Kdo jsou dnes Boží služebníci?

„Poslali jsme Timotea, našeho bratra a Božího služebníka v evangeliu Kristově.“ — 1. TESALONIČANŮM 3:1, 2, „EP“, pozn.

1, 2. a) Je možné říci, že všichni, kteří tvrdí, že jsou Boží služebníci, správně plní svou službu? (2. Korinťanům 11:13–15) b) Proč je důležité, abychom dnes uměli rozeznat Boží pravé služebníky? (2. Korinťanům 5:18)

NEDÁVNO se stalo, že ve Střední Americe ordinovaní náboženští služebníci pomáhali zorganizovat revoluci, která rozkolísala vládu. Na Dálném východě jeden ordinovaný služebník vedl přepad, při němž byli zabiti dva lidé. V jižní Asii ordinovaní služebníci organizovali bezzemky v jejich boji proti „utlačovatelům“.

² Všichni tito muži tvrdili, že jsou křesťanskými služebníky, ale bylo to tak opravdu? Měl by Boží služebník dělat takové věci? To je důležitá otázka, protože největší měrou právě činností Božích pravých služebníků se lidé dovídají o Bohu a získávají příležitost k věčnému životu. (1. Kor. 3:5; Jan 17:3) Musíme být schopni rozeznat, kdo jsou skutečně Boží služebníci. Ale jak to můžeme poznat? Může nám v tom pomoci jedině Bible.

„SLUŽEBNÍK“ V BIBLI

3. a) Uveď některé ze způsobů, jak se používá řecké slovo diakonos. b) Co je nejvznešenější druh služby?

³ Především, kdo je služebník podle Bible? V původním jazyce Křesťanských řeckých písem slovo „služebník“ znělo diakonos. Ačkoli panují různé názory na původ tohoto slova, jeho význam je dobře známý. V podstatě znamená „služebník“. V evangeliích se výrazu diakonos a příbuzných slov často používá v souvislosti s obsluhováním těch, kteří spočívají u jídla. (Luk. 4:39; Jan 2:5, 9) Ale v řečtině Ježíšovy doby mělo toto slovo často ještě mnohem vznešenější spojitost. V nebiblických dokladech se ho používalo v souvislosti s náboženskými úředníky, a v prvním překladu Hebrejských písem do řečtiny ho bylo použito k označení dvorních úředníků a sloužících perského krále Asvera. (Ester 1:10; 6:3, „Překlad Septuaginta“) Nejvznešenější služba, které se člověk může účastnit, je ovšem služba nejvyššímu Bohu, Jehovovi.

4. Jak se pravý Boží služebník dívá sám na sebe?

⁴ Jestliže je tak velkou výsadou být Božím služebníkem, jak se na sebe dívá pravý služebník? Neměl by být pyšný ani by si neměl připadat důležitý. Jistě nepřijímá lichotivé tituly jako „svatý otec“ nebo „důstojný pán“. (Mat. 23:8–12) Ježíš naopak ukázal, že pravý křesťanský služebník má být pokorný. Řekl: „Kdokoli se chce stát velkým mezi vámi, musí být vaším služebníkem.“ — Mat. 20:26, 27.

5. Čí příkazy poslouchají Boží služebníci a kdo má užitek z jejich služby?

⁵ Služebník poslouchá příkazy svého pána. Ale přitom může jeho práce být prospěšná ještě někomu jinému. Jestliže například má jeho pán hosty, pak služebník poslouchá svého pána v tom, že pečuje o potřeby hostů. Křesťanští služebníci jsou „Boží služebníci“ a „služebníci Kristovi“, a proto poslouchají příkazy, které dává Bůh prostřednictvím svého Syna, Ježíše Krista. (2. Kor. 6:4; 11:23) Ale jejich práce prospívá také jiným lidem. Například Pavel byl služebníkem pro „lidi z národů“. (Ef. 3:1–7) Jeho služba přinesla velká požehnání těm, kteří na ni reagovali příznivě. A přinášela čest Jehovovi Bohu a Ježíši Kristu, jehož příkazy poslouchal.

NEJVĚTŠÍ NÁBOŽENSKÝ SLUŽEBNÍK

6. a) Kdo byl největší náboženský služebník? b) Čí příkazy poslouchal a v čí prospěch sloužil?

