by měly vědět, jak to mají dělat. V takzvaných křesťanských národech existuje Bible a zejména výtisky „Nového zákona“ ve všech jazycích známých v jeho sféře. Většina obyvatel v těchto zemích umí číst toto inspirované Písmo, takže se mohou dovědět, co mají dělat, aby byli křesťany. Křesťanstvo se ztotožňuje s Kristem a tvrdí, že je jeho sborem. Jestliže se pak neřídí Kristovým příkladem, je to důkazem jeho pokrytectví. Jeho sociální, mravní a náboženský stav se podobá stavu bývalého „vyvoleného lidu“ Jehovy Boha za dnů proroka Izaiáše, 800 let před tím, než se křesťanství objevilo na pozemské scéně.

⁶ Ubohý stav křesťanstva opravdu odpovídá stavu Izraele v Izaiášově době, protože křesťanstvo tvrdí, že nahradilo Izrael jako Boží vyvolený lid. Čteme-li tedy určité kapitoly z Izaiášova proroctví, můžeme pamatovat na jeho širší uplatnění na křesťanstvo. Díval se Izaiášův Bůh na Izrael v prorokově době jako na pokrytecký národ, který potřeboval duchovní zotavení? Ať Jehova Bůh vyjádří, co shledal.

BŮH NACHÁZÍ NÁBOŽENSKÉ POKRYTECTVÍ

7. Která Jehovova zjištění měl prorok oznamovat jeho vyvolenému lidu podle Izaiáše 58:1?

⁷ Izaiáš dostává od Boha příkaz: „Zavolej z plného hrdla, nezdržuj se. Pozvedni hlas jako roh a řekni mému lidu o jejich vzpouře, a domu Jákobovu o jejich hříších.“ — Iz. 58:1.

8. Jak hlasitě měl Izaiáš oznamovat Jehovova zjištění? Proč měl cítit, že toto proroctví je naléhavé?

⁸ Podle tohoto příkazu zjistil Jehova Bůh, že Izrael se provinil „vzpourou“ neboli vzpurností, a jinými blíže neurčenými „hříchy“. Použil Izaiáše jako svého mluvčího, aby oznámil jeho zjištění, a tomuto proroku bylo řečeno, aby Boží obvinění rozhlásil hlasitě jako „rohem“ nebo trubkou. Když bylo Izaiášovi řečeno: „Nezdržuj se“, cítil možná Izaiáš totéž jako dřívější prorok Amos, který řekl: „Lev zařval! Kdo se nebude bát? Svrchovaný Pán Jehova sám promluvil! Kdo nebude prorokovat?“ — Amos 3:8.

9. V jakém rozsahu by mělo být Jehovovo tvrdé poselství rozhlašováno dnes? K čemu by to mělo pomoci těm, kteří to slyší?

⁹ Bohu oddaný, pokřtěný lid svrchovaného Pána Jehovy by dnes měl mít v té věci stejné smýšlení. Měli by se cítit podněcováni, aby se ujali božského poselství pro dnešní dobu a rozhlašovali je široko daleko. Ať jako svědkové Jehovovi všude říkají, že po celém světě se projevuje vzpurnost proti svrchovanému Pánu vesmíru, který vyžaduje, aby jeho lid byl věrný a oddaný a aby se vystříhal světských hříchů. To vysvětluje, proč je toto tvrdé poselství rozhlašováno po celé zemi. Lidem, kteří je slyší, může tak být pomoženo dojít zotavení.

10, 11. Když Izraelité svými půsty a sebesužováním budili zdání, že mají zalíbení v Jehovovi, co jiného zároveň nezřízeně páchali?

¹⁰ Tím, co měl Izaiáš tak hlasitě oznamovat „domu Jákobovu“, odhalil pokrytectví tohoto „domu“:

¹¹ „Ale den po dni jsem to byl já, koho stále hledali, a projevovali potěšení z poznání mých cest jako národ, který prosazoval samotnou spravedlnost a který neopustil skutečné právo svého Boha, když mě stále prosili o spravedlivé soudy a přibližovali se k Bohu, v němž měli potěšení [říkajíce]: ‚Proč jsme se tedy postili, a ty jsi to neviděl, a skličovali jsme svou duši, a ty sis toho nevšímal?‘ Skutečně jste nacházeli potěšení právě ve dnu, kdy jste se postili, kdy jste stále honili do práce všechny své těžce pracující lidi. Ano, postívali jste se pro hádku a zápas a pro údery pěstí špatnosti.

12. Měl den půstu přijatelný Jehovovi být dobou k okázalé zbožnosti a sebeskličování?

¹² Nepostili jste se dál jako v den, kdy má být váš hlas slyšet ve výšinách? Měl by půst, který volím já, být jako tento, jako den, kdy pozemský člověk skličuje svou duši? Kdy sklání hlavu jako rákos a kdy by si měl jako pohovku rozprostřít jen pytlovinu a popel? O tom snad říkáte, že to je půst a den přijatelný Jehovovi?“ — Iz. 58:2–5.

