Nechoďte tak, jako chodí národy

„Abyste již dále nechodili tak, jako chodí i národy. . . , přičemž jsou myšlenkově ve tmě.“ — Efezským 4:17, 18.

1. Proč je uvedená informace důležitá?

MORÁLNÍ poměry se na celém světě drasticky zhoršují. Určité druhy zábavy, které by ještě před několika lety vzbuzovaly úděs, jsou dnes masově přijímány. To ohrožuje i křesťanský sbor. Co se dá proti takovému vývoji dělat? Následující články nám dají některé významné odpovědi.

2, 3. a) K čemu Ježíš i Pavel přirovnali chování křesťana? b) Jaká je všeobecně pověst svědků Jehovových, ale co se stalo některým jedincům?

² „Vy jste světlo světa,“ prohlásil Ježíš Kristus. Křesťanské chování má jasně zářit v mravní temnotě světa. Pavel vyzýval všechny učedníky, kteří žili „v prostředí špatném a převráceném“, aby dále zářili jako „světlo světa“. Ale raní učedníci, i když byli spojeni s Ježíšem a apoštoly, byli stále nedokonalí lidé. Kdyby nebyli opatrní, mohli být ovlivněni mravní atmosférou ‚špatného a převráceného prostředí‘ a v okamžiku pokušení mohli opustit svou křesťanskou mravnost. A někteří se také úplně navrátili ke skutkům temnoty! — Mat. 5:14; Fil. 2:15, „Petrů“; Fil. 3:18, 19.

³ I dnes je na nás vyvíjen nátlak, abychom se vrátili do tmy tohoto světa. Někteří křesťané, žel, podlehli tomuto nátlaku. Ačkoli jsou svědkové Jehovovi jako celek známi v celém světě svým čestným a mravným životem, jedinci přestali chodit jako „děti světla“ a museli být odstraněni ze sboru. Jejich chování již není příkladné. Co mohlo přispět k takovým nešťastným jevům? — 1. Kor. 5:13; Ef. 5:8.

TLAK ZE STRANY SVĚTA

4. Co se stalo se světovou mravností a jak to dokazují běžné druhy zábavy?

⁴ Celosvětové mravní prostředí se zřejmě zhoršilo. Mnozí ve světě „ztratili všechen mravní smysl“. (Ef. 4:19) Je to zřejmé z druhů zábavy, které jsou dnes oblíbené. Proč právě zábavy? Protože můžeme mnoho poznat o sklonech člověka z toho, co dělá po své pravidelné pracovní době, když může dělat to, co chce. Co člověk dělá ve svém volném čase, když nemá povinnosti, mnoho napovídá, jaký opravdu je. Soudíme-li podle pověstně špatných druhů zábavy, které jsou dnes populární, je mravní hodnota dnešního světa velmi nízká. Působí však taková nízkost i na tebe?

5. Proč je vhodné, abychom uvažovali o radách z dopisu Efezským?

⁵ Pamatuj, že nejsme první křesťané, kteří žijí v období mravního úpadku. Popis lidí, kteří „ztratili všechen mravní smysl“ se týká těch, kteří žili na Středním východě ve městě Efezu v době dětství křesťanského sboru. Dopis apoštola Pavla efezským křesťanům by měl být pro nás velmi důležitý, protože v něm jde až do základů toho, co znamená chodit jako „děti světla“. Jeho rada je skutečně vhodná v těchto kritických „posledních dnech“, kdy mnozí zdánliví křesťané jsou „milovníci rozkoší“. — 2. Tim. 3:1–7, 13.

JAK CHODÍ NÁRODY

6, 7. a) Co mají křesťané přestat dělat podle Efezským 4:17? b) Jak „chodili“ lidé z národů v prvním století?

⁶ V Efezským 4:17 Pavel vyzývá své spolukřesťany, aby „již dále nechodili tak, jako chodí i národy v neužitečnosti své mysli“. Jak tedy „chodí“ lidé z národů? Očitý svědek prvního století přiznává:

„Lidé hledají zábavu, kde se jen dá. Žádná neřest nemá hranice; . . . Jsme zaplaveni zapomnětlivostí toho, co je čestné. Člověk. . . je nyní vražděn ze žertu a pro sport. . . Je to uspokojující podívaná vidět, jak je člověk zabíjen.“a

Mnozí lidé, když nesledují pravý cíl v životě, kladou přílišný důraz na zábavu a vyhledávají ji, kde se jen dá.

⁷ Starý Efez se dobře hodil k tomu, aby umožňoval jakoukoli zábavu. Měl velký amfiteátr s 25 000 místy k sezení a stadión neboli závodní dráhu, které mohly poskytnout zábavnou podívanou jakéhokoli druhu. Tyto stavby byly výtvory existující světové říše, Říma, o níž jeden historik řekl: „Mravní podmínky říše jsou v určitém ohledu jedním z nejhrůznějších zaznamenaných popisů.“

NECITELNÁ SRDCE

8. a) Na lidi s jakým srdcem upozorňuje Efezským 4:18 a co znamenalo původně použité řecké slovo? b) Vyvinul se takový stav náhle?

⁸ Pavel říká, že lidé „jsou myšlenkově ve tmě. . . pro necitelnost jejich srdce“. (Ef. 4:18) Jejich srdce byla bez citu. Řecké slovo pro „necitelnost“ má svůj původ v popisu kamene, který byl tvrdší než mramor. Slovo se užívalo v lékařství a vztahovalo se na krystaly soli, které se postupně tvoří v některých kloubech těla, až je ochromena jejich činnost. Srdce zatemnělých lidí se pomalu stávají otupená, necitelná, tvrdá jako kámen. To se ovšem nestane přes noc; je to spíše postupný proces. A právě jejich výběr zábavy přímo přispíval k tomuto procesu. Jak to?

