Až bude zničeno organizované náboženství — kterou cestou se dát?

(Bude užitečné, jestliže si čtenář před studiem tohoto a následujícího článku předem přečte Jeremiáše, kapitoly 40 až 49.)

„Ať je prokletý ten, kdo vykonává poslání od Jehovy nedbale! Ať je prokletý ten, kdo zdržuje svůj meč od krve.“ — Jeremiáš 48:10.

1. Až bude zničeno organizované náboženství, jaký problém vznikne pro ty, kteří to přežijí?

„ORGANIZOVANÉ náboženství světa padlo!“ Můžeme očekávat, že ti, kteří nenávidí všechna populární náboženství, budou radostně provolávat tato slova, až bude násilně zničeno dnešní organizované náboženství. Kterou cestou se dají ti, kteří přežijí tuto téměř neuvěřitelnou událost? K čemu se potom obrátí? Tyto otázky klademe se vší vážností.

2. Jakou otázku vyvolalo Jeremiášovo prorokování a kde se ocitl sám Jeremiáš po čtyřiceti letech své prorocké činnosti?

² Někteří lidé, kteří až dodnes lpějí na některé formě oblíbeného náboženství, se možná nedůvěřivě zeptají: ‚Dovolí stvořitel nebe a země něco takového?‘ Taková otázka vznikla asi před 2 625 lety ve spojitosti s jedním Židem z kněžského rodu, mladým prorokem Jeremiášem z města Anatot na Středním východě. Vystoupil, aby prorokoval proti náboženství, které v té době pěstoval jeho vlastní lid. Podle Jeremiáše měl být spálen jejich chrám, jediný, který byl podle náboženského zákona povolen. Z jejich chrámového města Jeruzaléma se měla stát hromada smetí. Ti, kteří pěstovali oblíbenou formu náboženství, měli být odvedeni do vyhnanství do země jejich dobyvatelů, aby tam zůstali sedmdesát let. Jeremiášovo proroctví o takových neštěstích vyvolalo silný odpor. Ke konci čtyřiceti let, v nichž Jeremiáš prorokoval o těchto událostech, ocitl se sám ve vězení v Jeruzalémě. Bylo to za vlády Sedechiáše, posledního krále z královské rodiny Davidovy.

3. Jestliže Jehova připustil takové náboženské neštěstí, zničil tím snad své vlastní uctívání, nebo co?

³ Bůh, jehož jméno bylo vzýváno nad jeruzalémským chrámem, připustil takové náboženské neštěstí. Jeruzalém ve skutečnosti dostal poselství o takové zkáze přímo od tohoto Boha, od samotného Jehovy. Jakže? Chystal se snad zničit své vlastní náboženství, při němž byl uctíván on sám jako pravý Bůh? Rozhodně ne! Jeho záměrem bylo pouze zničit poskvrněný, zdeformovaný způsob, jímž byl uctíván. Toto uctívání bylo tehdy vykonáváno v chrámu, který nesl jeho jméno, což působilo tomuto posvátnému jménu hanbu. Jehovovo slovo vyjádřené ústy Jeremiášovými vyhrálo! Prohráli ti, kteří mu odporovali. V letním měsíci ab, v pátém měsíci jejich kalendářního roku, od sedmého do desátého dne tohoto měsíce byl zbořen chrám a obklíčené, vyhladovělé město Jeruzalém bylo úplně zničeno. Předtím byl na útěku zajat král Sedechiáš, a tisíce vyhladovělých Židů, kteří to přežili, putovaly jako vězňové do únavného vyhnanství v Babylóně, který nyní vládl světu.

4. Jsou dnes pro nás takové starověké dějiny nějak důležité a mají pro nás význam?

⁴ Mohou nás však dnes skutečně zajímat takové starověké dějiny? Ano; mohou. Ale proč? Protože to byly prorocké události a měly proto být zaznamenány a zachovány na stránkách Svaté bible v mnoha živých jazycích až do dnešního dne. Jeden muž, který do hloubky studoval tuto starověkou historii, Žid, jehož lid byl s touto smutnou historií přímo spjat, zdůraznil důležitost takových starověkých dějin. V prvním století našeho letopočtu napsal tato slova: „Tyto věci se jim znovu a znovu stávaly jako příklady a byly napsány jako výstraha pro nás, nad kterými nadešly konce systémů věcí.“ — 1. Kor. 10:11.

5. Před kterým náboženským neštěstím psal Pavel 1. Korintským 10:11 a proč se něco takového již nebude opakovat?

⁵ Tato zlověstná slova napsal křesťanský apoštol Pavel asi 15 let před tím, než bylo obnovené město Jeruzalém i se svým chrámem zničeno v roce 70 n. l. , tentokrát římskými legiemi. Po třetí se již taková věc nestane, protože korunou dnešního Jeruzaléma není žádný židovský chrám. Dnes si činí nárok na toto historické město tři velká náboženství, totiž křesťanstvo, islám a židovstvo.

6. Která část organizovaného náboženství bude zničena jako první a co potom bude znamenat, jestliže někdo přejde do jiných částí organizovaného náboženství?

⁶ Existují náboženství, jež jsou starší než křesťanstvo. A přece podle toho, co naznačil Jeremiáš v prvním Jeruzalémě, má křesťanstvo být první částí organizovaného náboženství, jež má být zničena. Ano, Jeruzalém prorocky znázorňoval křesťanstvo, protože to tvrdí, že pěstuje náboženství, které začalo ve druhém Jeruzalémě v roce 33 n. l. Až bude úplně zničen tento novodobý protějšek odsouzeného Jeruzaléma z Jeremiášových dnů, kterou cestou se pak dají jeho stoupenci, kteří přežijí? Přejdou snad k některému z nekřesťanských náboženství, jež přetrvají? Učiní-li to, bude to znamenat, že hledají útočiště v jiné části toho, co je odsouzeno k věčnému zničení, totiž organizovaného náboženství.