⁶ Co by však měl služebník opravdu dělat? Můžeme si odpovědět na tuto otázku, jestliže se zamyslíme nad činností největšího náboženského služebníka, jaký kdy žil, Ježíše Krista. Ježíš řekl: „Syn člověka nepřišel, aby mu bylo slouženo, ale aby sloužil a dal svou duši jako výkupné výměnou za mnohé.“ (Mat. 20:28) Čí příkazy poslouchal Ježíš jako služebník? Komu sloužil? A jak? Ježíš poslouchal příkazy svého nebeského Otce. (Jan 8:28) A zpočátku sloužil výlučně Židům. (Řím. 15:8) Ale v konečném důsledku byla jeho služba k užitku všech lidí pravého srdce. — Jan 3:16.

7. a) Co konal Ježíš jako služebník? (Marek 1:38) b) Co Ježíš nedělal?

⁷ Co činil Ježíš jako služebník? Jednou z věcí, které činil, bylo, že se nevměšoval do politiky. Nejméně dvakrát měl příležitost zaujmout postoj v politické otázce, ale odmítl to. (Mar. 12:13–17; Jan 6:15) Proč? Protože jeho služba převyšovala jakoukoli politiku, a dobrodiní, která nabízela, včetně věčného života, byla daleko větší než to, co mohla přinést nějaká politická akce. Boží služebník kromě toho nemůže být služebníkem tohoto světa. (Mat. 6:24) Ježíš tedy nikdy ‚nebyl částí světa‘. (Jan 17:14; Jak. 4:4) Místo toho kázal a učil. Veřejně oznamoval Boží jméno. Kázal, že Boží království je jedinou nadějí lidstva. Učil své učedníky Božím vysokým měřítkům mravnosti a školil je, aby ho následovali ve službě. Nakonec vyvrcholil svou službu tím, že obětoval svůj život za lidstvo. — Mat. 4:17; 5:27–32; 20:28; Jan 17:3–6.

8. Proč dnešní praví Boží služebníci bedlivě zkoumají Ježíšovu službu?

⁸ Ježíš je vzorem pro všechny, kteří ‚věrně následují jeho šlépěje‘. (1. Petra 2:21) Jen ti, kteří věrně napodobují službu Ježíše Krista, se dnes mohou poctivě označovat jako Boží služebníci. Jestliže zkoumáme činnost křesťanských služebníků v létech po Ježíšově smrti, poznáme, co to zahrnovalo.

KŘESŤANSKÝ SLUŽEBNÍK

9. Jak ukázal Ježíš a Pavel, že jsou způsobilí jako služebníci?

⁹ V první řadě chceme zjistit, jak v tehdejší době Boží služebník dokázal, že může být služebníkem. Dnes většina služebníků v křesťanstvu dostane z nějakého semináře nebo z koleje doklady o tom, čím jsou. To je průkaz jejich kvalifikace. Ale Ježíš žádný takový doklad neměl. Byl Božím kvalifikovaným služebníkem proto, že jej k tomu pomazal Bůh. (Luk. 4:18, 19) Podobně řekl apoštol Pavel: „Naše dostatečná způsobilost pochází od Boha, který nás skutečně dostatečně uzpůsobil, abychom byli služebníky nové smlouvy.“ (2. Kor. 3:5, 6) Bůh tedy sám poskytuje svým služebníkům způsobilost. Jak?

10. Jak dostal Timoteus základní školení, aby mohl být služebníkem?

¹⁰ Povšimni si například Timotea, který byl „Božím služebníkem pro dobré poselství o Kristu“. (1. Tes. 3:2) Pavel mu napsal: „Ty však pokračuj v tom, co ses naučil a o čem jsi byl přesvědčován, abys tomu věřil, protože víš, od jakých osob ses to naučil, a že od útlého dětství znáš svaté spisy, které tě mohou učinit moudrým k záchraně prostřednictvím víry ve spojitosti s Kristem Ježíšem.“ — 2. Tim. 3:14, 15; viz též verše 16 a 17.

11. Kdo pomáhal Timoteovi, aby se stal způsobilým pro službu?

¹¹ Znamená to snad, že Timoteus jen četl Bibli a tak se stal služebníkem? Ne, nejprve jej jiní služebníci ‚přesvědčovali, aby uvěřil‘. A kdo to byl? Protože znal Písmo „od útlého dětství“, musel získat alespoň základní poučení od své matky a babičky, neboť jeho otec zřejmě nebyl věřící. (2. Tim. 1:5) Kromě toho, když se Pavel poprvé setkal s Timoteem, ‚bratři v Lystře a v Ikoniu již o něm podávali dobrou zprávu‘. (Sk. 16:2) Jeho víra se tedy dále rozvíjela ve společenství s jinými křesťany v těchto sborech. V tehdejší době také různí vynikající bratři, a zejména vedoucí sbor křesťanského shromáždění v Jeruzalémě, psali dopisy různým sborům, aby posílili jejich víru, a také cestující dozorci je budovali svými návštěvami. — Žid. 10:23; Sk. 15:22–32; 1. Petra 1:1.

