Může ti Bible pomoci k úspěchu?

NIKDO na zemi neví jistě, kolik knih bylo napsáno během lidských dějin. Vskutku, jeden moudrý muž kdysi řekl: „Dělání mnoha knih je bez konce a mnoho se jim oddávat je únavné pro tělo.“ (Kaz. 12:12) Jak je to pravdivé!

A přece existuje jedna kniha, která je jiná než ostatní. V běžných vydáních má 66 jednotlivých knih. Má 1 189 kapitol. A v mnoha překladech obsahuje 31 102 verše.

Kdybys četl jen jeden z těchto veršů denně a uvažoval o něm, potřeboval bys k probrání celé knihy 85 let. To převyšuje dnešní normální délku života. Právě ta kniha, kterou máme na mysli, říká o lidech: „Samotných dnů našich let je sedmdesát let; a jestliže při zvláštní síle je to osmdesát let, přece to, na čem lpí, jsou starost a škodlivé věci; protože to rychle projde a zaletíme pryč.“ — Žalm 90:10.

Tato kniha je Bible. Kdybychom ji chtěli důkladně prostudovat, potřebovali bychom k tomu více než normální délku lidského života.

VE VELKÉ VÁŽNOSTI

Abraham Lincoln, šestnáctý prezident Spojených států, jednou řekl: „Jsem přesvědčen o tom, že Bible je nejlepší dar, jaký Bůh kdy dal člověku.“ Milióny lidí si skutečně Bible velice váží. Například spisovatel Henry van Dyke prohlásil:

„Bible se zrodila na Východě a její forma a řečnické obrazy jsou orientální, a přitom má úspěch v celém světě, který důvěrně zná, a vstupuje do jedné země za druhou a všude je doma. Naučila se mluvit k lidskému srdci stovkami jazyků. Děti naslouchají jejím příběhům s údivem a potěšením a moudří lidé o nich uvažují jako o podobenstvích ze života. Zlí a pyšní lidé se chvějí před jejími výstrahami, ale pro zraněné a zkroušené mluví hlasem mateřským. Vetkala se do našich nejmilejších snů, takže láska, přátelství, soucit, oddanost, paměť, naděje se odívají nádherným rouchem její drahocenné řeči. Žádný člověk, který má tento poklad, není chudý ani opuštěný.“

Někteří lidé pronášejí na základě svých náboženských názorů skvělé výroky o Bibli. Zdá se snad, že říci o ní něco dobrého je ‚správné‘. Ale mnozí lidé zřejmě velmi vážně usilují o to, aby získali poznání ze Svatého písma. Například John Quincy Adams řekl: „Již řadu let se držím zvyku přečíst každý rok jedenkrát celou Bibli.“

Co by se stalo, kdybys přečetl každý rok celou Bibli? Dejme tomu, že bys při tom nespěchal, ale vyhradil by sis čas pro uvažování. Zlepšila by se kvalita tvého života? Měl bys právo si to myslet, jestliže měl pravdu britský státník W. E. Gladstone. Ten prohlásil: „Bible nese známky svého zcela zvláštního původu a nezměrná vzdálenost ji odděluje od všech soupeřů.“

V podstatě se tedy můžeš právem zeptat: Přinese mi větší poznání Bible skutečně užitek? Mohu očekávat, že mi tato kniha, obvykle spojovaná s křesťanstvím, pomůže k úspěchu v životě?

Dosáhni v životě úspěchu již nyní

‚KŘESŤANSTVÍ? Ne, to by mne příliš omezovalo. Chci být volný! Chci se bavit!‘ Už jsi slyšel lidi, kteří tak mluví? Ať již to řeknou nebo ne, mnozí se zřejmě tak dívají na křesťanství.

Je však život člověka, který zavrhuje křesťanská měřítka, skutečně svobodný? Tento svět ve skutečnosti opravdu není místem „zábavy“. Polovina obyvatel žije v zoufalé chudobě s průvodními jevy, jako je hladovění, vykořisťování dětí a politické vzpoury. I bohatší část světa má své problémy. Rozšiřující se narkomanie, vzrůstající zločinnost a neklid, chronické zneužívání dětí a překvapující počet sebevražd mezi mládeží, to všechno jsou jen některé z příznaků, že lidé na celém světě žijí pod tlakem, který mnozí z nich prostě nemohou vydržet.

