295 dolarů, uvědomil jsem si, že to nemůže být pravda; bylo to veřejné lupičství. Řekl jsem si: ‚Ruce pryč,‘ ale nemohl jsem ho setřást. Stále mi chodily dopisy, v nichž se snažili získat mou přízeň a peníze.

Vzhledem ke svému věku jsem se rozhodl, že již přestanu hledat pravdu a zůstanu doma na své farmě. Tehdy v našem odlehlém místě navštěvoval domácnosti jeden ze svědků Jehovových a začal mluvit s mým zetěm, který také žije a pracuje na mé farmě. Ten neměl zájem. Ale to, co svědek říkal o království, mi bylo pochopitelné. Požádal jsem jej, aby zase přišel a řekl mi více.“

K čemu to vedlo? Bylo zahájeno biblické studium. Chris končí slovy: „Poznání pravdy z Bible mi poskytlo skutečnou naději do budoucnosti.“

Jeden svědek, který je hluchý a je také uznán jako slepý, velmi jasně ukázal, jak mu biblické poselství dalo naději a skutečný smysl života. Řekl:

„Po celý svůj život jsem byl rozhodnut nepřipustit, aby mi mé tělesné postižení překáželo v plném a šťastném životě. Byl jsem ve středoškolském družstvu pro přetahování lanem, získal jsem první místo v kuželkářské lize slepých a nakonec jsem získal odměnu za vynikající výkony jako tělesně postižený. Pro to všechno jsem byl hrdý a sebejistý, ale nebyl jsem šťastný. Stal jsem se prvním tělesně postiženým člověkem, který byl zaměstnán u firmy Polaroid, a měl jsem tam odpovědné postavení. Abych si získal ženy, koupil jsem si velký dům a člun. Ale ani hmotný majetek, ani nemravný život mi neposkytly pocit naplnění. Neměl jsem již žádné cíle v životě, žádnou představu o budoucnosti. Jako katolík jsem se snažil získat nebeský život úzkostlivým dodržováním obřadů. Nikdo mi však nevysvětlil, jak Boží zákony souvisejí s mým způsobem života. Byl jsem zklamaný a skeptický.

V tomto stavu mě našel jeden svědek Jehovův. Vrátil se následující týden s jednou svědkyní, která uměla znakovou řeč. Mohl jsem se dorozumět, když dělala znaky a já jsem ji držel za ruku. Téměř na každou větu jsem odpovídal: ‚Jaký je o tom důkaz?‘ Vždy jsem dostal biblickou odpověď.

Nejdříve jsem se skutečně nezajímal o Bibli, ale chtěl jsem svědky Jehovovy vyzkoušet a očekával jsem, že jsou jako členové jiných náboženství. Stále jsem čekal, kdy mi předloží účet za biblické hodiny, ale ten den nikdy nepřišel. Žádal jsem je, aby pro mne konali malé pochůzky, ne protože bych je nemohl vyřídit sám, ale protože jsem se chtěl přesvědčit, zda budou ochotni udělat něco jiného než se mnou studovat Bibli. Když jsem přicházel na shromáždění svědků Jehovových, přibližoval jsem se k přítomným a čichem jsem zkoumal, zda je z jejich dechu cítit alkohol nebo tabák. Zval jsem hluchého svědka k posezení u mne venku a potom jsem zkoumal, zda se mi něco doma neztratilo. Nakonec jsem pochopil, že tito lidé jsou jiní a že jejich poselství je pravda.

Jak jsem vděčný Jehovovi za to, že mi poskytl čas, abych si mohl vytvořit dobré srdce, a že mi poskytl skutečnou naději do budoucnosti! Je radostné podílet se pravidelně na kázání ‚dobrého poselství‘ jiným, nejen hluchým lidem v našem kraji, ale také dům od domu. Těším se na dobu, až uslyším a uvidím. Plně věřím v Boží sliby, protože Bůh nemůže lhát.“ — Žid. 6:17, 18.

VĚNUJÍ ČAS, ABY SDĚLOVALI JINÝM SVOU NADĚJI

V době sjezdu mnozí svědkové využili příležitosti a během pátečního rána mluvili o své naději s obyvateli měst, kde se konal sjezd. Sdělovací prostředky se o toto veřejné svědectví velmi zajímaly. Mnozí reportéři jako pozorovatelé doprovázeli svědky při této činnosti.