12. Jak se stal Timoteus služebníkem a jak i potom dělal dále pokroky?

¹² Timoteova víra, která se posílila studiem a společenstvím, jej v určitém okamžiku přiměla k tomu, aby se dal pokřtít, čímž vyjádřil svou oddanost Bohu, a aby do konce svého života Bohu sloužil. (Mat. 28:19, 20; Žid. 10:5–9) Je logické, že se v tomto okamžiku stal Božím služebníkem. Ale jeho pokrok se tím nezastavil. Jeho schopnost sloužit se dále posilovala zvláštním duchovním darem a osobním poučováním a školením od apoštola Pavla. A Timoteus dělal dále pokroky na základě svého osobního studia a společenství s jinými křesťany. (1. Tim. 4:14; 2. Tim. 2:2) A tak byl Timoteus ‚služebník dobrého poselství‘. Co v tomto postavení dělal?

13. Co patřilo k Timoteovým služebním povinnostem?

¹³ Měl zvláštní povinnosti, protože byl společníkem Pavlovým na cestách. Timoteus byl starším, a proto usilovně pracoval při vyučování a posilování ostatních křesťanů. To patřilo k jeho službě. (1. Tim. 4:6) Ale ústřední náplní jeho služby bylo stejně jako u Ježíše kázání dobrého poselství. (Mat. 4:23) Apoštol Pavel řekl Timoteovi: „Ty však zůstaň střízlivý ve všem, snášej zlo, konej dílo evangelisty, plně dovrš svou službu.“ — 2. Tim. 4:5.

14. Jak ukazuje Písmo vztah mezi vírou a kazatelskou službou?

¹⁴ Kdo se však měl kromě Timotea a Pavla podílet na křesťanské službě? Snad pouze starší nebo zvláštní cestující zástupci? Ne. Apoštol Pavel poukázal na to, že kázání dobrého poselství bylo podněcováno vírou, kterou mají mít všichni křesťané. Řekl: „Srdcem se projevuje víra ke spravedlnosti, ale ústy se činí veřejné prohlášení k záchraně.“ — Řím. 10:10.

15, 16. Čí povinností bylo podílet se na křesťanské službě a proč tak odpovídáš?

¹⁵ Znamená to, že všichni ti, kteří opravdu mají křesťanskou víru, by měli být křesťanskými služebníky a podílet se na kázání dobrého poselství? Ano. Pavel adresoval svá slova celému sboru v Římě, nejen starším. (Řím. 1:1, 7) Celý sbor v Efezu měl mít „nohy obuté výstrojí dobrého poselství pokoje“. (Ef. 6:15; 1:1) A všichni ti, kteří slyšeli dopis určený Židům, se měli ‚držet bez kolísání veřejného prohlašování své naděje‘. (Žid. 10:23) Také si vzpomeň, že v den letnic se všichni, muži i ženy, připojili k veřejnému oznamování „velkolepých Božích věcí“. — Sk. 2:1–21; 1:14.

¹⁶ Kromě toho řekl Ježíš svým následovníkům krátce předtím, než vystoupil do nebe: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i svatého ducha a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.“ (Mat. 28:19, 20) Ti, kteří na to v různých národech příznivě reagovali, se neměli stát pouhými posluchači. Měli být učedníky, se vším, co k tomu patřilo. — Luk. 10:1; 14:27, 33; Jan 13:35; 15:8; Sk. 1:8.

DNEŠNÍ BOŽÍ SLUŽEBNÍCI

17. Uveď některé důležité věci, které patří ke křesťanské službě. (Matouš 22:37–39)

¹⁷ Až dosud jsme viděli, že pravý křesťanský služebník se vyhýbá politice a drží se oddělen od světa. Je pokorný a zachovává vysoká mravní měřítka, o nichž Ježíš poučil své následovníky. Je Božím služebníkem a napodobuje při tom Krista. Proto by se neměl řídit svými vlastními názory a neměl by zřeďovat pravdu, aby byla pro druhé přijatelnější. Jeho služební práce však prospívá ostatním lidem, jak věřícím, tak i nevěřícím. — Mat. 20:28; 26:39; 1. Petra 4:8–10.