9, 10. Co bylo nejpopulárnějším druhem zábavy v prvním století a jaký účinek to mělo na diváky?

⁹ Víš, jaký druh zábavy byl v té době nejpopulárnější? Gladiátorské hry, v nichž byl člověk často postaven proti člověku nebo zvířeti v boji na život a na smrt. Představ si scénu: Stadión je naplněn tisíci diváky, z nichž někteří sedí ve stínu nádherné hedvábné střechy. Vybraná hudba a vůně vody, která protéká chodbami, vytvářejí příjemné pozadí, které zakrývá zvuky a vůně smrti. Náhle celý dav propukne v šílenství a křičí: „Zabij ho! Bičuj ho! Poznamenej ho! Proč tak zbaběle mává mečem? Proč tak málo bojuje?“ Celé tyto organizované jatky byly pořádány — jak řekl jeden z přítomných — pro „zábavu, legraci a zotavení“.

¹⁰ Lidé, kteří se mohli dívat na takový bezohledný boj, jejichž oči se mohly pást na tratolištích krve, shledávali jiné formy zábavy hloupé a nezajímavé. Jak to shrnul jeden dějepisec, „potlačilo to soucit s utrpením, který odlišuje člověka od krvelačného netvora“.

11. I když gladiátorské hry přestaly, může dnešní zábava vytvářet lidi s ‚necitelným srdcem‘? Proč tak odpovídáš?

¹¹ Neuvěřitelné podmínky, můžeš snad říci! Ale neexistuje dnes podobná situace? Pravda, gladiátorské souboje již přestaly, avšak povšimni si zkušenosti jednoho reportéra:

„Zabij ji! Dej jí ještě! Nakonec jí tedy vrah ‚dal co proto‘. Prostřílel ji kulkami. . . Ti, kteří tu popravu požadovali — tři osoby, sedící v kině za mnou — byli v každém jiném ohledu průměrnými návštěvníky.“

Ojedinělý případ? Stěží. Je pravda, že v mnoha zemích jsou často nejpopulárnější ty filmy a televizní inscenace, které jsou plné násilí. Taková zábava přispívá k utváření lidí bez srdce, kteří „přestali cítit bolest“ neboli jakékoli bodnutí ve svém svědomí. — Ef. 4:19, „Meziřádkový překlad Království“.

ODDÁVAT SE VOLNÉMU CHOVÁNÍ

12. a) Jaký další popis toho, jak chodili lidé z národů, podává Efezským 4:19? b) Co znamená „volné chování“? Zrcadlila je zábava té doby?

¹² Apoštol Pavel dodává, že lidé z národů mají nejen ‚necitelná srdce‘, ale že se také „oddali. . . volnému chování, aby chtivě páchali nečistotu všeho druhu“. (Ef. 4:19) Také mluví o „smilstvu“ a o věcech, o nichž „je hanebné i jen vyprávět“. (Ef. 5:3, 12) V prvním století to opět byla zábava, tentokrát jeviště nebo divadlo, které mnoho přispěly k těmto zvykům. Co bylo možné vidět?

„Příhody podváděných manželů, cizoložství a milostné intriky tvořily hlavní součást zápletek. Ctnost byla k smíchu. . . všechno svaté a všechno hodné uctívání se házelo do bláta. Tyto podívané převyšovaly vše oplzlostí, sprostými řečmi a výjevy, které urážely stud. Tanečníci odhazovali oděvy a tančili na jevišti polonazí, ba dokonce i zcela nazí. Na umění se nehledělo, všechno bylo určeno pro pouhé smyslné uspokojení.“ — „Spor křesťanství s pohanstvím“ od Gerharda Uhlhorma, str. 120, angl.

Jak otřesné! Je to skutečný popis ‚volného chování‘, protože původní řecké slovo vyjadřuje ochotu k jakékoli rozkoši. Je to nestoudné nedbání slušnosti, kdy nikoho nezajímá, co lidé říkají nebo si myslí.

13. Je podobné „volné chování“ zřejmé z některých dnešních druhů zábavy?

¹³ Je to dnes jiné? Sexuální nemravnost je hlavním námětem mnoha zábavních programů. V některých zemích se uvádějí pornografické filmy i na televizních obrazovkách, takže se dostávají až do domovů. Co na to říkají diváci? Když byl v Itálii promítán v televizi pornografický film, „téměř celé město se během uvádění zastavilo“.

14, 15. a) Co je ‚chtivost‘ (Ef. 4:19)? Zrcadlí ji některé dnešní druhy zábavy? b) Mohou být oddaní křesťané ovlivněni pohledem na zábavní program líčící sexuální nemravnost?

¹⁴ Jeden pisatel líčil souvislost mnoha filmů s postojem lidí:

„Ve většině nových filmů jsou hlavní součástí nahé sexuální scény — heterosexuální, homosexuální a krvesmilné. . .“ Uzavírá: „Dosáhli jsme zkrátka v naší společnosti stavu, kdy všechno jde, vše je dovoleno a kdy nejsou kladeny žádné hranice jakékoli chuti jednotlivce ani ukojení jeho žádostí a fantazie.“

¹⁵ Takoví jedinci jsou, jak popisuje apoštol Pavel, lidé, kteří „chtivě páchají nečistotu všeho druhu“. Ano, ‚chtivost‘ („mít více“, „Meziřádkový překlad Království“) je lakotná žádost ukojit vlastní chuť po něčem nepatřičném a uspokojit vlastní vzrušení za jakoukoli mravní cenu. (Ef. 4:19) Nemohlo by sledování takových zkažených programů ovlivnit křesťanovo myšlení? Jistý člověk, který se díval na různé filmy tohoto druhu, připustil:

„Nikdy na tyto scény [líčící sexuální nemravnost] nezapomenete; čím více o nich přemýšlíte, tím více si přejete dělat to, co jste viděli. . . Film zapůsobí tak, abyste si mysleli, že opravdu o něco přicházíte.“ Jiný dodal: „Začnete být zvědaví, jaké by to snad mohlo být.“

To nemusí být zkušenost každého, ale nebezpečí zde je. Naše mysl může být lstivě ovlivněna.