7. Kde dovolili Babylóňané Jeremiášovi a jeho tajemníkovi žít po pádu Jeruzaléma a který svátek se tehdy blížil?

⁷ Povšimněme si, jak to bylo znázorněno po zničení prvního Jeruzaléma v roce 607 př. n. l. , v Jeremiášově době. Některým chudým Židům ze země bylo dovoleno, aby zůstali v dobyté judské zemi pod vedením Godoliáše, jehož vítězný král Nabuchodonozor ustanovil nad touto zemí jako místodržitele. To se stalo v pátém lunárním měsíci (ab) roku 607 př. n. l. Jeremiáš a jeho tajemník Báruch byli ušetřeni, zůstali naživu a velitel babylónské armády Jeremiášovi dovolil, aby podle své volby zůstal s chudými lidmi země pod místodržitelem Godoliášem. Co nyní? Blížilo se období podzimní žně v sedmém měsíci (etanim neboli tišri). Přibližoval se tedy ustanovený čas pro oslavu sedmidenního svátku sklizně neboli chýší (15. –21. tišri). Ale běda, jeruzalémský chrám, u něhož by bylo možno radostně slavit svátek, neexistoval. — 5. Mojž. 16:13–16.

8. Vrátili se tehdy židovští uprchlíci do Judeje, aby tam slavili svátek sklizně?

⁸ Kromě oddílu okupačního vojska opustila babylónská armáda zemi a odvlekla s sebou do zajetí mnoho Židů, kteří přežili. A tak do judské země začali z okolních zemí pronikat zpět židovští uprchlíci. Vraceli se do své vlasti, aby poslouchali svého Zákonodárce, Jehovu, a aby slavili svátek chýší neboli sklizně i bez Jeruzaléma a jeho chrámu? Zřejmě tomu tak nebylo.

9. Proč tehdy vznikla otázka, kterou cestou se dají ti, kteří se vrátili, a chudina z judské země?

⁹ Kterou cestou se dali navrátilci a chudí lidé ze země? Nebyli povinni opustit zemi. Jeremiáš však předpověděl, že zemi má na 70 let postihnout úplné zpustošení a že v ní nemá být ani člověk ani domácí zvíře. A přece Jeremiáš řekl obyvatelům země, aby tam zůstali v pokoji, že se nemají proč bát Babylóňanů, kteří odešli. Jejich místodržitel Godoliáš byl Žid jako oni sami, jen byl nyní poddaným babylónského krále Nabuchodonozora. A tak je Jehova, jejich Bůh, nenutil, aby odešli ze země, která jim byla dána od Boha, ačkoli inspiroval Jeremiáše, aby předpověděl, že judská země bude po 70 let úplně zpustošená.

RÁNA OD ÚKLADNÉHO VRAHA

10. Proč byla „chudina země“ v tehdejší Judeji v žalostné náboženské situaci?

¹⁰ ‚Chudina země‘, která zůstala na území Judeje, se nacházela v žalostném náboženském stavu. (Jer. 40:7, „Ekumenický překlad“) V Jeruzalémě nebyl žádný chrám, k němuž obrácen by se kdo mohl modlit k Jehovovi. S výjimkou Jeremiáše zde nebyl žádný kněz, žádný levita. Žádný oltář, na němž by mohli přinášet své oběti. Ba nebyla tam ani „truhla smlouvy“ zastíněná dvěma sochami andělů, směrem k níž by velekněz mohl v den smíření, 10. tišri, vykropit krev obětí. Zmizela na místo, o němž dodnes žádný člověk neví. — Oz. 3:4.

11. Proč ammonitský král Baalis považoval Izmaela, syna Netaniášova, za dobrý nástroj k odstranění židovského místodržitele Godoliáše?

¹¹ Nyní přichází na scénu podlý člověk! Objevil se v osobě Izmaela, syna Netaniášova. Ammonitský král Baalis, k němuž Izmael uprchl před Babylóňany, zřejmě považoval Izmaela za dobrého k tomu, aby jej najal k zavraždění Godoliáše, jehož král Nabuchodonozor ustanovil, aby byl místodržitelem nad judskou provincií. Proč? Protože Izmael byl „z královských potomků“. Izmael měl tedy prostřednictvím svého děda Elisama královské příbuzné a patřil k ‚předním královým mužům‘. (Jer. 40:1) Tento úředník sesazeného krále Sedechiáše byl možná rozhněván proto, že Godoliáš byl dosazen jako místodržitel, ačkoli nebyl „z královských potomků“. A tak ammonitský král Baalis, který se radoval ze zničení Jeruzaléma, si učinil z Izmaela nástroj, jehož prostřednictvím chtěl odstranit Godoliáše. — Žalm 83:7, 8; 83:8, 9, „KB“; Jer. 40:14.

12. Jak sehrál Izmael svou špinavou úlohu a proč přece nakonec musel utéci?

¹² Přes varování od Jochanana, syna Kereachova, Godoliáš pozval Izmaela a jeho deset druhů k jídlu v novém vládním městě Masfě, několik kilometrů severně od zřícenin Jeruzaléma. Ačkoli tam bylo několik babylónských vojáků, Izmael se svou skupinou překvapil všechny, kteří se účastnili tohoto jídla, i osoby v okolí, a hanebně je všechny povraždil. (Jer. 41:2, 3) Izmaelovi a jeho zrádné skupině padli za oběť ještě další lidé. To se stalo v sedmém lunárním měsíci, tišri, v měsíci, který se obvykle vyznačoval sedmidenní slavností chýší. Lidé v Masfě byli nyní nakloněni jít jako zajatci za tímto mužem, který uchvátil moc. Když se však objevil Jochanan, syn Kareachův, a postavil se Izmaelovi na odpor, uprchl Izmael s osmi svými muži do země Ammon, kterou si babylónský král Nabuchodonozor ještě nepodrobil. — Jer. 41:10–15; 49:1–5.

