služebním roce svědkové Jehovovi s radostí viděli, jak se 113 672 nových osob dalo pokřtít. Jak šťastní jsou tito lidé, že mohou také mluvit Jehovovo slovo! To je práce, kterou nám Bůh dnes dává. Všichni, kteří se oddali Jehovovi, mají mít v srdci přání pilně se účastnit tohoto díla, protože to je jejich úkol. (1. Kor. 9:16) Podněcuje tě tvé srdce k tomu, abys směle mluvil Jehovovo slovo? Poměry na světě se dále zhoršují a my bychom měli být rozhodnuti dále ohlašovat dobré poselství o království, dokud tato práce nebude skončena. Když vzrůstá odpor, nedáme se odradit. Pamatujeme na to, že Ježíš nejen začal práci, kterou mu Jehova uložil, ale také ji skončil. (Jan 17:4) Připravil nás na to, abychom čelili nenávisti světa. Buďme jako on a jako apoštolové a jiní křesťané v prvním století. V plné víře hledejme Jehovovu pomoc, když děláme to, co podle jeho vůle máme dělat. Kéž stále vyjadřujeme společnou modlitbu: „A nyní, Jehovo, . . . dej, ať tvoji otroci stále mluví tvé slovo se vší smělostí.“ — Sk. 4:29.

Zprávy a jejich hlubší význam

Žádný vývoj v těle matky

● V jedné době se evolucionisté přikláněli k tzv. „teorii opakování“. Tato teorie tvrdila, že dítě v mateřském lůně prochází celou vývojovou historií lidstva. Ačkoli byla tato teorie odmítnuta většinou evolucionistů, pokračující pochybnosti o její platnosti mohou být dále rozptýleny vyvinutím nových předporodních přístrojů, jako je ultrazvukový snímač nebo miniaturní mikroskop, které se vkládají do dělohy k zachycení vývinu dítěte. To, jak uvádí „United Press International“, „překonalo mnohé mýty o lidském vývoji“.

Tisková agentura napsala: „Vyšetřovací metody jako fetoskopie a ultrazvukové snímače, které umožňují reprodukovat tvar nenarozeného plodu, ukázaly, že člověk neprochází úplnou evolucí života od primitivního jednobuněčného organismu přes vodní tvory podobné rybě až k člověku. . . Každý stupeň ve vývoji plodu je specificky lidský.“

„Anglikánská pomatenost“

● Když biskup v Torontě vysvětloval nedávné rozhodnutí anglikánských biskupů v Kanadě ordinovat za kněze přijaté homosexuály, prohlásil, že „jsme se realisticky postavili ke skutečnosti, že během celých dějin církve stáli v úřadě lidé s homosexuálním zaměřením“. Biskupové však ve svém rozhodnutí prohlásili, že noví homosexuální kněží, aby mohli být ordinováni, musí slíbit, „že se budou zdržovat sexuálních činů s osobami stejného pohlaví“.

„To je povedené!“ poznamenal torontský „Sun“ v článku „Anglikánská pomatenost“. „A jak vůbec biskupové zamýšlejí poznat, že se podle toho někdo řídí?. . . Není divu, že církev ztratila podporu mas. Homosexualita je ‚skutečností‘, jak zdůrazňuje církev. Ale tou je i krvesmilstvo, zneužívání dětí, zvířeckost. Má náboženství jít tak daleko, aby projevovalo velkorysost a uznalost tím, že povolává za služebníky ty, kteří trpí zvláštními posedlostmi, vášněmi, úchylkami? Anglikánská církev si to zřejmě myslí. Šílenství. . .“