MRAVNÍ ZÁZRAK

16. Jaké bohaté požehnání obdrželi křesťané podle Efezským 1:6–8 a jak to ovlivnilo jejich život?

¹⁶ Jaký je to protiklad k životu těch lidí prvního století, kteří opravdu následovali Krista! Dříve také chodili pod vlivem tohoto systému věcí a jeho „vládce“, satana, a jejich přirozeností bylo dělat „to, co si přálo tělo“. Ale změnili se. Vynikající křesťanské pravdy jim otevřely zcela nový pohled na život. Představ si, Bůh byl ochoten obětovat vlastního Syna, „svého milovaného“, takže mohly být odpuštěny jejich těžké hříchy! Jaká je to velká cena! Jaké milosrdenství a nezasloužená laskavost! „Tu [nezaslouženou laskavost] nám [Bůh] hojně projevil ve vší moudrosti a rozumnosti“, napsal apoštol Pavel. A tak nejenže měli poznání pravdy, ale dostali také rozumnost, aby byli schopni s úspěchem jednat v každodenních problémech života. — Ef. 1:6–8; 2:1–5.

17. a) Jaký máme důkaz, že křesťanství bylo náboženstvím síly? b) Jak se projevila jeho mravní síla?

¹⁷ Měli náboženství síly. Bůh vzkřísil Ježíše z mrtvých do vyvýšeného postavení daleko nad každé světské autority. Nyní je tatáž „velikost jeho síly k [oněm] věřícím“. (Ef. 1:19–21) K čemu to vedlo v životě těch věřících! Když vezmeme v úvahu otázky mravnosti, můžeme ocenit sílu křesťanství prvního století. Starý svět se díval na sexuální nemravnost jako na něco běžného. Cicero, raný římský pisatel, se dokonce přimlouval:

„Jestliže si někdo myslí, že mladým mužům má být naprosto zakázána láska kurtizán [prostitutek], je krajně přísný. . . Kdy se to vskutku nedělalo? Kdy v tom kdo viděl chybu?“

A přece se „děti světla“ dobrovolně osvobodily od těchto zvyků. V celých dějinách nebylo nic podobného, co by se dalo srovnat s mravním zázrakem, který docílilo křesťanství.

DĚTI SVĚTLA SE CHOVALY JINAK

18. Jakým chováním měli raní učedníci projevovat své ocenění, že jsou ‚svatí‘?

¹⁸ Tito učedníci museli dodržovat vysoká měřítka. Proto Pavel radí: „Ať mezi vámi není ani zmínka o smilstvu a nečistotě žádného druhu. . . , jak se sluší na svaté“. (Ef. 5:3) Nejen takové věci nedělat, ale ani o nich pro nějaké smyslné potěšení nemluvit! Jak bylo Pavlovo myšlení vzdálené od myšlenek některých dnešních lidí, kteří říkají: ‚Pokud se opravdu nedopustíte nemravnosti, není nic špatného na tom, když se pro zábavu na ni díváte nebo o ní mluvíte!‘

19. Jak smýšleli křesťanští pisatelé druhého a třetího století a) o „nestoudnosti divadla a nelidskosti arény“? b) o pohledu na „člověka vystaveného smrti“? c) o tom, čím může být ‚zapalována smyslná žádost‘? d) Jak se může člověk naučit dělat špatné věci?

¹⁹ Co si mysleli první křesťané o gladiátorských hrách a divadlech, které byly běžným způsobem zábavy? Povšimni si komentářů některých pisatelů, kteří se hlásili ke křesťanství a žili v druhém a třetím století:

„My [křesťané] nemáme nic společného, pokud jde o mluvu, sledování nebo naslouchání, s šílenstvím cirku, nestoudností divadla a nelidskostí arény. . . Proč bychom vás tím měli přivádět k přestupku, když máme za to, že existují jiné druhy zábav?“ — Tertullian.

„Myslíme, že vidět člověka vystaveného smrti je totéž jako jej zabít, a proto jsme se zřekli takové podívané [gladiátorských her].“ — Athenagoras.

„Zhoubný vliv jeviště je stále nakažlivější. Předmětem komedií je zneuctívání panen nebo láska nevěstek; . . . Co mohou dělat hoši nebo dívky, když vidí, že se to vše provádí beze studu, a všichni tomu ochotně přihlížejí? Připomíná se jim tak, co je možné dělat, jsou zapalováni vášní, která se zvláště vzbuzuje pohledem“ — Lactantius. (Kurzíva od nás.)

„Co dělá věrný křesťan při takových věcech, jestliže nemá ani myslet na špatnost? Proč nachází potěšení v tom, kdy se předvádí smyslná žádost. . . ? Učí se tak jednat, protože si zvykl dívat se na to. . . Rychle si zvykneme na to, co slyšíme nebo vidíme.“ — Cyprian.