13. K jakému poselství inspiroval Jehova Jeremiáše na žádost Jochanana a jeho následovníků? Jak na to reagovali?

¹³ Jochanan a jeho lidé měli pocit, že za to, co se stalo prozatímní vládě dosazené Babylóňany, mají se proč bát této nové světové velmoci, Babylónské říše, které Jehova Bůh používá jako vykonavatele svého rozsudku na Středním východě. Jakou cestou se nyní dají? Jochanan a jeho náčelníci formálně přišli k Jeremiášovi, který kdysi přesně prorokoval zkázu Jeruzaléma. Slíbili, že se budou řídit Jehovovým poselstvím skrze Jeremiáše, ať se jim bude líbit nebo ne. Deset dnů po tom, kdy se radili s Jeremiášem, přišlo skrze Jeremiáše Jehovovo poselství. Neměli se podvolovat strachu, ale měli zůstat v zemi, poddáni Babylónu. Kdyby se však bez víry odebrali na jih do Egypta, byli by tam přemoženi vítězným mečem babylónského krále a postihl by je hlad a mor. Až na malý zbytek by zahynuli v odsouzené egyptské zemi. Až bude přemožena babylónská říše, oni by se nevrátili v pokoji do judské provincie. Uposlechli Jochanan a jeho přívrženci toto božské poselství? Ne. Označili je jako klam. Jeremiáše nazvali lhářem. — Jer. 42:1 až 43:3.

14. Kteří lidé nedodrželi své slovo a proč v roce 607 př. n. l. nebyl slaven svátek sklizně?

¹⁴ Kdo však byl lhářem? Nebyl jím každý z nich, jestliže předtím přísahali, že se budou řídit poselstvím, které jim sdělí Jeremiáš, i kdyby se jim nelíbilo? Už byli na cestě na jih do Egypta, a nyní se rozhodli pokračovat, dokud se nedostanou do této země kolem Nilu. Nechtěli se podřídit nadvládě třetí světové velmoci, nadvládě Babylóna. Egypt byl kdysi jejich spojencem proti rozpínavé babylónské světové velmoci. A tak nyní, když se judská země dostala pod babylónskou nadvládu, rozhodli se, že v zemi nezůstane nikdo, kdo by se podřídil Babylónu. Neměli tam zůstat ani ti, kteří se zastávali podřízenosti vůči Babylónu, totiž Jeremiáš a jeho tajemník Báruch. Odvlekli tyto Jehovovy služebníky s sebou. Tito lidé, kteří se vzbouřili proti Jehovově vůli, neměli v úmyslu načasovat události takovým způsobem, ale právě v době, kdy judská země měla s radostí oslavovat svátek sklizně neboli chýší, 15. –21. tišri roku 607 př. n. l., opustili zemi, a ta zůstala podle Jehovovy předpovědi opuštěna, bez obyvatel a domácích zvířat. — Jer. 43:4–7.

15. Jakou souvislost s děním v naší době mají tyto události z Jeremiášových dnů? Mají pro nás nějaký význam?

¹⁵ Vůli všemohoucího Boha nelze nikdy úspěšně zabránit. Jeho prorocké slovo také nikdy nemůže být nepřesné. Jakmile neposlušní Židé vyšli z judské země, začalo předpověděných 70 let, v nichž měla být země zpustošená, bez izraelských obyvatel a domácích zvířat. Tehdy začalo probíhat také 2 520 let, symbolických „sedm časů“, o nichž dal Jehova sen králi Nabuchodonozorovi a přiměl Daniela, aby k němu poskytl vysvětlení. (Dan. 4:13–27; Luk. 21:24) Nebylo tedy náhodou, že v lunárním měsíci tišri roku 1914 n. l. , kdy skončilo těchto „sedm časů“, vypukla v pokojném světě první světová válka. Události Jeremiášových dnů jsou tedy skutečně těsně spjaty s naší dobou. Význam oněch událostí je pro nás dnes nanejvýše důležitý.

16. Proč se ukázalo, že útěk nevěřících Židů do Egypta nebyl tou pravou cestou? Když pozorujeme jednání těchto Židů, po čem máme vyhlížet?

¹⁶ Když se v roce 607 př. n. l. zhroutilo náboženství, jež v Jeruzalémě organizovali Židé, kteří vzdorovali Zákonu, uprchli někteří Židé do Egypta. Vyvarovali se tam toho, co měli v ošklivosti? Vybrali si tu nejlepší, správnou cestu? Sotva, jestliže na ně byla tak úděsná podívaná. Je z ní patrné, co se stane lidu, který pěstuje náboženství, ale nechce poslouchat Jehovovo slovo. Jeremiáš byl sice přinucen žít v Egyptě, ale nepřestal tam prorokovat. Jehovův duch stále podněcoval Jeremiáše, aby prorokoval dokonce i nevěřícím židovským uprchlíkům a proti zemi, kterou si vybrali jako bydliště. Jeho inspirované spisy přetrvaly až do dnešní kritické doby. Slouží jako výstraha novodobému protějšku těchto vzpurných Židů z Jeremiášovy doby. Co můžeme ve světle tohoto poučení očekávat v nadcházejících dnech?

17. Jaké jednání nemůžeme očekávat od těch, kteří jako očití svědkové přežijí zničení křesťanstva, a proč ne?

¹⁷ Máme očekávat zničení nejvlivnější složky organizovaného náboženství, totiž křesťanstva s celým jeho nesčetným množstvím náboženských sekt a denominací. To se stane v Jehovově nezměnitelném čase. Proto vzniká otázka: Až se to skutečně stane, jakým směrem se dají všichni, kteří budou svědky této úžasné události? V roce 607 př. n. l. Izmael a Jochanan a jejich následovníci odmítli řídit se Jehovovou radou, a podle tohoto předobrazu tedy nemůžeme očekávat, že by se nespočetný velký zástup takových očitých svědků obrátil k pravému křesťanství, jež pěstuje novodobá třída Jeremiášova a jejich věrní druhové. K pravému křesťanství patří uctívání Jeremiášova Boha, Jehovy, nebeského Otce Ježíše Krista. Ten mluvil o uctívání Jehovy, když ženě u studny v Samařsku řekl: „Přichází. . . hodina, a nyní je zde, kdy praví ctitelé budou uctívat Otce duchem a pravdou, neboť Otec skutečně hledá ctitele tohoto druhu. Bůh je Duch a ti, kteří jej uctívají, musí jej uctívat duchem a pravdou.“ — Jan 4:23, 24.