13. Co řekl Ježíš bez pokrytectví ve svém Kázání na hoře o tom, jak se má Boží lid postit?

¹³ Je pravda, že Ježíš Kristus se postil čtyřicet dnů, když byl pomazán Jehovovým duchem, ale to lidé nepozorovali, bylo to v judské pustině. A tak mohl později ve svém Kázání na hoře říci bez pokrytectví: „Když se postíte, přestaňte se tvářit smutně jako pokrytci, protože ti znetvořují svůj obličej, aby lidem dávali najevo, že se postí. Vpravdě vám říkám, mají svou plnou odměnu. Ale ty, když se postíš, namaž si hlavu olejem a umyj si obličej, abys dal najevo, nikoli lidem, ale svému Otci, že se postíš; potom ti tvůj Otec, který se dívá skrytě, odplatí.“ — Mat. 6:16–18.

14. a) Jakým uspořádáním jsou náboženské půsty v křesťanstvu a proč? b) Co nemohly ve starém Izraeli zakrýt formální půsty a sebeskličování?

¹⁴ Kristovým učedníkům nebyly uloženy žádné postní dny; půst je dobrovolný, nepovinný. Křesťanstvo má své povinné půsty, ale to je pouze lidské uspořádání. Kdyby byly ve dnech proroka Izaiáše půsty „domu Jákobova“, k němuž se sami rozhodli, založeny na správné myšlence a pohnutce, nedalo by se proti nim nic namítat. Ale vzpomeňme si, co se dělo v „domě Jákobově“ v téže době, kdy se postili, nebo předtím nebo potom: hádali se, zápasili, hlasitě na sebe křičeli, bili druhé „pěstí špatnosti“. Formální půst a sebesužování nemohlo nikdy tuto špatnost zakrýt před pronikavýma očima Jehovy Boha. Nemůžeme se divit, že se zdálo, jako by jejich půst neviděl nebo si jej nevšímal.

15. a) V Izraeli byla sice vně projevována zbožnost a zdrženlivost, ale jak naproti tomu zacházeli s těžce pracující třídou? b) Kdo dnes jedná podobně a proč je to nesprávné?

¹⁵ Když Židé, kterým záleželo na vnějším vzezření, chtěli navenek projevovat zbožnost, skláněli hlavy jako vrcholek rákosu nebo si pod sebe rozprostírali pytlovinu a popel jako v hlubokém truchlení. Ale takové projevy nebyly upřímnou známkou pravého pokání z hříchů a vzpoury neboli vzpurnosti proti Bohu a pokání za jejich nepořádnost a nepravidelnosti. Jestliže byl jejich půst pravý, jestliže se při něm zdržovali věcí, které byly jinak správné, proč současně bezcitně honili své „těžce pracující lidi“, své vlastní bratry, do práce, a tak je utlačovali a sužovali? Bylo skutečně pokrytecké, jestliže se zaměstnavatelé v postních dnech něčeho zdržovali, a přitom jednali jako otrokáři s těmi, kteří pro ně těžce pracovali. Tím nezískali Boží přízeň ani schválení, a neposkytlo jim to ani žádnou radost. Stejně je tomu dnes s křesťanstvem, které zachovává posty. Tvrdí totiž, že uctívá téhož Boha, který inspiroval Izaiáše, aby veřejně poukázal na vzpouru a hříchy Božího vyvoleného lidu.

16. Na jaké úlevy ze strany Izraelitů by se Bůh díval příznivěji než na zachovávání formálních půstů?

¹⁶ Jaký druh půstu je přijatelný Izaiášovu Bohu, Bohu, jehož křesťanstvo okázale uctívá? Čeho se mají lidé zdržovat? Chceme-li to zjistit, můžeme si přečíst Jehovova slova, jak je zaznamenal Izaiáš. K dobru těch, kteří cítí, že potřebují duchovní zotavení, nebo kteří chtějí zlepšit svůj vztah k Bohu Svaté bible, říká: „Není snad půst, který volím já, takový: abyste uvolnili pouta špatnosti, rozvázali řemeny jha a zbité poslali pryč svobodné a abyste roztrhli každé jho vedví? Neznamená to, abyste rozdělovali svůj chléb hladovému a abyste vzali do svého domu sklíčené lidi bez domova? Že pokud bys snad viděl někoho nahého, přikryješ ho a nebudeš se skrývat před svým vlastním tělem?“ — Iz. 58:6, 7.

