Zprávy a jejich hlubší význam
Pornografie je nebezpečná
„Měl takové mírné chování, tak se usmíval,“ říká matka desetileté Lisy, když popisuje muže, který ohrožoval a dvakrát obtěžoval její dceru. „Ukázal Lise nějaké mírně pornografické časopisy. Děti se dají tak snadno přesvědčit. Řekl jí, že si ji chce vyfotografovat do soutěže.“
Detektiv John T. Dugan ml. z policejního oddělení v Buffalo, jež se zabývá oplzlou literaturou, potvrzuje, jakou taktiku užívá typický sexuální násilník, aby překonal zábrany dítěte. Říká: „Nikdy jsem neměl v rukou případ, v němž by pornografie nebyla důležitým činitelem, jímž by se dítě zpřístupnilo k sexuálnímu jednání nebo k tomu, aby se dalo fotografovat.“ Dodává, že děti, které mají přístup k pornografii v televizi, se zvlášť snadno stanou obětí sexuálních násilníků. „Mohou jednoduše pozvat mé dítě nebo tvé dítě k sobě a ukazovat mu erotické materiály, které jsou rodiči trpěny v rodině.“
Zpráva, která vyšla v listu „The Buffalo News“, ukazuje, že i jen mírná pornografie doma může mezi dětmi snížit měřítka na sexualitu a může je ohrozit. Taková nedbalost by byla v rozporu s moudrým biblickým vybídnutím: „Umrtvujte. . . své tělesné údy,. . . pokud jde o smilstvo, nečistotu, pohlavní choutky, škodlivou žádost a chamtivost.“ Rodiče by měli poučovat své děti, aby utekly od každého, kdo by jim nabízel, že jim ukáže nějakou pornografii, a aby jim, rodičům, okamžitě ohlásily takové případy. — Kol. 3:5; Přísl. 2:10–17.
‚Přinuceni ke kompromisu‘
„Měla odkrytá ňadra, tvář pomalovanou červenou barvou a na hlavě ozdobu z ptačího peří,“ říká list „Manchester Guardian Weekly“, když popisuje osmnáctiletou studentku, jak stála vedle papeže a četla úryvek z epištol. Papež byl na Papui — Nové Guineji a právě se chystal sloužit mši. Mladá žena byla při této příležitosti oblečena podle dávného zvyku, který tam mívali při obřadech zasvěcení. Ale nejen to. „Když členové kmene v tanci vířili před oltářem, vyhazovali do vzduchu hrsti žlutého, oranžového a červeného prášku na znamení radosti — ale také k odehnání zlých duchů.“
Proč snáší katolická církev takové obřady? „Dobří a zlí duchové patří k místní kosmologii a je obtížné vyhladit je z mysli členů kmene,“ vysvětluje zpráva. „Katolicismus je proto někdy přinucen ke kompromisu, například když jde o polygamii a jeden nebo dva tradiční obřady.“ Ale činí praví křesťané takové kompromisy? Apoštol Pavel uvažoval jinak. O modlářství napsal výslovně: „‚Oddělte se,‘ říká Jehova, ‚a přestaňte se dotýkat nečistého.‘“ — 2. Kor. 6:17.
Jakou cenu mají bolestivé obřady?
„Přes 8 000 lidí, včetně amerických vojáků a turistů, se shromáždilo u krucifixu po celých Filipínách, aby se dívali na každoroční velkopáteční obřady v jediném asijském římskokatolickém národě,“ píše japonský list „Mainiči Daily News“. Jeden muž, s obličejem zkrouceným bolestí, protože měl v dlaních zaraženy dva deseticentimetrové ocelové bodce, zasténal: „Bože, odpusť jim, co udělali.“ V provincii Bulacan se jedna žena, která uzdravuje vírou, „chvěla na kříži sedm minut, a měla nohy i ruce probodané hřebíky“.
Po celé zemi bylo přibito na kříže nejméně 13 lidí. Tisíce kajícníků se také šlehalo do zad bambusovými cepy a „krev tryskala na pěkně oblečené turisty“. List poznamenává: „Římskokatolická církev zastává neurčitý postoj k těmto obřadům“, ale dodává, že tyto obřady „přinesli na Filipíny španělští mniši kolem roku 1600“. A trvají dále.
Jakou cenu mají tyto rituály? Naprosto bezcenné byly obřady Baalových ctitelů, když „začali volat ze všech sil a řezat se podle svého zvyku dýkami a kopími, dokud po nich nezačala téci krev“. Apoštol Pavel také upozornil křesťany, že obřadné sebezapírání s „vynucenou zbožností, sebeumrtvováním a krutostí k tělu“ je bezcenné. — 1. Král. 18:28; Kol. 2:20–23, „Nová anglická bible“.