„Dobré zdraví“ a křesťanská rozumnost

APOŠTOL Pavel napsal křesťanům ve starověkých Filippech: „Ať se vaše rozumnost stane známou všem lidem.“ Tak povzbudil je i všechny křesťany od té doby, aby projevovali umírněného ducha a rozumnou vyrovnanost. — Fil. 4:5.

Jde-li o naše zdraví, musíme být rozumní. Musíme se například vyvarovat požitkářství a extrémů v tom, co jíme, a měli bychom také přiměřeně cvičit a odpočinout si. Náš názor na léčení by měl být také založen na rozumné úvaze, abychom v péči o zdraví citově nepropadli něčemu, co je právě v módě. Rozumnost potřebujeme i v tom, abychom zachovávali rovnováhu mezi duchovním zdravím a zdravím tělesným. Musíme se ‚ujistit o důležitějších věcech‘, aby zdravotní otázky neodsunuly Boží království na druhé místo. — Fil. 1:10.

OPATRNOST PŘI VÝBĚRU LÉČENÍ

Jde-li o to, abychom učinili nějaké rozhodnutí v otázce léčení nebo zdraví, je dobré si uvědomit, že i tyto věci bývají ovlivňovány popularitou nebo módou. Snad si vzpomeneš na různé způsoby léčení, které kdysi byly populární, ale nyní je na ně zcela odlišný názor. Vzpomínáš si, že lékaři používali rentgenového ozařování proti akné, odstraňovali dětem mandle z nezávažných důvodů nebo předpisovali nové sulfonamidy nebo penicilín téměř na každou infekci? Mnohé se změnilo. Tyto způsoby léčení sice mohou být vhodné v některých případech, ale zkušenosti a výzkumy ukázaly některé nežádoucí vedlejší účinky nebo bylo zjištěno, že tyto metody se mají uplatnit jen v určitých případech.

Jestliže mohou být právě panujícím názorem ovlivněni lékaři, kteří jsou školeni ve „vědecké metodě“ a vedeni k opatrnosti, pokud jde o nové léky a způsoby léčení, oč spíše může ztratit vyrovnanost neodborník a může podlehnout nějaké módě v otázkách zdraví. Miliónům lidí se to stalo. Mnozí často podstupovali nějaké léčení, které má jen omezenou terapeutickou cenu nebo jehož neodborníci hrubě zneužívali. Jiné „způsoby léčení“, jež se staly populárními, byly ve skutečnosti naprosto neúčinné, protože to byly podvody.a Zaváděli je lidé, kteří rádi připravovali nemocné o peníze. A pro křesťany je velmi zajímavé, že některé z těchto populárních způsobů léčení měly zřejmě něco společného s ‚nečistými silami‘ neboli se spiritismem, který Bible odsuzuje. — Iz. 1:13; 5. Mojž. 18:10–12.

Někdo se zeptá: ‚Ale jak poznám, zda nějaký způsob léčení je podvodem?‘ To může být obtížné, protože mnohé léčebné metody, které dnes ve skutečnosti každý uznává jako bezcenné, měly kdysi jména, jež vypadala vědecky. A literatura o nich poskytovala vysvětlení, jež mnozí považovali za přijatelné. Co nám tedy může pomoci?b

UPLATŇOVAT ROZUMNOST

Učedník Jakub napsal, že „moudrost shora je. . . rozumná“. (Jak. 3:17) Ačkoli křesťan není odborníkem ve zdravotnických otázkách, přesto jeho úsilí o rozumnost mu může pomoci, když má posoudit hodnotu diagnostických nebo zkušebních metod a způsobů léčení.

Musíme si ovšem uvědomit, že k mnoha zdravotním otázkám existují různé přístupy. Činný křesťan je nemůže všechny dobře znát. Jestliže však potřebuje nějaké léčení a dostane nějaké doporučení, může si položit otázku: ‚Zdá se navržené léčení rozumné a odpovídá poznatkům o tělu a o nemoci? Nebo vypadá podivně, či dokonce okázale? Doporučují mi toto léčení neinformované osoby nebo lidé, kteří z toho mohou mít finanční prospěch? Mám-li nějaké pochybnosti, neměl bych počkat, dokud nebude známo více skutečností?‘