18. Když byl Ježíš Kristus na zemi, pro koho byl svědkem, a kteří lidé musí být nyní svědky jako on?

¹⁸ Ani křesťan nemůže nechat bez povšimnutí uctívání Jehovy jako Boha. Ve Zjevení 1:5 se Boží Syn nazval ‚Ježíš Kristus‘, ‚věrný svědek‘. Když byl jako člověk na zemi, byl Židem, Izraelitou, jehož národu byla napsána slova u Izaiáše 43:10: „ ‚Vy jste moji svědkové,‘ je výrok Jehovův, ‚ano, můj služebník, kterého jsem vyvolil.‘ “ Ježíš ukázal, že byl věrným a pravým svědkem Jehovy Boha. Jeho praví učedníci musí dnes být stejnými svědky, totiž Jehovovými.

19. Až se zhroutí křesťanstvo, budou snad očití svědkové, kteří to přežijí, přecházet ke svědkům Jehovovým? Jakou naději poskytují přežijícím jiné náboženské systémy?

¹⁹ Nemůžeme poukázat na žádný biblický text, který by naznačoval, že po pádu novodobého protiobrazu starověkého Jeruzaléma v nadcházejícím „velkém soužení“ se nespočet bývalých stoupenců křesťanstva obrátí a spojí s pronásledovanými křesťany, kteří jsou známí jako svědkové Jehovovi. Mnozí lidé budou možná naříkat nad tím, že při ohnivém zničení hmotařského křesťanstva ztratí různé výhody. 18. kapitola Zjevení líčí obchodníky, kteří podobně naříkají nad požárem Velikého Babylóna. Ztratili spolu s ním obchody, jimiž se obohacovali. Je možné, že někteří nábožensky smýšlející lidé přejdou k nějakým nekřesťanským náboženstvím, jež snad nakrátko přežijí křesťanstvo. Takoví lidé prostě přejdou do jiného náboženského systému, který je odsouzen, protože všechny patří k Velikému Babylónu, ke světové říši falešného náboženství. Všechny jeho části čeká zničení!

20. Jak můžeme vědět, jakou cestou se dají ti, kteří přežijí zničení Velikého Babylóna?

²⁰ Kam nebo kterou cestou pak půjdou ti, kteří přežijí zničení Velikého Babylóna? Co naznačují inspirované prorocké biblické texty? Půjdou nebo mohou jít po boku těch, které znázornil Jeremiáš a jeho tajemník Báruch? Odpověď nám poskytují prorocké události, jež nastaly v závěrečných dnech těchto Jehovových ctitelů.

Správnou cestu si musíme zvolit nyní

1, 2. a) Co předpovídá Bible o tom, jaký bude zakrátko svět, pokud jde o uctívání? b) Proč je nyní nejvyšší čas, abychom se rozhodli, kterým směrem půjdeme?

PODLE uveřejněných skutečností neuctívá velká většina lidstva Boha Svaté bible. V celých minulých dějinách to nikdy nečinila převážná většina obyvatelstva země. Organizované náboženství křesťanstva tvrdí, že to činí. Tvrdí to snad také několik jiných náboženských systémů, které se údajně řídí alespoň částí Bible. Ale až budou všichni ti, kteří se hlásí k nějakému náboženství, zničeni nebo donuceni vzdát se svého způsobu uctívání, bude v tom nějaký rozdíl? Nebo jaký svět to bude? Bude to svět, o němž Bible předpovídá, že zakrátko nastane, nenáboženský svět krátkého trvání.

² Bude však daleko otevřeněji než kdy předtím uctívat ‚boha tohoto systému věcí‘, a Bible, která tohoto ‚boha‘ identifikuje, říká, že to je Jehovův velký odpůrce, satan ďábel. (2. Kor. 4:4) Ježíš Kristus jej označil jako ‚knížete‘ nebo ‚panovníka tohoto světa‘. (Jan 12:31; 16:11) Až bude zanedlouho celý svět přinucen uctívat tohoto podvrženého „boha“, co bude dělat ten, kdo se nyní hrozí takové myšlenky? K jakému jednání bude mít náboženskou sílu? Právem tedy lze říci, že nyní je nejvyšší čas učinit rozhodnutí.

3. Jak dlouho předem se Jehova rozhodl, než vykonal rozsudek nad národy?

³ Joel 3:14 předpovídá: „Zástupy, zástupy jsou v nížině rozhodnutí, protože Jehovův den je blízko v nížině rozhodnutí.“ Překlad „The Living Bible“ podává Joela 3:14 v plnějším znění: „Davy, davy očekávající v údolí na rozsudek o svém osudu! Neboť Pánův den je blízko, v údolí soudu.“ „Ekumenický překlad“ mluví o „Dolině rozhodnutí“. Prorok Joel dokončil svou knihu kolem roku 820 př. n. l. To bylo o více než 200 let dříve, než Jehova předobrazně vykonal své „rozhodnutí“ nad národy v oné staré době.

4. a) Jak nám v tomto směru dal Jehova dobrý příklad? b) Jak nám dal dobrý příklad Báruch, syn Neriášův?

⁴ Jehova nám dal dobrý příklad. Předem učinil rozhodnutí a veřejně je oznámil. V dnešní době, která je neméně kritická, před nadcházející světovou katastrofou, musí každý z nás učinit osobní rozhodnutí. Je nebezpečným sebeklamem, jestliže si někdo myslí, že v té době bude moci náhle změnit svůj dřívější směr, správně se rozhodnout a tak uniknout katastrofě. Příkladným mužem, který jednal správně 18 let před mezinárodní katastrofou, o níž byl v roce 625 př. n. l. poučen, byl Báruch, syn Neriášův. Rok 625 př. n. l. byl čtvrtým rokem vlády jednoho ze tří posledních králů odsouzeného Jeruzaléma. Jmenoval se Joakim, syn Joziášův. Byl dosazen na trůn v roce 628 př. n. l. , když egyptský faraón Nécho sesadil z trůnu jeho mladšího bratra Joachaze a odvedl jej do Egypta.