Je vlastně křesťanství opravdu spojeno s takovým omezováním? Řídí-li se člověk křesťanskými zásadami, znamená to, že se musí vzdát veškerého potěšení a všeho štěstí? Tak tomu není. Apoštol Pavel řekl: „Zbožná oddanost je užitečná ke všemu, protože má zaslíbení života nynějšího a toho, který má přijít.“ (1. Tim. 4:8) Ano, zbožná oddanost neboli úsilí o pravé křesťanství nám pomáhá již nyní žít životem, který přináší uspokojení a má hluboký smysl.

Jak to? Nuže, uvažuj alespoň o některých přednostech, z nichž se těší křesťané na rozdíl od těch, kteří křesťanská měřítka zavrhují.

RADA A POUČENÍ

Je pravda, že rady nebývají vždy vítané. A přece pohled do novinových sloupců, které se zabývají radami, ukáže, že mnoho lidí zoufale hledá radu. Kromě toho tisíce psychologů a manželských a jiných poradců staví svou kariéru na tom, že dávají rady svým klientům, kteří jsou v těžkostech.

Na druhé straně jsou lidé, kteří zoufale potřebují pomoc, a často si to vůbec neuvědomují. Například jeden mladý muž nedávno zkoušel velmi silnou drogu, které se říká „andělský prášek“. Pod vlivem této drogy si myslel, že jeho tělo napadly krysy. Vypil jed proti krysám a zemřel. Když se ten mladý muž rozhodl, že bude experimentovat s touto drogou, nevědomky činil rozhodnutí, které znamenalo život nebo smrt. Kdyby mu byl tehdy někdo dal rozumnou radu — a kdyby ji on přijal –, mohl nyní žít.

Je paradoxní, že mnozí mladí lidé hledají radu a věnují mnoho času rozhodování, jakému studiu se mají věnovat a jakou kariéru si vyberou. Velmi povrchně se však rozhodují v otázkách, s jakými lidmi se budou přátelit, zda budou užívat drogy nebo jak se budou dívat na sexuální morálku. Zkušenosti však ukazují, že právě na takových rozhodnutích závisí zdraví a nemoci, život a smrt.

Křesťan má pomoc, aby mohl poznat, kdy potřebuje radu, a aby mohl činit rozhodnutí, která učiní „nynější život“ úspěšnějším. Má totiž přístup k nesrovnatelnému zdroji rad — k Bibli. Někteří lidé ji považují za nemoderní, ale kde jinde můžeme získat tak spolehlivé rady? Lidští rádci navrhují nejrůznější teorie a ideje, z nichž některé se nakonec prokazují jako rozhodně škodlivé. Bible však obstála ve zkoušce času. „Mnoho plánů je v lidském srdci, ale Jehovova rada obstojí.“ — Přísl. 19:21.

Biblická rada nikdy nepůsobí škodu tomu, kdo se jí řídí. Znázorněme si to: Bible radí svým čtenářům, aby ‚utíkali od smilstva‘. (1. Kor. 6:18) A tak mezi dvěma milióny Američanů, kteří minulý rok onemocněli následkem nemravnosti kapavkou, nebyl žádný věrný křesťan, který se řídí biblickou radou. Podobně člověk, který se řídí biblickými zásadami, nebude znečišťovat své tělo tabákem, a nebude tedy riskovat zbytečné srdeční onemocnění nebo rakovinu. Nebude ani mezi tím velkým počtem lidí, kteří každoročně umírají proto, že řídí automobil pod vlivem drog nebo alkoholu. — 2. Kor. 7:1.

Biblické rady možná odporují našim sklonům. Někdy bychom si možná přáli, aby říkaly něco jiného, abychom se mohli více podobat lidem ve svém okolí. Ale věrný křesťan ví, že jednání podle biblické rady bude pro něj nakonec to nejlepší.

