Vychovávej své děti, aby milovaly Jehovu

„Můj synu, jestliže tvé srdce zmoudřelo, mé srdce, ano mé srdce se bude radovat.“ — PŘÍSLOVÍ 23:15.

1. Jakou zvláštní radost mohou mít rodiče? Co bys v té věci měl dělat, jsi-li rodič?

JE radostné pozorovat, jak malé děti dorůstají a stávají se zralými Božími služebníky. Postupně v nich roste zvědavost, přijímají poznání, získávají schopnosti, staví se za křesťanskou pravdu, dospívají ke zralosti, oddávají se Bohu a stávají se jeho věrnými služebníky. Máš-li děti, jak jim můžeš na této znamenité cestě pomáhat? Zřejmě je k tomu třeba úsilí. Apoštol Pavel se ptal, jak mohou lidé ‚uvěřit v toho, o němž neslyšeli‘, a jak mohou slyšet, jestliže je nikdo neučí. — Řím. 10:14.

2. Jak můžeme pomáhat svým dětem, aby si vážily Jehovy Boha?

² Malé děti se stále něčemu velice diví. Motýl, pták, květina, stéblo trávy, obloha, hvězda — to všechno je nesmírně zajímá. Máme při tom podivuhodnou příležitost mluvit o stvořiteli a o tom, zač mu máme děkovat. Žalmista napsal: „Je dobré děkovat Jehovovi.“ (Žalm 92:1; 92:2, „KB“) Můžeš mu děkovat za přírodní divy, za hmotné potřeby a za pravdu z jeho Slova. Tvé děti si budou všímat tvé vděčnosti a nikdy na to nezapomenou. — Žalm 8:3, 4; 8:4, 5, „KB“; 19:1; 19:2, „KB“; Řím. 1:20; 5. Mojž. 8:10; Přísl. 22:6.

3. Který je jeden ze znamenitých způsobů, jak učit své děti? Uveď příklady.

³ Malé děti milují příběhy. Bůh to ví. Dal v Bibli zaznamenat mnoho pravdivých příběhů — příběhů, z nichž se mohou i docela malé děti poučovat o Božích cestách. Ukazují například, že bychom měli mít víru jako Abrahám, že bychom mu měli důvěřovat jako Jozue a Kálef, v mládí jej poslouchat jako Samuel a Timoteus a pevně se zastávat víry jako mladý Sidrach, Mizach a Abdenágo.a

4. Jaké máme příklady dětí, jež se v dnešní době i v biblických dobách poučily o Božích cestách?

⁴ Děti se rychle učí. Naučí se reklamní hesla a mnoho věcí, o nichž bys byl někdy raději, kdyby je neslyšely. Oč důležitější je pomáhat jim, aby se poučily o Bohu a o jeho cestách! Mnozí lidé se již pochvalně zmínili o tom, jak pěkné komentáře umějí dávat děti při křesťanských shromážděních a jak se mladí mohou účastnit teokratické školy kazatelské služby. Takoví mladí lidé jsou živými příklady toho, jakou cenu mají biblické pokyny ohledně výchovy dětí. Izraelští rodiče měli své děti učit stále, a byli přiváděni dokonce i „maličcí“, aby poslouchali, jak se čte Boží zákon. Jejich synové měli naslouchat a měli se naučit ‚bát se Jehovy, vašeho Boha‘. — 5. Mojž. 31:12, 13; 6:5–9.

5, 6. Jak můžeš pomoci svým dětem, aby poznaly Boží cesty?

⁵ Snad toho víš hodně o Božím slově, ale to neznamená, že totéž vědí i tvé děti. Nezdědili poznání. Záleží na tobě, abys je jako rodič učil o Božích podivuhodných věcech a abys to dělal přitažlivě, takže se budou chtít učit.