20. a) Proč se raní křesťané vyhýbali zvrhlým zábavám? b) Proč bylo jejich chování očividně rozdílné?

²⁰ Ačkoli tito lidé žili po křesťanech prvního století, vidíme, jak rozuměli postoji křesťana k těmto záležitostem. Vyhýbali se takovým zvrhlým zábavám. Viděli nedůslednost těch, kteří byli pozdviženi z temnoty, odstranili oplzlé řeči, násilí a nemravnost ze svých životů, a přitom dobrovolně seděli a dívali se na to jako na zábavu. Většina křesťanů však dbala Pavlovy rady: „Přestaňte se s nimi podílet na neplodných skutcích, které patří tmě, ale spíše je i kárejte.“ Jejich denní život v čistotě uprostřed zvrhlého světa byl stálým ‚káráním‘ lidí z národů. Není divu, že byli považováni bezbožným světem za „nepřátele lidstva“. Tito učedníci s radostí ukazovali, že jsou pod lepším vlivem než jejich smyslní bližní. Ukazovali, že jsou „obnoveni v síle, která podněcuje [jejich] mysl“. A jaká to byla rozdílná „síla“! Druzí si toho museli všimnout. Nebyli lidmi, jakými chceme být i my? Bez ohledu na to, zač se vydáváme, přinášíme buď „ovoce světla“, nebo chodíme, jako chodí národy. — Ef. 4:23; 5:9, 11.

21. Proč bychom se dnes měli realisticky dívat na svůj výběr zábavy?

²¹ A jak je to s výběrem naší zábavy dnes? Když my nebo naše děti otevřeme televizi nebo jdeme do kina, co sledujeme? Je opravdu nějaký rozdíl mezi tím, co jsme si vybrali za podívanou a ‚nestoudností římského divadla a nelidskostí arény‘? Skutečné případy dokazují, že se někteří křesťané stali lhostejnými a padli do léčky nemravnosti, protože si zvykli dívat se na ni.

22. a) Bylo snadné pro křesťany prvního století, aby chodili jako děti světla? A co přesto byli schopni dělat? b) Jaké další otázky si žádají odpověď?

²² A naopak, jakou mravní sílu projevovali raní křesťané! Přestože žili ve světě, kde srdce lidí byla tak zkamenělá, že si ani nebyli vědomi, že hřeší, a ztratili jakýkoli smysl pro stud a slušnost, tito křesťané dokázali mít stále na mysli, ‚co je pravé, co si zasluhuje vážný zájem, co je spravedlivé, co je cudné, co je hodné lásky, o čem se dobře mluví, každou ctnost a každou věc hodnou chvály‘. (Fil. 4:8) Jak si zachovali takovou sílu uprostřed nemravného prostředí? Uvědomme si, že byli stejnými lidmi z masa a krve, jako jsme dnes my. Měli také základní potřebu uvolnění. Jaké byly jejich „jiné zábavy“? Jak můžeme ještě více napodobovat zářné příklady „dětí světla“? To jsou důležité otázky, o nichž budeme uvažovat v následujícím článku.

Choďte dále jako děti světla

„Kdysi jste totiž byli tmou, ale nyní jste světlem ve spojení s Pánem. Choďte dále jako děti světla.“ — Efezským 5:8.

1, 2. a) Proč bylo podle znázornění důležité, že člověk šel proti větru? b) Proč musí křesťan bojovat, aby se varoval chodit jako národy?

ČLOVĚK bojoval proti prudkému větru. Každý krok byl pro něho námahou, ale pevně kráčel vpřed. Proč se tak namáhal? Proč se neobrátil a nešel po větru? Protože v krátké vzdálenosti za jeho zády se rýsovala temná, hluboká propast. Neměl výběr, chtěl-li žít. Není divu, že se namáhal kráčet proti větru.

² Dnes, jako zlý vítr, se „duch světa“ pod satanovým řízením snaží strhnout celé lidstvo do směru, který nenávratně vede do „propasti“ zničení, k projevům Božího hněvu. (1. Kor. 2:12; Ef. 5:6) Aby se křesťan vyhnul tomuto hněvu, musí jakoby ‚kráčet proti větru‘. Musí bojovat, má-li chodit jako ‚dítě světla‘, a ne jako ‚chodí‘ neboli se chovají národy. — Ef. 4:17; 5:8.

JE ZAPOTŘEBÍ VNITŘNÍ SÍLA

3. a) Jakým směrem musí být podle Efezským 3:16 zaměřeno naše úsilí, abychom se s úspěchem varovali chodit jako národy? b) Jak posilníme své ‚vnitřní já‘?

³ Kam musí směřovat naše úsilí, abychom zvítězili v tomto boji? Pavel odpovídá a vybízí nás, abychom byli „posilněni mocí prostřednictvím [Božího] ducha v člověku, kterým [jsme] uvnitř“. Zde je tedy místo, kde musíme pracovat, totiž na ‚vnitřním člověku‘, kterým jsme uvnitř, na ‚skrytém člověku srdce‘. Ano musí být posilněno srdce. Jak? Klíč je v následujícím verši: „Aby Kristus prostřednictvím vaší víry přebýval s láskou ve vašich srdcích.“ — Ef. 3:16, 17; 1. Petra 3:4.

4. a) Co je nutné, má-li ‚Kristus přebývat v našich srdcích‘? b) O jakých otázkách bychom měli osobně uvažovat?