Ve městě Providence, ve státě Rhode Island, jeden reportér slyšel, jak jakási 72letá žena řekla svědkovi: „Dnes ráno jsem byla tak rozčilená, že jsem chtěla jít do Washingtonu a vyhodit jej do povětří.“ Když svědek obrátil její pozornost na to, jak Bible odpovídá na světové problémy, řekla: „Myslím, že máte pravdu. Máte asi správný postoj — pozitivní smýšlení. Víte co? Už mám lepší náladu. Dokonce už nemám chuť vyhodit Washington do povětří.“

Řada sjezdů „Živá naděje“ byla skutečně požehnáním pro všechny účastníky i pro mnoho jiných lidí, kteří ve sjezdových městech slyšeli biblické poselství. Jsi-li mezi těmi, kteří hledají krásnou naději do budoucnosti, zveme tě, abys promluvil se svědky Jehovovými, až příště navštíví místo, kde žiješ. Proč by ses sám nepřesvědčil, jak mohutnou silou může být ve tvém životě naděje od Boha?

Jonata — „jeden muž z tisíce“

MOUDRÝ král Šalomoun prohlásil: „Jednoho muže z tisíce jsem našel.“ (Kaz. 7:28) Z toho je patrné, že ideální muž je vzácný. Po mravní stránce vyniká jen málo lidí. Jedním z nich byl Jonata, syn krále Saula. Byl statečný, věrný, oddaný a nesobecký. Byl-li někdy nějaký muž, který by měl právo na pocity žárlivosti, soupeření nebo závisti, byl by to Jonata. On však projevil velkou náklonnost a věrnou oddanost právě tomu člověku, o němž by si méně ušlechtilí lidé mysleli, že vážně ohrožuje jejich postavení.

Za vlády svého otce se Jonata již záhy projevil jako statečný bojovník. S tisícem špatně vyzbrojených mužů porazil ozbrojenou filištínskou posádku v Gebě. (1. Sam. 13:1–3) Jonatovi muselo být tehdy nejméně dvacet let, což byl nejnižší věk pro izraelské vojáky. — 4. Mojž. 1:3.

Později s Boží pomocí Jonata a jeho zbrojnoš srazili asi dvacet filištínských nepřátel. Tento čin otevřel Izraelitům cestu k vítězství nad nepřáteli. Při tomto tažení Jonata nevědomky porušil ukvapenou přísahu svého otce. Aby Saul mohl vyvodit všechny důsledky z přísahy, bylo nutné, aby jeho syn byl popraven. Jonata se tomu nechtěl zbaběle vyhnout, ale řekl svému otci: „Zde jsem, ať zemřu.“ Lid jej však vysvobodil, protože poznal, že Jehova je s Jonatou. — 1. Sam. 14:1–45.

Téměř o dvacet let později zabil David filištínského obra Goliáše. Davidův odvážný čin vykonaný s plnou vírou v Jehovovu záchrannou moc zapůsobil na Jonatovo srdce. Bible říká: „Sama Jonatova duše se připoutala k duši Davidově a Jonata ho začal milovat jako svou vlastní duši.“ (1. Sam. 18:1) Na znamení svého přátelství dal Jonata Davidovi své svrchní roucho, svůj meč, luk a opasek. — 1. Sam. 18:4.

Když David později statečně vedl izraelská vojska v bitvě proti Filištínům, ženy vítaly vracející se vítěze zpěvem a tancem. Zpívaly: „Saul porazil své tisíce a David své desetitisíce.“ (1. Sam. 18:5–7) To podnítilo Saula k ještě větší žárlivosti a začal Davida velice podezřívat. Když se Saulovi nepodařilo zabít Davida kopím, později souhlasil s tím, že mu dá za manželku svou dceru Míkol, poskytne-li David důkaz, že zabil sto filištínských nepřátel. Saul přitom doufal, že David padne do rukou nepřátel. David se však vrátil se 200 předkožkami Filištínů na důkaz toho, že jich právě tolik pobil. Saulův hněv a nenávist vůči Davidovi tím jen vzrostly. — 1. Sam. 18:8–29.

Jonata však nepřipustil, aby žárlivá nenávist jeho otce zničila jeho přátelství s Davidem. Když Saul otevřeně vyjádřil, že chce dát Davida usmrtit, Jonata se jej zastal a podařilo se mu získat od svého otce slib, že jeho přítele nezabije. Později byl však David nucen