chodit se světskými lidmi. (Žalm 25:14) Jedna žena, která tak jednala, připustila: „Skutečným problémem bylo, že jsem neměla blízký vztah k Jehovovi. Když jsem měla příležitost vdát se, znělo to tak dobře. Zapomněla jsem na morální měřítka, jimž jsem se naučila. Pak jsem jednoho dne poznala, že ten muž měl zájem jedině sám osebe, a ne o manželství. Pak jsem musela žít se svědomím, které mě obviňovalo.“ Je pravda, že žít bez manželství může být obtížné, ale jedna rozvedená křesťanská žena varovala: „Existuje ještě něco horšího než žít sám. Je to manželství s nepravým člověkem!“ Stále je možno najít manželského druha mezi Bohu oddanými křesťany, někoho „v Pánu“. (1. Kor. 7:39) Někteří čekali na takového manželského druha celá léta. Mezitím nezahořkli ani nepřipustili, aby je jejich situace zmohla. Moudře používali času a rozvíjeli vlastnosti, které z nich mohou učinit lepší manželské druhy. Jedna matka, která nemá manžela, řekla: „Ptám se sama sebe: ‚Jsem v duchovním ohledu taková žena, kterou by si někdo vybral?‘ Jsem-li ubohá, když jsem sama, pak bych pravděpodobně z někoho udělala ubohého manželského druha.“

STARAT SE O DOMÁCNOST A VYCHOVÁVAT DĚTI

15. a) Co dělají někteří rodiče, kteří žijí bez manželského druha, aby úspěšně zvládli domácnost? b) Máš nějaké další podněty?

¹⁵ Ačkoli je to namáhavá práce, mnozí rodiče, kteří nemají manželského druha, napodobují schopnou ženu, která je popsána v 31. kapitole Přísloví. Ačkoli byla vdaná, dohlížela nad domácností. Šetřila peníze, když nakupovala opatrně, sama vyráběla různé věci ze surovin a neplýtvala potravou, ale připravovala „vyměřený příděl“. (Verše 13–15, 19) Začínala brzo ráno a pracovala dlouho do noci. (Verše 15, 18) Vyráběla různé věci a prodávala je. (Verš 24) O různé práce se starala „vlastníma rukama“. (Verše 17, 19) I dnes se někteří rodiče, kteří nemají manželského druha, chtějí naučit zručně používat „vlastních rukou“, čtou příručky o různých druzích práce a radí se s odborníky. (Když vysvětlí svou situaci, často dostanou odbornou poradu zdarma.) Jiní mluví o svých potřebách s jinými svědky Jehovovými, kteří mají v určitých pracích zkušenosti, a je-li to možné, je jim poskytnuta láskyplná pomoc. To všechno pomáhá snižovat výdaje.

16. Proč je důležité důvěřovat v Boha? Čí příklad to ukazuje?

¹⁶ Ačkoli vdova může vykonat mnoho, přece, jak se doba zhoršuje, musí důvěřovat v Boha, že se bude starat o její každodenní potřeby. Dobrým příkladem člověka, který ‚vložil svou naději v Boha‘, byla jedna matka v době proroka Eliáše, která žila ve městě Sareptě a neměla manžela. Pod Jehovovým vedením ji Eliáš požádal o její poslední zbytek jídla a slíbil jí, že se o ni bude Bůh starat. Co bys udělala ty? Ona měla dost jen na poslední jídlo. Jedině s tímto posledním jídlem mohla počítat. Měla však víru a vzdala se toho, co bylo jisté, v zájmu něčeho nejistého. Boží slovo vyjádřené skrze proroka se splnilo. Ona ani její syn nikdy neměli nedostatek jídla. Podobně i dnes musí rodiče, kteří nemají manželského druha, stejně jako všichni křesťané vkládat důvěru v Boha a nejprve hledat jeho království a přizpůsobovat se jeho spravedlivým měřítkům. Potom uvidí, že se on postará. — 1. Král. 17:8–16; Luk. 4:25, 26; Mat. 6:31–33.