5, 6. a) Proč to byl kritický rok, když přišlo Báruchovi Jehovovo slovo skrze Jeremiáše? b) Co tehdy pociťoval Báruch, jak je patrné z Jeremiáše 45:1–3?

⁵ Joakim již měl za sebou tři roky vlády v podřízeném postavení vůči Egyptu, když prorok a kněz Jeremiáš dostal od Jehovy poselství pro svého tajemníka Bárucha, syna Neriášova. Byl to nyní již čtvrtý rok krále Joakima. Tento rok byl kritický, protože tehdy (v roce 625 př. n. l.) se stal babylónským králem Nabuchodonozor, syn Nabopolazarův. Jeruzalémský král bude nyní muset počítat s vladařem třetí světové velmoci, Babylóna, s přemožitelem asyrské říše. U Jeremiáše 45:1–3 čteme:

⁶ „Slovo, které mluvil prorok Jeremiáš k Báruchovi, synu Neriášovu, když ve čtvrtém roce Joakima, syna judského krále Joziáše, napsal do knihy z Jeremiášových úst tato slova: ‚Tak řekl, Báruchu, o tobě Jehova, Bůh Izraele: „Řekl jsi: ‚Běda mi, protože Jehova připojil k mé bolesti zármutek! Jsem unaven svým vzdycháním a nenašel jsem žádné místo k odpočinku.‘ “ ‘ “

7. Co asi Báruch cítil, když viděl, jak se situace Jeruzaléma zhoršuje, a jak možná zapůsobila na Bárucha Jeremiášova opakovaná poselství?

⁷ Nevíme, jak dlouho předtím Báruch sloužil jako Jeremiášův tajemník, ale měl být prorokovým druhem ještě nejméně dalších 18 let. Nemůžeme zjistit, jakou asi cítil „bolest“, když viděl zhoršující se situaci judského království. Ale nyní musel kromě toho zaznamenat zarmucující poselství zkázy, jež mu diktoval Jeremiáš. Asi cítil totéž, co prorok Jeremiáš při psaní knihy „Pláč“ po roce 607 př. n. l. , kdy babylónský král zničil Jeruzalém. Báruch byl již možná unaven tím, jak Jeremiáš vytrvale a vždy znovu prorokoval záhubu.

8. Jak odhalil nyní Jehova Báruchovi své předsevzetí, ale co Báruch hledal pro sebe?

⁸ Báruch neměl vyhlídku, že by našel nějaké „místo odpočinku“. Jehova si povšiml Báruchova vnitřního sklonu a přikázal Jeremiášovi, aby mu řekl: „Tak řekl Jehova: ‚Podívej se, strhávám to, co jsem postavil, a to, co jsem pěstoval, vykořeňuji, ano samotnou celou zemi. Ale ty, ty stále hledáš pro sebe velké věci. Nehledej dále.‘ “ — Jer. 45:4, 5.

9, 10. Proč měl Jehova důvod k nelibosti nad tím, že Báruch v té době pro sebe hledal „velké věci“?

⁹ Báruch věděl, jaké „velké věci“ pro sebe hledal, ačkoli Jehova mu je nejmenoval. Jehova je zřejmě neschvaloval, a proto je měl Báruch přestat hledat. Proč?

¹⁰ Protože zde byl Jehovův bezprostřední záměr. Právě v tom roce vzbudil Nabuchodonozora jako babylónského krále, a právě toho měl v úmyslu použít jako vykonavatele svého rozsudku proti Báruchovu lidu. Zvláště ode dnů krále Davida (1077–1037 př. n. l.) budoval Jehova izraelské království, ale nyní se chystal prostřednictvím Nabuchodonozorovým strhnout tuto královskou vládu, aby na 2 520 let, tedy až do roku 1914 našeho století, přestala působit. Kdysi, v roce 1473 př. n. l. , začal Jehova pěstovat národ izraelský v Zaslíbené zemi, ale nyní, po více než 800 letech, se chystal jej vykořenit. Po 70 let měla země judského království ležet vylidněná, neměli v ní být Židé ani domácí zvířata, protože její obyvatelé měli být ve vyhnanství v Nabuchodonozorově zemi. Jestliže měly přijít takové události, byla to snad vhodná doba, aby muž, který znal Jehovův záměr, jak jej ohlašoval Jeremiáš, hledal pro sebe „velké věci“ osobního druhu? Rozhodně ne!

11. Co záviselo na Báruchově správném rozhodnutí?

¹¹ Proto mu Jehova řekl, aby přestal hledat takové věci. Co kdyby Báruch hledal sobecké věci dále? Mohl by potom ze srdce souhlasit s poselstvím, k jehož zapisování a oznamování byl používán? To by nebylo možné. Jistě by došlo k nějakému oslabení vztahů mezi ním a Jehovovým prorokem Jeremiášem. Chtěl-li si Báruch zachovat vnitřní soulad s Jeremiášem a jeho poselstvím, musel potlačit sobeckou ctižádost. Ještě mělo uplynout osmnáct let do předpověděné katastrofy, a přece bylo nutné, aby Báruch učinil rozhodnutí právě nyní. Na tom, zda učiní správné rozhodnutí a bude na něm lpět, závisel samotný jeho život, jeho „duše“. Musel to učinit, jestliže chtěl zachovat své vztahy neporušené.