17. Jaká situace v Izraeli je naznačena slovy u Izaiáše 58:6, 7? Zotavení od čeho bylo tedy nutné?

¹⁷ Tato Jehovova popisná slova nepřímo ukazují, že Izraelité byli uváděni do pout zlým způsobem, neprávem. Jiní byli nuceni nést jho, jako by byli tažnými zvířaty. Ještě další byli deptáni nákladem práce, kterou byli zatěžováni. Nešťastní Izraelité mohli zůstat hladoví a bez dobrého přístřeší. Ti, kteří měli prostředky, aby někomu poskytli úlevu, se tvářili, jako by o ubohém stavu svých spoluizraelitů nevěděli. Ano, svědomitě sice plnili formální národní půst, ale neměli dost bratrské lásky, aby své vlastní tělo a krev zbavili nespravedlností a útlaku. Pouhé dodržování půstu neodstranilo takové bezcitné způsoby a neodpovídalo to ani Božímu přikázání: „Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.“ (3. Mojž. 19:18) Pokud tito Izraelité něco potřebovali, bylo to zotavení z jejich duchovního neduhu, který znamenal, že jejich vztah k Bohu zcela jistě odumře!

18. Proč lze bez nadsázky říci, že kdyby se nepodnikly žádné kroky proti náboženskému onemocnění Izraele, znamenalo by to, že by odumřel jejich vztah k Jehovovi?

¹⁸ To není žádné zveličování, protože v následujícím století po pronesení Izaiášova proroctví ztratil izraelský národ svou vlast a od roku 607 do roku 537 př. n. l. zmizel z dohledu v Babylónii. (Ezech. 37:1–11) Ačkoli je Jehova ve své nezasloužené laskavosti opět uvedl do jejich vlasti, tento národ ztratil o 569 let později, v roce 33 n. l. svůj smluvní vztah k Jehovovi Bohu. V roce 70 n. l. , zničili Římané pod vedením generála Tita vzpurný Jeruzalém a židovský lid byl rozptýlen po celém světě a stal se terčem pohany. To vše je výstrahou smrtelně nemocnému křesťanstvu.

TI, KTEŘÍ SE DALI CESTOU ZOTAVENÍ

19. Byl Izaiáš sám nemocen duchovním onemocněním svých spoluizraelitů? Co naznačují jeho slova citovaná v knize Židům?

¹⁹ Ať si nikdo nepředstavuje, že prorok Izaiáš byl duchovně nemocný náboženským pokrytectvím, které postihlo jeho národ. Tento muž, kterého Jehova Bůh používal k odhalování takového pokrytectví, potřeboval mít k Jehovovi zdravý vztah. Izaiáš naznačil, že on sám a jeho rodina se těší duchovnímu zdraví, když řekl: „Hle! Já a děti, které mi Jehova dal, jsme jako znamení a zázraky v Izraeli od Jehovy vojsk, který přebývá na hoře Siónu.“ (Iz. 8:18) Křesťanský apoštol Pavel cituje tato slova ve svém dopise Židům a uplatňuje je na Ježíše Krista a jeho pomazané, duchem zplozené učedníky: „Říká: ‚Budu oznamovat tvé jméno svým bratrům; budu tě chválit písní uprostřed sboru.‘ A opět: ‚Budu v něj důvěřovat.‘ A opět: ‚Podívej se, já a malé děti, které mi dal Jehova.‘ “ — Žid. 2:12, 13.

20. Kdo byly první „děti“, které dal Jehova většímu Izaiášovi, Ježíši Kristu?

²⁰ „Malé děti“ Jehovy Boha, které dal Ježíši Kristu o letnicích roku 33 n. l., byli muži a ženy, kteří patřili k židovské organizaci, jež měla jako své hlavní sídlo Jeruzalém. Předtím, než byli o letnicích pomazáni Božím duchem, byli tedy spojeni s oním duchovně nemocným systémem věcí, v němž byli ti, které Ježíš Kristus označil jako „ztracené ovce izraelského domu“. (Mat. 10:6; 15:24) Od letnic však již nepatřili k náboženské organizaci, které měl prorok Izaiáš oznámit Jehovova kritická slova. Pod vedením Ježíše Krista se dali na cestu zotavení, kterou Jehova slíbil u Izaiáše 58:8. Opustili organizaci, mezi jejímiž členy byli samospravedliví Izraelité, kteří při modlitbách v chrámu chlubivě říkali: „Postím se dvakrát týdně.“ — Luk. 18:11, 12.

21. Jaké dobrodiní bylo prorocky slíbeno Kristovým učedníkům u Izaiáše 58:8 za to, že se odloučili od moderního protějšku nevěrného Izraele?

²¹ Podobně i Bohu oddaní, pokřtění svědkové Jehovovi v dnešní době vyšli většinou ze sekt a denominací křesťanstva, novodobého protějšku izraelského národa z doby Izaiášovy a Kristovy. Odměnou za to, že vyšli z duchovně nemocného, zatemněného křesťanstva, splnil se na nich prorocký slib z Izaiáše 58:8, který říká: „V tom případě by se tvé světlo rozbřesklo právě tak jako úsvit; a náhle by ti vypučelo zotavení. A tvá spravedlnost by jistě šla před tebou; zezadu by tě chránila samotná Jehovova sláva.“

22. Kdy se začalo na učednících, kteří se oddělili, projevovat slíbené „zotavení“?

²² V poválečném roce 1919 n. l. se toto proroctví začalo ihned splňovat pro křesťanské svědky Jehovovy, kteří se tehdy zcela oddělili od křesťanstva, jež bylo spoutáno svými náboženskými vyznáními a tradicemi a ovládáno duchovenstvem. Těmto lidem, kteří byli osvobozeni, se začala objasňovat biblická pravda a biblická proroctví, jako když se rozbřeskne „úsvit“. Rychle postupovalo jejich „zotavení“ k dobrému duchovnímu zdraví ve vztahu k Jehovovi Bohu prostřednictvím Krista. Byli očištěni, podobně jako Izaiáš v chrámě, aby sloužili jako Jehovovi svědkové. — Iz. 6:1–10; 43:10–12.