17. Nač nesmějí rodiče, kteří nemají manželského druha, zapomínat, mají-li úspěšně vychovat své děti? Proč?

¹⁷ Obtížný úkol, být zároveň „matkou“ i „otcem“ dětem a správně je vychovávat, je možno splnit jenom tehdy, jestliže takový rodič nikdy nezapomíná na to, co je doma nejdůležitější. Povšimni si biblické odpovědi:

„Lépe je málo v bázni před Jehovou než hojná zásoba a při ní zmatek. Lepší je mísa zeleniny tam, kde je láska, než býk krmený u jeslí a s ním nenávist.“ (Přísl. 15:16, 17)

Pravá hodnota jídla není v tom, co je na stole, ale co je v srdci těch, kteří společně jedí. Skutečnou cenu má láska a zdravá bázeň před Bohem.

18. a) Co dělali někteří rodiče, kteří neměli manželského druha, aby měli peníze, a přece aby měli čas pečovat o děti? b) Co jiného by se ještě podle tvého názoru dalo dělat?

¹⁸ Někteří rodiče, kteří žijí bez manželského druha, chtějí mít pro děti dost času, aby v nich mohli rozvíjet bázeň před Bohem, a přece potřebují nutné peníze, často s pomocí dětí prodávají výrobky, které dělají doma, nebo poskytují doma některé služby. Jiní využívají veškeré pomoci, kterou poskytuje vláda a na kterou mají zákonné i morální právo. Mnozí snížili svou životní úroveň, aby vystačili jen s částečnou prací, jako jedna křesťanská žena se čtyřmi dětmi. Řekla: „Chci být s dětmi co nejvíce. Dost špatné je, že nemají otce, a nechci je ochuzovat i o matku.“ Ovšem všichni nemohou najít takovou vhodnou práci. Když však dětem důvěřují a vysvětlí jim, proč je světská práce nutná, a stráví s nimi co nejvíce času, mohou tito rodiče zachovat doma vřelou atmosféru plnou lásky.

19. a) Co znamená pro rodiče, že mají ‚milovat své děti‘? b) Proč to není vždy snadné pro rodiče, kteří nemají manželského druha?

¹⁹ Nezbytně nutné je ‚milovat své děti‘, což zahrnuje i potřebnou kázeň. (Tit. 2:4; Přísl. 13:24) Pomáhá to dětem, které již ztratily jednoho z rodičů, aby neměly pocit nejistoty. Některé ženy mají sklon k sentimentalitě, a proto je k ukázňování možná skutečně zapotřebí úsilí. Pamatuj však na to, že ukázňování, jež může zahrnovat i potrestání, ukazuje dítěti, že je natolik miluješ, že nechceš, aby se dostalo do těžkostí.

20. a) Co dělají někteří, aby mohli zůstat blízcí svým dětem? b) Jaké dvojí požehnání získají ti, kteří chtějí zůstat blízcí svým dětem a správně je vychovat?

²⁰ Rodiče, kteří žijí bez manželského druha, a zůstávají v blízkém vztahu ke svým dětem, navrhují:

„Vyhraď si čas, kdy budeš s dětmi, a nepřipusť, aby to bylo něčím narušeno. Domácí práce bude stále, ale děti ne. Soustřeď se na duchovní budování dětí.“ „Ukázňování jsem musela mírnit s porozuměním, aby neměly pocit, že ztrácejí matku. Mluvím s nimi při každé příležitosti, kdykoli ve dne nebo v noci. Nejhezčí chvíle zažíváme, když připravuji večeři. Tehdy se mi nejvíce svěřují.“

Taková láska je působivá. Děti ji mohou vidět a cítit. Ačkoli všechno to úsilí při výchově dětí je náročné, mají rodiče bohaté uspokojení, když vidí, jak se z dětí stávají zodpovědní ctitelé Jehovy. Taková práce je také morální ochranou pro rodiče. — 1. Tim. 2:15.

ÚPLNÁ ODPOVĚĎ — NOVÝ POŘÁDEK

21. a) Je možné snadno vyřešit problémy, před nimiž stojí rodiče, kteří nemají manželského druha? b) K čemu vede věrný životní běh?

