Jehovovo slovo je spolehlivé!

„Já Jehova splním slovo svého služebníka.“ — Iz. 44:24–26, — „Byington“

1. Jaká budoucnost byla předpověděna v roce 1864?

CO přinese zítřek? To by lidé rádi věděli. Ale jejich předpovědi jsou tak nespolehlivé! Například: V roce 1864 předpověděl přírodovědec Alfred R. Wallace, že si lidé vytvoří takovouto ‚budoucnost pro svůj rod‘: „Každý bude . . . působit ke svému vlastnímu štěstí ve vztahu ke štěstí ostatních lidí; . . . morální schopnosti budou tak vyrovnané, že se nikdo neproviní proti stejné svobodě druhých; . . . každý člověk se dá vést těmi nejlepšími zákony; bude si hluboce vážit práv okolních lidí a bude se umět vžívat do jejich cítění.“ Ano, Wallace předpověděl, že člověk změní naši zem „v tak nádherný ráj, o jakém mohl snít jen vizionář nebo básník“!

2. Jaké otázky vznikají, když selhávají lidské předpovědi?

² Autor těchto slov zemřel pouhých devět měsíců před okamžikem, kdy na lidstvo padla temná noc první světové války. Kde jen byl ten ‚nádherný ráj‘ plný soucitných lidí? A jak je tomu dnes? Bezpochyby ‚ochladla láska mnohých‘ — i když předpovědi zněly opačně. (Mat. 24:12) Znamená to však, že bychom měli pochybovat o jakémkoli proroctví? Jehova Bůh říká o sobě, že „obrací mudrce nazpět a jejich poznání mate. Potvrzuje slovo svého služebníka.“ (Iz. 44:24–26, „EP“) Někteří lidé se však mohou zeptat: ‚Můžeme se na biblická proroctví spolehnout? Je Jehovovo slovo opravdu jisté?‘

ZKÁZA A OBNOVA

3. Co potkalo v sedmém století př. n. l. Judu a Jeruzalém v souladu s 3. Mojžíšovou 26:27–35?

³ Mnoho důkazů svědčí o tom, že se na biblické proroctví opravdu můžeme spolehnout. Na Božím starověkém lidu, Izraelitech, se například splnila proroctví o zkáze a obnově. Když věrně uctívali Jehovu, dařilo se jim dobře v zemi, kterou dostali od Boha, v zemi „oplývající mlékem a medem“. (3. Mojž. 20:24; 1. Král. 4:1, 20) Byli však předem varováni, že se tento opravdový ráj stane pustinou, přestanou-li poslouchat. (3. Mojž. 26:27–35) V roce 607 př. n. l., asi 900 let po době, kdy Mojžíš zaznamenal 3. knihu Mojžíšovu, dobyli Babylóňané Judu a Jeruzalém. Židé, kteří zůstali v zemi, uprchli zanedlouho nato do Egypta, a předpověděné zpustošení se dovršilo. — Jer. 39:8–10; 40:5; 41:2; 43:1–7.

4. a) Jaký slib dal Jehova svému lidu dlouho před zničením Jeruzaléma v roce 607 př. n. l.? b) Jak se splnil tento slib?

⁴ Ale více než sto let před zničením Jeruzaléma předpověděl Jehova, že svůj lid, který bude činit pokání, uvede zpět do jejich zpustošené vlasti a obnoví v ní rajskou nádheru. (Iz. 35:1–4) Bůh také řekl: „Já Jehova, . . . který splním slovo svého služebníka a vykonám plán svých poslů, jsem ten, který říká Jeruzalému, ‚má být obydlen‘, a judským městům, ‚mají být opět vystavěna, a jejich úhor uvedu do dřívějšího stavu‘.“ (Iz. 44:24–26, „Byington“) V roce 539 př. n. l. byl Babylón dobyt Médy a Peršany pod vedením Cyra, jak to předpověděl Izaiáš. (Iz. 44:27–45:6) V roce 537 př. n. l. vešel v platnost Cyrův výnos, který Židům dovoloval vrátit se do vlasti a obnovit chrám. V určeném čase nastala v judské zemi předpověděná proměna. (Ezd. 1:1–4; Iz. 35:5–10; Ez 36:35) Jak jisté je Jehovovo slovo!

