čtenáři by mohly defilovat další případy pálení Biblí, ale to všechno vyvolává určitou otázku.

¹⁴ Proč se zdá, že Bible je v rukou svědků Jehovových nebezpečným nástrojem, takže i v zemích, které si říkají křesťanské, může být Bible tak neprávem konfiskována a ničena? Děje se to proto, že nacionalisté se na svědky Jehovovy dívají tak, jako se král Joakim díval na Jeremiáše a Barucha — jako by byli pro stát podvratným politickým nebezpečím, jako by stáli v cestě obranným opatřením národa? Náboženští vůdci křesťanstva by si přáli, aby tomu politické a jiné státní složky věřily! Ale skutečný důvod, proč vládní úředníci a náboženští duchovní chtějí zabránit svědkům Jehovovým v křesťanské činnosti, je: Svědkové Jehovovi slouží témuž Bohu, jemuž sloužil Jeremiáš a Baruch, a z Hebrejských písem získávají podobné poselství, jaké měl prorok Jeremiáš. Potom jako Jeremiáš poslouchají Jehovův příkaz vyjádřený v těchto inspirovaných Písmech a ohlašují jeho poselství proti nynějšímu zlému systému věcí, včetně křesťanstva a všech světských složek, s nimiž křesťanstvo zachovává intimní styk, aby získalo jejich aktivní podporu. Proto tedy: Pryč se svědky Jehovovými, kteří křesťanstvo odhalují!

15, 16. a) Na jakých příkladech ze sedmého století př. n. l. můžeme ukázat, zda se všichni podřízení úředníci ztotožňují s pronásledováním svědků Jehovových? b) Co učinil Jehova pro své služebníky?

¹⁵ Stejně jako v minulosti existuje i nyní malý počet nižších vládních úředníků, kteří v tomto hanebném pronásledování svědků Jehovových nepostupují shodně se svými nadřízenými. Ze smyslu pro právo a z úcty k Bohu, jehož svědky jsou tito pronásledovaní křesťané, protestují — ale marně. Je tomu stejně tak jako v onom vynikajícím případě v sedmém století př. n. l. „Elnatan, Delaiáš a Gemariáš dokonce naléhavě prosili krále, aby svitek nepálil, ale on jim nenaslouchal. Nato přikázal král Jerachmeelovi, synu královu, Seraiášovi, synu Azrielovu, a Selemiášovi, synu Abdeelovu, aby se zmocnili tajemníka Barucha a proroka Jeremiáše. Ale Jehova je ukrýval.“ — Jer. 36:25, 26.

¹⁶ Král Joakim neposlal svého královského dědice Joachina, ale svého „syna“ Jerachmeela spolu s dvěma jinými úředníky, aby pronásledovali Jeremiáše a jeho tajemníka. Král měl zřejmě špatný úmysl. Ale Jehova nepřipustil, aby se zjistilo, kde se ukryli, ať již to bylo v Jeruzalémě nebo v blízkém Anatot nebo někde jinde. Hned na začátku své prorocké dráhy dostal Jeremiáš od Jehovy ujištění: „ ‚Jistě budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě, neboť „jsem s tebou,“ je Jehovův výrok, „abych tě osvobodil.“ ‘ “ — Jer. 1:19.

17, 18. a) Jak dalece podle dřívějšího proroctví Izaiáše (40:8) měl mít Joakim úspěch v tom, že spálil Bibli? b) Co měl Jeremiáš podle příkazu napsat na jiný svitek proti Joakimovi?

¹⁷ Sto let před Jeremiášem napsal prorok Izaiáš: „Pokud jde o slovo našeho Boha, to bude trvat po neurčitý čas.“ (Iz. 40:8; 1. Petra 1:25) Když tedy král Joakim spálil rukopis Jeremiášova svitku, muselo se jeho jednání minout svého cíle, protože se o to postaral Bůh. Přál si, abychom dnes, o dvě a půl tisíciletí později, měli celé Jeremiášovo proroctví. Jak to bylo možné? Vypráví nám o tom Jeremiáš v době, kdy Jehova ukrýval jej i Barucha.

