byl v trápení, a uviděl v dálce Abraháma a Lazara u něho na místě u prsou. Zvolal tedy a řekl: ‚Otče Abraháme, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, aby si namočil špičku prstu ve vodě a zchladil mi jazyk, protože jsem v úzkostech v tomto planoucím ohni.‘ “ — Luk. 16:19–24.

Jak vidíš, Ježíš neřekl nic o tom, že by boháč žil nějakým hanebným životem, takže by si zasloužil ohnivý trest; jeho chybou bylo, že nesytil chudé. Ježíš také neřekl nic o tom, že by Lazar dělal dobré věci, věci, jimiž by si zřejmě zasloužil, aby se dostal do nebe, což je podle některých církví význam slov, že byl přijat do Abrahámovy náruče. Ostatně Abrahám byl mrtev a v hrobě, stejně jako David, takže andělé nemohli doslova odnést Lazara do jeho náruče. (Sk. 2:29, 34; Jan 3:13) A kdyby byl boháč ve skutečném pekle, nemohl by mu Lazar nijak prospět pouhou kapkou vody!

Koho tedy znázorňoval boháč a koho Lazar? Co bylo zobrazeno jejich smrtí? Boháč znázorňoval náboženské vůdce, kteří byli důležití ve svých vlastních očích a nesytili duchovně lid. Lazar znázorňoval prostý lid, který přijal Ježíše Krista. Jejich smrt zobrazila změnu jejich stavu.

K této změně neboli smrti, pokud jde o dřívější stav boháče a Lazara, došlo, když Ježíš duchovně nasytil zanedbávaný lid podobný Lazarovi. Tak se dostali do přízně většího Abraháma, Jehovy Boha. Židovští náboženští vůdci, kteří se cítili důležití, současně „zemřeli“, pokud jde o Boží přízeň, a začali být trápeni učením Krista a jeho následovníků. Když je například Štěpán veřejně obvinil, „cítili bodnutí u srdce a skřípali na něj zuby. . . a zacpali si uši“. — Cítili trápení. Sk. 7:51–57.

Ježíšův příběh tedy neučí o posmrtném trápení v ohnivém pekle, ale popisuje změnu stavu, k níž došlo mezi dvěma třídami lidí na základě jeho učení.

Živá obrazná řeč Bible

UMÍŠ si představit život beze slov? Slova nám nejen sdělují skutečnosti, ale také poutají naši pozornost, podněcují naše city a rozněcují naši představivost. Slova změnila průběh dějin.

Nikde to není tak patrné jako v případě Bible — ta je nejpůsobivějším příkladem psaného slova v dějinách. Proč je tak účinná? Protože je to psané slovo Boží, a také proto, že předkládá Boží myšlenky živým způsobem. A to je částečně způsobeno tím, že užívá živé obrazné řeči.

„Jako strom“

Nejjednodušší řečnický obraz je přirovnání. Je sice jednoduché, ale velmi účinné. Co je to přirovnání? Když řekneme, že je nějaký muž „silný jako býk“ nebo že je „tvrdohlavý jako mezek“, užíváme přirovnání. Slovem „jako“ srovnáváme dvě věci, které jsou ve skutečnosti úplně odlišné, ale mají nějakou společnou význačnou vlastnost, například sílu nebo tvrdohlavost.

Bible nám například říká, že muž, který miluje Jehovův zákon, je jako strom. V čem? „Jistě bude jako strom zasazený při vodních tocích, který dává své ovoce ve svém období a jehož listí neusychá, a všechno, co udělá, se podaří.“ (Žalm 1:3) Pravda je, že se člověk od stromu velice liší. Ale bujný strom zasazený u bohatého zdroje vody velice silně připomínal žalmistovi duchovní blahobyt muže, jehož „potěšení je v Jehovově zákoně“. — Žalm 1:2.

„Sůl země“

Metafory se příliš neliší od přirovnání. Také je v nich zdůrazněna podobnost mezi dvěma velmi odlišnými věcmi. Přirovnání užívá slova „jako“, zatímco metafora mluví tak, jako by jedna věc byla druhou věcí.

Ježíš užil metafory, když řekl svým učedníkům: „Vy jste sůl země.“ (Mat. 5:13) Ne, učedníci doslova nebyli solí. Ale sůl je ochranný prostředek, a učedníci měli poselství, které zachová mnoha lidem život. Výrokem „vy jste sůl“ (metaforou) se Ježíš vyjádřil daleko silněji, než kdyby byl řekl ‚vy jste jako sůl‘ (přirovnání).

Metafory jsou v Bibli velice běžné. Některé další příklady můžeme pozorovat v těchto Ježíšových slovech: „Já jsem dveře“, „vy jste světlo světa. . . Tak ať září vaše světlo.“ — Jan 10:7–9, 11; Mat. 5:14–16.

„Ani vlas z vaší hlavy“

Dalším řečnickým obrazem je hyperbola. Je to nadsázka, která je tak zřejmá, že vytváří nezapomenutelný obraz. Když matka řekne dítěti: „Už jsem ti miliónkrát řekla, abys to nedělal!“, užívá hyperboly.

Ježíš použil úžasné hyperboly, když varoval: „Proč se. . . díváš na stéblo v oku svého bratra, ale nevšímáš si trámu ve svém oku?“ (Mat. 7:3) Nezačneš při čtení těchto slov instinktivně mrkat? Jak silným způsobem nám to říká, abychom nekritizovali malé chyby druhých, když sami máme tolik svých vlastních velkých chyb! A co farizeové, kteří ‚cedí komára, ale polykají velblouda‘? — Mat. 23:24.