18. Kdo jsou dnes Boží praví služebníci a proč tak odpovídáš?

¹⁸ Jako tomu bylo u Ježíše a Timotea, je i dnes důležitou složkou křesťanské služby kazatelské dílo. Co křesťan káže? Nuže, záchrana přichází stále ještě na základě Ježíšovy oběti. A ti, kteří chtějí být zachráněni, stále ještě musí vzývat Jehovovo jméno. (Sk. 4:12; Řím. 10:13) A Boží království je stále ještě jedinou nadějí trpícího lidstva. Proto Ježíš prorokoval: „Toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ (Mat. 24:14) Boží praví služebníci jsou ti, kteří plní toto proroctví a vyučují těmto pravdám. A kdo dnes koná toto Bohem dané dílo? Jedině svědkové Jehovovi. — Iz. 43:10–12.

19. Které různé věci patří k tomu, že je někdo dnes Božím služebníkem?

¹⁹ Jak se člověk může stát způsobilým jako služebník? Stejně jako Timoteus: Jestliže si na základě studia Bible vybuduje pevnou víru v Boží předsevzetí; jestliže tuto víru posiluje společenstvím s jinými křesťany; jestliže podstoupí křest ve vodě jako symbol oddanosti, kterou vyjádřil v modlitbě přímo Bohu, že mu bude od té doby sloužit; a tím, že přijme vedení a řízení od vedoucího sboru křesťanů. (Žid. 10:23–25; Mat. 24:45–47) Kdo se podílí na této službě? Všichni, kteří mají na základě přesného poznání upřímnou a činnou víru v Boží předsevzetí. Jestliže se někdo účastní služby jako křesťanský svědek Jehovův, dokazuje tím, že tato víra je pravá. — Jak. 2:17.

20, 21. a) Jak selhalo křesťanstvo ve své službě? Proč je proto dobré, že Bůh dnes vzbudil služebníky? b) Jak rozsáhlá je jejich služba?

²⁰ V těchto posledních dnech mnozí náboženští služebníci v křesťanstvu pilně káží jakési „sociální poselství“, a přitom se vměšují do politiky nebo uvádějí v pochybnost existenci Boha a důležitost Bible. A laici v křesťanstvu projevují málo zájmu o to, aby působili jako služebníci. Proto jsme vděčni za to, že Bůh vzbudil služebníky, kteří staví jeho jméno lidstvu před oči a pomáhají těm, kteří jsou v srdci čestní, aby poznali důležité pravdy z Božího slova, Bible. Po celém světě je více než dva milióny těchto služebníků, a ti s Boží pomocí slouží celému lidstvu.

²¹ Ale jak může někdo dokázat, že k nim patří? Další článek o tom pojedná podrobněji.

Duch křesťanské služby

„Buďte zaníceni duchem. Pracujte jako otroci pro Jehovu.“ — ŘÍMANŮM 12:11.

1. Jak může člověk dokázat, že je služebníkem?

JE jen jeden způsob, jak může člověk dokázat, že je křesťanským služebníkem — svými činy. Poznáváme to ve vlastním významu řeckého slova diakonos, služebník. Jedna autorita říká: „Diakonos označuje služebníka v jeho pracovní činnosti. . . Toto slovo označuje někoho, kdo vykonává příkazy jiného, obzvláště příkazy pána.“ („Studie slovníku řeckého Nového zákona“, od Kennetha S. Wuesta) Pisatel zde zdůrazňuje, že být služebníkem ani tak neznamená zaujímat nějaké postavení, jako spíše činným způsobem něco dělat.

2. Co dokazovalo, že Timoteus a Pavel byli praví Boží služebníci?

² Apoštol Pavel například řekl o Timoteovi: „Ale vy znáte důkaz, který o sobě dal, že se mnou jako dítě s otcem sloužil jako otrok při podpoře dobrého poselství.“ (Fil. 2:22) Timoteus ve službě usilovně pracoval. Nikdo z těch, kteří viděli jeho nesobeckou práci, nemohl pochybovat, že to byl opravdový Boží služebník. Pavel také napsal křesťanům v Korintu: „Vy sami jste naším [doporučujícím] dopisem vepsaným do našeho srdce a známým a čteným celým lidstvem. Ukazujete se totiž jako Kristův dopis, který jsme napsali my jako služebníci, napsaný ne inkoustem, ale duchem živého Boha.“ (2. Kor. 3:2, 3) Kdo mohl pochybovat o tom, že Pavel je Božím služebníkem, když viděl kvetoucí sbor a věděl, že jej Bůh uvedl v existenci prostřednictvím Pavlovy služební práce?