23. Jaký druh ochrany před sebou i za sebou měli i během druhé světové války?

²³ Nikoli pokřivenost křesťanstva, ale „spravedlnost“ šla před nimi a vedla je po cestách, které jsou správné v Jehovových očích. K jejich ochraně je Jehova až dodnes za nimi jako ‚ochrana zezadu‘. Proto mají dále jeho schválení a byli uchráněni před vyhlazením, kterým jim hrozili jejich nepřátelé za druhé světové války v letech 1939–1945. — Mat. 24:9–14.

Jaký mohl být zdravotní stav lidstva

1. Proč potřebuje svět lékaře? Které pravidlo, jež citoval Ježíš, platí pro lékařské povolání a pro zdravotnická zařízení?

ZDRAVOTNÍ stav lidstva je ubohý. Svět potřebuje nějakého lékaře více než kdy dříve, protože se stále objevují nové neduhy, které si vyžadují oběti. Medicína jako obor se nestala lékařem světa a selhala v tom směru i všechna zdravotnická zařízení, protože nejsou schopna vyléčit všechny choroby země. Nemůžeme ani nic jiného očekávat, protože platí pravidlo: „Lékaři, uzdrav se sám.“ Kdo to citoval? Muž, který léčil všechny druhy neduhů, a dokonce vzkřísil člověka k životu čtyři dny po jeho smrti. Muž s takovými lékařskými výsledky byl Ježíš Kristus. (Luk. 4:23; Mar. 6:4–6) K jeho vlastní smrti v roce 33 n. l. nedošlo z přirozených příčin. Zemřel rukou vrahů. (Sk. 7:52) Jaký mohl být dnes zdravotní stav lidstva, kdyby jej byli tehdy přijali?

2, 3. a) Jakou otázku si klademe ohledně Jehovy, který uzdravuje? b) Co uvedl Jehova na starověký Egypt, aby byl osvobozen jeho lid? Co by podle jeho výstrahy postihlo Izraelity, kdyby nenaslouchali jeho hlasu?

² Posuneme-li tuto otázku ještě dále do minulosti, můžeme se zeptat: Jaká by byla situace, kdyby byli lidé přijali služby toho, který za dnů proroka Mojžíše řekl svému vyvolenému lidu: „Já jsem Jehova, který tě uzdravuje“? — 2. Mojž. 15:26.

³ Jehova měl v úmyslu vysvobodit svůj vyvolený lid z otroctví ve starověkém Egyptě, a proto postihl Egypt pohromami nadpřirozeného původu. Později devět předběžných pohrom odstranil. Uvedl svůj osvobozený lid do národní smlouvy, která měla působit k jejich tělesnému, duševnímu i duchovnímu blahu. Prostřednictvím Mojžíše varoval tyto Izraelity před tím, co by se stalo, kdyby stále porušovali zákon této smlouvy. Řekl: „Také jakoukoli nemoc a jakoukoli pohromu, která není zapsána v knize tohoto zákona, Jehova je na tebe přivede, dokud nebudeš zničen. A jistě z vás zůstane velmi malý počet, ačkoli vás bylo co do množství jako nebeských hvězd, protože jste nenaslouchali hlasu Jehovy, svého Boha.“ — 5. Mojž. 28:61, 62.

4, 5. a) Jestliže se dnes žijícím Židům daří tak špatně, jakou otázku si můžeme položit ohledně novodobého protějšku Izraele? b) Kdyby napravili své cesty, co by se s nimi stalo podle Izaiáše 58:9–12?

