podíval, z místa uprostřed ohnivého křoví se ozval hlas, který zvolal: „Mojžíši! Mojžíši!“

To mluvil Bůh. Přál si, aby Mojžíš šel k faraónovi, egyptskému králi, a aby vyvedl Boží lid z Egypta. Ale Mojžíš řekl Bohu: „Dejme tomu, že nyní přijdu k synům Izraele a řeknu jim: ‚Bůh vašich předků poslal mne k vám‘, a oni mi řeknou: ‚Jaké je jeho jméno?‘, co jim řeknu?“ Bůh řekl Mojžíšovi, že jim má oznámit: „Jehova, Bůh vašich předků. . . poslal mě k vám.“ — 2. Mojž. 3:1–15.

Když však Mojžíš odešel do Egypta, aby mluvil s faraónem, Egypťané si mysleli, že Jehova je jen nějaký malý bůh synů Izraele. Nevěřili, že to je Bůh celé Země. (2. Mojž. 5:2) Jehova tedy přiměl Mojžíše, aby řekl faraónovi, že Bůh se chystá dát své jméno ‚oznamovat po celé zemi‘. (2. Mojžíšova 9:16) Víš, jak to Jehova tehdy učinil?

Jehova Bůh vyzval Mojžíše, aby vyvedl Izraelity z Egypta, ale Egypťané je začali honit. Když přišli k Rudému moři, zdálo se, že nemají kam uniknout před Egypťany, kteří je pronásledovali. Tehdy Jehova řekl Mojžíšovi, aby vztáhl svou hůl nad vody, a vody se rozdělily, a prchající Izraelité mohli projít po suché zemi. Potom Jehova řekl Mojžíšovi, aby opět vztáhl svou hůl, a vody se nahrnuly na Egypťany, a ti se všichni utopili. Zpráva o této události se roznesla široko daleko, takže se lidé všude dověděli o Božím jménu. — 2. Mojž. 14:21–31; Jozue 2:9–11.

A co dnes? Přeje si Bůh stále, aby bylo jeho jméno oznamováno po celém světě? Ano, přeje si to. A je velice důležité, aby se dnes lidé dověděli o Jehovovi a aby mu sloužili. Jinak se jim stane to, co se stalo tvrdohlavým Egypťanům, kteří nechtěli poznat Jehovu. Utrpí zničení „při zjevení Pána Ježíše z nebe. . . [až] uvede pomstu na ty, kteří neznají Boha“. — 2. Tes. 1:7–9.

Boží jméno v „Novém zákoně“

VĚTŠINA překladů „Nového zákona“ nepoužívá žádného odlišujícího jména pro všemohoucího Boha. Proč ne? Je to snad proto, že by se překladatelé svědomitě řídili řeckým textem? V mnoha případech to zřejmě není jejich hlavní zájem, protože nepoužívají jména Jehova ani ve „Starém zákoně“. A přece v původní hebrejštině byla nejen slova označující Pána a Boha, ale také se zde téměř 7 000krát vyskytuje vlastní Boží jméno.

Někteří překladatelé si však uvědomili, že božské jméno patří do „Nového zákona“, přinejmenším proto, že obsahuje přímé citáty z Hebrejských písem, kde se tohoto jména používá. Je proto zajímavé, že v němčině je nejméně pět překladů „Nového zákona“, které obsahují božské jméno.

Jeden z těchto překladů pochází z roku 1796 a pořídil jej Dominikus von Brentano. Používá božského jména ve svém hlavním textu dvakrát a v publikacích Strážné věže již o tom byla v minulosti zmínka. Dva další překlady užívají tohoto jména u Marka 12:29 — je to jednak překlad od Stolze, vydaný v Curychu ve Švýcarsku roku 1781, a druhý je překlad od profesora dr. Johanna Babora, který byl vydán roku 1805 ve Vídni, v Rakousku. Existuje také takzvaná Bonnská bible, kterou přeložil profesor D. P. Dausch a vydal ji roku 1932 v Bonnu, v Německu. Užívá jména „Jahve“ u Lukáše 20:37.

Jiný německý překlad užívá jména Jehova v „Novém zákoně“ desetkrát. Je to dvousvazkový překlad „Nový zákon Svatých písem“, který vyšel v roce 1789 a 1790 v Mnichově, v Německu. Ačkoli není uvedeno jméno jeho překladatele, kniha „Bible v Německu“ (něm.) na str. 281 říká: „Překlad od [Sebastiána] Mutschelleho. Narodil se 18. ledna 1749