3. Popiš ducha pravé křesťanské služby.

³ Pamatuj však, že být služebníkem není jen něco symbolického. Musíme rozvíjet ducha křesťanské služby. Timoteus „sloužil jako otrok“ po boku Pavlově. Apoštol sám řekl: „Běda mi, kdybych neoznamoval dobré poselství!“ (1. Kor. 9:16) Kromě toho napsal: „Nijak nezavdáváme důvod ke klopýtání, aby na naší službě nebyl nalezen nedostatek, ale ve všem se doporučujeme jako Boží služebníci vytrvalostí v mnohém, souženími, případy nouze, těžkostmi.“ Ano, Pavel projevoval oddanost, nadšení, vědomí naléhavosti a ochotu snést všechno, co bylo nutné, ano i „ztrátu všeho“, jen aby vykonal svou službu jako křesťan. (2. Kor. 6:3–10; Fil. 3:8) Všichni praví křesťanští služebníci by měli mít podobného ducha. — Luk. 9:23, 24.

4. Jak může být někdo služebníkem, jestliže tráví většinu svého času plněním jiných povinností?

⁴ Stejně jako ve dnech apoštolových mají dnes někteří služebníci rodiny a světskou práci. Jiní studují na školách. Jak mohou říci, že jsou služebníky? Nuže, plní své ostatní povinnosti, a dokonce si i rozumně odpočinou. Ale jejich služba pro ně není méně důležitá než tyto ostatní věci. Ani nejednají tak, že by ji jen co nejlépe přizpůsobili svému odpočinku, a také v ní netráví každý měsíc jen trochu času, jako by to bylo pouze nějaké gesto. ‚Neustále hledají nejprve království a jeho spravedlnost.‘ — Mat. 6:33.

PRŮKOPNICKÁ PRÁCE A KŘESŤANSKÁ SLUŽBA

5. Jak můžeme znamenitým způsobem projevit ducha křesťanské služby?

⁵ Ti, kteří projevují takového ducha, jsou praví křesťanští služebníci, i když mají rodinné odpovědnosti nebo světské povinnosti. Někteří však mohou projevit ducha služby způsobem, který přináší obzvláštní odměnu. Jak? Tím, že pracují jako průkopníci (věnují se kazatelské práci plným časem), buď po určitou dobu jako pomocní průkopníci nebo po delší čas. Snad mohou dokonce pracovat v některé z kanceláří odboček Společnosti Strážná věž nebo se mohou účastnit misionářské práce nebo pracují jako cestující služebníci a navštěvují a budují různé sbory.

6. Uveď některé pádné důvody, proč by měl vykonávat průkopnickou službu každý svědek Jehovův, který k tomu má vhodné podmínky. (Lukáš 6:46–49)

⁶ Proč mnozí Jehovovi svědkové pracují jako průkopníci, ačkoli by si mohli zařídit pohodlnější život, kdyby ve službě Bohu strávili o něco méně času? Protože chtějí chválit Jehovu a vyprávět jiným o jeho záměrech. Vědí také, že „svět pomíjí a stejně i jeho žádost, ale ten, kdo činí Boží vůli, zůstává navždy“. (1. Jana 2:17) Upřímně tomu věří a věří také Božím slibům, a proto se dychtivě snaží strávit co nejvíce času tím, že vyprávějí druhým dobré poselství, aby ti, kteří správně reagují, mohli také činit Boží vůli a získat věčný život. Vědí také, že žijeme v době, kdy „toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec“. (Mat. 24:14) Vzpomínají si, že Ježíš řekl svým následovníkům: „Žeň je veliká, ale dělníků je málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.“ (Mat. 9:37, 38) Uvědomují si, že tato modlitba je dnes ještě více na místě než v době Ježíšově. Ale jak mohou upřímně pronášet tuto modlitbu, jestliže se sami zdržují a neúčastní se co nejplněji křesťanské služby?