TYRUS NEMOHL VZDOROVAT PROROCTVÍ

5. Co předpověděl Jehova prostřednictvím Ezechiela o Tyru?

⁵ Božsky inspirované proroctví se splnilo i na starověkém městu Tyru, jež bylo právem označováno jako „královna moře“. O tomto fénickém námořním přístavu prohlásil Jehova: „Jsem proti tobě, Tyre, a přivedu proti tobě mnoho národů . . . Hle, přivádím proti Tyru Nabuchodonozora, krále babylónského . . . a strhne tvé věže . . . a tvé kameny a tvé tesařské výrobky a tvůj prach dají doprostřed vody . . . A učiním tě zářivým, holým povrchem útesu. Staneš se místem, kde se budou sušit vlečné sítě.“ — Ez 26:3–14.

6. Co se ve splnění proroctví stalo se starověkým Tyrem?

⁶ Takový pád se zdál nemožný. Podle židovského historika Josefa obléhali Babylóňané Tyrus třináct let. (Josephus, „Proti Apionovi“, kniha 1, kapitola 21) Dějiny nezaznamenávají, k čemu vedlo Nabuchodonozorovo úsilí, i když Tyřané jistě ztratili mnoho majetku i životů. Pozdější Zachariášem vyhlášené proroctví ukazovalo, že Bůh zničí město úplně. (Zach. 9:3, 4) Toto proroctví se splnilo téměř po dvou stech letech. Lidé, kteří žili v blízkém ostrovním městě Tyru, měli tehdy za svými pevnými hradbami pocit bezpečí. Ale v roce 332 př. n. l. rozvrátila ostrovní město vojska Alexandra Velikého, přičemž byly trosky Tyru, který stával na pevnině, použity ke stavbě náspu, který vedl k ostrovu. Od té doby se tento umělý poloostrov zvětšil pískem, který tam byl nanesen vodou. A v dnešní vesnici mořského přístavu je možno vidět rybáře, kteří tam suší své sítě — další splnění proroctví. Skutečně, Jehovovo slovo je spolehlivé!

„MĚSTO KRVEPROLÉVÁNÍ“ SE SKLÁNÍ

7, 8. a) Co předpověděl Jehova skrze své proroky o Ninive? b) Proč se zdálo nemožné, že by se Ninive stalo „opuštěným úhorem“?

⁷ Boží prorocké slovo se také prokázalo jako pravdivé v případě starověkého Ninive, hlavního města Asyrské říše, která utiskovala Jehovův lid. (2. Král. 17:1–6; 1. Par. 5:6, 26) Když bylo Ninive na vrcholu své moci, prohlásil o něm Jehova prostřednictvím svých proroků: „Drancujte stříbro; drancujte zlato; jelikož není omezení věcem v uspořádání . . . Prázdno a nicota a zpustošené město! . . . Běda městu krveprolévání.“ (Nah. 2:9, 10; 3:1) „Z Ninive udělá opuštěný úhor, . . . a uprostřed něho budou jistě uléhat stáda.“ — Sof. 2:13, 14.

⁸ Jak se to mohlo stát? Ninive bylo „velké město“. (Jonáš 1:2) Podle starověkého historika Diodora mělo Ninive třicet metrů vysokou hradbu, jež byla tak široká, že po ní mohly jet vedle sebe tři válečné vozy. V době proroka Jonáše (v devátém století př. n. l.) bydlelo ve městě přes 120 000 lidí. (Jonáš 4:11) To všechno se mělo stát „opuštěným úhorem“?

9. Jak poskytlo Ninive další důkaz, že Jehovovo slovo je spolehlivé?

⁹ V roce 632 př. n. l., šestnáct nebo více let po Sofoniášově proroctví, obklíčili Babylóňané a Médové Ninive. Podle Diodora (kniha 2, kapitola 27) způsobily „prudké a trvalé deště“, že řeka Eufrates vystoupila z břehů. Tak byla „část města zaplavena a hradby byly strženy na vzdálenost dvaceti stadií“. Ninive bylo dobyto. „Z města a z chrámového území odnesli mnoho kořisti a město obrátili v hromadu sutin a trosek,“ říká starověká „Babylónská kronika“. Ninive bylo po celá staletí ztraceným městem. Jeho pád byl jistě „dobrou zprávou“ pro Boží lid, který byl ujištěn, že „Jehova je dobrý“ a „bere na vědomí ty, kteří se k němu utíkají“. (Nah. 1:7, 15) Kdo dnes navštíví trosky Ninive v Iráku, uvidí snad ovce pasoucí se u jeho hromad, jak to bylo předpověděno. Máme zde další důkaz, že Jehovovo slovo je spolehlivé.