⁴ Nejen milióny dnes žijících Židů, ale také celé lidstvo nyní trpí tělesnými chorobami, nemluvě ani o duševních, náboženských, sociálních a ekonomických zmatcích. V těchto směrech nemá ani křesťanstvo žádnou výhodu před přirozenými Židy. Křesťanstvo má ve skutečnosti před Bohem větší odpovědnost. Jestliže se starověkému Izraeli dařilo tak špatně, protože nenapravil své cesty podle toho, co jim Jehova řekl prostřednictvím Izaiáše, jak se může nakonec, a to zanedlouho, dařit křesťanstvu? Jaký mohl být jejich stav, to vyjadřuje prorok Izaiáš slovy:

⁵ „V tom případě bys volal, a Jehova sám by odpověděl; křičel bys o pomoc, a on by řekl: ‚Zde jsem!‘ Odstraníš-li ze svého středu tyč jha, vztažený prst [jako projev opovržení nebo odsouzení] a mluvení toho, co škodí, a uděláš-li hladovému to, po čem sám z duše toužíš, a nasytíš-li duši, která je skličována, pak i tvé světlo jistě zazáří dokonce ve tmě a tvá temnota bude jako poledne. A Jehova tě zcela jistě neustále povede a nasytí tvou duši i v sežehnuté zemi a posílí dokonce i tvé kosti; a staneš se podobným dobře zavlažené zahradě a pramenem vody, jehož vody nelžou. A na tvůj podnět lidé jistě vybudují místa dlouho zpustošená; postavíš i základy nepřetržitých generací. A skutečně budeš nazván tím, kdo opravil trhlinu, kdo obnovil vozové cesty, podél nichž lze bydlet.“ — Iz. 58:9–12.

6. Vzhledem k tomu, jaké měli možnosti Izraelité v době Izaiášově, jakou otázku si můžeme klást ohledně novodobého protějšku Izraele?

⁶ Jaký jen mohl být národní stav starověkého Izraele, kdyby se byli řídili Jehovovou zřetelnou radou. Vzhledem k tomu, že je všemohoucí, mohl snadno vytvořit podmínky, které by byly podle jeho slov následovaly, kdyby byl Izrael odstranil ze svého středu nesprávné věci, které poškozovaly je samotné i jejich smluvní vztah k Bohu. Izrael to neučinil, a proto se jeho situace stále zhoršovala. Trest, který Izrael prožil ve století po Izaiášově proroctví, byl hrozný. V světle všech těchto událostí, které sloužily jako znázornění, nám vzniká otázka: A co novodobý protějšek Izraele, křesťanstvo? Jaký mohl být jeho zdravotní stav, pokud jde o sociální, ekonomické, mravní a náboženské poměry, kdyby bylo užilo léku od božského lékaře Jehovy, a přijalo poselství o království, které jeho křesťanští svědkové oznamují nyní již přes sto let?

7. Co nám dnes poskytuje živé znázornění situace, v jaké mohlo být křesťanstvo?

⁷ Jaký mohl být zdravotní stav křesťanstva, to je znázorněno. Jak? Dnešní situací těch, kteří byli předstíněni Izaiášovými syny, „dětmi“, které mu Jehova dal a jichž použil jako předobrazu duchem pomazaných učedníků Ježíše Krista. (Iz. 8:18; Žid. 2:13) Již déle než 65 let oznamují světu, že Jehovovo mesiášské království nyní spočívá na ramenou na trůn dosazeného Božího Syna, Ježíše Krista, jako Knížete pokoje. (Iz. 9:6, 7) Tak zbavili statisíce sklíčených lidí chmurné temnoty, která zahaluje celý svět. Podle Ježíšovy předpovědi u Matouše 24:14 sytí prostřednictvím poselství o království duchovně hladové lidi něčím, co podporuje život daleko více než hmotný pokrm. Tito lidé se pak duchovně zotavili.

8. Kterých dalších Jehovových slov ohledně sabatu dbají ti, kteří se duchovně zotavili? Jaké sliby byly dány v té souvislosti?

⁸ Všichni, kteří se duchovně zotavili, dbají nyní Jehovových dalších slov, která starověký Izrael nepřijal jako vodítko: „Jestliže se zřetelem na sabat odvrátíš svou nohu, abys v mém svatém dnu nejednal pro své vlastní potěšení, a nazveš-li skutečně sabat největším potěšením, Jehovovým svatým dnem, dnem, který je oslavován, a budeš-li jej skutečně oslavovat, místo abys sledoval své vlastní cesty a nacházel, co tě potěšuje, a mluvil slovo; potom najdeš své největší potěšení v Jehovovi a způsobím, že přijdeš na vysoká místa země; a způsobím, že budeš jíst z dědičného vlastnictví svého předka Jákoba, neboť ústa samotného Jehovy to řekla.“ — Iz. 58:13, 14.

9. Platí pro Bohu oddané, pokřtěné křesťany v dnešní době uspořádání týdenního sabatu? Které sabatní období se jim rychle blíží?

⁹ Bohu oddaní, pokřtění křesťané, jako jsou dnes svědkové Jehovovi, nejsou povinni zachovávat týdenní sabat, který začíná v pátek při západu slunce a končí při západu slunce v sobotu. Nejsou totiž vázáni sbírkou zákonů, která byla dána skrze Mojžíše jako prostředníka. (2. Mojž. 20:1–11) Ježíš Kristus, prostředník nové smlouvy, ani nepřikázal svým učedníkům, aby zachovávali neděli jako sabatní den. Vědí, že žijí v sedmém dnu stvořitelského týdne Jehovy Boha, ve dnu, v němž odpočívá od přímé stvořitelské činnosti vzhledem k naší Zemi. (1. Mojž. 1:1 až 2:4) Světové události i biblická chronologie ukazují, že se nyní rychle blížíme k době, kdy má začít tisíciletá vláda Ježíše Krista. Jeho tisíciletá vláda, jež přinese všemu lidstvu požehnání, vyplní posledních tisíc let Jehovova dne odpočinku neboli sabatního dne, který trvá sedm tisíc let. Kristova vláda bude pro celé lidstvo sabatním dnem, z něhož budou mít nesmírné potěšení.

