vidět pravá vzájemná láska. — Mat. 21:43; Jan 13:34, 35; 15:1–12; viz též „Strážná věž“ 11, 1979.

NEJSOU ČÁSTÍ SVĚTA

16. a) Co učil Ježíš své následovníky u Jana 15:17–22 o jejich postavení ve světě? b) Proč je o tom poučil?

¹⁶ Ti, kteří se stávají „rybáři lidí“, projevují silnou vzájemnou lásku. Protože však jsou následovníky Pána, Krista Ježíše, svět je nemiluje. Svět nemiloval ani Ježíše, protože Ježíš nebyl jeho částí. (Jan 15:17–22; 16:1) Toto poznání pomáhá všem pravým křesťanům, aby ve zkouškách zachovávali ryzost — stejně jako zachoval ryzost Ježíš. Ti, kteří jsou ze světa, neznají Jehovu Boha ani toho, kterého on vyslal, Ježíše Krista. Nechápou Ježíšovo učení a nerozumí, co je křesťanská láska. Protože činí žádosti ďáblovy, nenávidí Ježíšovy následovníky. — Jan 8:42–44; 14:30; 16:11.

17. Co se mělo stát některým křesťanům, protože jako následovníci Kristovi nejsou částí světa?

¹⁷ Protože praví křesťané „nejsou částí světa“, nesmějí přijímat sobeckého, pyšného ducha světa, který působí rozpory. To jim umožňuje oslavovat Boha a přinášet mnoho ovoce na důkaz, že jsou učedníky. Ježíš varoval:

„Lidé vás vyženou ze synagógy. Ano, přichází hodina, kdy se každý, kdo vás zabije, bude domnívat, že Bohu prokázal svatou službu.“ — Jan 16:2–4; 15:8–10.

VE SLUŽBĚ BOHU NEJSME NIKDY SAMI

18, 19. a) O čí lásce jsou Ježíšovi učedníci ujištěni a proč? b) Proč je důležité vážit si toho, že Jehovův služebník není nikdy sám? Co bychom proto měli dělat?

¹⁸ Jehovovi služebníci se na něho mohou spoléhat pro jeho velikou lásku. Ježíš dal ujištění: „Vždyť sám Otec je vám nakloněn, protože jste měli náklonnost ke mně a uvěřili jste, že jsem vyšel jako Otcův zástupce.“ (Jan 16:27) Jehovovi služebníci nepracují sami. Je to Boží dílo, které vykonávají jako jeho správci, a stále mají otevřenou cestu, aby v modlitbě prosili Jehovu o pomoc. Ježíš řekl: „Prosíte-li Otce o něco, dá vám to v mém jménu.“ (Jan 16:23, 24) Když byl Ježíš zatčen, měla jeho učedníkům nastat obtížná doba, jak Ježíš předem varoval:

„Hle, přichází hodina, vskutku přišla, kdy se rozptýlíte každý do svého domu a necháte mne samotného; a přece nejsem sám, protože je se mnou Otec. Řekl jsem vám to, abyste mým prostřednictvím měli pokoj. Ve světě budete mít soužení, ale buďte odvážní! Já jsem zvítězil nad světem.“ — Jan 16:32, 33.

¹⁹ Jak je důležité pamatovat na to, že nejsme sami, stejně jako Ježíš nebyl sám, když byl uvězněn. A jak je důležité spoléhat na Jehovu v modlitbě, obzvláště v dobách soužení nebo těžkostí! Ježíš se ve své hodině zkoušky modlil vroucně a často. (Mat. 26:36–46; 27:46) Ani jeho učedníci by nikdy neměli přestat hledat Jehovovu pomoc, ale měli by se k němu modlit s důvěrou a vírou. — Mat. 7:7, 8.