„NÁPADNÝ ROH“ JE ZLOMEN

10. a) Jaké prorocké vidění je zaznamenáno u Daniela 8:1–8? b) Jak vysvětlil Gabriel, co znamenají charakteristické rysy tohoto proroctví?

¹⁰ Daniel viděl v prorockém vidění dvourohého berana, jehož zabil kozel s „nápadným rohem“. Tento roh se zlomil a byl nahrazen čtyřmi rohy. (Dan. 8:1–8) Co to mohlo znamenat? Anděl Gabriel vysvětlil: „Beran, kterého jsi viděl se dvěma rohy, představuje krále médského a perského. A chlupatý kozel představuje řeckého krále; a veliký roh, který byl mezi jeho očima, ten představuje prvního krále. A že ten byl zlomen, takže místo něj nakonec povstaly čtyři: to jsou čtyři království, která povstanou z jeho národa, ale ne s jeho silou.“ — Dan. 8:16, 20–22.

11, 12. Jak se splnilo proroctví u Daniela 8:20–22?

¹¹ Mocný Babylón byl poražen Médo–Persií, kterou ve vidění představoval dvourohý beran. Ale Boží anděl předpověděl, že tohoto berana zabije „chlupatý kozel“, Řecko. Přesně to se stalo ve čtvrtém století př. n. l., když řecky mluvící vojska Alexandra Velikého rozvrátila Médo–perskou říši. V roce 323 př. n. l. však Alexandr neočekávaně zemřel ve věku 32 let a nezanechal po sobě nikoho, kdo by mohl být jeho nástupcem. Alexandrovou smrtí se zlomil „nápadný roh“. Co však znamenaly předpověděné ‚čtyři rohy‘, jež ‚nakonec povstaly‘ místo něj?

¹² Alexandr měl mnoho generálů, ale čtyři z nich se nakonec ujali moci. Tak se stalo, že se „nápadný roh“ zlomil a byl nakonec nahrazen ‚čtyřmi rohy‘ neboli ‚čtyřmi královstvími‘. V roce 301 př. n. l. již byli u moci tito generálové: Ptolemaios Lagos (Egypt a Palestina), Seleukos Nikator (Mezopotámie a Sýrie), Kassandros (Makedonie a Řecko) a Lýsimachos (Trácie a Malá Asie).a Opět vidíme, že Jehovovo slovo je spolehlivé.

„MESIÁŠ, VŮDCE“ SE OBJEVUJE

13. Co říká Daniel 9:24, 25 o příchodu Mesiáše?

¹³ Danielova kniha poskytuje ještě další mimořádně význačný důkaz, že Jehovovo slovo je spolehlivé. O staletí dříve byl Daniel inspirován, aby přesně vyznačil dobu, kdy se má na zemi objevit Mesiáš. Část tohoto vzrušujícího proroctví zní: „Je sedmdesát týdnů, jež byly určeny ohledně tvého lidu a ohledně tvého svatého města, aby byl učiněn konec přestupku, aby bylo skoncováno s hříchem, aby bylo vykonáno smíření za neurčité časy, aby byla vtištěna pečeť na vidění a proroka a bylo pomazáno Svaté ze Svatých. A měl bys vědět a mít pochopení, že od vydání slova o obnovení a opětovném postavení Jeruzaléma až do Mesiáše, Vůdce, bude sedm týdnů, také šedesát dva týdny.“ — Dan. 9:24, 25.

14. a) Na jakém biblickém základě můžeme říci, že v „týdnech“ z Daniele 9:24, 25 se každý den počítá za jeden rok? b) V kterém roce vyšlo ‚slovo o opětovném postavení Jeruzaléma‘? c) Jak dlouho trvalo 69 „týdnů“ a kdy začaly a skončily?

¹⁴ Byly to doslovné „týdny“? Ne, neboť nic z toho, co zde bylo prorokováno ohledně Mesiáše, se nestalo během 70 týdnů neboli doby kratší než jeden a půl roku. Ukázalo se, že to byly „týdny“, v nichž se každý den počítal za jeden rok. (Srovnej 4. Mojžíšovu 14:33, 34.) „Slovo o obnovení a opětovném postavení Jeruzaléma“ bylo vydáno ve dvacátém roce perského krále Artaxerxe (Longimana). (Neh. 2:1–18) Začal panovat v roce 474 př. n. l., tedy dvacátý rok jeho vlády byl rok 455 př. n. l. Šedesát devět týdnů let od vydání ‚slova o obnovení a opětovném postavení Jeruzaléma až do Mesiáše, Vůdce,‘ tedy bylo 483 let (7 × 69) a trvalo do roku 29 n. l.

