‚Děkujeme vám, že jste nám otevřeli oči‘

V NÁDHERNÝCH údolích jižní Francie žila ve dvanáctém století náboženská skupina, které se říkalo valdenští.a Tito upřímní lidé, kteří hledali pravdu, věřili, že Bible je Boží slovo, a snažili se žít podle jejích zásad. Protože však kázali druhým, co se dověděli z Písma, byli stíháni jako kacíři. Mnozí z nich unikli pronásledování tím, že uprchli do jiných zemí, a někteří našli útočiště v severní Itálii, kde společenství valdenských přežilo až dodnes. Během doby však bylo opuštěno mnoho biblických nauk a zvyků, které pěstovali valdenští v rané době.

Nyní již po nějaký čas určitý počet valdenských v severní Itálii studuje Bibli se svědky Jehovovými. Nedávno došel do kanceláře odbočky Společnosti Strážná věž v Itálii dopis od nich. Psali v něm:

„Všichni víme o pronásledování, které po mnoho staletí trpěli [raní valdenští]. Ale mnozí nevědí, že se tito lidé v dnešní době vrátili zpět k pohanským zvykům a již se nedrží Bible.

Nyní je lze poznat jen podle jejich symbolu (hugenotského kříže) připevněného k malému řetízku, který umísťují na viditelném místě za ochranným sklem svých automobilů nebo zavěšují na lahvičky s jalovcem či na jiné suvenýry.

Děkujeme vám, sestry a bratři, kteří jste svědky Jehovovými, za to, že nám věnujete hodiny svého času, otvíráte nám oči a pomáháte nám, aby do naši nepoddajné mysli vnikla pravda. . . Čas, který nám věnujete, má velikou cenu, daleko větší než je cena peněz. Vaše nesobecká láska (pravá a neokázalá láska) k bližnímu je důkazem, že jste těmi učedníky, které Ježíš popisuje u Jana 13:35 a Matouše 24:45. Z průzkumu, který jsme učinili, vyplynulo, že v minulé době valdenští užívali Boží jméno, Jehova. . . Ale dnes toto jméno kategoricky odmítají, ačkoli ve Skutcích 15:14 je řečeno, že Bůh shromáždí z národů ‚lid pro své jméno‘. Vidíme, že dnes je možné tento lid ztotožnit se svědky Jehovovými, protože to jsou jediní lidé, kteří nesou Jméno. (Iz. 43:10–12) ‚Půjdeme s vámi, protože jsme slyšeli, že Bůh je s vámi.‘ (Zachariáš 8:23)“

Boží jméno v „Novém zákoně“

VĚTŠINA překladů „Nového zákona“ nepoužívá žádného odlišujícího jména pro všemohoucího Boha. Proč ne? Je to snad proto, že by se překladatelé svědomitě řídili řeckým textem? V mnoha případech to zřejmě není jejich hlavní zájem, protože nepoužívají jména Jehova ani ve „Starém zákoně“. A přece v původní hebrejštině byla nejen slova označující Pána a Boha, ale také se zde téměř 7 000krát vyskytuje vlastní Boží jméno.

Někteří překladatelé si však uvědomili, že božské jméno patří do „Nového zákona“, přinejmenším proto, že obsahuje přímé citáty z Hebrejských písem, kde se tohoto jména používá. Je proto zajímavé, že v němčině je nejméně pět překladů „Nového zákona“, které obsahují božské jméno.

Jeden z těchto překladů pochází z roku 1796 a pořídil jej Dominikus von Brentano. Používá božského jména ve svém hlavním textu dvakrát a v publikacích Strážné věže již o tom byla v minulosti zmínka. Dva další překlady užívají tohoto jména u Marka 12:29 — je to jednak překlad od Stolze, vydaný v Curychu ve Švýcarsku roku 1781, a druhý je překlad od profesora dr. Johanna Babora, který byl vydán roku 1805 ve Vídni, v Rakousku. Existuje také takzvaná Bonnská bible, kterou přeložil profesor D. P. Dausch a vydal ji roku 1932 v Bonnu, v Německu. Užívá jména „Jahve“ u Lukáše 20:37.