⁶ Rozumějí tvé děti naukám Bible? Poznaly její zásady pro každodenní život? Vedeš s nimi pravidelné rodinné biblické studium? Jsou-li ještě malé, studoval jsi s nimi publikaci „Naslouchat velkému Učiteli“, v níž je čtyřicet šest námětů napsaných na jejich úrovni? Jestliže jste to učinili a tvé děti dorůstají, prostudoval jsi s nimi publikaci „Využij co nejlépe své mládí“? Poskytuje vynikající poučení, jež pomáhá mladým lidem v životě. Bible říká, že Timoteus se takovým věcem učil „od útlého dětství“. Jákob se zajímal o to, jakým ‚krokem‘ jdou děti cestou do Seiru, a z toho je patrné, jak je důležité, abys držel krok s jejich schopností. Měl bys s nimi studovat na takové úrovni, jak tomu mohou rozumět, a po dobu přiměřenou jejich věku. — 2. Tim. 3:15; 1. Mojž. 33:14.

SÍLA PRAVDY

7, 8. a) Proč je tak důležité poznání pravdy? b) Jak mohou rodiče pomáhat svým dětem, aby si vážily křesťanských shromáždění?

⁷ Boží pravda je mocná síla. Může změnit způsob myšlení i osobnost dospělých lidí. Bible říká, „že máte odložit starou osobnost, která odpovídá vašemu dřívějšímu způsobu chování, a. . . že. . . máte být obnoveni v síle, která podněcuje vaši mysl“. (Ef. 4:22–24; Kol. 3:9, 10) Křesťanská pravda je tak mocná, a proto může poskytnout tvým dětem velkou ochranu. Opětovně se mladí lidé vyjadřují, jak jsou vděční svým rodičům za to, že pravidelně vynakládali úsilí a brali je na shromáždění, kde se hovořilo o Božím slovu, ať již děti původně chtěly jít, nebo ne. Jeden dospívající řekl: „Z počátku jsem opravdu nechtěl jít. Příliš jsem tomu nerozuměl. Ale potom mě to začalo velice zajímat, protože jsem zjistil něco báječného: Učím se o Bibli!“

⁸ Mnozí rodiče se předem s dětmi připravují, aby děti rozuměly. Jiní děti povzbuzují, aby si pamatovaly několik myšlenek ze shromáždění, a potom o nich mluví cestou domů. Můžeme si představit takové vzrušené rozpravy, když se izraelské rodiny vracely z uctívání v Jeruzalémě. — 5. Mojž. 31:10–13; Luk. 2:41, 42.

SLUŽBA BOHU

9, 10. Co můžeš dělat, abys pomohl svým dětem vážit si křesťanské služby a radovat se z ní?

⁹ Pokud jde o účast na veřejném kazatelském díle, tvoje dospívající děti se možná dívají na službu Bohu trochu podobně jako Jeremiáš: „Běda, Pane Jehovo! Já skutečně nevím, jak mám mluvit, protože jsem jen chlapec.“ Je tedy důležité je školit, krok za krokem. Podle jejich věku a pokroku mohou zazvonit na zvonek, podat pozvánku, přečíst biblický text, předložit v domácnostech ve svém okolí publikace založené na Bibli, a snad dokonce i vést biblická studia. — Jer. 1:6, 7.

¹⁰ Tvůj postoj velice zapůsobí na tvé děti. Jeden mladý svědek říká. „Maminka skutečně chodí ráda do služby. Vždycky, když se vrátí, vypráví nám něco zajímavého.“ Když mladí lidé dělají nějaké mimořádné práce, aby jejich matka mohla strávit měsíc jako průkopnice (kazatelka plným časem), mají pocit, že se účastní její činnosti a těší se, až budou mít sami takové výsady. Jeden jednadvacetiletý říká: „Moji rodiče vždycky dávali najevo, že považují průkopnickou službu za nejznamenitější způsob života.“ Jiný mladík prohlásil: „Vůbec si nepamatuji, že by se někdy průkopnická služba nestavěla před oči jako cíl.“ Mladí lidé se mohou radovat a mohou mít ve službě Jehovovi obšťastňující zkušenosti, protože on je ‚šťastný Bůh‘, a Kristus Ježíš je „šťastný a jediný vladař“. — 1. Tim. 1:11; 6:15.