10. Je týdenní „sabat“ křesťanstva biblický? Jak je dnes hlavně využíván?

¹⁰ Již více než 1 500 let zachovává křesťanstvo formálně neděli jako určitý druh křesťanského sabatu. Neděle však není ani křesťanská ani židovská. Jak je patrné z jejího jména například v angličtině nebo v němčině, je to ve skutečnosti pohanský svátek na oslavu boha slunce. Dnešní křesťanstvo rozhodně nedodržuje ani svou vlastní neděli jako den odpočinku k Jehovově cti a pro tělesné dobro člověka. Lidé většinou využívají tohoto dne pro sporty, výlety, návštěvu divadel a k jiným nenáboženským činnostem a sobeckým potěšením, nemluvě ani o hazardních hrách a o nejrůznějších nemravných činnostech.

11. Jak křesťanští svědkové Jehovovi zachovávají pravý „sabat“ a tak se přizpůsobují Jehovovu vlastnímu příkladu?

¹¹ Křesťanští svědkové Jehovovi zachovávají trvalý „sabat“ Jehovovi Bohu. Jak? Tím, že odpočívají neboli upouštějí od svých vlastních skutků ve snaze ospravedlnit se před Bohem a tak si získat věčnou záchranu. Vírou se spoléhají na zásluhu neboli výkupní hodnotu Kristovy vykupující oběti, která je pro ně základem věčné záchrany. Tak se přizpůsobují velkému sedmému „dnu“ Jehovova stvořitelského týdne. On sám v tomto symbolickém „dnu“ odpočívá.

12. Co je nynější ‚sabatní odpočinek‘, který „zůstává“ pro Boží lid? Jak tedy svědkové Jehovovi využívají židovského sabatu i neděle křesťanstva?

¹² O tom, že křesťan vírou odpočívá v Jehovově sedmitisíciletém „sabatu“, čteme: „O sedmém dnu na jednom místě řekl: ‚A Bůh odpočinul sedmého dne od všech svých skutků.‘. . . Pro Boží lid tedy zůstává sabatní odpočinek. Kdo totiž vešel do Božího odpočinku, sám odpočinul i od svých vlastních skutků, jako Bůh odpočinul od svých.“ (Žid. 4:4 až 10) Svědkové Jehovovi vírou spoléhají na Kristovu oběť jako na Boží opatření k lidské záchraně. Proto mohou s dobrým svědomím využívat jak židovského sabatního dne, tak i neděle křesťanstva k tomu, aby dům od domu kázali dobré poselství o Božím království.

ROZPOR MEZI KŘESŤANSTVEM A LÉKAŘEM, KTERÉHO JE TAK TŘEBA

13. Jaké jednání lidí, kteří tvrdí, že patří Bohu, způsobilo rozdělení mezi Bohem a jimi podle Izaiáše 59:1–4?

¹³ Křesťanstvo se nemuselo dostat do tohoto stavu, v jakém je dnes, ale příčina netkví v tom, že by všemohoucí Bůh měl málo schopností. Proč tedy nedošel záchrany starověký Izrael a proč stejně tak nedochází záchrany křesťanstvo nebo ostatní svět? Příčina je vyjádřena slovy: „Hle, Jehovova ruka se natolik nezkrátila, aby nemohla zachránit, ani jeho ucho natolik neztěžklo, aby nemohlo slyšet. Ne, ale právě vaše provinění, lidé, se stala tím, co působí rozdělení mezi vámi a vaším Bohem, a vaše vlastní hříchy způsobily, že před vámi skrývá obličej, aby neslyšel. Vaše vlastní dlaně se totiž poskvrnily krví a vaše prsty proviněním. Vaše vlastní rty mluvily faleš. Váš vlastní jazyk neustále mumlal čirou nespravedlnost. Nikdo nevolá ve spravedlnosti a vůbec nikdo až dosud nešel k soudu ve věrnosti. Důvěřovalo se něčemu neskutečnému a mluvilo se o nicotnosti. Byly počaty těžkosti a zrodilo se to, co škodí.“ — Iz. 59:1–4.

14. Proč by se křesťanstvo dvacátého století nemohlo ospravedlnit před božským soudním dvorem, stejně jako se nemohl ospravedlnit Izrael?