12. Proč je nyní moudré, abychom — podobně jako Báruch — přestali hledat pro sebe v tomto světě jakékoli „velké věci“?

¹² My jsme dnes informovaní lidé a naše situace se podobá kritické situaci, v níž byl Báruch. Je tomu tak obzvláště od roku 1914, protože od té doby svědkové Jehovovi káží, že křesťanstvo, novodobý protiobraz nevěrného Jeruzaléma, bude zničeno, a to někým větším, než byl Nabuchodonozor, totiž nyní vládnoucím nebeským králem Ježíšem Kristem. Proto by bylo velmi nemoudré, kdyby ten, kdo je ve smluvním vztahu k Bohu, hledal v tak kritické době, jaká je dnes, pro sebe v tomto rozpadávajícím se systému nějaké „velké věci“. Bylo by z toho patrné, že si neuvědomujeme, že žijeme v „čase konce“. Projevovali bychom tím nedostatek víry a důvěry, že poselství o zkáze tohoto starého systému věcí, jež oznamuje Jeremiášova třída, je správné a aktuální. Život člověka, jeho „duše“, je nyní v sázce. Jehova se nyní chystá vykonat své dílo strhávání a vykořeňování, a to prostřednictvím někoho mocnějšího než byl Nabuchodonozor, prostřednictvím Ježíše Krista. Chceme snad, aby nad námi byl vykonán rozsudek společně s novodobým protiobrazem odpadlého Jeruzaléma, s křesťanstvem? Jestliže ne, musíme se rozhodnout, dokud je ještě čas, že učiníme to, co měl podle Jehovových slov učinit Jeremiášův tajemník Báruch, že totiž přestaneme hledat „velké věci“ v tomto světě.

13. Na čem se nyní máme podílet spolu s Jeremiášovou třídou?

¹³ Žijme jako jednotlivci v souladu s poselstvím, které oznamuje Jeremiášova třída. Odkládejme sobeckou ctižádost a nevěnujme svou náklonnost pomíjivým věcem tohoto odsouzeného systému věcí. Je přitom zapotřebí, abychom odvážně společně s Jeremiášovou třídou oznamovali varování před Jehovovým nadcházejícím ‚dnem pomsty‘. Nyní nesmíme mít rozdělené srdce. — Iz. 61:1, 2.

14, 15. a) Co měl mít Jeremiáš jako „kořist“ odměnou za poslušnost? b) Dopadlo to tak?.

¹⁴ Jaká je za to odměna? Je vyjádřena slovy, která měl Jeremiáš říci Báruchovi: „ ‚Neboť hle, já přivádím neštěstí na všechno tělo,‘ je Jehovův výrok, ‚a dám ti tvou duši jako kořist na všech místech, kam snad půjdeš.‘ “ — Jer. 45:5b.

¹⁵ S Báruchem to opravdu tak dopadlo. To dokazuje, že se bez zbytečného váhání skutečně rozhodl správně. Potvrzení o tom máme v jedné z předcházejících kapitol, u Jeremiáše 43:5–7, kde se dovídáme, co se stalo po zničení Jeruzaléma v roce 607 př. n. l. Čteme o tom, že bojácní Židé, kteří přežili, se dali na útěk z judské země do Egypta a vzali s sebou „proroka Jeremiáše a Bárucha, syna Neriášova. Nakonec přišli do egyptské země, protože neuposlechli Jehovova hlasu; a postupně přišli až do Tachpanches,“ v severním Egyptě. Ale i potom Jeremiáš dále prorokoval těmto neposlušným Židům. — Jer. 43:8 až 44:30.

16. Jestliže se Báruch dožil doby, kdy babylónský král porazil Egypt, co mohl očekávat od tohoto dobyvatele?

¹⁶ Tito svévolní Židé neunikli nadvládě babylónské světové říše na dlouho, protože časem Nabuchodonozor připojil Egypt k území své říše. Jestliže se Jeremiáš s Báruchem dožili tohoto zásahu ze strany Babylóna, nestali se obětí Nabuchodonozorova hněvu. Nabuchodonozor na ně vzpomínal laskavě. Báruch měl dále vlastnit svou „duši“ jako kořist, čímž by se prokázala pravdivost Jehovova slibu u Jeremiáše 45:5. Pak mohl plně ocenit, jak to bylo moudré a správné, že kdysi přestal v nevhodný čas hledat pro sebe „velké věci“.

17. Jaký užitek můžeme vytěžit z příkladu, který nám dal Báruch svým poslušným jednáním?

¹⁷ Můžeme dnes mít skutečně užitek z toho, že se Báruch poslušně podřídil Jehovově usměrňující radě? Jistě. Bez ohledu na to, jak úzce jsme spojeni s Jeremiášovou třídou, jednáme způsobem, který Bůh schvaluje, jestliže v těchto posledních dnech křesťanstva neusilujeme pro sebe o „velké věci“. Naše „duše“, náš osobní život, má daleko větší cenu než „velké věci“, které jsou odsouzeny k zániku spolu s tímto zlým světem, přičemž každému zůstane jen pouhá jeho „duše“. Být potom naživu jako „duše“ s božským schválením bude nekonečně cennější, než kdybychom na chvíli užívali jakýchkoli pomíjivých věcí křesťanstva a celého organizovaného náboženství.

VYVARUJME SE PROKLETÍ ZA TO, ŽE BYCHOM NEPOUŽÍVALI „MEČE“

18, 19. Proč Jehovův „den pomsty“ neskončil katastrofou, která přišla na Judu a Jeruzalém?

¹⁸ Báruch a Jeremiáš byli zarmouceni nad zkázou Jeruzaléma a nad tím, že byla vylidněna země. Ale sousední pohanské národy, jež žily kolem, se nesmírně radovaly z tohoto neštěstí, jež postihlo Jehovův smluvní lid. (Žalm 83:6–8; 83:7–9, „KB“; 137:7) Egypt se nad tím ovšem vůbec neradoval, protože měl Judu a Jeruzalém rád jako poddané a spojence. Území judského království kromě toho sloužilo jako nárazník mezi Egyptem a hrozící světovou velmocí, Babylónem. A přece si Egypt učinil hanebnou pověst v souvislosti s Judou a jejím hlavním městem Jeruzalémem, kde kdysi na „Jehovově trůně“ seděli králové z Davidova královského rodu. Jehova neponechal bez povšimnutí hanebnou nenávist, kterou národy projevovaly jeho smluvnímu lidu; bylo s tím totiž spojeno jeho uctívání.

