„Jehova učinil velkou věc“

JAK je to radostné, dostaneme-li ‚dobrou zprávu ze vzdálené země‘! (Přísl. 25:25) Způsobilo nám skutečně radost, že jsme z Bangui ve Středoafrické republice dostali dopis datovaný 1. října 1979. Je psán na oficiálním dopisním papíře svědků Jehovových, kteří jsou v této zemi ustaveni jako „Sdružení svědků Jehovových“ („Association Les Témoins de Jéhovah“, francouzský titul). Dopis začínal slovy:

„Jste překvapeni, že vidíte v záhlaví označení společnosti? Ano, my zde jsme stejně překvapeni jako vy. Skutečně, od čtvrtečního večera, od šesti hodin 27. září, žijí všichni svědkové Jehovovi ve Středoafrické republice v šťastném snu, naplněni touž nevýslovnou radostí, která je vyjádřena ve 126. žalmu. V té době bylo veřejně státním rozhlasem zde v Bangui oznámeno, že se s okamžitou platností ruší zákaz, který byl proti svědkům Jehovovým vydán 19. srpna 1976, a že máme znovu právo volně kázat po celém území Středoafrické republiky.“

Spolu s touto radostnou zprávou přišel výtisk vládního výnosu, podepsaný prezidentem republiky panem Davidem Dackem. Tímto výnosem je oficiálně zrušen zákaz. Pan Dacko se stal 20. září hlavou vlády místo císaře Bokassy, a je třeba mu blahopřát k tomu, že utlačovaným svědkům Jehovovým tak rychle obnovil svobodu náboženství a řeči.

Jak reagovali svědkové na tento osvícený čin vlády? Zpráva z Bangui pokračuje:

„Přátelé se zde velmi rychle vrátili k nadšené činnosti. Již koncem minulého týdne se jich velký počet opět účastnil činnosti dům od domu. Sbory, které měly přístup ke svým sálům království, se tam již vrátily a měly v neděli veřejnou přednášku a studium ‚Strážné věže‘. Jen ve třech sborech zde ve městě, v nichž je celkem 150 [svědků], se včera celkem účastnilo 612 osob. Také mnoho lidí, kteří nejsou svědky Jehovovými, vyjádřilo radost z toho, že byl zrušen zákaz. [Někteří] se ptají. . . , proč se všechna ostatní náboženství těsně spojila s [dřívější vládou], a jen svědkové Jehovovi zůstali zcela neutrální.“

Neutralita svědků Jehovových vzhledem k politickým revolucím a konfliktům, jež nyní zuří na různých místech v Africe, jim získala úctu mnoha lidí, a také některých vládních představitelů. Na rozdíl od náboženství křesťanstva, jež se snaží získat přízeň kteréhokoli vládce, který je právě u moci, ať již je tyranský nebo liberální, jdou svědkové Jehovovi důsledně jedinou cestou, která je možná pro pravé křesťany — že totiž „nejsou částí světa“. V mnoha zemích jsou proto pronásledováni. Dobrovolně to však přijímají, stejně jako jejich Mistr, Ježíš Kristus, který všechno snesl „pro radost, jež mu byla předložena“. — Jan 15:18–21; Žid. 12:2.

Gamaliel, jedna z jeruzalémských osobností, dal moudrou radu ohledně křesťanů v prvním století: „Nezaplétejte se s těmito lidmi a nechte je.“ (Sk. 5:38) Pan David Dacko, prezident Středoafrické republiky, jednal týmž ušlechtilým způsobem vzhledem ke křesťanským svědkům Jehovovým. Milovníci svobody po celém světě jej za to budou chválit. A doufáme, že vládci jiných afrických zemí, kde stále platí zákaz proti svědkům Jehovovým, se budou řídit jeho znamenitým příkladem a poskytnou těmto neškodným křesťanům svobodu, aby mohli uctívat Jehovu Boha způsobem, který jim přikazuje na stránkách svého Slova, Bible.

Svědkové Jehovovi ve Středoafrické republice jsou skutečně potěšeni, že se mohou vyjádřit slovy Žalmu 126:2, 3: „V té době se naše ústa naplnila smíchem a náš jazyk radostným voláním. V té době se začalo říkat mezi národy: ‚Jehova učinil velkou věc tím, co s nimi učinil.‘ Jehova učinil velkou věc tím, co s námi učinil, stali jsme se radostnými.“