¹⁴ Tento pohled do stavu Izraele v Izaiášově době ukázal mnoho podrobností. Jak mohl Jehova zůstat blízký lidem z takového národa nebo jim žehnat? Byl to národ, který vytvářel trhlinu mezi sebou a jím. Totéž platí o trhlině mezi ním a lidem, který říká, že mu patří, mezi křesťanstvem. Ruce, prsty, rty, jazyk, to vše se účastní špatných věcí, a škodí tak křesťanstvu samotnému. Po dvou světových válkách stéká s rukou křesťanstva lidská krev, ale křesťanstvo plánuje další prolévání lidské krve v ještě ohromnějším měřítku, tentokrát pravděpodobně s použitím atomových a nukleárních bomb kromě jiných ďábelských prostředků, jimiž by byla způsobena mučivá smrt bezpočetnému množství lidí. Své mezinárodní problémy předkládají Spojeným národům nebo Mezinárodnímu soudu v Haagu v Holandsku. To však jistě není totéž jako předkládat věci nebeskému soudu „ve věrnosti“ před celými nebesy a před celou zemí. Před takovým božským soudem by se křesťanstvo nikdy nemohlo ospravedlnit.

15, 16. Co se musí přirozeně zrodit z toho, co bylo počato v mezinárodním rozsahu? Co se mluví a mumlá při všech těch diplomatických rozhovorech?

¹⁵ Nekřesťanské národy ve Spojených národech již počtem převýšily národy křesťanstva. Ale duchovenstvo křesťanstva a jeho náboženští vůdci vzhlížejí k této provizorní náhražce Božího království jako k „jediné naději světa“ a jednají a postupují, jako by to tak skutečně bylo. Není to ‚důvěřování něčemu neskutečnému‘? Co jiného to je? Veřejně i soukromě se mluví o spoléhání na Spojené národy a jiné lidmi vytvořené prostředky pro vytvoření světového míru a bezpečí — není to všechno ‚mluvení o nicotnosti‘, obzvláště ze strany křesťanstva? Co jiného je všechno to stálé bezcenné mluvení?

¹⁶ V mezinárodním měřítku byly počaty jen „těžkosti“, ne pokojné vztahy k Jehovovi Bohu. Proto je možné přirozeně čekat, že se zrodí jedině „to, co škodí“. Jaké to bude „nezvladatelné dítě“! Z Jehovova stanoviska jsou všechny ty diplomatické rozhovory mezi národy, křesťanskými i nekřesťanskými, pouhé ‚mluvení falše‘ a ‚mumlání čiré nespravedlnosti‘.

17. Jakoby čím jsou otravováni lidé, kteří tvrdí, že patří Bohu? Proč jejich způsob jednání nevytváří bezpečnou vozovou cestu pro ty, kteří cestují?

¹⁷ Lidé uvnitř i vně křesťanstva jsou v dnešní době otravováni, nejen chemicky, ale také duchovně. Ti, kteří si stěžují, by mohli podle Izaiáše 59:5–8 před Bohem, soudcem všech, říci: „Vyseděli vejce jedovatého hada a stále tkali pouhou pavučinu. Kdo by jedl nějaká jejich vejce, zemřel by, a z vejce, které by se rozbilo, by byla vysezena zmije. Jejich pouhá pavučina bude sloužit jako oděv, ani se nebudou pokrývat svými díly. Jejich díla jsou díla škodlivá a ve svých dlaních mají násilnou činnost. Jejich vlastní nohy běží za čirou špatností a spěchají prolévat nevinnou krev. Jejich myšlenky jsou škodlivé myšlenky; na jejich silnicích je plenění a zhroucení. Nedbali cesty pokoje a v jejich stopách není právo. Zkřivili si své vozové cesty. Vůbec nikdo, kdo po nich kráčí, skutečně nepoznal pokoj.“

18. Příkladem čeho je křesťanstvo, pokud jde o zachovávání míru?

¹⁸ Nemůže-li křesťanstvo zachovat pokoj ve svém vlastním středu, jak můžeme očekávat, že to bude umět ostatní svět? Křesťanstvo poskytuje špatný příklad a hrubě zkresluje skutečné křesťanství. Hlasitě vyzývá k míru a bezpečí, ale přitom se silně vyzbrojuje k válce, protože podezřívá své světské sousedy. To není vytváření cesty k míru.

19. Co přinesl pokrytecký stav ve starověkém Izraeli, pokud jde o právo a rozpoznávání pravé cesty?

¹⁹ „Proto se od nás daleko vzdálilo právo, a spravedlnost nás nedostihuje. Stále doufáme ve světlo, ale hle, tma; v jas, ale stále jsme kráčeli v trvalé temnotě. Neustále tápeme po stěně jako slepec a tápeme stále jako lidé bez očí. Klopýtli jsme v pravé poledne právě jako ve večerní tmě; mezi statnými jsme docela jako mrtví.

20. a) Bylo možno zřetelně vidět vzpoury, přestupky a hříchy Izraele? b) Jak se tedy za takových okolností dařilo právu, spravedlnosti a pravdě?