15. Co očekávali Židé v roce 29 n. l.?

¹⁵ V tom roce Jan Křtitel pilně „kázal křest jako symbol pokání k odpuštění hříchu“. A co Židé? „Lidé byli v očekávání a všichni uvažovali v srdci o Janovi: ‚Je to snad Kristus?‘ “ (Luk. 3:3–6, 15) Ohledně takového očekávání prohlásil židovský učenec Abba Hillel Silver: „V prvním století, zejména v generaci před zničením [Jeruzaléma], došlo k pozoruhodnému výbuchu citů ohledně Mesiáše. To je nutno připisovat . . . nikoli zesílenému pronásledování ze strany Říma, ale všeobecně rozšířené víře vyvolané tehdy běžně uznávanou chronologií. Kolem druhé čtvrtiny prvního století n. l. byl očekáván Mesiáš.“ Tato „běžně uznávaná chronologie“ byla založena na knize Danielově.

16. a) Proč byl významný patnáctý rok vlády Césara Tiberia? b) Co se stalo, když byl Ježíš pokřtěn?

¹⁶ Danielovo proroctví naznačovalo, že 69 týdnů let bude sahat do roku 29 n. l. Nuže, objevil se v tom roce Mesiáš? Opravdu se objevil! Jan Křtitel začal kázat a křtít „v patnáctém roce vlády Césara Tiberia“. (Luk. 3:1–3) Tiberius se stal římským císařem 17. srpna roku 14 n. l. (gregoriánský kalendář), a proto začalo Janovo dílo v patnáctém roce poté neboli na jaře roku 29 n. l. Na podzim onoho roku pokřtil Jan Ježíše z Nazaretu a potom sestoupil svatý duch z nebe a pomazal Ježíše jako Krista neboli Mesiáše. (Luk. 3:21, 22) Mesiášské proroctví se splnilo.b Opět se prokázalo, že Jehovovo slovo je spolehlivé.

17. Co patřilo k mesiášským proroctvím, jež se splnila ve spojitosti s Ježíšem Kristem?

¹⁷ Ve spojitosti s Ježíšem Kristem se splnilo mnoho jiných proroctví Hebrejských písem. Například, Ježíš se narodil z panny v Betlémě. (Iz. 7:14; Mich. 5:2; Mat. 1:18–23; 2:3–6) Po jeho narození byly pobity malé děti. (Jer. 31:15; Mat. 2:16–18) Měl předchůdce. (Iz. 40:3; Mat. 3:1–3) Ježíš nesl naše nemoci. (Iz. 53:4; Mat. 8:16, 17) Vstoupil do Jeruzaléma na oslátku. (Zach. 9:9; Jan 12:12–15) Jeden apoštol ho zradil za třicet kousků stříbra. (Žalm 41:9; 41:10, „KB“; Zach. 11:12; Mat. 26:14–16, 46–56; Jan 13:18) Když byl Ježíš přibit na kůl, vojáci si mezi sebou rozdělili jeho oblečení a o jeho spodní oděv metali los. (Žalm 22:18; 22:19, „KB“; Jan 19:23, 24) Jeho kosti nebyly zlámány, ale byl bodnut. (Žalm 34:20; 34:21, „KB“; Zach. 12:10; Jan 19:33–37) Části tří dnů byl v hrobě a pak byl vzkříšen. (Jon. 1:17; 2:1, „KB“; 2:10; 2:11, „KB“; Mat. 12:39, 40; Mar. 9:31; Sk. 10:40) To jsou jen příklady toho, jak Ježíš naplnil mesiášská proroctví. Ty však rovněž dokazují, že Jehovovo slovo je spolehlivé.

BUDOUCNOST MŮŽEME ZNÁT

18, 19. a) Proč není marné ptát se, co přinese zítřek? b) Které další otázky vznikají?

¹⁸ Ježíš, Mesiáš, sám pronesl proroctví, jež vyvolává naději. Předpověděl například svou budoucí „přítomnost“. (Mat. 24:3–14) Vlastně mnozí pisatelé Bible zaznamenali povzbuzující proroctví, jež mají význam pro dvacáté století. Proto není marné ptát se, ‚co přinese zítřek?‘ Můžeme to zjistit!

¹⁹ Až dosud jsme uvažovali o některých biblických proroctvích, která se splnila v minulosti. Ale co naše doba? Máme další vzrušující důkazy, že Jehovovo slovo je spolehlivé?