7. Jakou otázku by si měl položit každý křesťanský služebník?

⁷ Opravdu, každý křesťanský služebník by měl s modlitbou uvažovat o tom, zda může působit jako průkopník, nebo ne. Jedni manželé v Jižní Africe, kteří pracují jako průkopníci již patnáct let, řekli: „Proč pracujeme jako průkopníci? Cožpak bychom to vůbec mohli před Jehovou nějak ospravedlnit, kdybychom to nedělali?“ Mnozí z těch, kteří nepracují jako průkopníci, by si také mohli položit podobnou otázku: ‚Mohu opravdu před Jehovou ospravedlnit to, že nejsem průkopníkem?‘

POUŽÍVEJME SVÝCH DARŮ

8. Jak mohou mít mnozí mladí lidé vhodné podmínky pro průkopnickou práci, podobně jako Timoteus?

⁸ Timoteus měl zvláštní duchovní dar, který byl schopen účinně používat ve své službě. (2. Tim. 1:6) My dnes nedostáváme zvláštní dary ducha, ale máme jiné dary, a často nám tyto dary otevírají cestu k průkopnické službě. Například mladí lidé, kteří absolvovali nějakou školu, mají dary. Mají vzdělání. Podobně jako Timoteus, jsou mladí. Jsou zdraví a silní, jsou také svěží a otevření. Snad největším darem je, že mají čas. Obecně řečeno, nejsou zatíženi mnoha povinnostmi. A tak mládí je vynikající dobou, kdy má člověk uvažovat o průkopnické službě. — Kaz. 12:1.

9. Které dary vhodné pro průkopnickou práci snad mají starší osoby i jiní?

⁹ Také starší lidé mají dary. Manželé, kteří mají dospělé děti a jdou do důchodu, mají možná také čas, který by mohli použít v průkopnické práci. Často jsou finančně zajištěni, mají cenné životní zkušenosti a mají již za sebou dlouhou a věrnou službu. (Přísl. 16:31) To všechno by mohli velmi dobře využít v průkopnické práci. Jiní snad mají také dary. Některé hospodyně mají dar, že umějí organizovat, takže si mohou plnit své rodinné povinnosti a přitom pracovat jako průkopnice. Někteří muži s rodinami mají podobný dar, že mohou pracovat jako průkopníci a přitom duchovně i hmotně podporovat své rodiny. Máš dar, že umíš mluvit, učit nebo dobře vycházet s lidmi? Jen si představ, oč více se tyto dary mohou rozvinout v průkopnické službě.

10. a) Proč se někteří zdráhají ujmout se průkopnické služby? Jak jedna mladá dvojice vyřešila tento problém? b) Jak může průkopnická služba prospět tomu, pro koho je kázání obtížné?

¹⁰ Někteří se ještě neujali průkopnické služby, protože nevědí, zda by finančně vystačili. Jedni snoubenci spolu rozmlouvali o této obavě. Došli k závěru: „Došli jsme k závěru, že máme málo důvěry v Jehovu, že je schopen se o nás postarat. Když jsme se znovu zamysleli nad slovy u Matouše 6:25–33, kde Ježíš učí, že hledáme-li na prvním místě království, bude postaráno o všechny naše potřeby, rozhodli jsme se, že se staneme pravidelnými průkopníky.“ A tak se krátce po svatbě vzdali dobře placených zaměstnání a stali se průkopníky. Jiní mají pocit, že kazatelská práce je pro ně obtížná. A co ty? Jestliže je to tak, může průkopnická činnost pomoci. Ve skutečnosti nejlepší způsob, jak dosáhnout toho, aby nám byla služba dům od domu příjemná, je strávit určitý čas průkopnickou činností. Jeden služebník, který se podílel na pomocné průkopnické práci, řekl: „Přineslo to ještě další dobrodiní. Při své práci dům od domu jsem se cítil odpočinutější. Místo abych se bál každých dveří, začal jsem se těšit na to, že budu mluvit s lidmi.“ — Viz Filipanům 4:13.

PRŮKOPNICKÁ PRÁCE — RODINNÁ ZÁLEŽITOST

11. Jak bylo pro Timotea požehnáním, že byl školen již „od útlého dětství“?

¹¹ Timoteus se na službu připravoval postupně „od útlého dětství“. (2. Tim. 3:14, 15) Jeho matka a babička měly zřejmě ducha křesťanské služby a vštípily tohoto ducha i jemu. Když se Pavel dostal do Lystry, byl Timoteus ochoten se k němu připojit v kazatelské činnosti plným časem, a nic mu v tom nezabránilo. — Sk. 16:1–5.