Také si vzpomeň na to, jak nezapomenutelně popsal Ježíš způsob, jímž bude Jehova bdít nad svými služebníky: „Ani vlas z vaší hlavy rozhodně nepomine.“ (Luk. 21:18) Ne, vlasy křesťanů nejsou nijak nedotknutelné. Ale tímto hyperbolickým vyjádřením řekl Ježíš nad jakoukoli pochybnost, že jeho následovníci budou chráněni, ačkoli budou „předmětem nenávisti všech lidí“. — Luk. 21:17.

„Smrt vládla jako král“

Personifikace je další řečnický obraz. Používáme ji, když mluvíme o něčem neživém, jako by to bylo živé. Bible nám například říká: „Smrt. . . vládla jako král od Adama až do Mojžíše“; „zármutek a vzdychání uteče“; „pravá moudrost stále hlasitě volá přímo na ulici“. (Řím. 5:14; Iz. 35:10; Přísl. 1:20) Smrt, zármutek, vzdychání a moudrost nemohou skutečně vládnout, utéci nebo hlasitě volat. Bible však mluví tak, jako by to bylo možné, a tím vyvolává živé představy, které je možné snadno vidět před očima a pamatovat si je.

Nesprávně pochopená obrazná řeč

Tyto a mnohé jiné řečnické obrazy působí, že Bible je živá. Její myšlenky jako by tím z jejích stránek přímo vystupovaly. Může však vzniknout problém. Nerozeznáme-li, kdy je užito obrazné řeči, může to vést k nesprávnému porozumění.

Postřehneš například obraznou řeč v Ježíšových slovech „Nebe a země pominou, ale má slova rozhodně nepominou“? (Mat. 24:35) Mnozí v tom obraznou řeč nevidí. Podle jejich názoru zde Ježíš naznačuje, že bude jednoho dne země zničena. Měli si však posluchači vytvořit tento dojem?

Sotva. Z toho, co již četli v Hebrejských písmech, věděli, že Země bude trvat navždy. (Žalm 104:5; Kaz. 1:4; Iz. 45:18) Mohli si tedy uvědomit, že zde Ježíš zdůrazňuje trvalost svých slov. Jsou-li Ježíšova slova ještě trvalejší než nebe a země — a nebe a země jsou věčné —, pak jsou jeho slova opravdu spolehlivá. I kdyby se stalo to, co je nemožné, a nebe a země by opravdu pominuly, Ježíšova slova by stále trvala. Jak působivá hyperbola to je! — Srovnej Matouše 5:18.

Obraznou řeč můžeš vidět i v těchto slovech: „Pomocník, svatý duch, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí vše a připomene vám všechno, co jsem vám říkal.“ (Jan 14:26) Podle názoru některých to znamená, že je svatý duch osobou. Tolikrát se o něm však mluví v souvislosti s jinými neosobními silami nebo věcmi, že to nemůže být pravda. (Mat. 3:11; Ef. 5:18; Sk. 6:3, 5; 13:52; 2. Kor. 6:4–8) Je zřejmé, že zde Ježíš užil řečnického obrazu, kterému říkáme personifikace.

Ano, obrazná řeč v Bibli je účinným nástrojem k vyučování a sdělování podnětů. Činí Boží slovo živým. A poskytuje dobrý příklad toho, jak lze dosáhnout působivého vyučování.

Otázky čtenářů

◼ Považují svědkové Jehovovi alkoholismus za nemoc?

Mnozí lidé mluví o závislosti na alkoholu jako o nemoci, podle široké definice tohoto slova. Jsou mezi nimi výzkumníci, lékaři a lidé, kteří pomáhají alkoholikům; mnozí z nich totiž užívají při popisování nebo definování alkoholismu výrazů jako „nemoc“ nebo „choroba“. Například „Science Digest“ z května 1984 říká:

„Alkoholismus je stále ještě nemocí, jejíž vysvětlení se zkoumá. Kdysi se považoval pouze za duševní poruchu, ale nyní panuje názor, že má také složky genetické a biochemické. . . Nedávná zjištění podporují dřívější důkazy ze Švédska, že zneužívání alkoholu často ‚putuje‘ uvnitř rodin.“ — Strana 16.

Existuje však důvod k opatrnosti, pokud jde o názor, že alkoholismus je nemoc. Někteří alkoholici i jiní lidé mívají sklon omlouvat svůj návyk na pití nebo opíjení a tvrdí, že si opravdu nemohou pomoci, protože je to nemoc. Jiní mají zřejmě pocit, že nelze říci, že by se alkoholik morálně provinil, pokud má ke svému problému biologické předpoklady nebo jeho tělo má horší biologickou reakci na alkohol.

Pro křesťany je však v první řadě důležitý Boží názor na věci. Tento názor je spravedlivý, vyrovnaný a trvalý, na rozdíl od názorů lékařů a psychologů, jež mohou být nějaký čas v módě, ale později se změní nebo jsou opuštěny. Jehovovo dokonalé slovo přímo odsuzuje opilství a vypočítává je mezi věcmi, jež mohou člověka vyloučit z Božího království. (Gal. 5:19–21) Římanům 13:12, 13 radí: „Noc je velmi pokročilá. Den se přiblížil. Svlékněme tedy skutky, které patří tmě,