Dbej na Boží prorocké slovo pro naši dobu

„Podívej se, jak se dřívější předpovědi splnily. Nyní předpovídám nejnovější věci; než se objeví, řeknu vám o nich.“ — Iz. 42:9, „Jeruzalémská bible“.

1. Proč můžeme říci, že Jehova je Bůh neselhávajícího proroctví?

JEHOVA je Bůh neselhávajícího proroctví. To se rozhodně potvrdilo při zkáze a obnově Jeruzaléma, při pádu starověkých říší a splněním proroctví o Mesiáši. Splnila se však všechna biblická proroctví pouze v minulosti? Jak nesprávná by to byla domněnka!

2. Jak se Jehovovi služebníci liší od tohoto světa, pokud jde o proroctví?

² Bůh řekl svému starověkému lidu: „Podívej se, jak se dřívější předpovědi splnily. Nyní předpovídám nejnovější věci; než se objeví, řeknu vám o nich.“ (Iz. 42:9, „JB“) Jehova dává porozumět proroctvím, která již v Bibli jsou, a tím až dosud poskytuje svým věrným a oddaným služebníkům poznání předem. Jistě bychom tomu měli věnovat pozornost. Apoštol Petr to velmi dobře vyjádřil: „Bude správné, když se spolehnete na proroctví a vezmete je jako lampu k osvěcování cesty temnotou, dokud nepřijde úsvit.“ (2. Petra 1:19, „JB“) Ano, Jehovův lid dbá na Boží prorocké slovo, a tím se odlišuje od tohoto temného, zmateného světa. Přísloví 4:18, 19 vhodně říká: „Stezka spravedlivých je jak jasné světlo, které svítí stále víc, až je tu den. Cesta svévolníků je však jako soumrak, nevědí, o co klopýtnou.“ — „EP“; srovnej Žalm 119:105.

NASLOUCHEJ, KDYŽ MLUVÍ BOŽÍ SYN!

3. Co dokazuje, že je dnes Ježíš přítomen?

³ Je nezbytně nutné, aby svědkové Jehovovi věnovali „více než obvyklou pozornost“ věcem, jež mluvil Ježíš Kristus. (Žid. 2:1–4) A jak dramatické proroctví dal o naší době! Když Ježíš poukazoval na poslední dny tohoto umírajícího systému věcí, dal pozoruhodné „znamení“ své „přítomnosti“. Předpověděl po celém světě válčení, mory, hlad a zemětřesení. (Mat. 24:3–8) Může člověk, který je dobře informován, popřít v dnešní době tyto ohromující důkazy Ježíšovy přítomnosti? V první světové válce bylo pobito přes 9 miliónů bojovníků a milióny civilních obyvatel, zatímco druhá světová válka stála 55 miliónů životů. Španělská chřipka v letech 1918–1919 usmrtila asi 20 miliónů lidí. Podle odhadu Organizace pro výživu a zemědělství je nyní na pokraji hladovění asi 450 miliónů lidí a asi miliarda má příliš málo jídla. Zemětřesení si ve 20. století vyžádala asi 1 600 000 lidských životů, což je od roku 1914 více než 22 000 ročně.

4. a) Kdy začaly časy pohanů a kdy skončily? b) Co dokazuje, že Jehovův lid předem věděl o roce 1914?

⁴ Co je tak zvláštního na tomto roce 1914? Před více než sto lety uvedl C. T. Russell (který se stal prvním prezidentem Společnosti Strážná věž) časy pohanů do spojitosti se „sedmi časy“, o nichž se mluví v knize Danielově. (Dan. 4:16, 23, 25, 32; 4:13, 20, 22, 29, „KB“; Luk. 21:24, „KB“) V publikaci „Badatel Bible“ z října 1876 Russell napsal: „Těchto sedm časů skončí v roce 1914 n. l.“ V roce 1877 byl také spoluvydavatelem knihy „Tři světy a žeň tohoto světa“, jež ukazovala (na stranách 83 a 189), že období 2 520 let, kdy pohané panovali nad světem bez jakéhokoli zásahu Božího království, začalo kdysi v sedmém století př. n. l., když Babylóňané rozvrátili judské království, a skončí v roce 1914 n. l. Podobně bylo řečeno v anglickém vydání „Strážné věže“ z března 1880: „ ‚Časy pohanů‘ sahají až do roku 1914, a do té doby nebude mít nebeské království plnou vládu.“