OCENĚNÍ

11–13. Uveď některé z výhod, které poskytuje tvým dětem víra ohledně: a) strachu z budoucnosti; b) strachu ze smrti.

¹¹ Je důležité ujistit se, zda tvé děti oceňují to, co mají a co snad jiní nemají.

¹² Jedna z věcí, jež mají, je bezpečí. Dnešní mládež obvykle diskutuje o světových problémech ve škole a vidí je v televizi. Mluví o znečišťování životního prostředí, o atomové válce a možném zničení světa. Na rozdíl od nich mají mladí svědkové důvěru a pocit bezpečí. Vědí, že Bůh nepřipustí, aby věci došly tak daleko, ale že ‚zničí ty, kteří ničí zem‘. — Zjev. 11:18.

¹³ Mnozí z jejich přátel se bojí smrti. Jeden třináctiletý řekl: „Nezdá se mi správné, že člověk má prostě vyrůstat a pak mít naději, že zemře.“ Tvoje děti vědí o biblickém výroku, že „mrtví. . . si nejsou vědomi naprosto ničeho“ a že jejich „myšlenky skutečně mizí“, takže mrtví se nemohou nikde trápit. Také vědí, že Bible slibuje život — že mnozí lidé, kteří jsou v pamětních hrobkách, „vyjdou“, protože bude „vzkříšení v posledním dnu“. Tvé děti si mohou přečíst tyto potěšující výroky v Bibli u Kazatele 9:5, 10; v Žalmu 146:4; u Jana 5:28, 29 a u Jana 11:11–25.

14. Proč by mělo být pro tvé děti důležité, že mají pravdu?

¹⁴ Uvědomují si tvé děti také, jak důležitá je pravda, kterou mají? Jeden mladý svědek řekl: „K pravdě mě přitahovalo právě to, že je pravdou. Předtím jsem si musel stále dávat věci vysvětlovat, stále jsem se ptal: Proč? Bible je jasná jako den, opravdu se na ni můžete spolehnout.“ Ježíš řekl: „Pravda vás osvobodí.“ Osvobodila již tisíce lidí, nejen od náboženských pout, ale také od drog, nemravnosti, nebezpečí pohlavních nemocí, od pověr, falešných nauk a starostí a strastí, jimiž se vyznačuje tento ničemný svět. — Jan 8:32.

15. Jak by měli být rodiče i děti podněcováni pravdami vyjádřenými: a) v 1. Jana 4:9, 10? b) v 2. Petra 3:13?

¹⁵ Učil jsi své děti o tom, jak důležitá je Boží láska a jeho milosrdenství? Oceňují, co to pro něj znamenalo, když poslal svého Syna na zem jako výkupné? (1. Jana 4:9, 10; Řím. 8:38, 39) Pěstují si naději na věčný život v pozemském ráji? (2. Petra 3:13) Budeš-li si ty sám vážit těchto požehnání, povzbudí to i tvé děti, aby si jich vážily. Bible říká, že by se rodiče měli bát Boha a zachovávat jeho přikázání, „aby se dobře dařilo jim i jejich synům na neurčitý čas“! — 5. Mojž. 5:29.

16. Co by si měly děti s pomocí dospělých uvědomit ohledně hodnoty Božího Slova pro jejich rodinu?

¹⁶ Uvědomují si tvé děti, jak zapůsobilo poznání Božího slova na vaši rodinu? Tvé děti mají možná spolužáky, kteří mají následkem rozvodů dvě nebo tři matky nebo otce. Jestliže je vaše rodina sjednocena a rodiče si dali navzájem slib na celý život, uvědomují si vaše děti, že to je podle biblických zásad? (Žid. 13:4) Uvědomují si, že zásady obsažené v Bibli jim pomáhají, aby mohly mít pocit bezpečí, pocit, že mají druhy, že jejich život má smysl, vedení, že mohou něčeho dosáhnout a že mají osobní cenu, což mnozí mladí lidé nikdy nepocítili?