12. Jak ukázali mnozí rodiče, že mají ducha křesťanské služby?

¹² Dnes jsou mnozí křesťané šťastní, že jejich rodiče projevovali podobného ducha. Alice, jedna služebnice v Ghaně, řekla: „Téměř všichni svědkové, kteří k nám přicházeli, aby u nás nějaký čas pobyli, byli kazatelé plným časem. . . Jaká přednost to byla, že jsem mohla vyrůstat v takovém teokratickém domově! Můj otec nám dětem vštěpoval touhu po kazatelské práci plným časem a za příklad nám dával bratry a sestry, kteří vykonávají takovou práci. Bylo jedině logické, že jsem se ihned po skončení školy přihlásila jako pravidelná průkopnice.“ Ed, jeden mladý služebník ve Spojených státech, řekl: „Myslím, že mi velmi pomohlo, to, že oba moji rodiče byli dvanáct let misionáři v Jižní Americe a že již předtím pracovali jako průkopníci. A tak mi stále stavěli před oči radosti a výsady průkopnické práce a požehnání, která Jehova vylévá na průkopníky. . . To by měli dělat všichni rodiče, protože mně to rozhodně pomohlo. Mohou povzbuzovat mladé, aby sloužili Jehovovi celou duší a co nejvíce.“

13. Jakou pomoc dostávají průkopníci, aby mohli překonávat obtíže?

¹³ Průkopnická práce může vyžadovat oběti, ale praví služebníci jsou ochotni je přinášet, z lásky k Jehovovi. Mají kromě toho velkou odměnu. Michael a Tereza, jedni manželé ve Spojených státech, to vyjádřili slovy: „Chceš-li duchovně zesílit, pak je k tomu místo v průkopnické práci. Staneš se závislejším na Jehovovi a méně závislým sám na sobě. Ačkoli jsme při průkopnické práci měli finanční problémy, postaral se vždy Jehova o naše potřeby. Je to nejbezpečnější místo, kde člověk může být.“

14, 15. a) Jak musí snad někdy přinášet oběti i rodiče průkopníků? b) Jaké máme příklady z biblických dob? c) Jak mohou dnes rodiče projevit ducha křesťanské služby?

¹⁴ Rodiče průkopníků snad také přinášejí oběti. Může pro ně být obtížné, když vidí, že děti „opustí hnízdo“ a pracují jako průkopníci na nějakém jiném místě, snad dokonce v cizí zemi. V určitých směrech jsou takoví rodiče jako Anna a Elkána, kteří poslali svého prvorozeného Samuela, aby sloužil Jehovovi ve svatostánku v Sílo. (1. Sam. 1:1–3, 24–28) Nebo bychom je mohli přirovnat k Jeftovi, který dal svou jedinou dceru ke službě Jehovovi a tak se vzdal vyhlídky na to, že by viděl své budoucí vnuky. (Soudců 11:36–40) Jehova bude jistě pamatovat na nesobeckost takových rodičů a poskytne jim odměnu.

¹⁵ Snad s tím mohou být spojeny i finanční oběti. V některých zemích se rodiče spoléhají na to, že se o ně děti budou ve stáří starat. Ale rodiče, kteří opravdu mají ducha křesťanské služby, přesto bez váhání povzbuzují děti k průkopnické práci. Jeden mladý muž z Ghany, jménem Justice, chtěl pracovat jako průkopník. Jeho matka s tím souhlasila a řekla si, že bude očekávat podporu od Jehovy. Později řekla svému synu, že ji Jehova podivuhodně podporoval od chvíle, kdy se takto rozhodla. Také to je způsob, jak člověk může hledat ‚nejprve Boží království‘; a Jehova neopustí ty, kteří tak jednají. — Mat. 6:33, 34.

16. Proč by měli být ti, kteří slouží plným časem, povzbuzováni, aby v tom pokračovali tak dlouho, jak jim okolnosti dovolí?

¹⁶ Je smutné, že čas od času je možné slyšet o rodičích, kteří se snaží přemluvit své děti, aby přestaly s průkopnickou službou — ne proto, že potřebují jejich pomoc, ale protože si myslí, že jejich děti jsou již na svých určených místech dlouho a že už je čas, aby se vrátily domů, založily si rodinu a žily „normálním“ životem. Ale celá tato doba není normální, a protože se blíží konec tohoto systému, bude život každého člověka také stále méně normální. Průkopníci, členové rodin bétel, cestující dozorci a misionáři by měli být povzbuzováni, aby vytrvali. — Tit. 2:12.

