my opravdu máme Kristovu mysl.“ Řecké slovo přeložené jako „mysl“ je zde v obou případech nus.

¹⁷ „Mysl“ Kristova byla bezesporu totožná s ‚Jehovovou myslí‘. Inspirovaná slova ve Filipanům 2:5–8 nám pomáhají proniknout dokonce i do „mysli“ předlidského Božího Syna, protože tam čteme: „Zachovejte si takové smýšlení [„mysl“, „Autorizovaný překlad“, angl.], jaké měl i Kristus Ježíš, který, ačkoli existoval v Boží podobě, neuvažoval o tom, že by něco uchvátil, totiž aby byl rovný Bohu. Ne, ale vzdal se sám sebe, přijal podobu otroka a stal se rovným lidem. Více než to: Když se nalézal ve stavu jako člověk, pokořil se a stal se poslušným až do smrti, ano do smrti na mučednickém kůlu.“

18. Co se vyžadovalo od Syna, když se ztotožnil s ‚myslí‘ Otcovou?

¹⁸ Jehova Bůh zamýšlel vykoupit lidstvo z věčné smrti, a jednozplozený Boží Syn byl ochoten ztotožnit se v tomto ohledu s myslí svého nebeského Otce, i když to pro něj mělo znamenat na zemi velké utrpení.

19. a) Jak můžeme použít svého obrazného srdce ve spojitosti s Jehovovou ‚myslí‘? b) Co musíme nyní vykonávat s ohledem na ‚mysl Kristovu‘?

¹⁹ Jestliže se tedy chceme my dnes ztotožnit s „Jehovovou myslí“, musíme se rovněž pokořit podobně jako Kristus a naprosto se podřídit Jehovově vůli. To nás zavazuje, abychom byli Jehovovými svědky, a podníceni milujícím a věrně oddaným srdcem [kardia] musíme vykonávat to, co měl Ježíš Kristus prozíravě na mysli, když řekl: „Toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům“ až do konce. — Mat. 24:14; Mar. 13:10.

20. a) Co nyní přispívá k celosvětové jednotné činnosti? b) Z jakého úspěchu se nyní těší sjednocené stádo Božího lidu?

²⁰ My všichni dnešní oddaní, pokřtění svědkové nejvyššího Boha chceme být „stejné mysli“, pokud jde o tuto přednost služby. (Fil. 4:2) To vede k jednotné činnosti po celém světě. Proto Jehova Bůh žehná jak „velkému zástupu“ Kristových „jiných ovcí“, tak i pomazanému ostatku dědiců Kristova království. Po celém světě dnes mají potěšitelný úspěch, když shromažďují všechny „jiné ovce“ a celému lidstvu předkládají závěrečné upozornění, než dojde k Božímu nádhernému vítězství a ospravedlnění jeho univerzální svrchovanosti v Armageddonu. — Zjev. 16:16.

Zprávy a jejich hlubší význam

Pornografie je nebezpečná

„Měl takové mírné chování, tak se usmíval,“ říká matka desetileté Lisy, když popisuje muže, který ohrožoval a dvakrát obtěžoval její dceru. „Ukázal Lise nějaké mírně pornografické časopisy. Děti se dají tak snadno přesvědčit. Řekl jí, že si ji chce vyfotografovat do soutěže.“

Detektiv John T. Dugan ml. z policejního oddělení v Buffalo, jež se zabývá oplzlou literaturou, potvrzuje, jakou taktiku užívá typický sexuální násilník, aby překonal zábrany dítěte. Říká: „Nikdy jsem neměl v rukou případ, v němž by pornografie nebyla důležitým činitelem, jímž by se dítě zpřístupnilo k sexuálnímu jednání nebo k tomu, aby se dalo fotografovat.“ Dodává, že děti, které mají přístup k pornografii v televizi, se zvlášť snadno stanou obětí sexuálních násilníků. „Mohou jednoduše pozvat mé dítě nebo tvé dítě k sobě a ukazovat mu erotické materiály, které jsou rodiči trpěny v rodině.“

Zpráva, která vyšla v listu „The Buffalo News“, ukazuje, že i jen mírná pornografie doma může mezi dětmi snížit měřítka na sexualitu a může je ohrozit. Taková nedbalost by byla v rozporu s moudrým biblickým vybídnutím: „Umrtvujte. . . své tělesné údy,. . . pokud jde o smilstvo, nečistotu, pohlavní choutky, škodlivou žádost a chamtivost.“ Rodiče by měli poučovat své děti, aby utekly od každého, kdo by jim nabízel, že jim ukáže nějakou pornografii, a aby jim, rodičům, okamžitě ohlásily takové případy. — Kol. 3:5; Přísl. 2:10–17.

‚Přinuceni ke kompromisu‘

„Měla odkrytá ňadra, tvář pomalovanou červenou barvou a na hlavě ozdobu z ptačího peří,“ říká list „Manchester Guardian Weekly“, když popisuje osmnáctiletou studentku, jak stála vedle papeže a četla úryvek z epištol. Papež byl na Papui — Nové Guineji a právě se chystal sloužit mši. Mladá žena byla při této příležitosti oblečena podle dávného zvyku, který tam mívali při obřadech zasvěcení. Ale nejen to. „Když členové kmene v tanci vířili před oltářem, vyhazovali do vzduchu hrsti žlutého, oranžového a červeného prášku na znamení radosti — ale také k odehnání zlých duchů.“

Proč snáší katolická církev takové obřady? „Dobří a zlí duchové patří k místní kosmologii a je obtížné vyhladit je z mysli členů kmene,“ vysvětluje zpráva. „Katolicismus je proto někdy přinucen ke kompromisu, například když jde o polygamii a jeden nebo dva tradiční obřady.“ Ale činí praví křesťané takové kompromisy? Apoštol Pavel uvažoval jinak. O modlářství napsal výslovně: „‚Oddělte se,‘ říká Jehova, ‚a přestaňte se dotýkat nečistého.‘“ — 2. Kor. 6:17.

Jakou cenu mají bolestivé obřady?

„Přes 8 000 lidí, včetně amerických vojáků a turistů, se shromáždilo u krucifixu po celých Filipínách, aby se dívali na každoroční velkopáteční obřady v jediném asijském římskokatolickém národě,“ píše japonský list „Mainiči Daily News“. Jeden muž, s obličejem zkrouceným bolestí, protože měl v dlaních zaraženy dva deseticentimetrové ocelové bodce, zasténal: „Bože, odpusť jim, co udělali.“ V provincii Bulacan se jedna žena, která uzdravuje vírou, „chvěla na kříži sedm minut, a měla nohy i ruce probodané hřebíky“.

Po celé zemi bylo přibito na kříže nejméně 13 lidí. Tisíce kajícníků se také šlehalo do zad bambusovými cepy a „krev tryskala na pěkně oblečené turisty“. List poznamenává: „Římskokatolická církev zastává neurčitý postoj k těmto obřadům“, ale dodává, že tyto obřady „přinesli na Filipíny španělští mniši kolem roku 1600“. A trvají dále.

Jakou cenu mají tyto rituály? Naprosto bezcenné byly obřady Baalových ctitelů, když „začali volat ze všech sil a řezat se podle svého zvyku dýkami a kopími, dokud po nich nezačala téci krev“. Apoštol Pavel také upozornil křesťany, že obřadné sebezapírání s „vynucenou zbožností, sebeumrtvováním a krutostí k tělu“ je bezcenné. — 1. Král. 18:28; Kol. 2:20–23, „Nová anglická bible“.