⁴ Aby mohl ‚Kristus přebývat v našich srdcích‘, musí být z něho vyhnán duch světa. Jak by Kristův duch mohl naplňovat ‚vnitřního člověka‘, jestliže by satan, „duch, který nyní působí v synech neposlušnosti“, v nás stále působil nebo se začal navracet do našich životů? (Ef. 2:2) Zeptej se: „Mám ve svém srdci stále satanského ducha tohoto systému? Bavím se věcmi, které zrcadlí jeho naprostý nedostatek mravního smyslu?“ Můžeme snadno ukazovat druhým vnějšek, zatímco jsme ve skutečnosti uvnitř zcela rozdílní. V našich srdcích přebývá Kristus, jestliže necháme působit jeho příklad a učení na své názory a skutky. Ježíš například řekl, že jeho následovníci by se neměli dívat se smyslnou žádostí na někoho z druhého pohlaví. Posloucháme ve svých myšlenkách tato slova? Varujeme se vážně věcí, které by mohly vzbudit takové pocity? Uvažuj: Byl by Ježíš zaujat duchem takové zábavy, jíž se zaměstnáváme my? Máme jeho ducha v tom, že nejen ‚milujeme spravedlnost, ale nenávidíme bezzákonnost‘? Jestliže ano, pak jsme dovolili Kristovu duchu, aby naplnil naši vnitřní osobnost; máme „stejné smýšlení“, jako měl Kristus. — Mat. 5:27, 28; Žid. 1:9; 1. Petra 4:1.

5, 6. a) Proč je osobní studium a přemýšlení důležité k posilnění ‚vnitřního člověka‘? b) Je rozumové poznání úplnou odpovědí? Jestliže ne, co je ještě zapotřebí?

⁵ Osobní studium a uvažování o Bibli jsou nutné k tomu, máme-li být „zakořeněni a pevně založeni, [abychom] byli plně schopni pochopit se všemi svatými, jaká je šířka a délka a výška a hloubka“ pravdy Božího slova, a zejména jak se to týká příkladu lásky, kterou projevoval svým životem i učením Ježíš Kristus. Co je hluboko zakořeněno, nemůže být tak snadno vytrhnuto; co je pevně založeno, nemůže být lehce odstraněno. Proto musí být naše duchovní ‚kořeny a založení‘ pevné tím, že necháme poznání o Kristu vnikat hluboko do ‚člověka, kterým jsme uvnitř‘. — Ef. 3:17, 18.

⁶ Nikdy si však nemysli, že Kristus přebývá v tvém srdci, jestliže pouze pečlivě shromažďuješ množství biblických informací. Apoštol Pavel znal velmi dobře nebezpečí víry založené pouze na rozumovém poznání, a proto pokračuje: „A poznat Kristovu lásku, která převyšuje poznání, abyste byli ve všem naplněni veškerou hojností, kterou dává Bůh.“ Je zapotřebí více než ‚učení hlavou‘. Je pravda, že čím víc se s někým přátelíš, tím víc rozumíš jeho myšlení. Přesto však můžeš doopravdy ocenit jeho pocity teprve tehdy, když jej začneš napodobovat v jeho jednání s druhými lidmi nebo když začneš napodobovat jeho životní cestu. Stejně tak se nedá porozumět Kristově lásce pouhým čtením knih, ale když se člověk stane podobným Kristu; pak při soucitném jednání může poznat to, co „převyšuje poznání“. — Ef. 3:19.

7. Protože Kristus byl dokonalý, je to příliš mnoho, očekává-li se od nás, že se mu budeme podobat? Jaký je biblický důvod pro tvou odpověď?

⁷ Jaký je to vznešený cíl! Jak vysoký příklad je zapotřebí napodobit! Snad to opravdu zní jako ohromný úkol, ale s Boží pomocí může být vykonán i přes naše nedokonalé schopnosti, protože Pavel říká, že Bůh může „učinit více než v nadbytku vše, oč prosíme, nebo nač pomyslíme“. Otázka tedy zní: Konáme my vše, co máme? — Ef. 3:20; srovnej též 1. Petra 2:21 a 1. Kor. 11:1.

‚ODLOŽIT STAROU OSOBNOST S JEJÍMI KLAMNÝMI ŽÁDOSTMI‘

8. a) Jaké žádosti mohou podle Pavla sídlit ve „staré osobnosti“? b) Jak někteří ospravedlňují výběr nedůstojných zábav a je taková úvaha biblicky zdravá?

⁸ K tomu nás vybízí apoštol Pavel v Efezským 4:22. Nezáplatovat starou osobnost, ale ‚odložit ji‘, zbavit se jí. (Kol. 3:9) Proč? Protože její ‚klamné žádosti‘, které sídlí v našem „zrádném“ srdci, mohou ‚ničit‘ nebo působit k tomu, že stará osobnost je stále horší. (Jer. 17:9) Někteří křesťané — aby ospravedlnili, že se zastávají nedůstojných zábav — uvažují: „Nezraňuje to mé svědomí, tak co je na tom špatného?“ Je však možné, že jejich svědomí je necitlivé a že je žádosti jejich srdce klamou? Pouhý fakt, že nás netrápí svědomí, sám o sobě nepřesvědčuje, že je naše jednání dobré. „Nejsem si totiž vědom ničeho proti sobě. To však nedokazuje, že jsem spravedlivý, ale je to Jehova, kdo mne zkoumá.“ (1. Kor. 4:4) Svědomí mnohých lidí v raném křesťanském sboru se stalo tak necitlivé, že trpěli ve svém středu nemravnost, a dokonce se jí vychloubali. Jaké to svedené svědomí! — 1. Kor. 5:1, 2, 6; Tit. 1:15; 1. Tim. 4:2.