²⁰ Neustále všichni sténáme jako medvědi a truchlivě vrkáme jako holubice. Stále jsme doufali v právo, ale žádné nebylo, v záchranu, ale zůstala od nás vzdálena. Našich vzpour totiž bylo již před tebou mnoho, a naše hříchy, z těch každý svědčil proti nám. Vždyť naše vzpoury jsou známy a svá provinění, ta dobře známe. Docházelo k přestupování a k zapírání Jehovy, došlo k ústupu od našeho Boha, k mluvení o útlaku a vzpouře, k početí a mumlání falešných slov přímo ze srdce. A právo bylo přinuceno k ústupu a sama spravedlnost prostě zůstala stát daleko. Pravda totiž klopýtla dokonce na veřejném prostranství, a co je přímé, to není schopno vejít. A pravda schází a každý, kdo se odvrací od špatnosti, je pleněn.“ — Iz. 59:9–15; Řím. 3:15–18.

21. Čemu dnes velmi dobře odpovídá tento popis Izraele v Izaiášově době? Jak mohlo mít lidstvo lepší vyhlídku?

²¹ Jak dobře se tento starověký popis hodí na dnešní poměry v křesťanstvu! Od konce první světové války v roce 1918 začali svědkové Jehovovi velmi vynikat na světové scéně, a to přes prudké pronásledování. Co by se bylo stalo, kdyby poselství o Jehovově království v rukou oslaveného Krista bylo přijato příznivě a kdyby se jím lidé byli řídili, místo aby mu odporovali a nespravedlivě po celém světě pronásledovali svědky Jehovovy? Oč lepší ve všech směrech by dnes byl zdravotní stav lidstva a zejména lidí v křesťanstvu! Oč jasnější mohla být vyhlídka pro lidstvo!

„Jehova vojsk“ přijde na pomoc!

1. Protože existují odpůrci, co bude nejprve nutné, aby mohla být lidstvu poskytnuta trvalá úleva?

BUDOUCÍ světová katastrofa je nevyhnutelná! Její účinky postihnou celou zemi, ale zcela jistě dojde k zotavení. „Dobré poselství“ o tom rozšiřují po celé zemi Bohu oddaní muži a ženy, jimž bylo svěřeno nádherné poselství o tom, že lidstvo pocítí trvalou úlevu. Jejich informace je spolehlivá, protože pochází od toho, který má o stav lidstva větší starost než kdokoli jiný v celém nebi i na Zemi. Naštěstí je dokonale schopen způsobit celému lidstvu potřebné zotavení. Je to ve skutečnosti jeho předsevzetí. Bude to však znamenat boj s těmi, kteří jeho předsevzetí odporují, boj všech bojů!

2. Kdo je tento vítězný bojovník podle Izaiáše 59:15b?

² Prorok Izaiáš pod inspirací ukazuje, kdo je tento vítězný bojovník. Říká: „A Jehova to uviděl, a bylo zlé v jeho očích, že nebylo žádné právo.“ — Iz. 59:15b.

3. Co je, obrazně řečeno, tato Země pro Jehovu jako krále? Prokázal někdy zájem o to, co se zde děje?

³ Dnes lidé všeobecně neberou v úvahu, že stvořitel nebe a Země bedlivě sleduje lidské záležitosti. A proč by je stvořitel neměl sledovat? Mezi posledními věcmi, které zapsal prorok Izaiáš, je výrok: „Tak řekl Jehova: ‚Nebesa jsou můj trůn a Země je má podnož.‘ “ (Iz. 66:1) Neměl by tedy tento král, který vládne nad celým stvořením, mít zájem o svou pozemskou podnož a o to, co se na ní děje? Dokázal, že o ni zájem má. Jak?

4. Jak projevil Jehova ve dnech bohabojného Noema zájem o to, co se děje na jeho podnoži?

⁴ Dnes nemáme v prostoru kolem naší zeměkoule ohromný vodní příkrov, který by znemožňoval, aby sluneční a měsíční světlo a světlo hvězd přímo dopadlo na zem. Jehova totiž viděl, co se děje zde na jeho pozemské podnoži, a podnikl kroky. Způsobil, že tyto vznášející se vody zaplavily z výše jeho podnož. To neměla být koupel pro jeho nohy, ale měly tím být odstraněny špatné poměry v celém lidstvu. Inspirovaná zpráva o tom říká: „Jehova viděl, že na zemi vzrostla špatnost člověka a každý sklon myšlenek jeho srdce byl trvale špatný. . . Jehova tedy řekl: ‚Vyhladím lidi, které jsem stvořil, z povrchu půdy země. . .‘ Ale Noe nalezl přízeň v Jehovových očích.“ (1. Mojž. 6:5–8) My všichni jsme zavázáni tomuto bohabojnému Noemovi, protože se svou rodinou, celkem to bylo osm lidských duší, vybudoval na Jehovův příkaz archu. V ní v bezpečí přečkal celosvětovou potopu, a my jsme se mohli stát jejich potomky.