potom je varoval: „Buďte střízliví, bděte. Váš protivník, ďábel obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil. Postavte se však proti němu, pevní ve víře, protože víte, že se tatáž utrpení dovršují v celém společenství vašich bratrů ve světě.“ (1. Petra 5:8, 9) Dozorci musí být stále bdělí vzhledem k taktice a úskokům, kterých používá ďábel, aby svedl z cesty, polapil nebo pohltil Boží služebníky. Křesťané by se nikdy neměli dát ukolébat do sebeuspokojení vzhledem k situaci, které čelí, a jmenovaní nižší pastýři „stáda“ by měli být zvláště bdělí. Zkušenosti z mnoha zemí ukazují, že dozorci stojí vždy v prvních řadách bitvy, když Jehovovy svědky postihnou těžkosti a zkoušky. Tito starší spoléhají na Boha a stále svým spoluvěřícím různými způsoby pomáhají, vzdorují odpůrci, úpěnlivě se modlí, a používají velikého štítu víry a ostatní duchovní výzbroje. — Ef. 6:10–18.

21. Jak pomáhají dozorci „stádu“ k upevnění víry a naděje tím, že jsou sami příkladní ve víře?

²¹ Dozorci by měli pomáhat „stádu“, aby chodilo ve víře a radovalo se z naděje, která je před ním. Jehova Bůh a jeho Syn jsou neviditelní v nebeské říši, a proto je nemůžeme spatřit. Přesto je jejich jednání s námi skutečné. — (Žid. 11:27) To, co se děje pod jejich vedením, je splňováním biblických předpovědí. Dozorci by měli horlivě pomáhat svým duchovním bratrům a sestrám, aby oceňovali tuto skutečnost, a hledět, aby byl „velký zástup“ shromažďován v co nejhojnějším počtu. Na takové práci spočívá Jehovovo požehnání. (Iz. 60:22; Zjev. 7:9) Těšíme se z duchovního bezpečí, které nám slíbil. (Žalm 91:1, 2) Mezi Božím lidem se dnes skutečně hojně projevuje ovoce Jehovova svatého ducha, včetně víry. (Gal. 5:22, 23; srovnej Římanům 1:8.) Očima víry vidíme, jak se blíží vykonání Jehovova rozsudku. (Zjev. 11:16–18; 16:14, 16) Po „velkém soužení“ začne nový pořádek a země bude uvedena do rajského stavu. (Mat. 24:21; Luk. 23:43; 2. Petra 3:11–13) Proběhne vzkříšení. (Jan 5:28, 29; Skutky 24:15) Lidská rodina bude opět uvedena do pokojného vztahu s Bohem a věčný život bude údělem těch, kdo prokáží poslušnost během konečné zkoušky. (Zjev. 20:7–10) Když tak hledíme budoucnosti vstříc, vážíme si desetitisíců dozorců, kteří dnes slouží jako příklady ve víře, oceňujeme věrné nižší pastýře, kteří tolik pracují, aby pomáhali „stádu“ radovat se z předložené naděje. — Řím. 12:12.

BÝT CENNÝM PŘÍKLADEM „V CUDNOSTI“

22. a) Jak pomůže úvaha o Filipenským 4:8 a Jakubovi 3:17 dozorcům, aby byli příkladní v cudnosti? b) Když jsou doporučováni bratři pro odpovědná postavení ve sboru, jak se mají dozorci snažit, aby zůstali cudní?

²² Konečně jsou dozorci nabádáni, aby se stali „pro věrné příkladem. . . v cudnosti“. To znamená víc, než být čistý v myšlení a mravném chování. Musíme si samozřejmě dávat pozor, aby to, nač myslíme, bylo cudné. (Fil. 4:8; Jak. 3:17) Aby však zůstali dozorci cudní, musí také projevovat dobrý úsudek, když uvažují o některých bratrech vzhledem k sborovým odpovědnostem. Způsobilost takových bratrů musí být pečlivě zvážena ve světle biblických požadavků. Nikdy by neměla být dávána přednost osobním přátelům nebo příbuzným. Jestliže jsou nějaké pochybnosti o mravném chování některého z bratrů, umožněte, aby čas a okolnosti takové pochybnosti rozptýlily. To bude v souladu se zdravou radou, kterou nalézáme v 1. Timoteovi 5:22: „Nikdy na žádného nevkládej ruce ukvapeně; ani se nepodílej na hříších jiných, zachovej se cudný.“