Ti, kteří vědí, co je „svoboda“ světa, často se jí velice rádi vzdají. Jeden muž byl náruživým kuřákem a notorickým pijákem a vášnivě sázel při kohoutích zápasech. Kromě toho měl velmi rád sexuálně podněcující tance. Během doby se dostal do styku se sborem svědků Jehovových. Ačkoli plně užíval „svobody“, kterou poskytuje tento svět, řekl, že pro něj bylo úlevou, když mohl změnit a nově utvářet svůj život podle biblických rad. Křesťanský život, o němž se říká, že má své omezení, přinesl daleko více uspokojení. Podobné zkušenosti mají mnozí jiní lidé. — Řím. 12:2.

Bible říká: „Naslouchej radě a přijmi kázeň, aby ses v budoucnosti stal moudrým.“ (Přísl. 19:20) Moudrý křesťan nikdy neztratí ze zřetele svou záviděníhodnou přednost, že má přístup k radám, které dává sám Bůh.

SPOLEHLIVÉ SPOLEČENSTVÍ

Josefina byla ve škole oblíbená. Byla chytrá, vynikala ve sportu a byla členkou školních organizací. Obvykle byla vybírána, aby při zvláštních příležitostech reprezentovala školu.

Potom získala tato dívka příležitost studovat Bibli. Začala přizpůsobovat svůj život biblickým zásadám, a proto se jí dřívější přátelé začali vyhýbat. To ji však neznepokojilo, protože si našla přátele jiného druhu. Řekla: „Svědkové Jehovovi jsou skuteční přátelé, protože jsou vždy hotovi ti pomoci, když to potřebuješ.“ Je pravda, že předtím, než začala v praxi uplatňovat křesťanství, se její život zdál docela šťastný. „I když mne v těch dobách všichni opravdu rozmazlovali, nepociťovala jsem to štěstí, které cítím nyní.“

Tyto výroky ukazují další výhodu, kterou mají praví křesťané: spolehlivé a dobré společenství. Jak to vyjádřil pisatel biblických žalmů: „Jak je dobré a jak příjemné, přebývají-li bratři spolu v jednotě!“ — Žalm 133:1.

Někteří lidé mimo křesťanský sbor bezpochyby mají příjemnou osobnost. Ale společenství s nimi v nás nikdy nebude vytvářet touhu sloužit Bohu. Může to však způsobit problémy. Jeden mladík vysvětloval, proč užíval drogy, a mluvil o tom, jak silným tlakem na něj působili jeho přátelé. Řekl: „Každý užívá drogy. Neděláš-li to, jsi [vyřazen].“ Pro takové lidi je tlak ze strany vrstevníků velkým problémem. Často dělají věci, které ve skutečnosti nechtějí, jen aby se vyhnuli posměchu za to, že jsou jiní. Postřeh apoštola Pavla byl přesný: „Špatná společnost kazí užitečné zvyky.“ —1. Kor. 15:33.

Praví křesťané se naproti tomu nikdy nesprávně nesnaží ovlivňovat lidi ve svém okolí. Ježíš řekl svým učedníkům: „Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.“ (Mat. 22:39) Uvědomují si, že „láska nezpůsobí bližnímu nic zlého“. (Řím. 13:10) Společenství s věrnými křesťany je tedy vždy užitečné.

Biblické přísloví říká: „Kdo chodí s moudrými, stane se moudrým.“ Ale „kdo má co činit s hloupými, špatně pochodí“. (Přísl. 13:20) „Moudré“ je možno najít v křesťanském sboru. Společenství s těmito věrnými svědky Jehovy Boha nám pomůže učinit „nynější život“ úspěšnějším.

POKOJ MYSLI

Ve středověku si lidé budovali zámky, aby tam měli bezpečí nebo pokoj mysli. Dnes se lidé snaží vytvořit si velké bankovní konto nebo získat vysoké vzdělání a doufají přitom, že si tak zajistí totéž.