PROJEVOVAT DUCHA SLUŽBY

17. a) Jak práce průkopníků a jiných služebníků plným časem prospívá sborům? b) Jak mohou všichni projevit, že mají ducha křesťanské služby? (Židům 13:15, 16)

¹⁷ Apoštol Pavel napsal: „[Bůh] dal některé jako apoštoly, některé jako proroky, některé jako evangelisty, některé jako pastýře a učitele, s ohledem na usměrnění svatých, pro služební dílo, pro vybudování Kristova těla.“ (Ef. 4:11, 12) Dnes existují cestující služebníci, průkopníci a misionáři, kteří tráví většinu svého času ‚evangelizační činností‘, a jsou zde také členové rodin bétel, k jejichž služební práci patří služba sborům v různých směrech. Ti pomáhají budovat sbory. (Srovnej Skutky 16:4, 5.) Proto by se všichni křesťanští služebníci měli zajímat o službu plným časem. Je-li jejich situace taková, že se mohou stát průkopníky, měli by to udělat. Nemohou-li sami působit jako průkopníci, měli by povzbuzovat ty, kteří mohou. — Řím. 12:11.

18. Proč je křesťanská služba dnes tak životně důležitá?

¹⁸ Je velmi třeba oddaných Jehovových svědků s takovým duchem. Tisíce lidí ještě kladně reagují na kázání dobrého poselství, a to i v místech, kde bylo během let často vydáváno svědectví. Jestliže křesťanský služebník věnoval čas a navštěvoval takové dobře reagující lidi a vyprávěl jim o Božích záměrech, otevřela se pro tyto lidi příležitost získat věčný život. (Řím. 10:13, 14; 1. Tim. 4:16) Oč více lidí stále ještě čeká, aby mohli slyšet? Ať již se můžeme účastnit průkopnické služby nebo ne, buďme si vědomi naléhavosti a mějme obětavého ducha. Kéž jsme ochotni usilovně pracovat v křesťanské službě. — Gal. 6:10.

Uvědomuješ si plně,

◆ co to znamená mít ducha křesťanské služby?

◆ co je „symbolická“ služba a co je na tom nesprávného?

◆ proč by se měli všichni křesťanští služebníci zajímat o průkopnickou práci?

◆ jak mohou všichni oddaní křesťané projevovat průkopnického ducha?

◆ proč je dnes křesťanská služba životně důležitá?

Jezuita nachází pravdu

Vypráví Julio Iniesta Garcia

JAKOU představu v tobě vyvolává slovo „jezuita“? U mnoha lidí vyvolává okamžitou reakci, u některých hlubokou úctu, u jiných naopak naprostý odpor. Průměrný katolík pod tímto jménem rozumí velice disciplinovanou skupinu kněží — vzdělavatelů a misionářů. Pro mnohé nekatolíky druhotný význam tohoto označení odpovídá popisu v některých slovnících: „Ten, kdo se věnuje intrikám nebo mluví dvojsmyslně s úmyslem klamat.“

Až do listopadu 1977 jsem byl ordinovaným knězem řádu Tovaryšstva Ježíšova neboli jezuitů. Pod tímto jménem jsou všeobecně známí. Pak jsem z tohoto společenství vystoupil. Snad by vás zajímalo, proč jsem se stal jezuitou, a co mě přimělo, abych se po pětadvaceti letech vzdal kněžského úřadu.

MLÁDÍ V KATOLICKÉM ŠPANĚLSKU

Narodil jsem se na jaře roku 1918 jako třetí dítě v rodině, ve které pak bylo deset dětí. Můj otec měl bar a restauraci jménem Nigeria v Murcii v jihovýchodním Španělsku. Jako téměř všichni Španělé té doby jsem získal normální katolickou náboženskou výchovu, v neděli jsem se účastnil mše, v pátek zpovědi a tak dále.

Jako chlapec jsem byl po duchovní stránce neklidný a silně jsem toužil sloužit Bohu a svým bližním. Proto jsem se rozhodl vstoupit do Mariánské družiny v Murcii. Byla to skupina mladých lidí, hlavně vysokoškolských a středoškolských studentů, pod vedením jezuitů. Za čas jsem byl jmenován mluvčím za misie a vzniklo ve mně silné přání sloužit jako katolický misionář. Krátce na to mě trpké zkušenosti ze španělské občanské války ještě více přesvědčily, že musím sloužit Bohu a lidem ve svém okolí.

UVĚZNĚNÍ Z DŮVODU SVĚDOMÍ

Přišel rok 1936 a vypukla španělská občanská válka. V osmnácti letech jsem byl povolán, abych hájil zřízení, které bylo v mých očích ateistické. Připadalo mi nelidské, abych pozvedl zbraň proti svým