Zprávy a jejich hlubší význam

Církve jsou vystaveny tlaku

„Problém homosexuality znepokojuje náboženské skupiny po celé Americe,“ oznamují „The New York Times“. „Působí na ně vnější tlak v tom směru, aby slevily ze svého tradičního nepřátelství a zevnitř revidovaly svou teologii.“ Úlohu při tom má změněný postoj k sexu a tvrzení, že některé biblické texty si „odpůrci homosexuality nesprávně vysvětlují nebo nesprávně překládají“. Kritikové tradičního výkladu například říkají, že město Sodoma nebylo zničeno proto, že se tam pěstovala homosexualita, ale proto, že její obyvatelé nebyli pohostinní, což bylo v tehdejší době pro cestující velice důležité, a protože měli v úmyslu návštěvníky znásilnit. Tvrdí také, že Pavlova zmínka v Římanům 1:26, 27 o změně „přirozeného užívání sebe za protipřirozené“ prostě znamená „odklon od kulturních norem, a ne homosexualitu jako odklon od přírody“. Řada církví tedy mění svůj postoj k homosexuálům a někteří dokonce přijímají homosexuály jako své duchovní.

Je však taková „modernizace“ v souladu s Boží vůlí? „Já, Jehova, se neměním,“ prohlašuje stvořitel důrazně podle Malachiáše 3:6. („Elberfeldská bible“) Bible také výslovně říká, že ani „muži vydržovaní pro nepřirozené účely ani muži, kteří leží s muži. . . nezdědí Boží království“. (1. Kor. 6:9, 10; srovnej 3. Mojžíšovu 20:13.) Bible křesťany nevyzývá, aby zaujímali liberálnější postoj k hříšníkům, ale dává naopak radu: „Odložte. . . všechnu špinavost a to nadbytečné, špatnost a přijměte s mírností vštěpování slova, které může zachránit vaše duše.“ — Jak. 1:21.

Náboženské oživení?

„Průzkumy Gallupova institutu ukazují, že dnes zastává více Američanů názor, že je pro ně náboženství důležité, než tomu bylo při podobné anketě před pěti lety,“ píší „The New York Times“. List dodává: „V každé oblasti zkoumané Gallupovým institutem bylo zjištěno, že Američané zastávají konvenční teologické nauky.“ Vzrostl také celkový počet členů církví. Je to však skutečně náboženské oživení? „Jsme sice zřejmě náboženská země,“ říká George Gallup mladší, „ale náboženství zřejmě není pro mnoho lidí ústředním životním zájmem. Lidé nemají pocit, že by měli klást náboženství na první místo.“ Pokud jde o osobní mravnost, neukázal se při srovnání členů církve a nečlenů velký rozdíl. „Obě zkušební skupiny,“ říkají „The Times“, „vykazují značnou odchylku od tradičních křesťanských mravních zásad.“

Někteří analytici sice usuzují, že dochází k jakémusi náboženskému probuzení, ale přece poukazují na vážné nedostatky. „Nedochází k oživení mravní přísnosti ani ke studiu Bible, které by sloužilo ke zjištění mravních zásad,“ říká profesor Timothy Smith, odborník pro církevní dějiny na univerzitě Johnse Hopkinse. „Proto si mnozí lidé myslí, že mají duchovní založení, a přece podléhají světským tužbám po bohatství, moci a kariéře. Tvrdí sice, že jsou nábožní, ale neuplatňují to v etickém ohledu ve vlastním životě.“ Ježíš zdůraznil, že takoví lidé Boha ‚ctí svými rty, ale jejich srdce je od něho daleko‘. Ale pouhá služba rty se stvořiteli nelíbí. Říká, že takové uctívání je ‚marné‘. (Mat. 15:8, 9) Je však nutné, aby se člověk oddal Bohu a sloužil mu celou duší, celou myslí a celou silou. (Mar. 12:30) Ano, Bůh hledá ty, kteří ho uctívají „duchem a pravdou“. — Jan 4:23, 24.