²¹ „Téměř každý den se účastníme kazatelské práce. Stále studuji a modlím se,“ řekla jedna vdova, která se přiznala: „A přece každý večer usínám v pláči.“ Ano, je těžké řešit problémy, s nimiž se musí vyrovnávat rodiče, kteří nemají manželského druha. Často je to každodenní bitva. Ale každý den, kdy křesťan projeví vytrvalost, je dalším políčkem do tváře satana, který tvrdil, že lidé v obtížných podmínkách přestanou sloužit Bohu. (Job 1:9–11; Přísl. 27:11) Uvědom si, že nikdo dnes nemá v životě dokonalý úděl. Trpí ‚celé společenství vašich bratrů‘. (1. Petra 5:9) Někdo jiný má možná problémy jiné než ty, ale jsou pro něj stejně intenzívní. Ať jsou tvé problémy jakékoli, podmínky by mohly být horší. Snaž se proto přemýšlet o kladných stránkách svého života co nejvíce.

22. a) Nač bychom měli upírat oči a proč? b) O čem bude pojednávat další článek?

²² Především musíme upírat oči k živé naději na budoucí systém, který přinese úplné uspokojení. Jak to říká apoštol Pavel: „Upíráme oči ne na to, co je vidět [soužení, které nás může zmást a srážet], ale na to, co není vidět [naděje na věčný život]. Vždyť to, co je vidět, je dočasné, ale to, co není vidět, je věčné.“ Ano, tlak dnešního skličujícího systému jednou skončí. Požehnání nového pořádku, který je tak blízko, budou nekonečná. Soustřeď se na ně a ‚nevzdáš se‘. (2. Kor. 4:8, 9, 16–18) Co však mohou dělat druzí, aby pomohli rodičům, kteří nemají manželského druha? O tom bude pojednávat další článek.

Můžeš pomáhat vdovám a dětem bez otce „v jejich soužení“?

1, 2. a) Jaký je rozdíl mezi tím, ‚díváme-li se na‘ někoho, kdo je v tísni, nebo ‚staráme-li se o‘ takového člověka? b) Jakou odpovědnost nese s sebou pravé uctívání podle slov u Jakuba 1:27?

JE velký rozdíl mezi tím, díváme-li se na někoho, kdo je v tísni, nebo jestli se o něj staráme. Pravé uctívání by mělo způsobit, že se lidé změní a z nezainteresovaných pozorovatelů se stanou pečující pomocníci spoluvěřících, protože „způsob uctívání, který je čistý a neposkvrněný ze stanoviska našeho Boha a Otce, je takový: starat se o sirotky a vdovy v jejich soužení a zachovávat se bez poskvrn od světa“. — Jak. 1:27.

² U Jakuba 1:27 je původní řecké slovo přeložené výrazem „starat se o“ definováno jako ‚pečovat o, opatřovat někomu něco‘. Znamená navštěvovat někoho a přinášet mu potřebnou pomoc. Tato pomoc je hluboce oceňována.

DĚTI MOHOU POSKYTOVAT CENNOU POMOC

3, 4. a) Kdo by měl mít zájem o pomoc vdovám podle 1. Timoteovi 5:4? b) Jak mohou pomáhat děti rodičů, kteří nemají manželského druha? Co je nejznamenitější podpora, jakou mohou poskytovat tyto děti?

³ Apoštol Pavel ukazuje, kdo by se měl starat o pomoc vdovám. Říká: „Má-li. . . nějaká vdova děti nebo vnoučata, ty ať se nejprve učí, jak projevovat zbožnou oddanost ve své domácnosti a splácet patřičnou náhradu svým rodičům a prarodičům, neboť to je v Božích očích přijatelné.“ (1. Tim. 5:4) Ačkoli se tento výrok týká dospělých dětí, i nezletilí se mohou učit projevovat svou oddanost Bohu tím, že splácejí „patřičnou náhradu“ svým rodičům, kteří pro ně tolik udělali. Ale jak? Někteří mladí vypomáhají finančně, jako jeden chlapec, který nabídl celé své úspory ze svého polodenního zaměstnání, aby bylo možno zaplatit neočekávaný účet. „Tato štědrost čtrnáctiletého syna,“ řekla s rozzářeným úsměvem jeho matka, „mne nevýslovně povzbuzuje.“

⁴ I když děti nemohou přispět penězi, mohou poskytovat daleko důležitější věci — ocenění a poslušnost. (Přísl. 23:22; Ef. 6:1–3)