To však není účinné. Je pravda, že miliardy chudých lidí trpí nejistotou, protože jsou chudí. Ale zdá se, že ani bohatí lidé nemají pokoj mysli. Jeden z důkazů o tom nacházíme v nedávné zprávě „Soudný den má konjunkturu“ v časopisu „Newsweek“. Mluví se v ní o tom, jak v Americe vzkvétá průmysl dodávající výrobky lidem, kteří se připravují na katastrofy, jež podle jejich názoru přijdou. Zpráva říká: „Někteří se vyzbrojují proti katastrofám způsobeným lidmi — proti hospodářské krizi, smrtelnému znečištění životního prostředí, proti nepokojům ve městech — zatímco jiní si kopou kryty proti přírodním katastrofám, jako je sucho nebo záplava.“ Ovšem na každého, kdo se tímto způsobem aktivně připravuje, připadá mnohem více těch, kteří mají neblahý pocit, že se stane něco zlého. Je to tak, jak Ježíš prorokoval o naší době: „Lidé budou omdlévat strachem a očekáváním věcí, jež přijdou na obydlenou zem.“ (Luk. 21:26) Takový strach připravuje člověka o pokoj mysli.

Ne, v těchto dnech inflace a mezinárodní nejistoty poskytují peníze velmi pochybné bezpečí. Jiná věc, která nás může připravit o pokoj mysli, je citová nejistota. To vede k rozpadu rodin a k tragickým sebevraždám mladých lidí. Při průzkumu sebevražd — jež jsou na třetím místě jako příčina smrti mládeže pod dvacet let — zjistili badatelé, že velmi častou příčinou byl pocit hrozné osamělosti. Bylo to, jako kdyby říkali: „Chci zemřít, protože mne nikdo nemiluje.“

Musí křesťané trpět takovou nejistotou a citovým rozrušením? Ne. Slouží Bohu, který se o ně stará, a to jim poskytuje pokoj mysli.

Jehova Bůh bdí nad svým lidem i v tělesném ohledu. Ježíš nám radil: „Nikdy tedy nebuďte úzkostliví a neříkejte: ‚Co budeme jíst?‘ nebo ‚Co budeme pít?‘ nebo ‚Co si oblékneme?‘ O to všechno totiž dychtivě usilují národy. Vždyť váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete. Neustále tedy hledejte nejdříve království a jeho spravedlnost a všechny tyto ostatní věci vám budou přidány.“ Křesťané, kteří jsou v hmotném ohledu chudí, mohou potvrdit, že to není prázdný slib. Bůh se skutečně stará o své služebníky. — Mat. 6:31–33.

Mají snad křesťané pocit, že musí dělat nějaké pracné přípravy pro případnou budoucí katastrofu? Ne. Vědí, že brzy přijde velká změna, ale vědí také, proč přijde, a uvědomují si, že Jehova slíbil ochranu těm, kteří mu slouží. (Žalm 27:5; Iz. 26:20) Když Ježíš mluvil o obtížných dobách, v nichž žijeme, řekl: „Až se to však začne dít, vzpřimte se a pozdvihněte hlavu, protože se přibližuje vaše vysvobození.“ — Luk. 21:28.

I když křesťan trpí nějakými citovými problémy, snad proto, že mu zemřel milovaný člověk, nebo z nějakého jiného důvodu, nezůstává bez pomoci. Pěstuje společenství s jinými křesťany, kteří ‚promluví utěšujícím způsobem ke sklíčeným duším a podepřou slabé‘. A kromě toho Bůh, jemuž slouží, „je blízko těm, kdo jsou zkrušeni v srdci, [Jehova] zachraňuje lidi, jejichž duch je zdeptán“. Proto věrný křesťan nemusí nikdy cítit bolestnou osamělost, která tolik lidí dohání k sebevraždě. — 1. Tess. 5:14; Žalm 34:18; 34:19, „Ekumenický překlad“.

ŽÁDNÉ PROBLÉMY?

Znamená to, že život pravého křesťana je snadný a bez problémů? Rozhodně není. Dnes nemá nikdo na zemi snadný život. Všichni mají problémy. Ale právě tyto problémy, díváme-li se na ně ze správného stanoviska, mohou být pro křesťana zdrojem povzbuzení. Musí například čelit takovým věcem, jako je inflace, znečištění životního prostředí a nemoci, což postihuje stejně všechny ostatní lidi. Ale takové problémy poskytují křesťanu příležitost uplatnit biblické rady a přesvědčit se, že skutečně působí. Problémy jej ve skutečnosti učí, aby se nespoléhal na svou vlastní moudrost, ale na moudrost Boží. — Žalm 119:105.