17, 18. Jak mohou děti pochopit, že Boží slovo má pro ně cenu a) v nábožensky rozdělených rodinách? b) v rodinách, kde je jen jeden z rodičů?

¹⁷ Ty si však možná řekneš: ‚Moje rodina je rozdělená — můj manžel (nebo manželka) neuplatňuje takové zásady.‘ To nebrání tobě, abys je neuplatňoval. Bible říká, že nevěřící manželé mohou být „získáni beze slova chováním svých manželek“. Může-li na tvého nevěřícího manželského druha zapůsobit tvůj dobrý příklad, představ si, jak může zapůsobit na tvé děti to, že věrně uplatňuješ božské zásady! — 1. Petra 3:1, 2.

¹⁸ Možná, že jsi rodič, který nemá manželského druha, a musíš vychovávat své děti sám. V takovém případě řekni o tomto problému svým dětem. Podporujte se navzájem. Ať vidí, jaký je rozdíl mezi jejich životem a životem v jiných rodinách, které znají a v nichž je jen jeden z rodičů. Jaké požehnání to je, že mohou žít v domácnosti, do níž nevstoupí opilství, alkoholismus, smilstvo ani jiné skutky těla! — 1. Kor. 6:9, 10; Gal. 5:19–21.

ZDRAVÝ DRUH ČINNOSTI

19, 20. a) Jak mohou rodiče pomoci splnit potřeby svých dětí, pokud jde o sdělování myšlenek a o společenství? b) K čemu to povede?

¹⁹ Děti si potřebují hrát. Když Bible popisuje obnovení Jeruzalémského chrámu, líčí mezi jiným šťastné poměry slovy: ‚Hoši a děvčata. . . si na jeho veřejných náměstích budou hrát.‘ (Zach. 8:5) Děti také potřebují tvůj čas. Spojení s nimi můžeš mít jen tehdy, trávíš-li s nimi čas, necháš-li je mluvit a opravdu jim nasloucháš; pak můžeš poznat jejich problémy a můžeš jim pomoci. Křesťanské děti neslaví určité svátky, které mají pohanský původ, ale jejich rodiče jim často připraví příjemné chvíle — výlety, setkání nebo nějakou jinou zdravou zábavu, které se věnuje celá rodina. Dárky dostávají čas od času během celého roku. Některé rodiny připraví slavnost, když je navštíví prarodiče. Rodiče podporují zdravé společenství s jinými mladými křesťany. Žije-li rodina na odlehlém místě, mohou mít mladí přátele, které poznali na křesťanských sjezdech a s nimiž si dopisují.

²⁰ Jeden otec se často ptá svých dětí: „Máte pocit, že jste kvůli své víře o něco ochuzeni?“ Odpovídají: „Rozhodně ne!“ Jeden mladík, který srovnával svůj život s životem svých spolužáků, řekl. „To jediné, co nemám, je spousta těžkostí.“

POMOC OD DRUHÝCH

21. Ačkoli si ostatní uvědomují, že výchova dětí je odpovědností rodičů, jak mohou přece pomáhat?

²¹ Odpovědnost za vyučování našich dětí je naše vlastní odpovědnost. Bible ukazuje, že vedení se v tomto směru má ujmout otec, a že matka má pomáhat. Říká: „Naslouchej, můj synu, kázni svého otce a neopouštěj zákon své matky.“ (Přísl. 1:8; Ef. 6:4) To však neznamená, že druzí nemohou pomáhat. Sbor je rodina, a zralí starší vždy znovu vyprávějí o tom, že jim někdo ve sboru poskytl zvláštní pomoc, dokud byli mladí. Horliví svědkové si s láskou vzpomínají na ty, kteří je kdysi dávno brali s sebou do křesťanské kazatelské služby. Mladí lidé si opravdu váží toho, že se o ně starší zajímají a že jim pomáhají vytrvat na pravé cestě. — Přísl. 13:20.