9. Jaká znepokojující zpráva ukazuje, jak se svědomí může postupně změnit.

⁹ Je snadné dopustit, aby naše svědomí se postupně pošpinilo ‚klamnými žádostmi‘. Z odbočky svědků Jehovových v jedné evropské zemi přichází znepokojující zpráva:

„Je jisté, že před 10 lety by se naši bratři nebyli dívali na většinu filmů, které se nyní hrají, avšak jejich smysl pro slušnost se změnil. Není pochybností, že sklony tohoto světa v určité míře některé naše bratry ovlivnily.“

10. a) Jak se v prvním století postupně zavedlo přijímání gladiátorských her? b) Jak se z toho můžeme poučit?

¹⁰ Satan postupně usiluje, aby se přijímala jeho zkažená měřítka. Když byly v Palestině zavedeny gladiátorské hry, byly zpočátku přijímány s „hrůzou“ lidmi, kteří „nebyli zvyklí takovému pohledu“, jak říká Livius, historik prvního století, a dodává:

„Pak při častém opakování, když bylo někdy zápasícím dovoleno, aby se vzájemně pouze poranili. . . , pohled se stal všedním a dokonce zábavným a vzbudil v mnoha mladých mužích radost z použití zbraně.“

Krok za krokem jejich hrůza pomíjela. Během času již nebyli zděšeni, ale stali se radostnými účastníky. Satanovy metody se zřídkakdy mění; proto buď bdělý, aby se tvůj křesťanský „smysl pro slušnost“ pomalu neměnil. Zadrž a uvažuj: Jak daleko ti dovolilo jít tvé svědomí? Není příliš daleko? Liší se málo tvůj způsob zábavy od zábavy lidí „bez všeho mravního smyslu“?

PŘESVĚDČUJ SE, CO JE PŘIJATELNÉ PÁNU

11, 12. a) Proč je rada v Efezským 5:10 a 17 nyní tak důležitá a jak může být uplatněna? b) I když má zkažená zábava některé dobré rysy, činí ji to přijatelnou pro křesťana?

¹¹ Mnohé, co je mravně shnilé, se nám staví na oči, jako by to bylo dokonale zdravé. Proto se musíme neustále ‚přesvědčovat o tom, co je přijatelné Pánu‘. „Z toho důvodu [protože dny jsou zlé] přestaňte být nerozumní, ale dále si všímejte, jaká je Jehovova vůle.“ — Ef. 5:10, 17.

¹² Pokud jde o zábavy, které poskytuje svět, je klíčem umění vybrat si. Jeden člověk to znázornil, když řekl: „Většina filmu je snad zcela dobrá, ale mnohé vždy obsahují sexuální scény, a tak když chcete vidět konec filmu, musíte se dívat i na sex.“ Ale stojí za to dívat se na většinu „zcela dobrých“ filmů, když je zde nebezpečí mravní škody z filmových „sexuálních scén“? Scény, které zobrazují to, co se dělá v soukromí, planou dnes před očima diváků. Jestliže Pavel řekl, že „je hanebné i jen vyprávět o věcech, které [národy] vskrytu dělají“, jaký by měl být náš postoj ke sledování takové zábavy? (Ef. 5:12) Místo aby se křesťan radil s židovskou talmudskou sbírkou pravidel, musí používat vlastní „vnímavost“ a „přestat být nerozumný“ [řecky: „nesmyslný, postrádající mravní inteligenci“]. (Žid. 5:14) Může to znamenat, že se zcela vyvarujeme určitých filmů nebo televizních her, které jinak mohou být zcela zábavné. Jeden z oddaných křesťanských pisatelů druhého století uvedl vynikající myšlenku ve své úvaze „O divadle“:

„Připusťme, že tam [na představení] sledujete věci, které jsou zábavné, věci i příjemné a nevinné; dokonce některé věci, které jsou výborné. Nikdo neředí jed žlučí [hořkou látkou]. . . do koření dobře upraveného a nejsladší chuti se mrzká věc přidává.“ — Tertullian.

13. Jak je možno pomoci člověku, který si „prázdnými slovy“ zahrává s biblickými radami?

¹³ Jak je dobré, když se můžeme vzájemně povzbuzovat, abychom šli po cestě, která „je přijatelná Pánu“! Chvalitebný je výrok jednoho mladíka: „Myslím, že duchovně zralá mládež vynakládá ohromné úsilí ve snaze zdržovat se nemravných filmů a také povzbuzovat druhé, aby se jich vzdalovali.“ Pavel však varoval sbor, že někteří lidé si budou zahrávat s přímými biblickými radami, když řekl: „Ať vás nikdo neoklame prázdnými slovy, neboť pro prve uvedené věci [smilstvo, nečistota, oplzlé řeči a tak dále] přichází Boží hněv na syny neposlušnosti.“ (Ef. 5:6) ‚Prázdní mluvkové‘ mohou mít špatný vliv na druhé. Pokud jde o lidi, kteří setrvávají na nezdárné cestě, doporučuje apoštol Pavel:

„Jestliže tedy někdo neposlouchá naše slovo. . . , označte si takového a přestaňte se s ním stýkat, aby se zastyděl. A přece ho nepovažujte za nepřítele, ale dále ho napomínejte jako bratra.“ — 2. Tess. 3:14, 15.

Nejednejte s ním jako s „nepřítelem“, ale přestaňte se s ním stýkat společensky. Snad si potom uvědomí, že musí změnit své myšlení.

MOŽNOST PRO DĚTI SVĚTLA

14, 15. a) Co dělali mnozí lidé z národů v prvním století, aby si v životě opatřili nějaké vzrušení? b) O jaké jiné možnosti pro křesťany je zmínka v Efezským 5:18, 19 a jak se na to dívali lidé z národů?