Křesťanský svědek Jehovův musí také bojovat proti hříšným sklonům svého těla a vyhýbat se tomu, čím tento svět láká k nesprávnému jednání. (1. Jana 2:15–17) Jedná-li křesťan tímto způsobem, odlišuje se od světských lidí, kteří jej obklopují, a musí možná snášet posměch. To mu však může pomoci k duchovnímu růstu. Může se naučit, jak se ‚chovat jako muž‘, místo aby jako dítě následoval dav. (1. Kor. 16:13) Bude možná muset čelit dokonce i pronásledování, protože se nechce dopouštět kompromisu v tom, o čem ví, že je správné. To však neškodí, naopak buduje to jeho víru a učí jej to plně se spoléhat na Jehovu Boha. A tak pronásledování, které Jehova připouští, je součástí výchovy k úspěšnému a šťastnému životu. — 1. Petra 1:6, 7; 5:6–11.

Pravý křesťan přináší oběti. Obětuje čas a úsilí, jež by jinak mohl věnovat rekreaci. Značnou část tohoto času používá k tomu, aby pomáhal jiným dovědět se o Božích předsevzetích. Kristův následovník přináší dokonce snad i finanční oběti, aby mohl plněji sloužit svému stvořiteli nebo aby se vyvaroval kompromisů. Pro upřímného křesťana jsou však takové oběti zdrojem radosti. Ježíš sám řekl: „Více štěstí je v dávání než v přijímání.“ Služba našim bližním a obzvláště služba našemu Bohu uspokojuje nejhlubší lidské potřeby. Právě k tomu nás Bůh stvořil. Na druhé straně život věnovaný jen potěšení nebo sobeckým zájmům vede nakonec k pocitu marnosti, je to „honění za větrem“. — Sk. 20:35; Kaz. 12:13; 2:3–11.

Křesťanští svědkové Jehovovi jistě mají mnoho skutečných výhod. Ty daleko převyšují všechny oběti, které snad musejí přinášet. Služba Bohu „má zaslíbení života nynějšího“. A nezapomeň, že má také slib života, „který má přijít“. (1. Tim. 4:8) Jak by bylo nemoudré vzdát se takových předností ve prospěch pochybných a velice dočasných výhod, které nabízí tento svět ve spojitosti s takzvanou svobodou!

Zprávy a jejich hlubší význam

Nenávist mezi „bratry“ rozděluje národ

● Podle časopisu „GEO“ se „mnozí [belgičtí] představitelé ptají, jestli stý padesátý první rok [Belgie] nebude poslední“. Proč? Zdá se, že mezi 4 milióny francouzsky mluvících Valonů a 5,5 milióny holandsky mluvících Vlámů v národě „vzájemné opovržení [vyvolané etnickou pýchou] hluboce rozpoltilo zemi, takže národní život Belgie dnes téměř ustrnul“. Podle zpráv došlo při četných příležitostech ke skutečnému fyzickému násilí mezi znesvářenými skupinami.

Přesto je téměř 98 procent těchto lidí římskokatolickými „bratry“. Místo aby náboženství působilo jako sjednocující činitel, náboženské instituce a obřady jsou stejně rozdělené jako národ. „Katolická univerzita v Lovani, Erasmova alma mater, se rozštěpila. . . jazykově rozdělila,“ oznamuje „GEO“. „Skoro všechen movitý majetek instituce byl pečlivě rozpůlen a mezi rozdělenými kolegy je dnes jen nepatrná komunikace.“

Takové hluboké rozdělení založené na etnické nebo jazykové pýše vede myslící lidi k otázce, proč členové církve, která se prohlašuje za jedinou pravou Kristovu církev, nejsou příkladní ve vlastnosti, o níž Ježíš prohlásil, že bude vyznačovat jeho pravé následovníky: „Po tomť poznají všichni, že jste učedníci moji, budete-li míti lásku jedni k druhým.“ — Jan 13:35, „Česká bible katolická“.