Jiný německý překlad užívá jména Jehova v „Novém zákoně“ desetkrát. Je to dvousvazkový překlad „Nový zákon Svatých písem“, který vyšel v roce 1789 a 1790 v Mnichově, v Německu. Ačkoli není uvedeno jméno jeho překladatele, kniha „Bible v Německu“ (něm.) na str. 281 říká: „Překlad od [Sebastiána] Mutschelleho. Narodil se 18. ledna 1749

Boží slovo je živé

Bůh si přeje, aby jeho jméno bylo známé

UVĚDOMIL sis, že Bůh má jméno? Když se Ježíš modlí se svými učedníky, říká Bohu: „Oznámil jsem jim tvé jméno a oznámím je.“ (Jan 17:26) Neměli bychom být překvapeni tím, že Bůh má jméno. Každý má jméno, i Boží Syn, Ježíš. — Luk. 1:30–32.

Lidé jsou rádi, když je druzí nazývají jejich jménem. A Bůh si také přeje, aby lidé znali jeho jméno. Proto inspiroval biblického pisatele žalmů, aby napsal: „Aby lidé věděli, že ty, jehož jméno je Jehova, ty sám jsi nejvyšší nad celou zemí.“ (Žalm 83:18; 83:19, „KB“) Důležitost svého jména ukázal Bůh již dávno předtím muži, který se jmenoval Mojžíš.

Jednoho dne, když Mojžíš pracoval jako pastýř v madiánské zemi a pečoval o ovce, spatřil úžasnou věc. Byl to trnitý keř, který hořel, ale neshořel. Když Mojžíš přišel blíže, aby se na to lépe podíval, z místa uprostřed ohnivého křoví se ozval hlas, který zvolal: „Mojžíši! Mojžíši!“

To mluvil Bůh. Přál si, aby Mojžíš šel k faraónovi, egyptskému králi, a aby vyvedl Boží lid z Egypta. Ale Mojžíš řekl Bohu: „Dejme tomu, že nyní přijdu k synům Izraele a řeknu jim: ‚Bůh vašich předků poslal mne k vám‘, a oni mi řeknou: ‚Jaké je jeho jméno?‘, co jim řeknu?“ Bůh řekl Mojžíšovi, že jim má oznámit: „Jehova, Bůh vašich předků. . . poslal mě k vám.“ — 2. Mojž. 3:1–15.

Když však Mojžíš odešel do Egypta, aby mluvil s faraónem, Egypťané si mysleli, že Jehova je jen nějaký malý bůh synů Izraele. Nevěřili, že to je Bůh celé Země. (2. Mojž. 5:2) Jehova tedy přiměl Mojžíše, aby řekl faraónovi, že Bůh se chystá dát své jméno ‚oznamovat po celé zemi‘. (2. Mojžíšova 9:16) Víš, jak to Jehova tehdy učinil?

Jehova Bůh vyzval Mojžíše, aby vyvedl Izraelity z Egypta, ale Egypťané je začali honit. Když přišli k Rudému moři, zdálo se, že nemají kam uniknout před Egypťany, kteří je pronásledovali. Tehdy Jehova řekl Mojžíšovi, aby vztáhl svou hůl nad vody, a vody se rozdělily, a prchající Izraelité mohli projít po suché zemi. Potom Jehova řekl Mojžíšovi, aby opět vztáhl svou hůl, a vody se nahrnuly na Egypťany, a ti se všichni utopili. Zpráva o této události se roznesla široko daleko, takže se lidé všude dověděli o Božím jménu. — 2. Mojž. 14:21–31; Jozue 2:9–11.

A co dnes? Přeje si Bůh stále, aby bylo jeho jméno oznamováno po celém světě? Ano, přeje si to. A je velice důležité, aby se dnes lidé dověděli o Jehovovi a aby mu sloužili. Jinak se jim stane to, co se stalo tvrdohlavým Egypťanům, kteří nechtěli poznat Jehovu. Utrpí zničení „při zjevení Pána Ježíše z nebe. . . [až] uvede pomstu na ty, kteří neznají Boha“. — 2. Tes. 1:7–9.