¹⁹ Jehovův „den pomsty“ tedy neskončil, když použil babylónského krále k rozvrácení judského království. Pohár národního neštěstí, který byl přiložen ke rtům Judy a Jeruzaléma, měl být podán dále těmto zlovolným národům, které měly být rozvráceny pro svou nenávist k Jehovovi.

20. a) Jak měl Jeremiáš podle Jehovovy inspirace jednat vůči těmto zlovolným národům? b) Vzhledem ke komu byl vysloven výrok u Jeremiáše 48:10? Zasloužili si takové prokletí?

²⁰ Jehova proto inspiroval Jeremiáše, aby doplnil své prorokování předpovědí, že budou násilně rozvráceny takové zkažené národy, jako byl Egypt, Filištínští, Moáb, Ammon, Edom, Cedar a dokonce i Elam. (Jer. 46:1 až 49:39; 25:15–33) Jehova měl v úmyslu použít Babylóňany pod vládou krále Nabuchodonozora, aby se rozmáchli „mečem“ k vykonání rozsudku proti národům, které vzdorovaly pravému Bohu. Inspiroval proto Jeremiáše, aby o těchto výkonných silách řekl: „Ať je prokletý ten, kdo vykonává poslání od Jehovy nedbale! Ať je prokletý ten, kdo zdržuje svůj meč od krve!“ (Jer. 48:10) Babylóňané ani jejich král Nabuchodonozor nevykonali své „poslání“ od Boha nedbale, a nevztahovalo se na ně toto prokletí.

21. a) Byli Jeremiáš a Báruch „prokleti“ za to, že nepoužívali kovový „meč“? b) Budou snad odstraňovat křesťanstvo Jehovovi svědkové, nebo kdo to učiní?

²¹ Co však my dnes? Mohlo by se na nás vztahovat takové prokletí, kdybychom vykonávali své poslání nedbale, kdybychom byli zdrženliví, pokud jde o „meč“? Víme ovšem, že Jeremiáš ani Báruch netasili proti těmto nepřátelským národům nějaký kovový meč. To nebylo jejich posláním. Takové poslání bylo dáno Babylóňanům pod vedením jejich císaře Nabuchodonozora, který byl právě dosazen na trůn. Dnešní Jeremiášova třída, jako Jehovovi svědkové, nepozdvihne násilně ruku proti křesťanstvu, protiobrazu odpadlého Jeruzaléma, a proti jeho říši. Křesťanstva se nelítostně zbaví jeho bývalí političtí spojenci a jiné bezbožné živly, jako se národy, které přežily, rády zbavily Jeruzaléma a jeho království ve svém sousedství. — Zjev. 17:12–18.

22. Kdo nebude sdílet naděje těch, kteří rozvrátí veškeré organizované náboženství, a jaký postoj budou mít tito lidé k novým vládnoucím mocem?

²² Co však zůstane na pozemské scéně, až bude vyhlazeno křesťanstvo a všechny ostatní části světové říše falešného náboženství? Nenáboženské politické síly, které mají převzít vládu nad všemi lidskými záležitostmi! Učiní to s veškerou nadějí na úspěch a budou cítit úlevu, že jim organizované náboženství již nemá co diktovat. (Srovnej s 23. kapitolou Ezechiela.) Takové naděje odporující Bohu však nebude sdílet Jeremiášova třída a jejich bohabojní druhové, i když snad projeví relativní poddanost novým vládnoucím silám jako novým „vyšším mocem“. — Řím. 13:1, 2.

23. Co potom způsobí, že se splní zbývající část Jehovova „dne pomsty“?

²³ Jehovův „den pomsty“ bude v této době již probíhat, ale zničením organizovaného náboženství, světové říše falešného náboženství, neskončí. Musí pokračovat až do chvíle, kdy bude plná Boží „pomsta“ uvalena na všechny odpůrce Jehovovy univerzální svrchovanosti. Ti se však nejprve pokusí přinutit Jeremiášovu třídu a její věrné druhy, aby se neomezeně přizpůsobili bezbožnému systému věcí, stejně jako Jochanan a jeho následovníci vzali do vazby Jeremiáše a Bárucha a násilím je odvedli do Egypta. Nebudou však mít úspěch, a proto na tyto nekompromisní ctitele Jehovovy ze všech stran zaútočí. Jako mezinárodní hordy pod vedením Goga ze země Magog se pokusí vpadnout do duchovního ráje Jehovova ostatku a jeho nerozlučných druhů. Tak budou usilovat o absolutní vládu nad světem, čímž si zaslouží, aby proti nim vzplanula Jehovova pomsta. — Ezech. 38:1 až 39:20.

24. Kdo pak povstane k protiútoku, a zaslouží si snad „prokletí“ za nedbalost nebo zdrženlivost?

²⁴ Co potom? Zjevení 19:11–21 ukazuje, že Ježíš Kristus, dobyvatel větší než král Nabuchodonozor, vyjde s andělskými zástupy do protiútoku. Nebude se na ně vztahovat prokletí za to, že by své poslání od Jehovy vykonávali nedbale. Nezaslouží si prokletí za to, že by zdrželi od nepřátelské krve „meč“, jímž mají vykonat rozsudek. (Jer. 48:10) Vykonají Jehovovu pomstu nad útočnými národy. Obdrží za to požehnání v podobě slavného vítězství, a Jehova bude navždy ospravedlněn.

25. Jak v té době budou muset svědkové Jehovovi napodobovat Jeremiáše, když byl odvlečen do země, proti které prorokoval?