5. Jak mohli svědkové Jehovovi předem vědět o významu roku 1914?

⁵ Dnes svědkové Jehovovi poukazují na „znamení“, jež dal Ježíš, a pohlížejí zpět na rok 1914 jako na dobu, kdy se stala skutečností jeho neviditelná přítomnost v královské moci. Ale jak mohli mít předem vědomosti o tak závažné události? Nevedla je k tomu žádná mimořádná lidská moudrost. Ne, ale bylo tomu tak proto, že na modlitbách studovali Písmo, dávali pozor na Boží prorocké slovo a věnovali více než obvyklou pozornost tomu, co předpověděl Boží Syn. (2. Petra 1:19; Žid. 1:1, 2; 2:1) Svědkové jsou vděční, že jim Jehova ‚řekl nejnovější věci, než se objevily‘, a s radostí rozšiřují toto poznání po celé zemi. (Iz. 42:9) Činí to v souladu s Ježíšovými slovy: „Toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům.“ A co potom? „A potom přijde konec“! — Mat. 24:14.

ROZPOR MEZI DVĚMA SOUPEŘÍCÍMI KRÁLI

6. O kterých dvou králích se mluví v 11. kapitole Danielově a jaké otázky vzhledem k nim vznikají?

⁶ Jsou však jiné události ve 20. století, jež si zaslouží naši pozornost, než „přijde konec“. Například Danielovo proroctví prohlašuje: „A v čase konce se s ním [s králem severu] začne král jihu strkat, a král severu se proti němu vyřítí.“ (Dan. 11:40) Kdo jsou tito bojující králové a jaký význam má jejich předpověděné jednání?

7. a) Kdy začal konflikt mezi těmito dvěma králi? b) Proč jsou jména „král severu“ a „král jihu“ vhodná? c) Se kterou mocností z prvního století je totožný „král severu“ a jak se stalo, že ‚královstvím prošel vymáhatel‘?

⁷ Konflikt mezi těmito králi začal po rozdělení říše Alexandra Velikého. Zčásti ovládl Seleukos Nikator Sýrii a Ptolemaios Lagos založil dynastii v Egyptě. Tyto bojující dynastie existující severně a jižně od země Jehovova lidu, Izraelitů, se staly prvním „králem severu“ a „králem jihu“. (Dan. 11:2–5) Ale během času se totožnost těchto králů změnila. V prvním století n. l. se „králem severu“ stala moc římského impéria. V tom historickém období měl ‚povstat někdo a způsobit, že nádherným královstvím projde vymáhatel‘. (Dan. 11:20 až 22) Jak bylo předpověděno, César Augustus vyslal „vymáhatele“, když provolal, „aby byla zapsána celá obydlená země“. V důsledku tohoto výnosu šel Josef s Marií v roce 2. př. n. l. do Betléma, aby se tam dali zapsat, a tak se Ježíš narodil na tomto předpověděném místě. — Luk. 2:1–7; Mich. 5:2.

8. a) Jak víme, že měli mít tito dva králové svou úlohu v událostech 20. století? b) Kdy byl „ustanovený čas“, v němž měl „král severu“ přijít proti jihu? c) Se kterými mocnostmi začátkem tohoto století mohou být ztotožněni tito dva králové?

⁸ Na jaře roku 33 n. l. pronesl Ježíš Kristus podivuhodné proroctví o „čase konce“. Citoval z Daniela 11:31 a tak naznačil, že nastanou ve 20. století dramatické události, v nichž bude mít úlohu „král severu“ a „král jihu“. (Mat. 24:15) Bylo předpověděno, že „král severu“ vyjde proti jihu „v ustanoveném čase“. (Dan. 11:29, 30) Kdy to bylo? Ano, v roce 1914 — právě v roce, v němž skončily časy pohanů a v nebesích bylo zřízeno Boží království. V onom roce začal německý „král severu“ bojovat proti „králi jihu“, anglo–americké světové velmoci. Německo bylo se svými spojenci v první světové válce poraženo a ve druhé světové válce opět. „Král severu“ pak na sebe přijal novou podobu.

9. a) Jaký postoj zachovávají svědkové Jehovovi k politickým záležitostem? b) Znamená to, že nemohou předvídat určitý politický vývoj?