Tyto otázky snad zní velmi jednoduše, ale vzhledem k tomu, že v minulosti získaly popularitu některé podivné léčebné metody, je nutné takové otázky uvážit. Znázorňuje to případ, který se stal nedávno: Jedna žena s normálním vzděláním, zaměstnaná v kanceláři, šla k muži, který se zabývá léčením a zdůrazňoval extrémní dietní postup. Později řekla svým přátelům, že jí ukazoval „nádoby s tumory, [nádory], jež se vyloučily u pacientů“, včetně „mozkového tumoru“. Rozumnost by tě mohla podnítit k uvažování: Ví vůbec průměrný člověk, jak vypadá skutečný tumor? Jak by mohl identifikovat skutečný tumor, nehledě na to, jak se údajně „vyloučil“? Mozek není uložen volně, jak se tedy u někoho mohl „vyloučit“ mozkový tumor zažívacím traktem nebo nějakou jinou cestou?

A konečně mnohé zkoušky nebo léčebné metody, které se již v minulosti prokázaly bezcenné, byly doprovázeny tvrzením o „zázračných látkách“, neobyčejných „tělesných silách“ nebo to byly podivné metody, při nichž léčitel používal k ‚měření‘ snad kyvadla nebo nějaké části těla, která zřejmě neměla spojitost s místem, jehož se měla týkat diagnóza. Působil přitom na city, vyvolával atmosféru tajemnosti, nebo dokonce působil na spiritistické síly, ale neodpovídalo to rozumnosti. — Srovnej 3. Mojžíšovu 19:26.

A CO DOPORUČENÍ?

Další pomoc nám poskytuje výrok: „Kterýkoli nezkušený člověk uvěří každému slovu, ale bystrý uvažuje o svých krocích.“ — Přísl. 14:15.

To je dobrá rada, protože většina z nás již slyšela o různých druzích léčení, jež byla doporučována takovými výroky jako: ‚Panu Novákovi lékaři řekli, že bude žít jen čtyři měsíce, ale užíval a teď je mu dobře.‘ Ať již „pan Novák“ skutečně tu nemoc měl, nebo ne, máš vědět, že mnoho podvodných léčebných metod bylo v minulosti doporučováno podobně. To rozhodně neznamená, že máme být kritičtí, jestliže někdo ze známých vypráví nějakou osobní zkušenost. Máme-li se však rozhodnout v nějaké závažné zdravotní otázce, měli bychom vykonat víc, než jen ‚uvěřit každému doporučujícímu slovu‘.

Například i kdyby „pan Novák“ měl určitou nemoc a ta by se mu zlepšila, proč se to stalo? Silný vliv při léčení, včetně obvyklých lékařských postupů, má „účinek placeba“ (efekt vyvolaný přesvědčením nemocného, že je léčen). Průzkum ukázal, že přibližně u 30 až 40 procent pacientů došlo ke zlepšení po léčbě inertními pilulkami nebo injekcemi vody. Časopis „Science Digest“ (září 1981) o tom říká: „Víra, naděje, důvěra, to všechno jsou důležité složky účinku placeba a mohou někdy zahojit rány, změnit tělesný chemismus, a dokonce změnit i průběh nejúpornějších nemocí.“ Máš-li tedy rozhodnout, jak dalece máš ‚uvěřit každému slovu‘, vzpomeň si na „účinek placeba“ a polož si otázku: Bylo léčení samo shledáno jako účinné rozumným výzkumem a rozsáhlým zkoušením?

I kdyby nějaká zpráva byla víc než pouhým doporučením, je dobré uvážit, zda uvedený způsob léčby je přijatelný z hlediska morálního nebo náboženského. V časopise „The Journal of the American Medical Association“ byla zpráva o osmadvacetileté ženě, u níž se projevil lupus erythematosus, vážná imunologická choroba, kterou je možné diagnostikovat řadou klinických zkoušek. Odmítla léčiva a obrátila se k lékaři — kouzelníkovi, který „z ní sňal prokletí“. Vrátila se bez příznaku nemoci, zřejmě vyléčena. Článek v časopisu „JAMA“ klade otázku, jak mohl asijský lékař–kouzelník ‚odstranit zlého ducha‘ a vyléčit ji. Léčení bylo zřejmě účinné, ale křesťané by se měli takového způsobu vyvarovat, a také jiných způsobů léčení, o nichž mají pocit, že by mohly mít spojitost s nějakou formou spiritismu. — Srovnej Matouše 7:22, 23.