²⁵ Od roku 1914 žijeme v „čase konce“. (Dan. 12:4) Nyní tedy musí Jeremiášova třída a jejich oddaní druhové upozorňovat svět na hrozící „meč“, na nástroj, který Jehova použije k vykonání rozsudku v nadcházejícím „velkém soužení“. (Mat. 24:21) Musí napodobovat Jeremiáše, který byl sice násilím odvlečen z judské země, ale i potom ohlašoval, že „meč“ krále Nabuchodonozora hrozí zemi, do níž byl odvlečen, do Egypta, a také filištínské zemi, Moábu, Ammonu, Edomu a jiným nepřátelským zemím. I nyní před vypuknutím „velkého soužení“ pro ně platí božské příkazy, aby ‚provolávali. . . den pomsty našeho Boha‘ proti organizovanému náboženství a všem světským národům. (Jer. 46:1 až 49:39) Jejich ‚posláním‘ je, aby dali zaznívat varovnému poselství: „Jehova má totiž den pomsty, rok odplat pro právní při ohledně Sióna.“ — Iz. 34:8.

26, 27. Která slova, jež Jehova řekl Ezechielovi jako strážci, si nyní musí vzít k srdci Jeremiášova třída?

²⁶ Nyní platí Ježíšova prorocká slova u Lukáše 21:22: „To jsou dny pro vykonání spravedlnosti, aby se splnilo všechno, co bylo napsáno.“ Nyní je načase, aby si zvláště Jeremiášova třída vzala k srdci Jehovova slova Ezechielovi, který začal prorokovat v Babylóně v roce 613 př. n. l. , sedm let předtím, než byl Jeremiáš proti své vůli odveden do Egypta:

²⁷ „ ‚Pokud jde o strážce, jestliže uvidí přicházet meč a skutečně nezatroubí na roh a lid sám nedostane vůbec žádnou výstrahu a meč přijde a odejme od nich duši: Ta má být odňata pro své vlastní provinění, ale její krev budu požadovat zpět z ruky samotného strážce.‘ A tebe, synu člověka, jsem učinil strážcem izraelského domu a z mých úst uslyšíš slovo a dáš jim ode mne výstrahu. Řeknu-li někomu zlému: ‚Zlý, ty jistě zemřeš!‘, ale ty ve skutečnosti nepromluvíš, abys varoval zlého před jeho cestou, on sám zemře jako zlý ve svém vlastním provinění, ale jeho krev budu vyžadovat z tvé vlastní ruky. Ale ty, pokud budeš skutečně varovat někoho zlého před jeho cestou, aby se od ní odvrátil, ale on se ve skutečnosti neodvrátí od své cesty, on sám zemře ve svém vlastním provinění, zatímco ty sám jistě vysvobodíš svou vlastní duši.“ — Ezech. 33:6–9; srovnej Ezechiela 9:2–10.

28. Po čem v tomto směru touží Jeremiášova třída a její druhové, ale co se může stát a co by to pro ně znamenalo?

²⁸ Dnešní Jeremiášova třída a její druhové, kteří s ní spolupracují, nechtějí takovým způsobem nést vinu krve. Mohlo by se jim to však stát. Kdyby ze strachu před člověkem nevarovali všechny lidi před „mečem“ Jehovova „dne pomsty“ a tak by nekonali své „poslání“, zasloužili by si jeho prokletí. Znamenalo by to, že nepřežijí, protože se provinili.

29. Co si musí nyní vybrat ti, kteří hledají život, chtějí-li se vyhnout cestě, po níž půjdou nedbalí lidé po zničení organizovaného náboženství?

²⁹ Až v rychle se blížícím „velkém soužení“ „meč“ božské pomsty smete celé organizované náboženství, budou se lidé, kteří nedbali na Jehovova „strážce“, na Jeremiášovu třídu, snažit najít útočiště u odsouzených politických živlů — což povede k jejich jistému zničení ve „válce velikého dne Boha, Všemohoucího“ v Armageddonu. (Zjev. 16:14, 16) Kdo s nimi nechce jít touto cestou, musí si vybrat správnou cestu nyní, dokud je tato správná cesta otevřena. Lidé, kteří hledají život, nebudou na ní nikdy muset změnit svůj směr. (Závěrečný článek z této série o Jeremiášově proroctví bude uveřejněn později.)

Žalmy

Kniha Žalmů — léčivý prostředek pro srdce

KNIHA Žalmů byla pro starověký hebrejský národ knihou poezie a písní. Její lyrika byla zhudebněna a používána při uctívání Jehovy v jeruzalémském chrámu a tyto písně také na prvním místě zaznívaly v domovech a srdcích jednotlivých Izraelitů. Tato poezie nebyla založena na rýmování slov ani na rytmickém uspořádání veršů. Často je zde paralela myšlenková, někdy myšlenek shodných, někdy protikladných. Tak může čtenář myslí i duchem plynule sledovat myšlenku, což vede k daleko lepšímu pochopení a podnítí jej to k jednání. Pravdy, jež jsou zde vyjádřeny, se zdůrazňují opakováním a variacemi, a tak vyniknou plněji a jasněji. Z tisíců příkladů si uveďme těchto několik veršů pro znázornění:

„Jehovův zákon je dokonalý, přivádí duši zpět.

Jehovovo napomenutí je spolehlivé, činí nezkušeného moudrým.“ — Žalm 19:7; 19:8, „KB“.

„Zlý člověk si vypůjčuje a nesplácí,

ale spravedlivý projevuje přízeň a dává dary.“ — Žalm 37:21.

„Kdybych snad chodil uprostřed tísně, ty mne zachováš naživu.

Pro hněv mých nepřátel vztáhneš ruku

a tvá pravice mne zachrání.“ — Žalm 138:7.

Žalmy jsou zaměřeny k srdci. Jejich vliv je tak pronikavý proto, že prostřednictvím žalmů Bůh odhaluje lidské srdce a dotýká se každého citu a všeho, čím je zkoušeno. Láska, radost, nadšení, chvála, zármutek, sklíčenost, pokání, naděje — čtenář se může v tom všem vidět. Sklíčenost, jež doprovází nemoc, rozhořčené nepřátelství