se kdo znovu, nemůže vidět Boží království. Co se narodilo z těla, je tělo, a co se narodilo z ducha, je duch. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se znovu narodit.“ (Jan 3:1, 5–7) Je zde zmínka o vodě, což se nepochybně vztahuje na doslovnou vodu křtu. A co znamená duch? Je to Jehovův svatý duch, který působí na jednotlivce.

14. Z čeho se skládá ‚povolání‘ a ‚vyvolení‘? K čemu jsou tito křesťané pomazáni a pověřeni?

¹⁴ O těch, kteří se „znovu narodí“, říká Písmo, že byli nejdříve „povoláni“. Toto jejich povolání znamená, že je Bůh sám zve, aby byli společníky Ježíše Krista. Ti, kteří přijímají toto pozvání, jsou „vyvolení“. (Zjevení 17:14) Stávají se částí „vyvoleného“ sboru, jehož posláním je ‚široko daleko oznamovat znamenitosti‘ Jehovy Boha. (1. Petra 2:9) Tito křesťané, kteří se ‚znovu narodili‘, jsou stejně jako Ježíš pomazáni Božím svatým duchem, aby kázali. Proto čteme: „Kdo však zaručuje, že vy a my patříme Kristu, a kdo nás pomazal, je Bůh.“ — Izaiáš 61:1, 2; Lukáš 4:16–21; 2. Korintským 1:21.

15. Jak vydává duch svědectví o tom, že se někdo ‚znovu narodil‘? Čím je toto přesvědčení posíleno?

¹⁵ O těchto „vyvolených“ dosvědčil apoštol Pavel: „Ten duch sám svědčí s naším duchem, že jsme Boží děti.“ (Římanům 8:16) Jak to Boží svatý duch dělá? Tím, že těmto křesťanům dává nebeskou naději. „Podle [Božího] velkého milosrdenství nám dal nové zrození k živé naději skrze vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých, k neporušitelnému a neposkvrněnému a nevadnoucímu dědictví. Je vyhrazeno v nebesích pro vás.“ (1. Petra 1:3, 4) Tyto osoby zůstávají v dobrém vztahu ke svému nebeskému Otci, a proto je on projevy své prozřetelnosti posiluje v přesvědčení, že jsou skutečně křesťany, kteří se ‚znovu narodili‘.

JAK SI NĚKDO MŮŽE BÝT JISTÝ?

16. Odkdy zdůrazňuje „věrný a rozvážný otrok“ pozemskou naději a k jakému závěru to vede?

¹⁶ Ti, kteří se v dnešní době podílejí na kázání tohoto dobrého poselství o království, jsou pevně přesvědčeni o tom, že Jehova Bůh vede své oddané služebníky prostřednictvím své viditelné duchem zplozené organizace, „věrného a rozvážného otroka“. (Matouš 24:45–47) Pod tímto vedením byla asi do roku 1935 vyzdvihována, objasňována a zdůrazňována nebeská naděje. Když potom ‚zazářilo světlo‘ a jasně ukázalo, kdo je „velký zástup“ ze Zjevení 7:9, začala být zdůrazňována pozemská naděje. (Žalm 97:11) Z toho tedy vyplývá logický závěr, že v té době musel být již celkový počet 144 000 téměř úplný. Ovšem jednotlivci, kteří by se prokázali jako nevěrní, musí být nahraženi. Je však pochopitelné, že takových by bylo poměrně málo. A kým by byli nahraženi? Zdá se také logický závěr, že velmi pravděpodobně by byla tato nebeská naděje poskytnuta ještě některým osobám, které vytrvaly ve věrnosti a léta se držely své oddanosti Bohu. Sotva by byla nabídnuta nevyzkoušeným osobám, jež se právě oddaly Bohu. (Srovnej Lukáše 22:28–30.) Ze zpráv, které jsou k dispozici, však vyplývá, že někteří křesťané, kteří se právě oddali Bohu, se domnívají, že se „znovu narodili“.

17. Jaké pocity vedou některé k nesprávnému závěru, že jim Bůh vštípil nebeskou naději?

¹⁷ Všichni, kteří se teprve poměrně v nedávné době oddali Bohu a dali se pokřtít a kteří se domnívají, že se ‚narodili znovu‘, učiní dobře, budou-li vážně uvažovat o těchto otázkách: Co v tobě vyvolává pocit, že ti Jehova Bůh vštípil tuto naději? Mohlo by se stát, že tvé citové rozpoložení je pozůstatkem nesprávného názoru, který jsi měl dříve ještě ve Velikém Babylónu, že totiž pro všechny dobré lidi je určeno nebe? Nebo snad máš tento pocit proto, že jsi předtím prožil velký vnitřní neklid, nejprve jsi proti této myšlence bojoval, ale ona potom postupně zvítězila? Nezvítězila však proto, že sis to ty přál, snad dokonce nevědomky? Takové zápasy samy o sobě nedokazují, že ses ‚narodil znovu‘.