TVŮJ VLASTNÍ PŘÍKLAD

22. Jak důležitý je příklad, který dáváš?

²² Je důležité, aby tvé děti viděly, že hledáš vedení u Boha a že se jeho Slovo stalo částí tebe samého — že mu skutečně věříš a uplatňuješ je ve svém životě. (Žalm 143:10) Vidí tvůj postoj. Považuješ-li shromáždění za nějakou pravidelnou nepříjemnou povinnost, vidíš-li stále nějaké chyby na starších, kritizuješ členy sboru a lituješ času, který trávíš v Jehovově službě, pak se budou tvé děti pravděpodobně řídit tvým špatným příkladem. Považuješ-li však tato teokratická uspořádání za Jehovovo nádherné požehnání, budou pravděpodobně smýšlet tvé děti stejně. Výchova dětí nespočívá v první řadě v tom, že se má vykonat několik málo velkých věcí, ale velké množství malých věcí. Děláš-li malé věci správně každý den, budeš moci pravděpodobně zvládnout i velké věci, které vyvstanou. — Luk. 16:10; Mat. 25:21.

23. Jak mohou tvé naděje ovlivnit tvé děti?

²³ Je velmi důležité, aby tvé děti věděly, že pro ně máš ve svém srdci zvláštní místo. Mají vědět, že je opravdu miluješ a že bys byl zklamán, kdyby se neřídily Božími zásadami. Šalomoun napsal: „Můj synu, jestliže tvé srdce zmoudřelo, mé srdce, ano mé srdce se bude radovat.“ A také „Otec spravedlivého se bude nepochybně radovat; kdo se stává otcem moudrého, bude se z něho také veselit.“ (Přísl. 23:15, 24) Ale co dělat, jestliže tvé děti — když dorůstají a snad pocítí touhu po nezávislosti — provedou něco, o čem jste s nimi mluvili a o čem vědí, že to je nesprávné v Božích očích? Nezavrhujte je hned a dále se snažte jim pomáhat. Pamatujte, že také děti jsou nedokonalé a že snad právě procházejí velmi obtížným přechodným obdobím. Ačkoli vás zklamaly, dále jim s porozuměním, ale pevně a jasně ukazujte, že pro ně bude nejlepší držet se Božích zásad. — Jak. 3:2.

24. Na jakou odměnu mohou mít naději rodiče, jestliže vychovávali své děti podle Božích zásad?

²⁴ Vidíme-li, že z našich dětí vyrůstají znamenití mladí muži a ženy, že přejímají vlastní odpovědnost a uplatňují v životě to, co jsme se snažili je učit, bude to pro nás odměnou. Říkáme svým dětem to, k čemu nabádal Pavel mladého Timotea: „Vynasnaž se, aby ses představil Bohu jako schválený, jako dělník, který nemá čím být zahanben a správně zachází se slovem pravdy.“ (2. Tim. 2:15) Pak můžeme říci svým tělesným dětem, jež se také stanou našimi duchovními dětmi: „Nemám větší důvod k vděčnosti než to, že slyším, že moje děti nadále chodí v pravdě.“ — 3. Jana 4.

[Poznámka pod čarou]

Vzpomínáš si na tyto myšlenky?

◆ Proč bychom měli věrně učit své děti o Bohu a o jeho pravdě?

◆ Jak můžeš dosáhnout toho, aby byla křesťanská shromáždění zajímavá pro tvé děti?

◆ Jak povedeme jako milující rodiče postupně své děti ve službě Bohu?

◆ Ohledně kterých požehnání si chceme být jisti, že si jich dětiváží?

[Rámeček na straně 27]

Děti potřebují nápravu, vedení a vymezení hranic. Bible říká: „Pošetilost je přivázána k srdci chlapce.“ (Přísl. 22:15) Zajímají-li se však o ně rodiče natolik, že jim vytyčí hranice a postarají se, aby jim děti rozuměly a aby je nepřekračovaly, pak mají děti pocit bezpečí — rodiče nechtějí, aby děti dělaly věci, které by jim mohly uškodit.