¹⁸ „A když král spálil svitek se slovy, která Baruch napsal z Jeremiášových úst, přicházelo k Jeremiášovi dále Jehovovo slovo: ‚Vezmi si opět svitek, jiný svitek, a napiš na něj všechna první slova, která byla na prvním svitku, který judský král Joakim spálil. A budeš mluvit proti judskému králi Joakimovi: „Tak řekl Jehova: ‚Ty sám jsi spálil tento svitek a řekl jsi: „Proč jsi na něj psal: ‚Babylónský král zcela jistě přijde a opravdu zničí tuto zemi a způsobí, že v ní nebude člověk ani zvíře‘?“ Proto tak řekl Jehova proti judskému králi Joakimovi: „Nebude mít žádného, kdo by seděl na Davidově trůnu, a jeho vlastní mrtvé tělo se stane něčím, co bude vyhozeno do denního horka a do nočního mrazu. A já chci volat jej a jeho potomky a jeho služebníky k odpovědnosti za jejich provinění a chci na ně a na obyvatele Jeruzaléma a na judské muže přivést všechno neštěstí, které jsem proti nim vyjádřil, a oni nenaslouchali.“ ‘ “ ‘ “ — Jer. 36:27–31.

19. Práce jakého druhu čekala Jeremiáše a Barucha, když chtěli uposlechnout Boží příkaz, a jak rozsáhlý byl náhradní rukopis?

¹⁹ Poslouchat Boží příkazy znamenalo pro proroka a jeho tajemníka podzemní práci. Poslouchal však Jeremiáš? „A Jeremiáš vzal jiný svitek a potom jej dal tajemníku Baruchovi, synu Neriášovu, který na něj začal psát z Jeremiášových úst všechna slova knihy, kterou judský král Joakim spálil v ohni; a mnohá další slova podobná oněm byla k nim přidána.“ — Jer. 36:32.

20. Jaký měl Joakim po své smrti pohřeb, a měl jeho syn Joachin nějaké syny, kteří by dosedli na jeruzalémský trůn?

²⁰ Stalo se, že Joakim utrpěl potupnou smrt a nebyl pohřben v hrobkách jeruzalémských králů, jako by nebyl pohřben osel. (Jer. 22:18, 19) Jeho syn Joachin (neboli Koniáš) panoval v Jeruzalémě pouze tři měsíce a 10 dnů, pak se vzdal Babylóňanům a byl odveden do Babylóna, odkud se nevrátil. (Jer. 22:24–30; 37:1) Když bylo město Jeruzalém obnoveno, až do jeho zničení Římany v roce 70 n. l. nedosedl na královský trůn v Jeruzalémě žádný potomek Joachina, syna judského krále Joakima. Jeremiášova prorocká slova napsaná, když byl v podzemí, se s naprostou jistotou splnila!

21. Co dnes činí svědkové Jehovovi, když jsou zahnáni do podzemí, a jaké účinky má pálení Biblí v dnešní době?

²¹ V dnešní době byli svědkové Jehovovi v mnoha zemích zahnáni do podzemí. Co činí, když jsou jim jejich Bible zabaveny a páleny? Prostě si pořídí sami další Bible nebo získají a používají jiné biblické překlady. Je-li to nutné, i v podzemí stále ohlašují poselství záhuby proti světu, který vzdoruje Bohu, poselství podobné tomu, které ohlašoval Jeremiáš. Pálení Biblí, jímž mají být umlčeni dnešní svědkové Jehovovi, nemá úspěch. Nedají se tím zastrašit a nepřestávají rozšiřovat biblickou literaturu; také tím není možné zabránit naprostému splnění Jehovova slova v nadcházející ohnivé době. Tehdy se prostě ukáže, že odpůrci si zaslouží věčnou záhubu.

Sloužit „Králi národů“ a přežít

1. Soudíme-li podle vzoru, který dal král Joakim a jeho nástupce, jeho bratr Sedechiáš, změní dnešní světští vládci svůj způsob jednání v důsledku toho, co říká Jeremiášova třída?

CO kdyby snad světští vladaři, zvláště v křesťanstvu, uznali, že existuje novodobá Jeremiášova třída? Co kdyby pro ni poslali, aby zjistili, co říká Jehovovo prorocké slovo o jejich osudu? Znamenalo by to, že chtějí změnit svůj způsob jednání a že chtějí jednat tak, aby přežili předpověděné „velké soužení“, jež postihne tento svět? NE! Nejednali by tak, soudíme-li podle příkladu posledního judského krále v Jeruzalémě, totiž Sedechiáše, bratra krále Joakima. Král Joakim přinutil Jeremiáše a jeho tajemníka Barucha, aby se uchýlili