¹⁴ Všichni lidé, mladí i staří, dychtí po nějakém podnětu, po nějakém osvěžení, změně, aby se pozdvihli nad každodenní zvyklosti. Světští lidé prvního století běžně nacházeli vzrušení nebo „osvěžení“ v opilství. Jejich společenská setkání se často stala pouhými „závody v pití“. Jak jiné to bylo u křesťanů! Měli znamenitý zdroj osvěžení. Co to bylo? Apoštol Pavel nám říká: „Také se neopíjejte vínem, v němž je prostopášnost, ale buďte neustále naplněni duchem.“ Vliv Božího ducha způsobí křesťanům největší radost. Proto jejich společenská setkání nezrcadlí „prostopášnost“ nebo „divoký život“ nevěřících. Pokud Boží svatý duch naplňuje jejich srdce, liší se velmi to, co vychází z jejich úst, od žvanění lidí „naplněných“ vínem. Spíše než aby si libovali v neslušných písních, často doprovázených necudnými tanci, jimiž je svět proslaven, drží se křesťané Pavlovy zdravé rady: „Mluvte k sobě v žalmech a chválách Boha a v duchovních písních a zpívejte a doprovázejte se hudbou Jehovovi ve svých srdcích.“ Tak budou vnitřně osvěženi. — Ef. 5:18, 19; 1. Petra 4:3.

¹⁵ Jak nudné to vše připadalo lidem z národů! Ale rané „děti světla“ byly šťastné, protože opravdu měly rozdílného ducha. Jednaly jako jedna vřelá rodina, „domácnost Boží“, a využívaly „dar“ každého jednotlivce k budování sborové rodiny. — Ef. 2:19; 4:7.

16. a) Jaký účinek bude mít vřelý „rodinný“ duch na sbor a proč by měla být připomenuta rada u Jakuba 1:27? b) Jaké existuje nebezpečí, jehož se máme vyvarovat při určitých společenských schůzkách?

¹⁶ I tam, kde je dnes ve sboru vřelý „rodinný“ duch, bude přirozené přání scházet se na shromážděních i společensky kvůli vzájemnému budování. Pravá láska bude vzbuzovat samovolný zájem o všechny, mladé i staré, a zejména o „vdovy a sirotky“. (Jak. 1:27) Nesmí se ovšem připustit, aby některé společenské schůzky takový stav pokazily, jak se stalo v následujícím případě:

„Byl to krásný svatební obřad s biblickou radou od služebníka, který měl svatební proslov. Potom šli novomanželé s několika sty hosty do blízkého sálu na hostinu. Ale jak rozdílná tam byla atmosféra! Profesionální soubor hrál divokou, smyslnou hudbu tak hlasitě, že někteří hosté se museli omluvit. Opojné lihoviny tekly proudem. Tanec prozrazoval ducha divoké nevázanosti. Mnozí hosté se ptali: Proč se pokazil šťastný teokratický sňatek tím, že bylo dovoleno, aby jej svět tolik ovlivnil?“

Co se dá dělat, když křesťan odpočívá nebo se věnuje uvolnění? Je mnoho budujících věcí! Některé z nich, které jiní shledávají osvěžujícími v oblasti zábavy, jsou uvedeny v následujícím článku. Důležité je, že to, co děláme, má prozrazovat, že jsme „děti světla“ a že jsme pod vlivem Božího ducha, a ne „ducha světa“. — 1. Kor. 2:12.

VŠICHNI AŤ VYUŽIJÍ VLIVU K DOBRÉMU

17. Jak mohou starší i jiní „duchovně způsobilí“ pomoci těm, kteří udělali „špatný krok“ v oblasti zábavy?

¹⁷ Když se zvětšuje tlak světa, je zapotřebí bdělost, aby byl zmařen jeho duch ve sboru. Vliv starších by měl podporovat proud Božího ducha. Někdy to vyžaduje ‚znovu upravit‘ myšlení těch, kteří se stali nevyrovnanými. Pokud jde o vnikání světskosti do sboru, napsal jeden starší: „Jako starší máme účast na vině, protože někteří z nás se projevili jako slabí, když bylo zapotřebí dát radu, a nedrželi se toho, co je správné.“ Avšak nejen starší, ale všichni, kteří jsou „duchovně způsobilí“ [„lidé duchovní“, „Meziřádkový překlad Království“], mají být ochotni „obnovit takového člověka [který udělal „špatný krok“] v duchu mírnosti“. ‚Mírná‘ rada snad může zabránit, aby se „špatný krok“ nestal zvykem, který by pak vedl k neštěstí. — Ef. 4:11–14; Gal. 6:1.

18. Proč je zapotřebí rovnováha?

¹⁸ Všichni by si měli uvědomit, že lidé mají různý vkus, pokud jde o výběr zábavy. Místo abychom byli příliš kritičtí, možná až ‚příliš spravedliví‘, povzbuzujeme k tomu, co je žádoucí. Užívejme měřítek Bible. Ať se síla Božího slova dotkne srdcí těch, kteří učinili „špatný krok“. — Kaz. 7:16.

19. Jak mohou rodiče využít svůj vliv pro dobro dětí?

¹⁹ Zejména rodiče mají výbornou možnost, aby v této věci pomáhali dětem. Apoštol přikazuje otcům: „A vy, otcové, nedrážděte své děti, ale nadále je vychovávejte v kázni a usměrňujte jejich mysl k Jehovovi.“ Řecké slovo přeložené jako „vychovávejte“ obsahuje myšlenku vřelosti vůči dítěti, protože základní slovo se hodí na ‚kojící matku, [která] něžně chová‘ své děti. — Ef. 6:4; 1. Tess. 2:7.