⁹ Svědkové Jehovovi zachovávají přísnou křesťanskou neutralitu. Nejsou částí tohoto světa a nezaplétají se do jeho politických záležitostí. (Jan 17:16) Ale dbají na Boží prorocké slovo, a to jim umožnilo vidět, jak nyní postupuje Danielovo proroctví do závěrečné fáze svého splňování. (Iz. 42:9) V období po druhé světové válce jsou opět ve středu dění dvě supervelmoci, jež spolu soupeří v sebevražedném závodu ve zbrojení, při němž roční vojenský rozpočet ve světě dosáhl 800 miliard amerických dolarů.

10. a) Co je „ohavnost“ z Daniele 11:31? b) Jak zacházeli oba králové s Jehovovým lidem a proč?

¹⁰ Když Ježíš mluvil o Danielově proroctví v souvislosti s ‚ohavností působící zpustošení‘, řekl: „Ať čtenář použije rozlišovací schopnost.“ (Mat. 24:15; Dan. 11:31) „Rozlišovací schopnost“ ohledně splňování biblického proroctví ukázala, že „ohavnost“ je Organizace spojených národů, která byla vytvořena v odporu proti Božímu království. „Rozlišovací schopnost“ také neponechává nikoho na pochybách v otázce, kdo je (v tomto vrcholícím objasňování proroctví) „králem severu“, který soupeří s „králem jihu“ v jejich závěrečném světaširém boji o moc. Ani on, ani „král jihu“ nejsou ochotni vzdát se svrchovanosti ve prospěch Božího nebeského království, které nyní po celém světě oznamují svědkové Jehovovi. Oba králové se podílejí na pronásledování svědků. — Dan. 11:36–39; Mat. 5:10–12; Jan 15:19, 20.

11. a) Jaký požadavek si klade „král severu“? b) Jak mluví tento „král“ proti Jehovovi?

¹¹ O „králi severu“ říká proroctví: „Vyvýší se a zvelebí se nad každého boha; a proti Bohu bohů bude mluvit podivuhodné věci . . . Zvelebí se nad každého.“ (Dan. 11:36, 37) Tento ateistický „král severu“ tvrdí, že stát má právo od svých poddaných mnoho vyžadovat. Kromě toho mluví tento „král“ proti Jehovovi tím, že usiluje o světovládu, přičemž nepočítá s Božím královstvím. „Král jihu“ ovšem také nechce mít nic s Božím královstvím, přestože jeho političtí mluvčí zbožně citují Bibli. — Zjev. 11:17, 18.

„KRÁL“, KTERÝ MÁ NEOBVYKLÉHO BOHA

12. Kterému bohu vzdává slávu „král severu“?

¹² Může se sice zdát, že tento „král severu“ nemá náboženské cítění, ale i on má svého boha. Proroctví říká: „Ale bohu pevností bude ve svém postavení vzdávat slávu.“ (Dan. 11:38) Vzdává tento „král“ poctu „bohu pevností“ a vyvyšuje novodobý vědecký militarismus jako záchranu lidí ve svém bloku národů?

13. Proč lze říci, že oba tito králové ‚vkládají důvěru ve válečné dvoukolé vozy‘?

¹³ Opravdu to činí! Podle publikace „Vojenská rovnováha 1981–1982“ (angl.) Mezinárodní institut pro strategické studie odhaduje ozbrojené síly hlavního národa říše ‚krále severu‘ na více než 4 000 000 ve srovnání s více než 2 049 000, jež má vedoucí národ „jihu“. SIPRI (Stockholmský mezinárodní výzkumný ústav míru) oznámil v polovině roku 1982, že „jih“ je schopen vyslat 9 540 nukleárních bojových hlavic s celkovou výbušnou silou 3 448 megatun, ve srovnání s 8 802 bojovými hlavicemi „severu“, jež mají sílu 4 535 megatun. Jak to může být ničivé, když má jedna megatuna výbušnou sílu miliónu tun TNT! Je zřejmé, že oba soupeřící králové ‚vkládají důvěru ve válečné dvoukolé vozy‘. — Iz. 31:1.

14. a) K jakému ‚strkání‘ nyní dochází? b) Můžeš podat důkazy, že lidstvo je ohroženo?

