhem a již nikdy nebude nalezen. . . a nikdy již v tobě nebude slyšet hlas ženicha a nevěsty, protože tvoji cestující obchodníci byli muži nejvyššího postavení na zemi, protože tvými spiritistickými zvyky byly svedeny všechny národy. Ano, byla v něm nalezena krev proroků a svatých a všech, kteří byli pobiti na zemi.‘ “ — Zjev. 18:21–24.

23. a) Proč bude jásání ateistických přemožitelů Velikého Babylóna krátkodobé? b) Oč se potom pokusí tito ateisté? K čemu to povede?

²³ Radost, kterou budou mít ateističtí „králové“ neboli političtí vládci, až bude Veliký Babylón uvržen do moře zničení, bude mít jen krátké trvání. Ještě budou mít před sebou mnoho přežijících ctitelů živého Boha Jehovy, totiž pomazaný ostatek Jeremiášovy třídy a také jejich věrné druhy, velký zástup, který předem viděl apoštol Jan. S těmi bude třeba něco učinit. Až se tito političtí vládci pokusí vyhladit ze země všechno uctívání tím, že se dotknou ostatku a jejich druhů, bude to, jako by se dotkli jejich nebeského Mistra, Ježíše Krista, většího Cýra. To bude znamenat válku s ním v Armageddonu. Válka, která tehdy vypukne, převýší nukleární válečné tažení, jemuž se nyní národy snaží mezi sebou zabránit. Z neviditelné říše totiž Ježíš Kristus se svým vojskem nebeských andělů způsobí zničení těchto opovážlivých útočníků, kteří napadají Jehovovy svědky.

24. Kdo bude mít výsadu na vlastní oči vidět tuto „válku velikého dne“, aniž se jí budou muset účastnit? Jak budou reagovat?

²⁴ Jaká to bude výsada, být očitými svědky této „války velikého dne Boha, Všemohoucího,“ v Armageddonu! Pod jeho ochranou bude mít ostatek Jeremiášovy třídy spolu se svými oddanými druhy tuto výsadu přímo zde na zemi, na bitevním poli, aniž se účastní boje. Tak budou plně odměněni za to, že oznamovali „den pomsty našeho Boha“; nebylo to nadarmo. (Iz. 61:2) Kdo může nyní říci, jak velice se potom budou radovat spolu se všemi svatými anděly v nebesích pod Kristovým panstvím?

25. a) Jaká příležitost bude po této „válce“ poskytnuta „velkému zástupu“ přežijících? b) K čemu by nyní měla Jehovův lid podněcovat taková velkolepá vyhlídka?

²⁵ Rozzáření a radostní vejdou tito lidé jako živé příklady Jehovovy záchranné moci do jeho nového systému věcí na očištěné zemi. Pak jim bude dána příležitost, aby začali obnovovat na celé zemi ráj, jehož bude věrný „velký zástup“ užívat po celou věčnost. K čemu by měla vyhlídka na tyto velkolepé věci podněcovat všechny, kteří nyní chtějí patřit k „mému lidu“, Jehovovu lidu? Má to pro ně být podnětem, aby uposlechli jeho příkaz „vyjít“ z opovážlivého Velikého Babylóna a aby to učinili bez váhání. Aby se pak pevně drželi křesťanské neutrality vůči politickým milovníkům Velikého Babylóna a nekompromisně podporovali Jehovovo království pod Kristem až do slavného dne vítězství!

(Tím končí série studií o Jeremiášově proroctví.)

Zprávy a jejich hlubší význam

„Zrádný motiv“?

● Během své návštěvy v Austrálii poznamenal známý houslista Yehudi Menuhin o skryté moci hudby: „Hudba je samozřejmě velmi léčivá. Uvolňuje všechny tlaky, ale může je také vytvářet. Jako hudebník musím naslouchat hudbě. . . a nelíbí se mi, co se s její velkou částí dnes děje. Cítím, že je zaměřována k násilí. Tolikrát je v ní téma — ne, ne téma, slovo téma je příliš silné — zrádný motiv, který se podobá pokrouceným projevům demagogů. Nebije do vědomé složky mysli, ale pod ni. Nevím, proč tam je, proč tam byl vložen; vím jenom, že tam je.“

Také jiní si povšimli účinků hudby na podvědomí. Jeden vědecký rozbor odhalil, že jisté hudební rytmy působí na srdce, na tepenný rytmus a na mozkové synchronismy. Jiná zpráva líčila používání hudby v obchodních domech, aby se posílila touha nakupovat. A po tom, co jedenáct mladých lidí zemřelo 3. prosince 1979 při rockovém koncertě v Cincinnati, si článek v newyorských „Times“ kladl otázku o vlivu hudby a dospěl k závěru: „V rockové hudbě je něco bytostně násilného.“

Hudba ovlivňuje k dobrému nebo ke zlému. Používej tedy rozlišovací schopnost, když nasloucháš hudbě. Dej pozor, aby ses nestal obětí „zrádného motivu“. Apoštol Pavel řekl: „Dávejte tedy přísně pozor, abyste nechodili jako nemoudří, ale jako moudří.“ — Ef. 5:15.