VYHLEDEJ ODBORNOU POMOC

Je zřejmé, že v mnoha případech potřebujeme odbornou radu o způsobech léčení a o zdravotních otázkách. Na koho se můžeme spolehnout? Písmo nám poskytuje zdravý postřeh: „Pozoroval jsi muže, který je zručný ve své práci? Před krále se postaví.“ — Přísl. 22:29.

Člověk který určitou věc studuje a získá zručnost, dosáhne uznání jako odborník, dokonce snad i jako vynikající odborník ve svém oboru. To platí i ve zdravotnictví. Máš-li tedy zhodnotit nějaké doporučení od nějakého lékaře nebo zdravotního poradce, můžeš si položit otázku: Jaké má doklady? Odpověď nemusí vždy záležet jen na jeho titulech nebo na zkratkách za jeho jménem. Mnozí lidé si přisvojili tituly, aby vypadali důležití. (Srovnej Matouše 23:6, 7.) Někteří se dávají rádi oslovovat titulem „doktor“ a určují diagnózu nebo provádějí léčení (zdarma nebo za penízec), ačkoli si jen přečetli několik knih nebo absolvovali několik hodin „kursů“.

Můžeš si také položit otázku: Jak rozsáhlé a kvalitní je jeho vzdělání? Je uznáván mezi lidmi, kteří mají mnoho vědomostí, je považován za odborníka? Učedník Lukáš zřejmě studoval a získal dostatek zkušeností, takže jeho odborné znalosti uznávány byly, když se o něm apoštol Pavel zmiňoval jako o ‚Lukášovi, milovaném lékaři‘. — Kol. 4:14.

Ovšem i někteří lidé, kteří prošli dobrým lékařským vzděláním, dali již někdy špatnou radu nebo zavedli nesprávný způsob léčení. Proč? Někdy proto, že neměli o své pacienty pravý zájem. Vytvořili si možná nějakou zvláštní teorii, pokud jde o zdraví. Nebo nedrželi krok s postupem medicíny, a tak neměli potřebné odborné vědomosti. I zde nám Bible může pomoci.

Říká: „Kde není důvěrný rozhovor, selhávají plány, ale dovršení je při množství rádců.“ (Přísl. 15:22) To zdůrazňuje, jak je užitečné poznat i druhý nebo třetí názor. Mnozí pacienti mají důvěru ke svému lékaři, a proto se nemusejí ptát na názor někoho jiného, když jim něco doporučí. V závažných problémech, nebo pokud nemáš jistotu ohledně rady, kterou jsi dostal je však rozumné poznat i druhý názor. Rozhodně se však postarej, aby se k věci vyjádřil někdo, o kom jsi přesvědčen, že ti dá nezaujatou radu. I kdyby to byl někdo, kdo má k otázce docela jiný přístup, měla by to být rada odborníka. Tak ti „množství rádců“ pomůže k lepšímu zdraví.

VYROVNANOST MEZI DUCHOVNÍM ZDRAVÍM A ZDRAVÍM TĚLESNÝM

Ačkoli zde rozsáhle uvažujeme o zdraví a léčení, měli by Bohu oddaní křesťané pamatovat na to, že naše tělesné zdraví je sice důležité, ale naše duchovní zdraví je daleko důležitější!

Ježíš radil: „Přestaňte být úzkostliví o své duše, pokud jde o to, co budete jíst, nebo o své tělo, pokud jde o to, co budete nosit.“ Ano, musíme dávat pozor, abychom se nestali příliš úzkostlivými, pokud jde o jídlo, oblékání, nebo dokonce i o léčení našeho těla. Jak by to bylo smutné, kdyby se křesťan začal tak zajímat o své tělesné zdraví, že by zanedbával své zdraví duchovní! Mohl by upadnout do stejné léčky jako boháč z Ježíšova podobenství, jemuž Bůh řekl: „Tuto noc tě požádají o tvou duši. Kdo má pak mít věci [včetně zdraví], které jsi nahromadil?“ Ježíš dodal: „Tak se vede muži, který si střádá poklad pro sebe, ale není bohatý vůči Bohu.“ — Luk. 12:20–22.