JEŽÍŠOVA PROSBA V MODLITBĚ

20. Uveď některé myšlenky z Ježíšovy nádherné modlitby zaznamenané v 17. kapitole Janově.

²⁰ Když dal Ježíš v této poslední noci svého pozemského života poučení svým věrným učedníkům, pozvedl oči k nebi a přednesl Jehovovi podivuhodnou modlitbu za ně. Zmínil se v ní o tom, že vykonal své dílo na zemi, ale že jeho učedníci jsou stále ještě ve světě. Tito učedníci měli dále ohlašovat dobré poselství o království a oznamovat Jehovovo jméno stejně jako Ježíš. Proto prosil:

„Svatý Otče, bdi pro své jméno nad těmi, které jsi mi dal. . . Dal jsem jim tvé slovo, ale svět je nenáviděl, protože nejsou částí světa, stejně jako já nejsem částí světa. Neprosím tě, abys je vzal ze světa, ale abys nad nimi bděl kvůli tomu zlému. Nejsou částí světa, stejně jako já nejsem částí světa. Posvěť je pravdou; tvé slovo je pravda. Stejně jako ty jsi mne vyslal do světa, také já jsem je vyslal do světa.“ — Jan 17:11, 14–18.

21. Jak vyjádřil Ježíš důvěru, že se křesťanský sbor bude rozšiřovat?

²¹ Ježíšova modlitba se vztahovala na daleko větší počet, než bylo těchto jedenáct věrných apoštolů. Díval se kupředu na rozšiřující se sbor, který měl být po celé zeměkouli; mnohem více mužů a žen mělo uvěřit v Ježíše prostřednictvím slova, které měli ohlašovat jeho následovníci. Ježíš řekl:

„Prosím nejen za ně, ale také za ty, kteří ve mne uvěří skrze jejich slovo, aby všichni byli jedno, stejně jako ty, Otče, jsi ve spojení se mnou a já ve spojení s tebou, aby také oni byli ve spojení s námi, aby svět uvěřil, že jsi mne vyslal.“ — Jan 17:20, 21.

22. Jak dokončil Ježíš své dílo na zemi jako jeden z Jehovových svědků?

²² Zanedlouho po této modlitbě byl Ježíš zatčen. Když byl předveden před vladaře Piláta, vydal svědectví, že jeho království není částí světa, a že proto jeho služebníci — kteří také nebyli částí světa — nebudou bojovat. Jako vedoucí svědek Jehovův prohlásil: „Ty sám říkáš, že jsem králem. Proto jsem se narodil a proto jsem přišel do světa, abych svědčil o pravdě. Každý, kdo je na straně pravdy, naslouchá mému hlasu.“ (Jan 18:33–37) Tak Ježíš zanechal znamenitý příklad, který měli křesťané napodobovat v letech po jeho odchodu z pozemské scény. Téhož dne byl usmrcen, čímž věrně skončil dílo, které mu Jehova uložil. (Jan 17:4) Jaký nádherný vzor poskytl během své pozemské služby svým následovníkům! Ti jsou skutečně povzbuzováni, aby jej napodobovali jako Jehovovi svědkové ve svém velikém díle jako „rybáři lidí“!

Žádné rozdělení na duchovenstvo a laiky

Presbyteriánský duchovní Thomas Gillespie z Kalifornie píše v „Theology Today“, že rozdělení, podle něhož jsou duchovní jako „vyšší“ skupina určeni ke školení a vyučování, a laici jsou hodnoceni jako „nižší“ skupina, je „cizí teologickému porozumění laického stavu Bible“.

Ačkoli Gillespie poznamenává, že Bible poukazuje na různá vedení, přesto tvrdí, že celý „Boží lid“ je pověřen konat Boží dílo. Říká: „Pokud jde o tuto službu lidem na zemi, není ani nejmenší ospravedlnění. . . pro rozdělení na ‚obyčejné věřící‘ a ‚duchovenstvo‘, ‚na novice‘ a ‚profesionály‘, což charakterizuje naše současné použití výrazu ‚laický stav‘.“

Duchovní říká, že je nutné, aby byla „vzdávána čest biblickému nazírání na jednotu ‚laos‘ [řecky: lidu] Božího, službě všech jeho členů“. A dodává: „To ovšem bude možné pouze za předpokladu, že ‚neduchovenstvo‘ bude ochotné vystoupit, ‚duchovenstvo‘ bude ochotné odstoupit a celý Boží lid bude ochotný nastoupit.“

Je však taková ochota zřejmá v některém z hlavních náboženství křesťanstva?