18. Proč ocenění pro hluboké duchovní věci samo o sobě nedokazuje, že se někdo ‚znovu narodil‘?

¹⁸ Nebo máš pocit, že tě Bůh vybral mezi 144 000 pomazaných proto, že máš upřímné ocenění pro duchovní věci, protože se ti líbí hluboké duchovní pravdy? Pak si uvědom, že velmi mnoho osob, jež netvrdí, že se ‚znovu narodili‘, jsou ‚duchovní lidé‘ v nejplnějším smyslu toho slova. (1. Korintským 2:14, 15) A nelze vůbec pochybovat o duchovní síle mužů a žen, kteří se projevovali vírou a o nichž se mluví v 11. kapitole Židům. Nikdo z nich se ‚nenarodil znovu‘. Všichni vzhlíželi k ‚lepšímu vzkříšení [k životu pod Božím královstvím]‘ zde na této zemi. — Židům 11:35.

19. a) Proč velké nadšení nutně nedokazuje, že Bůh tomuto člověku poskytl nebeskou naději? b) Co zřejmě naznačuje, že někteří možná z nedostatku skromnosti tvrdí, že mají nebeskou naději?

¹⁹ Nebo snad tak cítíš proto, že projevuješ více nadšení než někteří tvoji spolukřesťané? Ale to samo o sobě by nemohlo být rozhodující, protože apoštol Pavel čas od času považoval za nezbytné radit pomazaným křesťanům, aby brali své duchovní povinnosti vážně. (1. Korintským 11:20–22; Galatským 4:9–11) Nebo snad je to nedostatek skromnosti, který tě vede k tvrzení, že patříš k pomazaným? Zcela nedávno se vyskytli někteří lidé, kteří tvrdili, že patří k pomazaným, ale místo aby utvrzovali jednotu sboru, měli pocit, že musí mít svou vlastní biblickou studijní skupinu. Zralí křesťané, kteří se ‚znovu narodili‘, zůstávají naopak těsně spojeni s místním sborem, i když se tento sbor většinou skládá z „jiných ovcí“. (Jan 10:16) Ale to, že se někdo ‚znovu narodil‘, je osobní věc mezi Bohem a každým jednotlivým křesťanem. Nikdo nemůže v této otázce posuzovat druhého. — Římanům 14:10.

20. Vzhledem k tomu, co zde bylo uvedeno, k jakým závěrům docházíme ohledně námětu ‚narodit se znovu‘?

²⁰ K jakému závěru docházíme na základě všeho, co zde bylo řečeno? Že Jehova Bůh jedná podle práva, je spravedlivý, moudrý a milující. Má právo určit svým inteligentním tvorům jednotlivě jejich úlohy — někteří mají sloužit jeho záměru v nebesích, jiní zde na zemi. Nebeská cena není něčím, čeho je možno dosáhnout na základě osobní volby a úsilí, ani po čem by bylo možno sobecky dychtit. Je to něco tak jedinečného, že si žádný lidský tvor na to nesmí činit svévolně nárok. Je to skutečně nádherná nezasloužená laskavost, kterou Jehova Bůh uděluje malému počtu svých tvorů, v zájmu svých moudrých, spravedlivých a laskavých předsevzetí, ale ne na základě nějaké zvláštní zásluhy z jejich strany. Pouze na tyto osoby se vztahují slova ‚narodit se znovu‘. (Římanům 3:23, 24; 11:33–36) Také věčný život na rajské zemi je nevýslovnou výsadou a cílem, o který mají usilovat lidé se sklonem ke spravedlnosti. (Zjevení 21:1, 3, 4) Všechno je nezasloužená laskavost. Nikdo by neměl být tak troufalý, že by říkal Jehovovi: „Co děláš?“ — Daniel 4:35; 4:32, „KB“.

Zasvěcení — Komu? Proč?

„Ale vy jste ‚vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, [posvěcený národ, zasvěcený národ], lid pro zvláštní vlastnictví‘.“ — 1. Petra 2:9, „Překlad Nového světa“, „Jeruzalémská bible“, „Nová anglická bible“.

1, 2. a) Patřil Abraham Lincoln k nějaké církvi křesťanstva? Jak přesto označil ve svém gettysburském proslovu národ, jehož byl prezidentem? b) Jaké jednání zpochybňuje důvěru tohoto národa v Boha a jak bude vláda, jež přijde po světovém soužení, „pro lid“?

ZE VŠECH církví křesťanstva si ani jedna nemohla činit nárok na 16. prezidenta Spojených států amerických jako na svého člena. Přesto