23. Co pomůže dozorcům, aby si zachovali cudnost při projednávání právních záležitostí?

²³ Dozorci se vyhýbají podílu na hříších jiných i tím, že správně vyřizují právní záležitosti. Když řeší případy nesprávného jednání, měli by být starší milosrdní, jestliže okolnosti vyžadují milosrdenství, ale nesmějí trpět hřích nebo jej brát na lehkou váhu. (Přísl. 28:13; Jak. 2:13; srovnej Judu 3–15, 22, 23.) Jmenovaní starší si musí dát dobrý pozor, aby se nedali zviklat stranickostí, sentimentalitou nebo návalem citů, když naslouchají prohlášením provinilců nebo svědectvím druhých. Když se v rozhodování takových případů dají věrní nižší pastýři vést biblickými zásadami, zachovají si cudnost.

24. Co dozorcům umožní, aby se vyjádřili jako Pavel v 1. Kor. 11:1?

²⁴ Stanou-li se příkladem v uvedených věcech, mohou všichni věrní křesťanští dozorci říci s dobrým svědomím jako Pavel: „Staňte se mými napodobiteli, jako já jsem Kristův.“ (1. Kor. 11:1) Přestože si apoštol byl vědom svých lidských slabostí, mohl s důvěrou říci, že následuje Krista. A to je pravdivé i o dnešních dozorcích, kteří se snaží přizpůsobit se Božím požadavkům.

POVZBUZENÍ SBORU, ABY SMĚLE MLUVIL SLOVO

25. Jaká Boží požehnání se projeví ve sboru, který napodobuje dobrý příklad křesťanských dozorců?

²⁵ Jaké výsledky můžeme očekávat, když budeme napodobovat vzor věrných nižších pastýřů „Božího stáda“? Jistě bude celý sbor povzbuzen, aby dál mluvil Boží slovo se smělostí a zachovával si přitom znamenité chování. (Sk. 4:29–31; 1. Petra 2:12) Ovoce lásky nepochybně označí sbor jako společenství pravých Kristových učedníků, a to přitrhne další k Božímu lidu. (Zach. 8:23; Jan 13:34, 35) Činná víra se projeví v takových znamenitých dílech, jako je kázání „dobrého poselství“, činění učedníků a sledování Božích cest. (Mat. 24:14; 28:19, 20) Když bude cudnost ovládat životy všech, kdo hledají Boží schválení, zachová si celý sbor čistotu. Služme proto Jehovovi společně ve věrnosti a oceňujme požehnání, která dostáváme jako Boží lid. A kéž náš milující nebeský Otec dále žehná našim společným snahám, když spolupracujeme s křesťanskými dozorci, kteří jsou znamenitým příkladem „stádu“.

Žalmy

„Služte Jehovovi s jásáním“

NÁŠ tvůrce, Jehova, je „šťastný Bůh“ a přeje si, aby jeho služebníci pociťovali potěšení, když věrně plní jeho příkazy. (1. Tim. 1:11; Jak. 1:25; Zjev. 1:3) Kořenem těchto příkazů je láska, protože „láska nezpůsobí našemu bližnímu nic zlého“. (Řím. 13:8–10) Proto poslušnost vůči stvořiteli přispívá ke štěstí druhých a také nám zajišťuje šťastný a spokojený život.

Neměli by tedy lidé ze všech národů jásat v Jehovovi? Právě k tomu povzbuzoval inspirovaný žalmista: „Vítězoslavně provolávejte Jehovovi, všichni lidé země. Služte Jehovovi s jásáním, přicházejte před něj s radostným voláním.“ (Žalm 100:1, 2) Máme-li jednat podle tohoto napomenutí, neměly by naše projevy chvály být slabé, ale silné a mocné, srovnatelné s ‚vítězoslavným voláním‘ vojska, které získalo rozhodné vítězství. Postavení Božích služebníků není postavení bojácných, podlézavých sluhů. Služba Bohu není břemenem a není tyranská; nevyvolává u nikoho zbytečně vážnou a pochmurnou náladu.