20. a) Proč je nutná kázeň? b) Co by měli dělat rodiče podle pozorování jednoho mladého člověka? A je to později dětmi oceněno?

²⁰ Takový zájem rodičům zabrání, aby nebyli lhostejní k výběru zábavy svého dítěte. Hluboká láska k dítěti působí, že rodiče jsou někdy pevní a ‚vychovávají je v kázni‘. Zvláště na nátlak kamarádů může mít dítě námitky vůči některým rodičovským omezením, třeba pokud jde o zábavu. Jeden 21letý kazatel plným časem, který byl vychován zbožnými rodiči, uvažoval o svých dětských letech:

„Teprve po letech jsem poznal, že výchova, kterou jsem dostal, je k mému prospěchu, ačkoli jsem si občas myslel, že něco ztrácím. Pokud jde o rodiče, mohou si také myslet, že ztratí dítě, když jsou pevní. Neztrácejí je však. Nepohlížejí na věci krátkozrace. Víte, musí to být pro rodiče strašné, když dítě řekne: ‚Mami, Zuzana to může dělat, a je stále v pravdě, tak proč si myslíš, že přestanu být v pravdě já?‘ Musí být pro rodiče velmi obtížné říci: ‚Ne‘. Ale teprve když jste starší, za mnoho let, můžete se podívat zpět a říci: ‚Děkuji ti, Jehovo, že moji rodiče měli odvahu stát neochvějně na svém.‘ “

21. Jaký něžný vztah by měli rodiče pomoci vybudovat dítěti? Proč?

²¹ Ale vnější síla nebo kázeň není všechno. Apoštol Pavel mluví o ‚usměrňování mysli k Jehovovi‘. Původní řecká slova doslova znamenají vložit Jehovovu mysl do nitra jako kontrolní a řídící vliv. Pomáhejte svému dítěti, aby si vytvořilo vztah k Bohu, takže bude odmítat neslušné formy zábavy i všechno špatné chování. Jeden chlapec, který si vypěstoval takový vztah, řekl: „Netýká se to ani tolik mne a mých rodičů jako mne a Jehovy.“

22. Když budeme stále chodit jako děti světla, jakou naději si můžeme zachovat?

²² I pokud jde o nás, týká se to jen nás a Jehovy. Ať nikdo z Jehovova lidu nezapomíná, že jsme „děti světla“. Choďme nyní dále jako nositelé světla, radujme se ze šťastného a uspokojujícího života a zachovávejme si vyhlídku na šťastnou věčnost v brzy uskutečněném systému, který bude podporovat mravní skvělost.

Žalmy

Jehova, spolehlivé útočiště

CO můžeš dělat, jestliže dojde k vážnému porušení zákona a pořádku, jestliže se zdá, že není možno dosáhnout spravedlnosti? Kam se můžeš obrátit? V takové situaci byl kdysi žalmista David. Vložil svou plnou důvěru v Nejvyššího. Řekl: „V Jehovovi jsem našel útočiště.“ (Žalm 11:1) Bylo to však praktické?

Jiní si mysleli, že to praktické není. Radili Davidovi a jeho druhům, aby uprchli k horám, snad aby našli útočiště v nějaké jeskyni, a aby to udělali rychle, jako pták, který je v nebezpečí. Žalmista však o tom nechtěl nic slyšet, zřejmě proto, že za jeho okolností by tehdy útěk naznačoval, že nedůvěřuje plně v Jehovovu moc opatřit bezpečí. Řekl svým rádcům: „Jak se odvažujete říci mé duši [mě]: ‚Uprchni jako pták k vaší [množné číslo, zřejmě se vztahovalo na Davida a jeho druhy] hoře!‘ “ — Žalm 11:1.

Proč určití muži dávali Davidovi takovou radu? Uvažovali: „Neboť hle, zlí, ti napínají luk, skutečně nasazují svůj šíp na tětivu, aby v temnotě vystřelili na ty, kteří jsou přímí v srdci. Až budou strženy samotné základy, co musí učinit každý, kdo je spravedlivý?“ (Žalm 11:2, 3) Podle nich měl zlý připraven luk, aby vystřelil na spravedlivé lidi a aby to učinil „v temnotě“, pod příkrovem tmy. Nejenže měli luk v ruce, ale měli již šíp na tětivě a mířili na ty, kteří jsou přímí v srdci. Davidovi rádci by proto mohli dále předkládat důkazy v tomto smyslu: ‚Základy, na nichž spočívá společnost — spravedlnost, zákon a pořádek —, se zhroutily. Jakou volbu tedy má spravedlivý člověk, než aby uprchl? Nemůže nic změnit; nemůže dosáhnout spravedlivého jednání.‘

Jak odpověděl David? „Jehova je ve svém svatém chrámu, Jehova v nebesích je jeho trůn. Jeho vlastní oči hledí, jeho vlastní zářivé oči zkoumají lidské syny. Jehova sám zkoumá spravedlivého i zlého, a každého, kdo miluje násilí, jeho duše jistě nenávidí. Sešle na zlé pasti, oheň a síru a sžíravý vítr, jako díl jejich poháru. Jehova je totiž spravedlivý — skutečně miluje spravedlivé skutky. Přímí, ti spatří jeho tvář.“ — Žalm 11:4–7.

David si byl jist, že nebude nadarmo vzhlížet k Jehovovi jako ke svému útočišti. Uvědomoval si, že Nejvyšší, jehož trůn je v nejvyšších