fakta. . . A byl jsem zděšen, protože to, co jsem četl [ve zprávách evangelií], nebyla legenda a nebyla to ani žádná naturalistická smyšlenka. Byla to reportáž. Přímé a přejaté zprávy o neobyčejných událostech a někdy v případě Lukášově — soubor dokumentárních důkazů spolu s výsledky rozhovorů s očitými svědky. Reportáž má svůj specifický půvab a v evangeliích tento půvab je.“

Vybízíme tě, abys jednal podle příkladu tohoto muže a abys ‚prozkoumal skutečnosti‘. Čti tuto knihu a připusť, aby na tebe „skutečná vznešenost Bible“ působila. Zjistíš, že Bible není ‚neaktuální, nesrozumitelná ani nezajímavá‘. Je to fascinující zpráva o tom, jak Bůh od samého začátku jednal s lidstvem. Pojednává o dnešních nejaktuálnějších problémech a poskytuje radu, která mnoha lidem pomáhá k úspěšnému životu. Má navíc pro naše dvacáté století poselství, jež nesmějí přehlížet lidé, kteří touží po opodstatněné naději a přejí si, aby jejich život měl smysl.

Máš dojem, že je obtížné porozumět Bibli? Svědkové Jehovovi ti velmi rádi pomohou, abys z ní získal informace, jež obsahuje. Ano, dodnes platí slova Johna Quincyho Adamse: „Bible je kniha všech knih, a je třeba ji číst v každém věku.“ Stále je to Kniha, které je třeba věřit a kterou je třeba se řídit, a to obzvláště v našem skeptickém dvacátém století.

Zprávy a jejich hlubší význam

„Ve jménu Božím“

● „Zdá se, že svět se pomátl, a k této vražedné pomatenosti zřejmě také patří hluboké náboženské přesvědčení, že lidi by vlastně měla spojovat láska,“ prohlásil bývalý prezident USA Jimmy Carter v proslovu k jedné náboženské skupině. Také žurnalista Mike Royko je velmi znepokojen tím, že se náboženské kruhy účastní násilností. Jeho článek v listu „New York Post“ má titulek „Násilí ve jménu Božím“ a má formu dopisu Bohu. Royko začal konfliktem mezi protestanty a katolíky v Severním Irsku a napsal: „Ve své velké lásce k tobě na sebe vzájemně střílejí, vzájemně se bombardují, působí si požáry, zabíjejí malé děti, přihlížející, policisty, vojáky a starší ženy, a někteří nyní dokonce páchají sebevraždu vyhladověním.“

Poukazuje na další konflikty mezi přísně náboženskými skupinami na Blízkém východě a nakonec poznamenává, že „někdo dokonce vystřelil na papeže. . . , jenž je ostatně nesmírně mírumilovný muž, ačkoli jeho stoupenci jsou známí tím, že jakmile se rozzuří, prolévají milióny litrů krve“.

Kardinál Hume, arcibiskup westminsterský, zřejmě souhlasí s pocity tohoto novináře. Nedávno totiž prohlásil: „Rozhlédnu-li se dnes po světě a vidím, že národ je proti národu, třída proti třídě, rasa proti rase a křesťan proti křesťanu, a vidím-li stále zřetelnější rozpor mezi učením Kristovým a tím, co z něj děláme, je mi jasné, že si dnešní svět musí opět vzpomenout na základní zásady.“ Jestliže vážení členové církve porušují tyto zásady, dávají najevo, že ve skutečnosti nejsou Božími služebníky, ale že jsou loutkami satana, Božího nepřítele. — Jan 13:34, 35; 2. Kor. 11:14, 15.