Je pravda, že se musíme starat o své zdraví, abychom mohli užívat svého života ke službě Bohu. Ale zprávy z různých oblastí ukazují, že se někteří křesťané začali příliš zaměstnávat svým tělesným zdravím. O jednom takovém příznaku napsal jeden svědek ze Středozápadu Spojených států: „Tolik jich má zřejmě příliš veliký zájem o zdraví. Stále na to myslí [jak je patrné z jejich rozmluv].“ Dopis vysvětloval, že mnozí se zřejmě začali v tomto ohledu přespříliš starat, když jim bylo řečeno, že mají rakovinu, a to lidmi, kteří nejsou odborníky, ale kteří se domnívají, že mohou odhadnout, zda má někdo rakovinu. Ti potom navíc předpisují diety a potravinové doplňky. Tento svědek slyšel, jak jeden návštěvník z Kalifornie řekl: „My [s těmito zdravotními zvyklostmi] nepěstujeme společenství s těmi v našem sboru, kteří chtějí zůstat nevědomí a chodí ke svým lékařům.“

To je škodlivé z mnoha hledisek. Křesťanská shromáždění a sjezdy nejsou příležitostí k rozsáhlým rozpravám o zdraví ani k tomu, aby se někdo pokoušel říkat někomu diagnózu nebo doporučovat nějaké léčení. Tato shromáždění mají sloužit vřelému duchovnímu společenství. Starší by měli dávat pozor, aby se sál království nestal místem k propagování různých způsobů léčení nebo názorů, ale aby zůstal místem jednoty a pravého uctívání. — Srovnej Jana 2:16, 17.

V nynějším systému věcí není možné dokonalé zdraví. Takové zdraví nebude možné získat, dokud nepřijde nový systém. Potom již „žádný usedlík neřekne: ‚Jsem nemocen.‘ “ A stane se to proto, že bude prominuto lidské provinění a hřích. (Iz. 33:24) Proto neprojevujme nerozumný zájem o své nynější zdraví, jako kdybychom nyní usilovali o tělesnou dokonalost. Projevujme spíše moudrost a rozumnost tím, že se soustředíme na své duchovní zdraví.

Ježíš ukázal, kam bychom měli zaměřit svou pozornost: „Toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ (Mat. 24:14) Nesmíme se nechat odvrátit od tohoto božského úkolu. Nesmí se stát, že bychom pro zdravotní problémy přestali celým srdcem podporovat království. ‚Hledat nejprve království‘, to je moudrý a rozumný způsob jednání. Přinese nám „Boží pokoj“, a tak se může dokonce i zlepšit naše nynější zdraví. Ale daleko důležitější je, že se tak naším pokladem stane Boží schválení, se všemi těmi nádhernými vyhlídkami, jež se uskuteční teprve tehdy, až bude na lidstvo uplatněna Kristova vykupující oběť. — Fil. 3:8–11; 4:6, 7; Mat. 6:33.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček na straně 30]

Šíří se úzkostlivá péče o zdraví

Dr. Lewis Thomas, prezident newyorského Ústavu pro výzkum rakoviny — Memorial Sloan–Kettering Cancer Center, poznamenal v jednom z posledních bestsellerů:

„Jsme lidé, kteří jsou posedlí zájmem o Zdraví. Na tom všem je něco v podstatě naprosto nezdravého. Nezdá se, že bychom usilovali o bohatší život, ale že spíše chceme odvrátit nějaké selhání, odsunout umírání. Ztratili jsme veškerou důvěru v lidské tělo. Nyní panuje všeobecný názor, že jsme zařízeni špatně, že v nás může vždy něco selhat, že jsme zranitelní spoustou škodlivých vnitřních a vnějších vlivů a že život je naprosto riskantní. Žijeme v nebezpečí, že se kdykoli můžeme rozpadnout. . .

Problém je v tom, že se dáváme ovlivnit takovou propagandou. . . Ve skutečném životě jsme docela zdraví lidé. Rozhodně nejsme sestaveni špatně, náš organismus je podivuhodně pevný, trvanlivý, plný zdraví a je schopen odolat většině nepředvídaných situací. Budeme-li dále věnovat pozornost všem takovým řečem, bude naše blaho ohroženo novým nebezpečím, že se totiž staneme národem zdravých hypochondrů, budeme žít nezdravě opatrně a ustaráme se bezmála k smrti.

A na něco takového už nemáme čas, a nemůžeme si dovolit nechat se takovým způsobem odvádět od našich jiných daleko naléhavějších problémů. Ve skutečnosti bychom se měli znepokojovat, naše přílišná starost o osobní zdraví může být příznakem rezignace, . . . zatímco vně dochází k rozpadu celé společnosti.“ — „Medúza a plž“ (1979), str. 36–40, angl.