¹⁴ „Král jihu“ nyní „strká“ do svého soupeře politicky, a dokonce i vojensky. (Dan. 11:40) Neustále dnes postupuje závod ve zbrojení, který ohrožuje lidstvo naprostým nukleárním zničením. „Ročenka SIPRI 1982“ poukazuje na nebezpečí a varuje:

„Rovnováha mezi dvěma velmocemi, pokud jde o interkontinentální nukleární zbraně, se stává nejistou . . . Místo toho, co se kdysi považovalo za stabilní zastrašovací systém — rovnováha vzájemně jistého zničení (MAD) — vidíme, že strach z prvního úderu je dnes důvodem, aby se neustále rozšiřovaly programy rozvoje strategických zbraní a jejich opatřování. Dvě velmoci, jež mají k dispozici nukleární zbraně, mají celkovou ničivou moc, jež se může rovnat asi půl miliónu hirošimských bomb: to však nestačí. Nemůže existovat lepší příklad toho, jak vývoj ve zbrojní technice — v tomto případě zpřesňování mezikontinentálních balistických střel (ICBMs) vede spíše ke snížení než ke zvýšení bezpečnosti.“

15. a) Užili by někdy tito králové své zbraně proti sobě navzájem? b) Co však objasňuje Boží prorocké slovo?

¹⁵ „Strkání“ ze strany „krále jihu“ mělo přimět „krále severu“ aby ‚se proti němu vyřítil s vozy a jezdci a s mnoha loďmi‘. Ano, tito králové by měli nějakou příležitost užít alespoň svých konvenčních zbraní proti sobě navzájem. „Král severu“ také získá moc nad mnoha „žádoucími věcmi“ tohoto světa. (Dan. 11:40–43) Do roku 1981 měl „král severu“ moc asi nad 1, 5 miliardy lidí ze šestnácti národů a jen čas ukáže, jak daleko rozšíří tento „král“ ještě svou moc. Ale rozsudek ke zničení přichází na tyto krále odjinud. Boží prorocké slovo to ukazuje jasně.

ZNEPOKOJUJÍCÍ ZPRÁVY — A PAK KONEC!

16. Odkud pocházejí ‚znepokojivé zprávy‘ a jak se dostanou ke „králi severu“?

¹⁶ Toto dramatické proroctví se uzavírá slovy: „Přijdou však zprávy, které jej znepokojí, od východu slunce a od severu, a jistě vyjde s velkým vztekem, aby vyhlazoval a mnohé aby zasvětil zničení . . . A stejně bude muset přijít jeho konec a nebude žádný, kdo by mu pomohl.“ (Dan. 11:44, 45) Tyto znepokojující zprávy opravdu pocházejí od Jehovy skrze Ježíše Krista. V Písmu je uvedeno, jako by Bůh sídlil na severu, jinde jsou on a Kristus symbolicky nazýváni „králové od východu slunce“. (Zjev. 16:12; Žalm 48:2; 48:3, „KB“; 75:6, 7; 75:7, 8, „KB“) Ale jak mohou dosáhnout tyto „zprávy“ ke „králi severu“? Ano, skrze Boží pozemskou organizaci, třídu Jehovovy svatyně a jejich druhy z „velkého zástupu“!

17. a) Co udělá „král severu“ v důsledku těchto „zpráv“? b) Bude tomu „král jihu“ nečinně přihlížet? c) Co potom učiní Jehova ve prospěch svých věrně oddaných svědků?

¹⁷ Bůh určí obsah těchto „zpráv“. Ale ať je jejich povaha jakákoli, „krále severu“ tak rozzuří, že bude jednat, aby zničil Jehovův lid. Satan ďábel, symbolický Gog z Magogu, bude ve skutečnosti manévrovat jak „krále severu“, tak i „krále jihu“ do tohoto komplexního útoku na Boží věrné služebníky. (Ezech. 38:10–12) Ale Jehovovi věrní svědkové se nemusí bát vyhlazení. Nejvyšší je zachrání a oba králové budou mezi těmi, kteří budou zničeni ve „válce velikého dne Boha, Všemohoucího“ v Armageddonu. — Zjev. 16:14–16; Ezech. 38:18–23.a

18. a) Musí se svědkové Jehovovi bát budoucího vývoje událostí? b) Proč mají stále důvěru v Boží prorocké slovo?

¹⁸ Svědkové Jehovovi proto nebojácně oznamují poselství o království až do konce tohoto systému věcí. (Mat. 24:14) Ani „král severu“ ani „král jihu“ ani ďábel a zástupy jeho démonů je nebudou moci zastavit. Jsme si tím naprosto jisti. Proč? Protože takové přesvědčení je pevně založeno na slibech našeho nebeského Otce, a Jehovovo slovo je spolehlivé. (2. Petra 3:13; Zjev. 21:1–5) Božská proroctví a jeho sliby se vždy splnily. Kéž tedy celý Jehovův organizovaný lid dále dbá na Boží prorocké slovo určené pro naši dobu a celým srdcem mu důvěřuje.